Málokdo ho nezná. Loni oslavil padesátku, energií by ale pořád mohl zásobovat celé sídliště. Proslavil se rolemi směšných odpudivých chlápků v Hřebejkových filmech Pelíšky, Pupendo nebo Musíme si pomáhat, zasvěcení jej už ale od 80. let znají z autorského improvizačního divadla Vizita. Zhruba před deseti lety narazil na knihu Dona Miguela Ruize Čtyři dohody a v ní zaznamenaná moudrost starých Toltéků jej inspirovala (nejen) ke stejnojmenné divadelní hře. Jeho nekonvenční duchovní pohled na svět loni zprostředkoval Viliam Poltikovič v dokumentu Když kámen promluví a Pavlína Brzáková v knize Ze mě. Momentálně Jaroslava Duška můžeme sledovat i v cyklu besed Duše K, kterou z Divadla Kampa přenáší Česká televize. Přivítal nás v malé šatně Divadla na Jezerce, v sandálech naboso, tibetské košili, hnědobílé šále a s bdělým výrazem v očích. A když jsme při odchodu zabloudili v zákulisí, omotán pouze ručníkem nás vyvedl na světlo…
Jak byste vysvětlil čtenáři, který nezná mayské počítání času, co nás čeká 21. prosince tohoto roku?
Já bych mu to vůbec nevysvětloval, mě to upřímně řečeno ani tolik nezajímá. Jenom jsem postřehl, že indiáni toto datum hodně opakují, a když jsem byl před dvěma lety v Mexiku, pořád nám zdůrazňovali, ať jsme na „twenty twelve“ připravení. Ptali jsme se jich, co to znamená, a oni říkali, že vyjde páté nebo šesté slunce — někteří mluví o tom, že se teď uzavírají čtyři světy, jiní hovoří o pěti světech. Nicméně se shodují, že o zimním slunovratu vyjde nové slunce.
Co si pod tím máme představit?
Když jsme se jich ptali, říkali: představte si fázi svítání, když Slunce ještě není na obloze, ale vy už vidíte úsvit. A v této fázi se podle nich teď nacházíme. Už vidíme nové, odlišné světlo, ale ono nové slunce vyjde až o zimním slunovratu. Také říkali, že nebude žádné „bum bum bum“, že jde o změnu kvality světla, na jejímž základě se pak promění lidská bytost. Slunce totiž přes epifýzu ovlivňuje hormonální pochody v těle. Jeho světlo nás vlastně vytváří, staví; což si běžně neuvědomujeme. Když ale mluvíte s vědci, kteří se zabývají vnitřními hodinami orgánů, tím, jak se orgány „startují“, tak oni zjišťují, že někdo tento proces musí ještě korigovat, řídit.
A jedna z největších záhad genetiky spočívá právě v nalezení těch vnitřních hodin, toho spínače — jak tělo například pozná, že má vytvořit druhé zuby, spustit růst ňader a podobně. Tělo musí mít nějaký důvod, proč to či ono právě teď a jistým způsobem udělat. Ale ten časový spínač se — aspoň pokud jako laik vím — ještě nikde v genetickém kódu nenašel, jde o jeho největší tajemství. Zdá se, že tím spínačem je zvnějšku právě Slunce. A mění-li se jeho kvalita, pak se samozřejmě proměňuje i lidská bytost.
Takže laikovi bych řekl, že lidi se budou měnit. Někteří budou zmatení, protože nebudou chápat, co se děje. Proto je také lepší trochu tušit, co se děje. Spousta lidí je dnes totiž na hranici jakéhosi pocitu zcvokatění. Buď mají velké deprese, nebo dokonce sebevražedné nápady.
Narážíte tím na současnou ekonomickou krizi?
Také, ale především jde o vnitřní pocit nejistoty. Znám lidi, co říkají: mám pocit, jako kdybych kmital mezi dvěma světy; chvílemi mám dojem, že je mně všechno jasné, že jsem úplně v pohodě, a pak najednou přeskočím do jakéhosi modu rozechvění a připadá mi, že ničemu nerozumím, že se všechno rozpadá a nevím, co mám dělat. A pak zase přijde chvíle, kdy mi do sebe všechno zapadá… A tak skáčou sem a tam. Když totiž přichází nová kvalita, stará je stále ještě přítomná.
Představte si například, že byste z nějakého důvodu opouštěli názorový systém, který zastáváte půl života: katolictví, budhismus, cokoliv. Něco, čemu bezvýhradně věříte a myslíte si, že je to Pravda, že svět takto funguje. A teď bác ho, najednou zjistíte, že to byla blbost. Uvidíte, že ten systém má trhliny, že jde jenom o nějaké řeči, kecy. A z ničeho nic objevíte nějaký jiný druh přístupu, který je vám bližší, a začnete se trhat. A stará část ve vás se cítí provinile — jak to, že opouštím učení, které mi celý život pomáhalo. Ale už to nejde zastavit.
Stane se to například tak, že se člověk zamiluje do někoho z jiné tradice. Začnete si vzájemně korigovat světy, přerovnáváte ten starý a nový. A buďto partnera vtahujete k sobě, a nebo on vás. A když se to nepodaří, po určité době začnou problémy — jako například když si český malíř vezmedceru peruánského šamana.
Jak jste to měl vy s vaší ženou?
Ona není dcerou peruánského šamana (smích). Pocházeli jsme oba z podobné české tradice, takže jsme spolu nezápasili. Ale říkám to jako obrazný příklad, abychom si představili, co všechno se v lidské bytosti přestavuje, jak starý svět ještě otravuje, ale ten nový na něj vehementně dotírá.
Představujete si nějak konkrétněji, co se má vlastně změnit?
O tom moc nepřemýšlím. Jenom mám v určitých momentech jakési vjemy, o kterých si myslím, že by to tak mohlo být. Ale situace je hodně otevřená, manévrují v ní subtilní síly. Podstatné bude, jak se lidé rozhodnou. Tady nejde o nějakou shůry danou nutnost.Změnu lidi přijmout můžou, ale nemusejí.
Podívejte se, jsou ti, co prožijí transformaci, jiní ale páchají sebevraždu. Někteří lidé dojdou na hranu své zkušenosti, na hranu smyslu svého života, a nevidí žádnou perspektivu, žádné východisko. Někteří to řeší tak, že se rovnou zabijou, to je rychlé řešení; někdo se zase upije, jiný ufetuje, další rozjede jiný sebedestruktivní program. A když dojde na hranu civilizace jako celek, taky má buď šanci sebedestrukce, totálního kolapsu a propadu do nesmyslných katastrofických vizí; anebo projde transformací, tedy znovu-zrozením, a přichází jako někdo jiný.
Jaroslav Dušek, Klub Lávka, Praha, 1. února 2012
Co by se podle vás mělo na civilizační úrovni transformovat?
Co myslíte slovem „co“?
Nevím… Co všechno?
Vždyť to je jasné. Když se ptáte na slovo „co“, tak přepokládáte, že něco víte. To, s čím budeme konfrontovaní, je, že zjistíme, že nic nevíme. Že naše představy o realitě byly a dosud jsou velmi dětinské, neúplné, toporné. Realita, která je v pohybu, nám ukazuje, že naše zkoprnělé a zkostnatělé způsoby myšlení prostě nestačí.
Vezměte si například nedávný experiment ve švýcarském CERNu, podle nějž se neutrina prohánějí rychleji než fotony. A teď co? Podle starého popisu světa není nic rychlejšího než rychlost světla ve vakuu a hotovo. A teď se zdá, že ta neutrina se tam možná prohánějí o něco rychleji, což pro fyziky znamená ohromný otřes. Viděl jsem některé z nich v televizi dokonce říkat, že doufají, že se tato hypotéza nepotvrdí, protože by to znamenalo rozpad zavedeného výkladu fyzikálního světa. Jiným příkladem může být vývoj podnebí na zeměkouli. Přichází absolutně nové klimatické situace, lokální bouřky, lokální záplavy, dobře je u nás popisuje třeba Václav Cílek. Náš dosavadní konvenční popis jaro — léto — podzim — zima najednou nestačí a meteorologové moc nevědí, jak mají tyto dříve nemyslitelné anomálie vlastně interpretovat.
Co chci říct: když se něco transformuje, tak se transformuje všechno. Změna je kompletní a spočívá v tom, jakým způsobem popisujeme a tvoříme realitu. A nikdo teď neví, co se v tomto směru stane, protože kdybychom to věděli, tak nepůjde o změnu s velkým Z. Přirovnal bych to k zážitku vhledu: všichni vám můžou předem nakrásně vykládat, jaký pocit zažijete, ale dokud si tím neprojdete, je to marné, zážitek samotný se do slov nedá vměstnat, je komplexní.
A když už po mně chcete ty konkrétnosti, tak si třeba představuju — já si obyčejně představuju takové voloviny — že třeba uvidíme víc barev, uslyšíme jiné škály zvuků nebo budeme trvale slyšet zvuk zeměkoule. On opravdu existuje, je nahraný, takový hluboký, blíží se tónům, co vydávají lámové na ty trouby (napodobuje). Nebo porozumíme řeči zvířat, protože někdy jí někdo musel porozumět — vždyť kde jinde by se vzaly všechny ty pohádky a příběhy. A může se i stát, že se dostaneme na jazykovou úroveň dávných civilizací, viz mnohem pokročilejší a subtilnější jazykové systémy starého sanskrtu, aramejštiny, hebrejštiny a podobně, kterým se dnes teprve učíme rozumět.
Dle mayských kalendářů se letos blížíme ke konci času. Jak jej máme chápat?
Jde o proměnu kvality a vnímání času. My v Evropě jsme zajatci chronologického pojetí, čas furt odněkud někam ubíhá, roky přibývají, my jakoby stárneme. Mnohem méně vnímáme čas cyklický, rytmický, který se jakoby vrací, ale přesto posouvá o kousíček dál. A onen konec času zřejmě znamená konec převahy chronologického pojetí a přechod do přítomnosti.
Důležitým momentem vývoje lidstva byl vstup do historie, kdy se začaly zapisovat dějiny a vytvořila se dějinnost. Historie vzniká tak, že člověk vystoupil z přítomnosti, psal o tom zasvěceně například filosof Jan Patočka. Představuju si, že znovu vstoupíme do přítomnosti, ovšem v nějakém vědomějším „levelu“, než jsou třeba čmeláci nebo včely — i když samozřejmě přesně nevíme, jak to oni vlastně mají, ale rozhodně žijí plně v přítomnosti a oplývají ohromnými, lidský rozum přesahujícími schopnostmi. Což platí pro všechna zvířata a rostliny. My si třeba pořád nedovedeme představit, jak holubi trefí do holubníku. I když jim ho posunete někam jinam nebo je pokusně zbavíte sluchu a čichu, najdou jej.
To znamená, že existuje spousta netušených schopností, a dejme tomu, že nám budou dopřány a člověk bude mít určitý bonus vědomí zpracování těchto zážitků. Ale to je zatím představa velmi naivní a nekonkrétní, nic víc o ní říct nemůžu. Vždyť si jenom zkuste představit, že jste v plném vhledu! To je pro naši současnou kapacitu myšlení nepředstavitelné. Kdybychom totiž do vědomí dostali 100 % informací, které proudí do mozku, a ne jen malou část jako nyní, pojedeme na obrovské obrátky.
Změna v pojímání času má proběhnout v rámci euro-americké civilizace, nebo i v jiných kulturních okruzích?
Když vystoupíte z chronologického pojetí času, uvidíte, že čas funguje jako určitá polyfonie, orchestr nebo vlnění oceánu. V tom je mimo jiné přínos mayského pojetí času — že jej vnímají jako polyfonii mnoha rytmů a pohybů. Pro nás jsou tyto představy složité a moc nechápeme, co tím Mayové mysleli, proč mají solární rok 365 dnů, další tún 360 dnů, sakrální tzolkin 260 dnů, jejich kombinaci v 52letém kalendářním kole a pak ještě takzvaný dlouhý počet… V momentě, kdy vystoupíte z euro-americké šipky, uvidíte, že v polyfonním pohybu běží všechny věci z různých stran k sobě a myke změně nesměřujeme jakoby z bodu mínus do bodu nula, ale určité věci nám jdou naproti, jako když se srážejí vlny. A různé entity na planetě, domorodci z různých kontinentů, kráčejí odlišnými rytmy, pěstují jiné typy vědomí, kterým se tolik divíme a považujeme je za exotické.
Představuju si, že všechny tyto přístupy se paralelně protnou, prolnou. Já o tom samozřejmě vím starou bačkoru, ale i z toho mála je zřejmé, že zde přetrvávají jacísi strážci vědění, kteří je uchovávají po tisíce, desetitisíce let — amazonští indiáni pronášejí tentýž typ vědomí, nekontaminovaného civilizací, velmi dlouho. Patrně ho pronášejí i nějací Mayové, Čerokíové, Hopiové, Inkové, jejichž úkol z nějakých záhadných důvodů zřejmě spočívá v uchování tohoto dědictví.
Takže v jistém smyslu se jakoby vracíme do určitého bodu, v jiném smyslu ho nějak rozvíjíme, kultivujeme, excitujeme. Jako bychom provedli reakci, při které se ona podstata ještě znásobí. A abych odpověděl přímo na otázku: samozřejmě se tato změna týká celé planety, ale pro každého bude znamenat něco jiného. Někdo se radostně vrátí domů, do svého přirozeného světa. A někdo jiný bude užasle hledět, podobně jako člověk, který po dlouhém pobytu ve tmě náhle vyleze ven. Všimněte si, že my už užasle na nic nehledíme, velice tvrdě jsme se totiž zafixovali v určitém způsobu světa, který si navzájem potvrzujeme a hlídáme se, aby se z něj nikdo moc daleko nedostal. A na toto pojetí světa jsme si zvykli natolik, že si už vůbec neuvědomujeme, že jde jen o jednu z tisíce variant. Utvrdili jsme jej totiž ekonomickým rozmachem, kolonizací, popkulturou a vším dalším, takže jsme zapomněli, že tady — stále — existují naprosto odlišné fenomény. A ona změna tedy paradoxně spočívá v tom, že jakási škála, která tady odnepaměti vždy byla, si začíná po dlouhém období zapomnění sebe sama všímat a začíná se reflektovat jako živý celek. Pro toto sebeuvědomění se někdy používá slovo obrácení či probuzení či osvícení.
Jaroslav Dušek, foto: Ondřej Besperát.
A toto probuzení či osvícení má tedy proběhnout letos?
Nevím, jestli nastane až v roce 2013, 14 nebo 15. Vím jen, že když jsem navštívil ony indiány, tak na tomto datu skutečně lpěli a velice nám ho zdůrazňovali. Já vám jen můžu říct můj pocit, že letos bude rok zázraků.
V sociologii se používá termín sebenaplňující se proroctví, podle nějž určitá předpověď budoucnosti ovlivňuje chování lidí bez ohledu na její pravdivost, takže pak může dojít k jejímu uskutečnění. Nemyslíte, že toto může být případ i letošního očekávání „velké změny“?
To se uvidí. Indiáni říkají: svět je to, co si myslí většina. Tady jde ale o změnu rámce. Rozumíte: nám například dnes není divné, že po silnici jezdíme vpravo. Dříve jsme ale jezdili vlevo a šlo o výraznou změnu — i když by leckdo mohl namítnout, že je to vlastně jedno, že se to jenom přehodilo. Stejně tak nikdo moc nevnímá spousty změn, které nastaly v posledních letech díky informačním technologiím, internetu, mobilům. Dnes je bereme za samozřejmou součást naší každodennosti a když řeknu, že ještě v roce 1992 jsme u nás v Černošicích měli v ulici jednu pevnou linku a jednu telefonní budku, jako bych mluvil o osmnáctém století. Nyní žijeme ve zrychleném čase, nestíháme ani registrovat nové modely aut, mobilů, šatů, tetování a já nevím čeho všeho, a ten mumraj nám přijde, zejména mladším ročníkům, jakoby samovolný. Ale když se na něj podíváme z většího odstupu, vidíme ohromnou akceleraci. A právě Mayové zrychlení času na toto období předpovídali. Tudíž si položíte otázku: na základě jakých principů mohli před nějakými 5 000 lety předvídat, predestinovat, že od půlky 18. století, respektive konce 20. století dojde k tak ohromné civilizační akceleraci? A právě toto mě začalo zajímat, jakkoliv se můžeme hádat, že příslušné dokumenty různí interpretátoři vykládají podle toho, co se jim hodí do krámu. Faktem ale je, že někteří z nich se neostýchali některé jevy předvídat a řada předpovědí jim vyšla.
Jaká například?
Třeba proroctví Hopiů se k nám trousila před dvaceti, pětadvaceti lety, kdy se o současné akceleraci moc nevědělo. Dnes už je každý chytrý, když vidí, že je to rozjeté, ale když s tím někdo přišel v 70. nebo 80. letech, všichni se mu smáli. Dnes už se lidi jenom ptají — protože mají strach —, jestli to vybouchne, nebo ne, a co se vlastně stane.
A třeba Carl Johann Calleman ve svých knihách Mayský kalendář a Mayský kalendář a Strom Života vytvářel určité předpovědi podle rytmů mayského kalendáře například ohledně ekonomických procesů, finančních krizí. Předpověděl růst vlivu Ruska, Číny a Indie ve spojení s narůstáním pochopení významu pravé mozkové hemisféry a s pravidelným rytmickým přesunem podporovaných energií na těle Země. Zajímavým způsobem vysvětluje opakování určitých motivů, které se objevily na počátku tak zvaného Čtvrtého světa Sedmého podsvětí, tedy po roce 1947 (stress, kybernetika, rozpad koloniální říše a nenásilná revoluce), a na počátku tak zvaného Pátého světa Sedmého podsvětí, tedy po roce 1961 (experimenty s rozšiřováním a měněním stavů vědomí). Vysvětluje, proč právě tyto motivy budou akcelerovat v závěru mayského kalendáře. Koho by to zajímalo, ať se na ty knihy mrkne.
V dokumentu Když kámen promluví říkáte, že žijeme v otrokářském systému. Kdo jsou v něm otrokáři?
Vtip je v tom, že těmi otrokáři — i otroky — jsme my sami. Jsme bytostmi, které na sobě vykonávají neskutečný experiment. Dobrovolně si odsouhlasíme neuvěřitelné podmínky života v jakémsi sběrném táboře, ve kterém jsme jenom (rodné) číslo. Zvykneme si na to a uvěříme, že pro vlastní dobro potřebujeme stát, armádu, policii a tak dále, a nevšimneme si, že nás ten systém vlastně vysává.
Logickou reakcí by bylo proti tomuto systému bojovat, snažit se ho změnit. Vy ale zároveň říkáte, že boj, například ve formě vstupování do politiky, je ztrátou energie. Proč?
Protože tento civilizačně sebedestruktivní systém chce, abyste proti němu bojovala, nabízí vám to jako lákavou alternativu. Proč ale bojovat s něčím, co jste vy sama? Proč byste to dělala? Vy ten systém můžete opustit, nerespektovat ho. Bojem mu jenom dodáváte energii, nabíjíte ho.
Když si ale třeba myslíme, že současná česká vláda vládne špatně a chceme pomoct tuto situaci změnit, co jiného máme dělat než vkládat svou energii do nějakých tak či onak politických aktivit?
Lidská bytost může dělat cokoli, pracuje-li vědomě a z pozice jednoty. Problém spočívá v tom, že lidé mají tendenci nechat strhnout svou pozornost určitým směrem, lidská mysl má tendenci vytrhávat detail z celku a ten pak buď zbožštit nebo zveličit; tak vznikají nedorozumění. Když ovšem udržujete bdělé vědomí v celku a vylaďujete způsobem, který považujete za vhodný, můžete dělat, co chcete. Ale čím více vstupujete do segmentů, do sekcí, které strhávají pozornost a slouží k tomu, aby vás unavily a rozleptaly, tím bdělejší musíte být.
Když například vstoupíte do politickéhosystému, není přece příliš složité odhalit, že jde o jakousi vějičku, jakýsi nesmysl, ve kterém jistí lidé dvacet roků mění jeden zákon a prohlašují, že jde o klíčovou reformu toho či onoho, a do toho vyrábějí spoustu vyhlášek. A vám je jakožto by-tosti přece jasné, že ty vyhlášky a zákony k životu na planetě nepotřebujete. Že jde o nějakou dysfunkci, chorobu, která vás nutí vzdát se vlastní existence a naprojektovat se do nějakého velmi složitého nesmyslu. Jistě, můžete to udělat — pokud jste ovšem schopný udržet svou bdělost a být zdravý; nápadné na těchto systémech totiž je, že vám začnou ničit zdraví, požerou vás. Po vstupu do nich zanedlouho zjistíte, že jste vyčerpaný, podrážděný a na ostatní naštvaný. A nebo si zvyknete a jste tam, kde jste chtěl být, ovšem otázka je, co tam vlastně děláte. Vezměte si lidi jako Petr Pávek ze Strany zelených, který se o nějakou změnu pokusil, ale po čase se stáhl zpátky s tím, že to touto cestou není možné. Systém je zkrátka vytvořený tak, aby ho jedinec nezvládl, ale naopak aby systém zvládl jedince. Takže ano, vy můžete vstoupit kamkoli a dělat cokoli, otázka je, nakolik se tím soukolím necháte pohltit.
Nevidíte věci příliš temně? Copak uvnitř toho systému nevznikla řada prospěšných zákonů?
Účinný způsob netkví v tom, že změníte nějaké předpisy, ale když už, tak v tom, že se v rámci systému potká síť lidí, kteří požadují něco kvalitativně jiného; a pakliže jsou tito reformátoři bdělí a udržují svou vnitřní vibraci, tak se navzájem poznávají a pak tam mají velký smysl. Ale ten netkví v tom, že se změní nějaká vyhláška, protože v žádné vyhlášce smysl nespočívá. Jakmile uvěříme, že v nějaké vyhlášce může být smysl, tak už vůbec nechápeme, kdo jsme. Pak už nechápeme svou božskou část, pak už rozumíme jen své části robotické.
Nevím, jestli použít slovo smysl, ale považuju za dobré, že máme například zákon o registrovaném partnerství nebo předpisy umožňující dostupnost budov pro vozíčkáře. Přinejmenším v těchto případech má podle mě tvorba zákonů a „dělání politiky“ smysl.
Chápu vás. Ale myslím si — a to říkal už Buddha, Krišnamurtí a řada dalších, že bytost žijící v přítomnosti a plně otevřeném bdělém vědomí přece nepotřebuje žádnou vyhlášku, protože ví, co má dělat. Elementární pravidlo řádu je přece přítomné v každé bytosti, na co teda nějaké vyhlášky?
Jaroslav Dušek, foto: Ondřej Besperát.
Možná pro to, že většina lidí onoho bdělém vědomí ještě nedosáhla…
Jasně, můžete se pokoušet měnit svět touto cestou, ale ona je jenom zástupná. V Evangeliu Esejských se ptají Ježíše, co je potřeba dodržovat, aby člověk správně žil; a Ješua jim vysvětluje, že ve skutečnosti existuje jediné přikázání, a to přikázání „Miluj“. To je celé. A dodává, že když je člověk blbější, potřebuje těch přikázání víc, když je ještě blbější, tak ještě víc. Toto mě oslovuje.
Samozřejmě rozumím tomu, že spousta lidí potřebuje předpisy, protože už jsou tak blbí, že už necítí srdcem. Ale zároveň vím, že malé děti na pískovišti žádné předpisy nepotřebují a umějí si spolu nádherně hrát, shodnou se. Vidím, že žádné zvíře nepotřebuje k životu vyhlášku, ani žádný hmyz, ani žádná rostlina. Vidím, že na této Zemi ani v tomto vesmíru nepotřebuje vyhlášku vůbec nikdo. A v pořádku existují.
A pak si můžu říct: ano, jsme moderní lidi, vyhlášky nás baví, protože jde o zvláštní způsob, jak můžou jedni ovládat a potrestat druhé. Ale zároveň s touto naší právnicky futrovanou civilizací tady desetitisíce let přežívají amazonští indiáni bez jediné vyhlášky. Nemají žádný předpis, žádný zelený zákon. Všechno podstatné ale dodržují, protože v sobě mají řád. A když se chtějí pro něco rozhodnout, nerozhoduje u nich většina, ale musí se shodnou všichni, musí dosáhnout jednoty.
Což patrně souvisí to s tím, že jejich kmeny jsou málo početné, zatímco my žijeme v republice s více než deseti miliony obyvateli.
To je velmi podstatné, že jsme uvěřili, že žijeme v republice spolu s deseti a půl miliony spoluobčanů. A co teprve sedm miliard lidí na Zemi, že? A nevíme, co s tím máme dělat, vezměte si jenom aktuální problémy s etnickými menšinami. Krásně vidíte, jak se ta situace bleskurychle komplikuje, vymýšlíme si tisíce komplikací. Zbytečně. Vezměte si příklad z dopravy: v posledních letech probíhá v několika evropských zemích projekt Společný prostor, v rámci něhož se na silnicích ruší dopravní značky a semafory. Řidiči a chodci se tam prostě musí nějak dohodnout. A zjišťuje se, že se jim tam jezdí líp. Viděl jsem rozhovor s jedním dědečkem z německého města, který říkal: zpočátku jsem se toho bál, ale musím vám říct, že je méně dopravních nehod, je veseleji a hlavně se všichni zase vnímáme. Vyhlášky a předpisy totiž vedou k tomu, že vy přestanete vnímat bytost jako bytost. A otrokářský systém je postavený na tom, že začnete vnímat člověka jako součást vyhlášky, jako někoho, kdo dodržuje nebo nedodržuje vyhlášku. Jejich bytostné jádro, jejich srdce vám zmizí. Protože na to nemáme čas. Musíme totiž posoudit, jestli správně vyplnili formuláře, testy, dosáhli potřebného IQ a tak dále. Což o to, ona by to byla z intelektuálního hlediska velká prča, problém ale je, že celá tato hra se proměnila v samotný život a lidská mysl začala tvrdit, že bez ní by to nešlo — že bez armády, policie a dalších institucí by to prostě nešlo. Proč? Protože by všude byl bordel. Tento názor vyplývá z pohledu, že člověk bytostně tíhne ke zlu, a abychom tento jeho sklon omezili, tak musíme vytvořit vhodné prostředí. Což je podle mě lež jako věž, protože tendenci ke zlu nemá lidská bytost, ale naopak ten systém, který umí sérií vyhlášek prokázat absolutní neúctu k lidskému životu. Podívejte se třeba na ty tristní případy exekucí. Přitom kdyby opravdu platily vyhlášky a spravedlnost, tak všechny finanční ústavy stojí před soudem: za to, jak lidi vtahují do sérií půjček, do nesmyslů, a zatajují jim jejich skutečný dopad sugerováním opaku.
Jestliže civilizačně vzato žijeme v otrokářskémsystému, v jaké společnosti podle vás žijeme v České republice?
To je mně jedno. Rozumíte, už když klademe otázku „V jaké společnosti žijeme?“, zavádíme pozornost nesmyslným směrem.My prostě v žádné společnosti tady v Čechách nežijeme. Já nedokážu žít ve společnosti deseti a půl milionu lidí, můžu žít jen s deseti dvaceti lidmi. Naopak žiju ve společnosti na Bali, v Peru a všude tam, kde jsem potkal spřízněné lidi. To je moje společenství. Můžou jím být ale i knížky dávno mrtvých autorů.
Tomu rozumíme, také žijeme střídavě v Seattlu nebo šedesátých letech…
Klidně žijte. Vždyť podle toltéckého přístupu obývá každý člověk svůj vlastní vesmír.
Ale kdybyste měl českou společnost popsat aspoň jako pozorovatel?
Tak ji nepopíšu, každý člověk je v ní jiný.Jestliže se bavíme o systému, považuju jej za otrokářský. Ale nikoli tuto společnost.
Dobře, zkusíme to s druhou otázkou-trvalkou: v čem nebo v kom jste se nejvíce mýlil?
Já jsem takový těkavý typ, skokan, který se už od dětství nechtěl k žádné skupině připojit. Takže jsem dlouhodobě nezastával nějakou ideu ani následně nezažíval smutná prozření. Od nikoho jsem nikdy nic neče-
kal. Přijímám život tak, jak běží, a nemám pocit, že bych byl v těch základních věcech na omylu. Samozřejmě, že jsem se mnohokrát zmýlil — patrně vždycky, když jsem cokoli vyslovil, jak praví Krišnamurtí , ale při mém současném stavu vědomí si to už jednak nepamatuju a jednak je mi to jedno (smích). Jedno, nikoli fuk.
Změnilo se nějak vaše herectví pod vlivem četby Čtyř dohod, respektive v souvislosti s vaším duchovním vývojem?
To vůbec nevím. Hraju každý den jinak a nějaký dlouhodobější vývoj by musel posuzovat někdo zvenčí. Nejsem ten typ, co se přehrabuje v minulosti, hodně zapomínám. Zapomínání je vlastně principem Vizity; to, co bylo, je zkrátka pryč. Možná, že kdybychom se podívali na záznamy a pitvali se v nich, zjistili bychom, že jsme už úplně pitomí. Ale nám stačí vědomí, že si rozumíme a že nás to pořád baví stejně jako kdysi. To je vnitřní důvod, proč Čtyři dohody nebo Manželské vraždění tady s Natašou (v průběhu rozhovoru přišla do šatny slovinská herečka Nataša Burger — pozn. red.) pořád hrajeme.
Vaší zatím poslední filmovou rolí byl politik Vlastík Klein v Odcházení. Nezapředli jste při natáčení s Václavem Havlem řeč na téma konce času a nadcházející transformace?
Ano, mluvili jsme o mnoha věcech, protože i Josef Abrhám je velký mystik — on věří, že možná žijeme ve snu, a Stanislava Milotu v podstatě zajímá už jenom vesmír… Takže při natáčení se vedly velice zajímavé debaty o kosmu, proměně vnímání, šancích lidské bytosti nahlédnout sebe sama a tak podobně.
Utkvělo vám z nich něco obzvlášť zajímavého?
Všechno bylo zajímavé, ale myslím, že nejzajímavější bylo, když Václav prohlásil: všechno, co od této chvíle řeknu, není pravda.
A byla to pravda?
Byla.
Včetně té věty?
Včetně. Ale nemůžu prozradit, za jakých okolností to řekl (smích).
Jaroslav Dušek, Klub Lávka, Praha, 1. února 2012
V tomto směru rozhodně nemáme investigativní choutky… Jste známý tím, že občas delší období nejíte. Už jste držel takzvaný královský, čtyřicetidenní půst, na který jste se chystal?
Ne, už se na něj nechystám. Když jsem se loni potkal s Henrim Monfortem, pomohl mi pojmenovat určité věci, které jsem dosud věděl intuitivně. Pro mě musí být půst radost, musí přijít sám od sebe a nesmí mít předem dané žádné pravidlo o počtu dní. Trvá prostě tak dlouho, dokud mě občerstvuje. Jednou jsem jej držel 28 dnů a mohl jsem v něm ještě pokračovat, ale odlétal jsem do Peru a obával jsem se, že zkombinovat s tímto přeletem návrat ke stravě by mohlo být pro tělo hodně náročné. Dnes už bych se toho nebál, tehdy jsem ale ještě měl nedostatek skutečných informací.
Kromě Peru jste letěl na Bali i do jiných míst — přemýšlíte před těmito cestami o své ekologické stopě?
No tak to víte, že si někdy říkám, že už letadlem nikdy nepoletím. Pak se ale zase dočtu, že v některých letadlech už mají menší spotřebu na osobu než v autech, tak jsem zase nalomený… Ale co chci říct: na věci, které považuji za opravdu nejpodstatnější, se ptám Matky Země a podobných entit. A jejich odpovědi jsou z hlediska našich strnulých představ o tom, co je dobré a co špatné, někdy překvapující. To je můj komunikační kanál, díky kterému se snažím pochopit, proč jsme my lidé pro Zemi ještě zajímaví, proč nás tu ještě nechává, jakou funkci v jejím těle máme.
Když mluvíte o těle Země, všimli jsme si, že dokument o vás Když kámen promluví produkovala společnost Maitrea, jejímž zakladatelem je kontroverzní bývalý šéf Mostecké uhelné Antonín Koláček. Nevidíte v tom problém?
Přiznám se, že toto jsem neřešil. Potkával jsem se s režisérem Viliamem Poltikovičem a neptal se ho, kdo film financuje. S Tondou Koláčkem jsem se předtím jednou nebo dvakrát potkal. Co se týče toho, kdo na čem zbohatl, tak princip lidské společnosti je založený na tom, že ona si z těla Matky Země bere, co ji napadne. To znamená, že na začátku stojí krádež. A tato krádež se dál prodává. Kdybych to měl tedy posuzovat důsledně, nevidím tady nikoho, kdo by mohl něco vlastnit, aniž by něco ukradl.
Takže zloději jsme v podstatě všichni?
Ano, pokud nejsme indiány, respektive těmi obyvateli Země, žijícími mimo náš dobyvatelský systém. Pěkně na to odpověděl jeden šaman, když se můj kamarád v Mexiku rozohňoval, proč že jedí maso a nejsou dostatečně bdělí. Šaman chvíli namítal, že ani oni nejsou dokonalí a hledají se, a pak dodal: A mimochodem, víte, že Evropan má asi 300x větší spotřebu energie než Mexičan? A na to kamarád odpověděl: No to je logické, protože u nás v Evropě máme větší zimu a musíme víc topit. A šaman na to: tak se přestěhujte sem.
Takže ano, vy tady v jistém rámci pohledu můžete řešit těžbu uhlí nebo ekologickou stopu, ale pro indiány je Evropan jeden jako druhý, i když někdo topí na 19 stupňů a jiný na 23. Ale vůbec toho Antonína nechci hájit, o té kauze vím starou belu, jenže abych mohl říct nějaký soud, musel bych ji podrobně zkoumat.
Bez ohledu na trestní rovinu nám šlo o to, jestli vám nevadí fakt, na čem zbohatl.
Já ale nevím, na čem zbohatl.
Na těžbě uhlí ve společnosti, která mimo jiné ohrožuje Horní Jiřetín.
Já to ale nevím, to bych s ním o tom musel mluvit, abych o něm mohl pronášet jakékoli soudy. Systém posuzování se mi vzdaluje, učím se spoléhat na intuici. Kdybych věřil všemu, co se povídá, kdybych se měl vážně zabývat tím, kdo na čem zbohatl, kdo koho okradl, zabil, terorizoval, tak jsem se už dávno oběsil a tuto planetu opustil. Protože to, co se tady děje, je opravdu k nesnesení. Vůbec bych se nehnul z místa, podobně jako schizofrenní katatonik, který se deset let nepohne, protože má strach, že by jakýmkoli pohybem mohl ovlivnit realitu, způsobit nějaké důsledky.
A vzpomeňte na to, co říká Ješua: lepší jeden napravený hříšník než deset spravedlivých. Tak si to promeditujte. Jak k tomu přijdou ti spravedliví, že? A z tohoto hlediska se potom bavme o tom, kdo na čem zbohatl, kam teď ty peníze dává a jestli vůbec může někdy smýt svou vinu, ať už domnělou nebo reálnou.
—
Připravili Zuzana Vlasatá a Vít Kouřil.
58 komentářů: “Jaroslav Dušek: 2012 bude rokem zázraků”
Napsat komentář: Milan Čechvala, Bratislava Zrušit odpověď na komentář
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Děkuji za krásný článek. A díky panu Duškovi,který je pro mě velice inspirativní člověk. Miluji ho. Baví mě a taky inspiruje k zamyšlení. Jsem nesmírně šťastná,že v "mém" vesmíru se vyskytuje většina takových lidí… Všem krásný den Hanka
ROZHOVOR DVOJČÁTEK V BŘÍŠKU
Věříš život po porodu?
Určitě.Něco po porodu musí být.Možná jsme tu právě proto,abychom se
připravili na to,co bude pak.
Blbost,žádný život po porodu není.Jak by vůbec mohl vypadat?
-To přesně nevím,ale určitě tam bude více světla než tady.Třeba budeme
běhat po svých a jíst pusou.
… -No to je přece nesmysl! Běhat se nedá a jíst pusou to je úplně směšné!
Živí nás přeci pupeční šňůra.Něco ti řeknu.Život po porodu je
vyloučený-pupeční šňůra je už teď moc krátká.
-Ba ne, určitě něco bude.Jen asi bude všechno trochu jinak,než jsme tady
zvyklí.Tunel,na jeho konci světlo. . .
-Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí
– a vůbec,život není nic jiného než vleklá stísněnost v temnotě.
-No já přesně nevím,jak to tam bude po porodu vypadat,ale každopádně
uvidíme mámu a ta se o nás postará.
-Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?
-No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom nebyli.
-Tomu nevěřím.Žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná
není.
-Ale někdy,když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit,jak
hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až
potom….
Díky moc, pane Dušku, moc ráda Vás poslouchám i čtu. J
DĚKUJI, pane Dušku. Jsem šťastná, že jste. Miluji Vás.
Velký to člověk – mám jeho knihu Ze Mě a je to pro mě obrovská škola a poznání života ji číst více takových lidí
Jako vždy…moudrý,vtipný a svůj…tolikrát jsme se někde prolnuli a stále je to nové…díky…o)))
Jsem prostě nadšená, že tímto způsobem pracujete pro nás a tím nás povznášíte . Kdy k nám přijedete??? Jana
Mám vás rád pane Dušku. Na vašem představení, při čtení vašich slov se moje duše začne radovat a ani se mě nezeptá:-)
Přeju si, ať nadcházející změny v pojetí času a hodnot změní uvažování většiny vaší společnosti a ne jen těch "připravených". A zdravím paní Radku z nedaleké vsi.
Díky za článek a J.Duškovi za to, že rozdává radost a ne rady. Dodává inspiraci a odvahu nehrát se systémem ty absurdní hry a bojůvky. Díky
Pokud chcete více inspirace od Jaroslava, doporučuji jeho diskuzní pořady Duše K z Divadla Kampa. Všechny můžete vidět online, seznam je zde:
http://www.divadlokampa.cz/online-zaznamy-z-divadla-kampa.html
Krásný… neni co dodat..jen víc takových jako pan Dušek..:-)…ale to musíme každý začít u sebe…
Děkuji za povzbudivá slova pana Duška. Chci věřit, že naši Zemi čeká něco úžasného….Všem přeji dobrou noc a krásné snění…Iren
Velice zajímavé. Každý má možnost si při čtení vytvořit vlastní náhled na svůj život, zhodnotit a přehodnotit své bytí a to vše aniž by mu někdo vnucoval svůj názor. Věřím, že se každý čtenář zamyslí mimimálně nad tím, co pro něj rok 2012 znamená a co jiného nového se letos děje. No a protože fantazii se meze nekladou, představu o tom, co bude, můžeme mít každý jinou. Já mám z článku velice příjemný pocit a věřím, že se budou dít úžasné věci. Pane Dušku, děkuji.
Velmi inspirujuci clanok, dakujem.
Pro ty, kdož panu Duškovi moc nerozumí:
"Někteří zašli tak daleko do tmavých úkrytů, že si myslí, že je zmatené všechno, co je na světle." >POMPEY.
Musíme pracovat sami na sobě, jak nabádá prof.Foučková Marta na seminářích. Jejich termínu jsou uváděny v "Meduňce". Však v č.4/2011 na str.6 – 8 o panu Duškovi píše paní Poltikovičová – "Herec a čaroděj".
Oki bratře,děkuji za velikou radost v srdíčku.Miluji Vás všechny,věřím,dáváme TO.Už to proběhlo. S láskou EUGEN
Nádherný článek a pohlazení na duši. Nezbývá než poděkovat.
Jestli tento názor ( viz rozhovor s Jaroslavem Duškem), bude mít někdy nějaké pojmenování končící příponou -ismus, tak je to jediný ……-ismus, se kterým bych souhlasil. A. Kozarik
Myslela jsem, že jsem blázen:o) Ale pan guru Dušek mi přidal třešničky do toho co cítím naprosto stejně;o)
Děkuji za krásný článek:)
Je to krásný pohled na přicházející dobu. Nejděte si svou cestu. Vše máme ve svých rukách. Udělejme to, ale skoušet se to nedá. Děkuji za článek.
Pan Dušek řekl v článku věci, které mi jsou vnitřně vlastní (hlavně to, že vyhlášky a zákony jsou zbytečné, že v každém z nás existuje přirozený božský vnitřní řád – to se mi moc líbilo, mimochodem politiku a byrokracii nesnáším). Moc děkuji za jeho odvahu říci na veřejnosti věci, které mnozí z nás buď vůbec nevnímají nebo jenom tuší.
Krásný a obohacující rozhovor s vyjímečným člověkem.
Říkám tomu moucha v polévce – polévka je chutná a výborně voní a pak…objevíme mouchu. Odcházení pokud ho nesmeteme jako naprostou pí…vinu je především projektem letité nevraživosti až nenávisti VH k VK. Proč se angažoval Dušek zrovna v tomto projektu je mi záhadou ale rozhodně nezapadá do harmonie a její hledání s ostatními lidmi. Podobná elegantní přesmyčka s koláčkem. Přijměme tedy jako fakt že hledání nemá ještě nic společného s nalezeným a že mýlit se je lidské.
Pane Dušku, jestli si čtete ty příspěvky, tak jste zde dostal tolik přívlastků (jen těch pozitivních) , že snad ani u Ježíše v bibli se jich tolik nevyskytuje (ale nepočítal jsem to). Jak s tímto nakládáte?
V podobném počtu jsem to sám viděl na vlastní oči jak někteří jiní čeští mystici a duchovní vědci přednášeli plným sálům či webům lidem s jiskřičkama v očích a dobrým srdíčkem. Ty si pak věšeli jejich obrázky na zdi místo zmiňovaného Ježíše a jejich a výplody ( těch mystiků ) v knižních podobách považovali či považují za bible.
Co vy na to?
zde jsem vypsal část těch přívlastků: miluji ho, inspirativní člověk , moc ráda Vás poslouchám i čtu, Velký to člověk, moudrý,vtipný a svůj…, pan guru Dušek mi přidal třešničky, elegantní přesmyčka s koláčkem a na závěr : ..tolikrát jsme se někde prolnuli, ….
tak hodně štěstí a úspěchů a ať se nám neusrdíčkujete. I když to je jen iluze. Pavel
Opět o ničem. Jarda je takový český Jára, kterého zajímá pouze vánek nad řekou, rozumí řeči zvířat a jeho největším kamarádem je náčelník Bílý Tesák. Z toho vytvořil filozofii, která se stále mění, je v neustálém klokotu a víru, dobře se prodává a hlavně nikomu nic nevytýká. Zloděj vlastně ani nekrade a okradený si místo královské hostiny má dát královskou hladovku. Jak bude přibývat bezdomovců, seznámí nás Jára pravděpodobně s novým přítelem, nějakým guru peruánské pouště a společně nám vysvětlí, že vlastně není nutné ani jíst, ani mít své obydlí. Takže milý Járo, vzpomeň si na svého Ješuhu, kterým se občas zaštíťuješ a na to, jak tento chlapík neváhal využít své popularity a osobně prohnal tehdejší pijavice a veksláckou sebranku. Myslím, že by sis z toho měl vzít příklad. Pravda, hrozilo by ti "ukřižování". Ale jen ve formě vyhazovu z divadla. Zato bych si tě ale teprve začal vážit já.
Přímotop – Hrad – 25. 2. 2012 23:47
Příspěvek o ničem, vlastně takový typický trol. Černobílý postoj je vlastně OK, protože vede lidi ke stabilitě. Co na tom, že je to bezohledné vůči ostatním? Vždyť přece je životní nutnost zastávat ten jediný a správný životní postoj. Co na tom, že vede k totalitě a násilí? Hlavní je přece být vyhraněný a mít jasný a neměnný názor…
Takže, milý Přímotope, vzpomeň si na Hitlera a Stalina, případně se podívej na dnešní vůdce jediné Pravdy, kteří měli tebou vyznávaný vyhraněný názor. Pokud by vyhraněný názor vedl k prosperitě delší než 30 let, tak bych si tvého názoru teprve začal vážit já.
Jonathan Livingston Racek
…."Já? Jone, vždyť jsem jen obyčejný racek. A ty jsi…"
"…jediný syn Velkého Racka?" vzdychl Jonathan a zahleděl se daleko do moře. " Už mne nepotřebuješ. Pokračuj v objevování sebe sama, toho skutečného neomezeného Fletchera Racka. To on je tvůj učitel. Musíš mu porozumět a učit se dál." …"Nedovol, aby o mně šířili pomluvy, nebo ze mne dělali boha, Flechi, Jsem racek. Rát létám a možná…" "Ach, Fletchi. Nevěř tomu, co ti říkají oči. Ukazují ti jen omezení. Dívej se svým porozuměním, odkryj to, co už víš, a uvidíš jak létat."…
to Přímotop – Hrad:
Gratuluji k perfektní charakteristice, kterou jste uvedl. Je to vtipné a trefuje to hřebík přímo na hlavičku. Dušek si osvojil nekonfliktní a flexibilní filozofii, která na první poslech dojme většinu dětských duší (i ve starším těle). Přitom jeho přístup není nic nového – většina českých komediantů takto přežila všechny režimy, co jich bylo za minulé století. Jen nevím, proč zrovna u nás se tatrmani tak často staví do pozice guruů…
U mě osobně tímto rozhovorem klesl o mnoho levelů, považoval jsem ho za větší formát :-). Jeho přístup je dětinský a zbabělý, před problémy utíká, jak améba se vykrucuje. Protiřečí si, snaží se uniknout před nepříjemnými tématy reality (nejlépe na druhý konec světa 🙂 a zároveň se pořád tvářit jako největší mudrc. Přitom podle mě jsou jeho názory ve skutečnosti zlé a nebezpečné. Konkrétně jak kritizuje předpisy, zákony a politiky, kteří je tvoří. Vždyť zákony a předpisy slouží především na ochranu slabých!!! Silní a mocní žádné zákony nepotřebují, vezmou si co chtějí silou a bez řečí. Právo je jediné, co může slabé ochránit. A to ještě si slabí musí politickou angažovaností (volbami, členstvím ve straně, oslovováním poslanců) zajistit, aby zákony byly napsány v jejich prospěch a ne ve prospěch predátorů!!! Soudy se řídí zákony a proto rozhodují, jak rozhodují. Dušek svým adorováním pasivity a útěků do příjemných blouznivých představ lidi připravuje na totální otroctví. Ale uvnitř své hlavy si budou moci dál hrát na indiány :-). Predátoři (např. Koláček, který platí Duškovy exhibice, jak vyplynulo z článku) totiž existují a věřte že žádné apely na lidskost a slušnost na ně neplatí, protože je považují za slabost.
A Přímotope, ani nevíte jak jste se strefil s tím nejedením. Dušek už takového šarlatána opravdu pozval! Je to pár měsíců, jmenuje se Henri Monfort a slušně z toho žije (dost hlupáčků si koupí drahý lístek na přednášku, knížku, kurs). To, že nejí, tvrdí samozřejmě jen on, ne že by to objektivně prokázal. Když podobná šarlatánka, která byla mj. obviněna ze smrti lidí, kteří byli tak blbí, že se jejím učením začali řídit a umřeli hlady, souhlasila s experimentem pod kontrolou kamer, tak během několika dnů nejedení a nepití (což údajně stále praktikovala) zhubla o několik kilogramů a málem zkolabovala :O)). Doufám jen, že tak neskončí někteří z Duškových fandů… Občasné různě dlouhé půsty jsou samozřejmě v pořádku, návody jsou v každém „domácím lékaři“ z dob našich praprababiček, ale co propaguje Duškův host jako ideál, žití z „prány“, je šílenost a hlavně blud schizofrenika, který může mít ty nejvážnější následky.
Děkuji panu Duškovi za jeho osobní a kouzelný náhled na život a ukázal nám všem,jaký je vnímavý a upřimný člověk.Kdyby jsme si všichni uvědomovali,že jen na nás samých záleží,jaký život žijeme a budeme prožívat,jestli budeme jednat tak či onak,tak se máme krásně.Krásně použil jen to jedno přikázání Miluj , protože je to jen to jediné,které v životě pro náš šťastný život potřebujeme.Ještě jednou děkuji a přeji krásný zbatek dne.Pavel
Postoj p.Duška je pro něj to nejpohodlnější,dobře se to prodává,nikoho to příliš nezarmoutí.Hlavně je to svobodně nezávazné.Nevaž se-odvaž se!
Pane Probuzený, máte nějaké konkrétní příklady z dnešní praxe, kdy
"… zákony a předpisy slouží především na ochranu slabých!!! Silní a mocní žádné zákony nepotřebují, vezmou si co chtějí silou a bez řečí. Právo je jediné, co může slabé ochránit. A to ještě si slabí musí politickou angažovaností (volbami, členstvím ve straně, oslovováním poslanců) zajistit, aby zákony byly napsány v jejich prospěch a ne ve prospěch predátorů!!! Soudy se řídí zákony a proto rozhodují, jak rozhodují. "
Myslíte snad ochranu znásilněných žen, kdy oběti se zničí celý život a pachatel vysmátý odejde po několika letech na svobodu? Nebo myslíte okradené staré a bezmocné lidi, kterým ukradená zdravotní pomůcka výrazně zkomplikuje život a pachatel se po podmínce směje? Nebo myslíte zastavená trestní řízení proti korupčníkům? Nebo zastavená vyšetřování proti rozmařilým státním zakázkám? Tento dnešní parazitický právní řád máte na mysli, že ochraňuje ty slabší?
A občanskou angažovaností myslíte ten výsměch politických mafiánů, kteří jakoukoli snahu o aktivitu odmítají výroky, že ulice jim nebude diktovat?
Taky bych se chtěl z mnou popsané špíny probudit, poradíte mi, jak na to?
Nechápu, proč se panu Duškovi vytýká, že nenabízí jednoduché řešení na veškeré problémy světa? On snad tvrdí, že jej zná?
Pro pana Ferdinanda:
Netvrdím (a netvrdí to ani kolega Probuzený :), že si přeji černobílý náhled na svět nebo že by Jára Dušek alias Bdělé vědomí měl nabízet jednoduché řešení na veškeré problémy světa. Chci pouze apelovat na něj a současně na všechny umělce těšící se přízni národa, aby se rozhlédli kolem sebe a tomu národu sdělili občas hlasitě a jasně také svůj názor na křivárny, které sám barvitě popisujete. Dokud k tomu Dušek nesebere odvahu, nemohu si prostě zakoupit vstupenku na jeho rozjímání, byť bude (mafií) dotovaná. On se mi místo toho snaží namluvit, že pokud vlastním svá kamna a topím v nich uhlím, tak kradu… A to jen proto, že uhlobaron je jeho sponzorem. V takovém případě se stává umělec vazalem své gáže a nemůže se divit, že je nedůvěryhodný. Dušek výtečně hraje, možná dokáže na pódiu seznámit diváky i s horníkem-hladovkářem, ale mne tím Bohu dík! neoklame.
to Přímotop & Probuzený: Děkuji. Už jsem se bál, že jsem sám, koho tento guru-žvanil pěkně se-re…
to Ferdinand Mácha:
Myslím, že v zásadním směřování nejsme v rozporu, tudíž se pokusím podrobně vyjádřit k otázkám, které jste „nadhodil“:
"Myslíte snad ochranu znásilněných žen, kdy oběti se zničí celý život a pachatel vysmátý odejde po několika letech na svobodu?"
Zde vidím v zákonech jednoznačný pokrok. Ještě před pár lety totiž bylo znásilnění definováno pouze průnikem do té „pravé“ dírky. Když byl pachatel „poučený“ a ženu zneužil orálně nebo do té „druhé“ dírky, jednalo se jen o omezování osobní svobody,
nikoliv o znásilnění. A trestní sazba byla výrazně nižší.
Základní podstatnou věcí je, že znásilnění je vůbec považováno za trestný čin. To totiž vůbec není samozřejmostí. Právo se v tomto směru postupně vyvíjelo ve prospěch žen.
Pokud byste akceptoval tmářské Duškovy představy o aplikaci „indiánského práva“, tak by to znamenalo to, co jsem například četl o „přírodních lidech“ na Papui-Nové Guinei: ženy, které nepatří do kmene nebo jsou cizí (např. bělošky), jsou hromadně znásilněny všemi muži kmene/obce. Pro ženy je to možná trauma, pro muže „hezké chvilky“ :-(((.
"Nebo myslíte okradené staré a bezmocné lidi, kterým ukradená zdravotní pomůcka výrazně zkomplikuje život a pachatel se po podmínce směje?"
Tady se zdržuji komentáře, neb neznám žádný konkrétní případ ani právní úpravu.
"Nebo myslíte zastavená trestní řízení proti korupčníkům? Nebo zastavená vyšetřování proti rozmařilým státním zakázkám?"
V tomto případě se jedná o „justiční mafii“, korupční systém, který umožnil propojení moci exekutivní (policie, žalobci-státní zástupci) a moci soudní, které by měly být na sobě nezávislé. Aktuálně je to vidět na problému Rampula a Grygárek. Vinu přičítám
dlouhodobé hegemonii moci jedné strany zde v Praze (ODS), která si zajistila personální krytí svých lumpáren na této úrovni.
Ovšem tu dlouhodobou mocenskou převahu jí zajistili voliči, takže vina padá hlavně na ně.
"Tento dnešní parazitický právní řád máte na mysli, že ochraňuje ty slabší?"
Jednou ze základních pravidel klasického, římského, práva je ochrana slabší strany. Soudci, kteří se toto učili na fakultě, by tak měli i jednat. Záleží na každém z nich, jak si to vzal k srdci… Já o tom nerozhoduji ani soudce nejmenuji.
Nicméně soudci by se měli řídit zákony, které tvoří parlament (poslanci). Jací lidé jsou do parlamentu zvoleni (lidmi – voliči), takové zákony vytvářejí. Pokud si lidé zvolí predátory, vytvoří zákony nakloněné predátorům, pokud si zvolí ochránce slabších, i
zákony budou takové, aby chránily slabší. Zde si dovolím ocitovat výrok klasika: Právo je vůle vládnoucí třídy vyjádřená v zákonech.
A občanskou angažovaností myslíte ten výsměch politických mafiánů, kteří jakoukoli snahu o aktivitu odmítají výroky, že ulice jim nebude diktovat? Taky bych se chtěl z mnou popsané špíny probudit, poradíte mi, jak na to?
Narozdíl od předchozího volebního systému jednotné kandidátky Národní fronty (KSČ+ČSL+ČSS) máme nyní svobodný výběr mezi asi 25 různými politickými stranami. Zároveň je to zastupitelská, nikoliv přímá, demokracie. Odvolatelnost poslance občany z jeho volebního okrsku existovala za "totáče", za "demokracie" byla zrušena. Tedy jestli si voliči někoho zvolili, pak si ho musí „vyžrat“ celé 4 roky – bylo to jejich svobodné rozhodnutí. Koho zvolili, toho tam mají – jejich problém. Stěžovat si můžou (na lampárně 🙂 pouze na svojí blbost. Další možnost budou mít při příštích volbách.
"Nechápu, proč se panu Duškovi vytýká, že nenabízí jednoduché řešení na veškeré problémy světa? On snad tvrdí, že jej zná?"
Já osobně mu hlavně vytýkám, že mezi „prostý“ lid, z pozice svého postavení, šíří některé naprosté bludy, jinak ho považuji za výborného herce.
I ten blábol s těmi částicemi rychlejšími než světlo se nakonec osvětlil, viz. http://technet.idnes.cz/konec-senzace-neutrina-jsou-pomalejsi-nez-svetlo-chyba-byla-v-hardwaru-1mv-/veda.aspx?c=A120222_233938_veda_mla.
P.S. Nejsem ani právník, ani policista, ani politik. Pouze dlouhodobě praktikuji jógu a snažím se zharmonizovat vnitřní já s objektivní realitou.
To Probuzený:
Pěkně popsáno. Podpořím ale také Ferdinanda – totiž co si počít,
když věznice jsou přeplněné a vězni už z toho důvodu žalují stát…?
a) zvýšit daně a z toho, co zbyde po jejich rozkradení postavit další věznice
b) změnit normy a zvýšit povolený počet vězňů /m3
c) udělovat domácí vězení i za méně závažné trestné činy (problém s bezdomovci a pachateli domácího násilí)
d) uzákonit většinu trestných činů jako normu pro chování v demokracii
e) ….?
Díky za Vaše názory 🙂
Váhala jsem, jestli přidat komentář a mrhat energií na Přímotopy a Probuzené 🙂 a jim podobné. Ale rozhodla jsem se vyjádřit podporu a díky Jardovi Duškovi. I když úplně se vším nesouhlasím, a i když vím, že jemu, na jeho vysoké duchovní úrovni, je jasné, že na hodnoceních nezáleží. A výše jmenovaní pánové nám pouze demonstrovali, jak jsou bohužel hluboce zakořeněni ve stávajícím obludném a neudržitelném systému. 🙂
S tím kradením ohledně topení uhlí v rozhovoru vidím jenom to, že říká, že ten, kdo si vydoluje uhlí a prodává jej, krade. Neříká to nic o tom, kdo si to uhlí koupí a pak s ním topí. Naopak na příkladu Indiánů, kteří jedí maso a vysvětlují to svou nedokonalostí, vidím, že ten, kdo topí, je prostě nedokonalý. Je rozdíl mezi spotřebou pro přežití a prodejem za účelem zisku.
No a s tím právním systémem, vidím, že řekl Jaroslav Dušek zhruba to, že bychom se neměli vázat pouze na ty zákony. Ono je opravdu lepší nežít na hraně a s lidmi okolo nás se dohodnout, nežli chodit každých 5 minut za nějakým soudcem, aby potvrdil, že jsem sice ublížil, ale psanému zákonu to neodporuje.
Já bych viděl slabinu spíše u toho příkladu s tím dětským hřištěm. Občas se tam vyskytne syčák, který ostatní děti šikanuje. A pak tam musí nastoupit "rozhodčí" a podle nějakých pravidel syčáka usměrnit, tam to bez násilí a s dohodou nevidím.
Čím více soudních jednání, tím více vidíme odklonů od dobře míněných zákonů, říká se tomu kroucení paragrafů. Proto je lepší nespekulovat nad zákony a raději se zaměřit na dohodu s okolím. Neznamená to zrušení zákonů a pravidel, která se v civilizaci vyvinula.
Pan Dušek, i jiní lidé, kteří se snaží odpoutat od vezdejšího světa, nemá zodpovědnost za to, co mu kdo "uvěří". Stejně jako cirkusový akrobat na hrazdě nemá zodpovědnost za zlámaná žebra, pokud ho někdo bude chtít napodobit bez průpravy.
Díky za kultivovanou diskuzi. Myslím, že je lepší ukázat konkrétní příklady, nežli házet obecnými nálepkami. 🙂
Z příspěvků je hezky vidět, jak kdo bude prožívat rok 2012, protože změny, které nastanou, budou rezonovat s vnitřním nastavením každého jednotlivého člověka.Jinými slovy: jak uvnitř, tak venku.Tento princip už funguje,ale od onoho zimního slunovratu 2012 se má tento zákon, který jako jediný považuji za skutečný, začít projevovat v plné síle.Je to zákon přitažlivosti a jak kdo smýšlí a na co svou pozornost zaměřuje, taková bude i jeho životní realita.Některé příspěvky jsou plné lásky a vděku.Tito lidé už ted´žijí v nebi i když je kolem nich stále ještě spousta toho, co není dokonalé.Nesoudí, nehodnotí a když už, tak pozitivně.Jiné příspěvky jsou plné negativity, odsudků, urážek a když to čtu, okamžitě cítím, jak klesám na jejich úroveń a hlavně mě to nudí.Takže udělám co? Přestanu číst! A vracím se zpět k těm mým vibracím, ve kterých je mi dobře.Protože jen tak mohu dát světu neco dobrého.Jak zlepšuje svět člověk, který chrlí negativitu?
odpověď pro:Hannah Neuwirthová
Vaše otázka:Jak zlepšuje svět člověk, který chrlí negativitu?
Má odpověď: Tak například pokud rozkradu penzijní fond, do kterého si léta spoříte, předpokládám, že mi nepoděkujete a obviníte mne alespoň z toho, že šířím tu negativitu a svět nezlepšuji. Abych Vás ale naladil opět do pozitivity, nemusím nakradené vrátit – místo vyplácení důchodů daruji zlomek z nakradeného do partajních kasiček, přispěji Svěrákovi do fondu Paraple a Vám zaplatím vstupenky na Jardu Duška. Tak mohu chrlit negativitu a přitom zlepšovat svět…. Spokojen bude zloděj, Dušek a nakonec i Vy. Já ne.
Ďakujem za článok aj komentáre – všetky, aj tie pozitívne, aj tie negatívne – veď tí "negativisti" prišli do nášho povedomia, lebo hoci si to ešte neuvedomujú, už majú tejto "hry na obeť a agresora" dosť a chcú z nej von… Pomožme im… 😉 http://ascension101.com/en/ascension-information/54-january-2012/191-i-am-a-victim-a-link-in-the-chain-of-enslavement.html
Velice svérázné, zajímavé a inspirativní. Přečetla jsem a prošla si spoustou s tím souvisejích představ. Děkuji a těším se na další článek.
S uspokojením konstatuji, že jsme se zde nad Duškovou nekonkrétností nerozčilovali zbytečně. Vzal si z nás ponaučení a v nejnovějším rozhovoru
již konečně zaostřil – na současnou bankovní lichvu. Doufejme, že nasazený směr udrží a děkuji mu za to. Zvedám zelenou plácačku a pouštím ho do další stanice! (resp. do vyšší úrovně vibrací) :-))
Odkaz na část rozhovoru:
http://www.osud.cz/jaroslav-dusek-pro-mf-dnes-banky-nam-zamerne-kradou-duse
Ze srdce dekuji panu Duskovi, ctenym autorum clanku i nize podepsanym diskutujicim. Kazdy z Vas tu ma svuj vlastni ucel a kazdy sem prisel pro to, co prave hledal. At uz reagujeme pozitivne nebo negativne, posilujeme tim takovou energii/vibraci, kterou prave potrebujeme a zastavame… a pro kterou se kazdy dobrovolne rozhodl. Jednejte prosim tak, jak to prave citite.
Take dekuji za krasne pripomenuti jedineho prikazani: "Miluj"
Preji Vsem dalsi prekrasny inspirativni den, Martin
O víkendu jsem měla to potěšení zhlédnout v Olomouci Čtyři dohody v podání Jaroslava Duška. Dané téma zpracoval a předal skvěle. Je na každém, co si z toho vezme.
Pokud jde o rok 2012, nedělám si starosti ani iluze. Změny už dávno probíhají a já je prostě žiji…
Jen pro nějaké pány co jim pan Dušek pohnul žlučí:pan Dušek udělal jen rozhovor a svobodně vyjádřil své pocity a pohled na Svět ve kterém žije.Nikomu nic nevnucuje.Normální člověk si toho povšimne,podotýkám normální.A pak jsou tací co by rádi navodili iluzi,že tím když člověk jen otevřeně mluví o svém bytí a nenásilném pohledu bytí s ostatními-je nebezpečný.Ovšem opak je pravdou.Nebezpečí vyvstává od těch,co se snaží navodit iluzi a prodat ji jako pravdu.Pánové chce to ty vaše dětinské výpady lépe promyslet.Vypadáte jako amatéři.A píši vám to jen proto,že vás mám rád 🙂
Hmmm,pan Dušek rád komunikuje z…okolím,což vyplívá z jeho profesionálního poslání…jinak pouze a jen všeobecně cituje už dávno poznané a rozhodně v žádném bodu neobjevil ani Ameriku,ani nic jiného…jedince kteří vnímaji hlavně onen běžný život vezdejší možná zaujme,ale realistu kterej vnímá veškeré souvislosti dosavadního i dnešního života rozhodně jen svým způsobem pobaví,podobně jako na scéně svého divadla …vesmír nehledí na mudrlanty a tzv. věštce,vesmír se řídi svými zákony na které jsme my…homo sapiens…zdaleka hodně krátcí a hodně nezodpovědní :)))
Jaroslav Dušek je vnitřně citlivý, přírodní, intuitivní člověk, který přirozeně, intuitivně žije.I když nezná vše jak sám přiznává, tak harmonicky je naladěn na Stvořitele Nejvyššího. Je to zřejmě podvědomý pozitivní proces, což je podstatné. Daný Stvořitelem a Nejvyšším mocným Pánem v různých náboženstvích různě jmenovaných a také různě pokrouceně chápaný. V současné době po přijetí lidského Božství s novým odpovídajícím novým jediným jménem Pán Ježíš Kristus. Dal nám ku pomoci Nové zjevení. Odkaz na: http://www.volny.cz/nove_zjeveni
Děkuji a sdílím lásku se všemi ,kteří dokáží takto cítit a současně to i vyjádřit,vůbec se nepozastavuji nad p.Přímotopy,Probuzenými ap.je mi jich líto…. ale všem zřejmě není DÁNO……..
pro Olga Tellerová:
Milá paní, svou lítostí nade mnou, věru, nemusíte plýtvat. Kolem vás i mne je dostatek jiných, kterých by vám mělo líto býti. Vyberte si někoho z 500 tisíců nezaměstnaných nebo někoho z desetiticů zadlužených rodin, jejichž členové přišli o bydlení – tam běžte projevit svou lítost, podělte se s nimi o to své "DÁNO" a čiňte jim milosrdenství. A napíšete-li sem pak o tom, bude zde konečně něco ze života.
Také děkuji za úžasné pozitivní myšlenky, které mne inspirují naučit se žít lépe a v jednotě s vesmírem…. Jste krásný člověk pane Dušku a děkuji za to, že jste…
úžasné čtení :))), přesně jako pan Dušek!!! s tímto pánem bych se moc ráda někdy setkala…..snad zavítá někdy do Olomouce!!!
Článok potvrdzuje entropiu Vesmíru a človeka v ňom, respektíve organizovanom chaose. Drancovanie prírodných zdrojov nadmernou výrobou spotrebného tovaru, a to najmä v najvyspelejších štátoch sveta je zločin na všetkých ostatných a najmä na budúcich generáciách, ktorým toto NB (nerastné bohatstvo( nevratne sa stráca, zostávajú iba odrobinky v podobe sčasti tužitkovaného odpadu. A čo je horšie, že ak aj technika kráča vpred "vo formáte 3 D" tak osobnostné a povahové črty sú zakonzervované genetikou, výchovou a prípadne malými možnosťami. Tak vzniká najzávažnejší problém, priam zákon o zachovaní svetovej civilizácie – dogmatická povahy človeka, konzervativizmus naprostej väčšiny ľudstva so snahou o nemennosť pomerov, (bohatí bohatší, chudobní chudobnejší, stredná vrstva ako nákova, na cez ktiorú sa to všetko tepe/ a nekonečne sa roztáčajúca sa špirála vedecko-technického pokroku, ktorý si vyžaduje flexibilitu, kreativitu, a to nielen zopár výnimočných jednotlivcov. A tak sa vyostruje boj o vodu, riopu, vzácne kovy and so on. Militantov poháňa k chvatu snaha o ich ovládnutie a premenu vo vlastný prospech. Preto, vytvárajú konzumizmus, módu, biopotraviny, uľahčenie života je na jednom z najposlednejšíchj stupienkov. Pre ternto systém si prenajímajú politické strany a politikov, ktorí robia za nich tú špinavú prácu, kým,oni sa zjavujú ako donátori, sponzori etc. Samozrejme najcennejšia je skupibna filangtropov, ktorí to činia z ušľachtilých pohnútok o rozšírenie kultúry, vedeckého výskumu etc.
Javí sa potreba komplexne prepracovať poznanie o človeku, jeho úlophe v súčasnej spoločnosti a najmä úlohy pfre budúcnosť vštepiť pre budúce generácie, aj keď z toho bude použiteľné,, iba málo. Ale odrazový mostík v tvare ležatej osmičky môžu pomôcť formovať, inšpirovať všetci, ktorým na blahu celého ľudstva na Zemi záleží.
V poslední době se potýkám s velikými psychickými problémy. Zvítězil jsem po dlouhých letech nad těžkou nemocí a můj postoj k životu a pohled na něj se změnil. Od základu a velmi radikálně což potvrzuje mnoho blízkých z mého okolí. Po přečtení prvních dvou odstavců tohoto článku jsem nevycházel z úžasu jak přesně sedí a shouduje se s mými soužasnými pocity. Tento článek obsahuje přesně to co jsem potřeboval doplnit k mým vědomostem, otevřít oči a udělat na tomto světě další krůček k spokojenému žití. Děkuji panu Duškovi
Pan Jaroslav Dušek opět překvapuje hloubkou svých úvah. je fajn, že takoví lidé mezi námi jsou ! Hlavně ale aby se nedostal na cestu nihilismu, že vše, co dosud lidstvo vytvořilo, je špatné a vede na slepou kolej. Není třeba opouštět svá přesvědčení (katolictví, budhismus, atd…), je třeba je žít opravdově a naplňovat. To je rozdíl mezi Starým a Novým Zákonem. Ale s tím nemusí chodit pan Dušek, s tím již před 2 000 lety přišel Kristus a kdo chce, tak mu jistě rozumí ! Lze k jeho slovům něco přidávat a nebo z nich ubírat ? Nikoliv. A co říci k datu 21.12. ? To je stejná fóbie jako pátek třináctého. Abychom byli lepší, není třeba čekat na 21.12. Můžeme s tím začít třeba už dnes po odpolední kávě….S teplým pozdravem Andrea Rossi
Ahoj
Nikdy nevím nakolik vážně mám brát pana Duška – zda dokáže 4 dohody opravdu dodržovat (mně osobně to přijde obecně dost násilné a nemožné), ale nevím, to bych s ním o tom musel mluvit a pobýt, abych o něm mohl pronášet jakékoli soudy.
Takže já i na konci roku 2012 vycházím z toho, že se nic zvláštnějšího neděje, svět se točí dál tak jako se točil, a já si tedy připravuju další novoroční předsevzetí na rok 2013, tentokrát to tuším bude něco o:
"Spouštění a udržování "ti" dole v tantienu no a taky něco o harmonii směrem k sobě i k okolí.. Tento pokrok samozřejmě v mezích zákona a mých možností.."
Takže zase nic u čeho by mně někdo mohl nějaký kontrolor přistihnout a obvinit mě, že na to během roku dlabu.
Martin
Děkuji za krásný a velice inspirativni článek. Počáteční úvahy přesně rezonují s tím, co prožívám v posledních týdnech, období transformace, psychospirituální krize. Něco starého umírá a něco nového se probouzí, ale zatím to stále ještě koexistuje dohromady, což vyvolává zmatek a nejistotu. Chvílemi se mi zdá, že se mění vše, chvílemi, že se měním jen já. Stále se ozývá i "staré já," které má tendenci vše zpochybňovat. Ale to nové já se už zrodilo a spolu s ním i jiné vnímání času a reality. Postupně se s tím sžívám… Metafora o fázi "svítání" vše krásně vysvětluje.