Anketa

Ivan Rynda, vedoucí Katedry sociální a kulturní ekologie FHS UK:

Žijte stylově! Jako styl mohu volit dobrovolnou chudobu a velkou míru místní soběstačnosti, v níž se bez auta obejdu; nebo uvědomělou skromnost, kde uvažuju o tom, kdy je auto opravdu zbytné a kdy je pro uspokojení potřebvýběrově potřebuju. (Pseudo)liberálové často pokládají bezuzdnou mobilitu za projev svobody; trochu zbytečně. Chci mít především své místo, kde se orientuju a s nímž se identifikuju. Poznávat lidi a kultury je skvělé — ale cestovat by měli lidé, ne věci a zboží. Je však třeba uplatnit princip diferenciace: rodina na samotě potřebuje auto, aby odvezla babičku k lékaři a děti na kroužek keramiky či do houslí, zatímco já Pražák mám k dispozici jeden z nejlepších systémů veřejné dopravy na světě a auto by mi jen přidělávalo starosti. Neměl jsem je nikdy. Pěkné léto na cestách!

Ondřej Liška, politolog, předseda Strany zelených:

Jak kdy a jak kde, a také záleží na jaký pohon. Těžko obhajitelné je cestovat auty po městech, kde je bohatá nabídka veřejné dopravy. Totéž platí o cestování do měst z jejich okolí s příměstskou železnicí a také o trasách mezi velkými městy a trasách dálkových vlaků. Samozřejmě to závisí i na velikosti nákladu. Sem patří například zboží, objemné pracovní pomůcky, ale i obsáhlé dokumentace. Jsou a budou situace, kde auto zůstane nepostradatelné, ale přemýšlení o tom, jak a čím šetrně pojedu, by mělo být zcela běžnou součástí každodenního života i výchovy budoucích generací. Po Praze jezdím na kole a veřejnou dopravou. Autem jen k převozu rodiny, pokud je hromadná doprava výrazně složitější, nebo k cestě na veřejnou akci mimo hlavní trasy, například ve večerních hodinách. Ve volebních kampaních jezdím autem na alternativní pohon (hybrid).

Vratislav Fille, dopravní expert Auto*Matu a redaktor Prahounakole.cz:

Automobil už od naší civilizace neoddělíme, důležité je proto s přepravou autem neplýtvat. Osobní auto má smysl tam, kde je únosné — pro cesty, kde není dostatečná poptávka pro jiné prostředky, a pro specifické účely. Každodenní městská hypermobilita je ovšem příznakem toho, jak špatně organizujeme veřejný prostor, dopravu i rozvržení svých aktivit; a ovšem také toho, že ti, kdo se přepravují, zdaleka nekompenzují svoje externality. Možná že kdyby byla doprava po aglomeracích obtížnější, fungovaly by věci lépe: zbytečné cesty by se nekonaly a ty potřebné by se konaly co nejúspornějšími prostředky. Pokud jde o naši rodinu, zvládáme to bez vlastnictví auta. Po Praze to není problém a mimo jezdíme zpravidla vlakem. Dětské autosedačky ovšem máme: jsou u prarodičů a použijeme je několikrát za rok.

foto:Tony Hisgett, Wikimedia Commons 

Jaromír Matušinec, předseda Asociace elektromobilového průmyslu:

V rámci udržitelného rozvoje lze jezdit auty na elektřinu, která je získávána z obnovitelných zdrojů. Například pro každodenní ježdění průměrně 80 kilometrů postačuje umístit na vlastní střechu nebo vnější stěnu asi deset solárních panelů o výkonu 200W. Neprodukujete žádné emise a jezdíte zadarmo, aniž by bylo nutné spotřebovávat cokoli neobnovitelného. Sám jezdím elektromobilem od roku 2007. Ceny elektromobilů klesly, nový lze pořídit do 400 tisíc korun bez DPH a starší kolem 170 tisíc. Pokud ho zrovna nemůžete nabíjet doma, lze využít asi dvě stě veřejných nabíjecích míst v ČR.

Mojmír Vlašín, ekolog, Ekologický institut Veronica:

Auty je možné jezdit, a to těmi, co jsou na elektrický pohon. Takže je třeba mít doma takzvaný chytrý elektroměr a auto na nabíjení. Chytrý elektroměr, když je nadbytek proudu, dobije auto a člověk pak jede. Pokud nemáte chytrý elektroměr, tak si musíte pořídit malou solární elektrárnu a nabíjet auto z tohoto zdroje. Zdá se to příliš složité? Tak nejeďte autem!