Autoritářství a iracionalita

Boj Dany Kuchtové, Věry Jakubkové a Olgy Zubové proti Martinu Bursíkovi obsahoval silné lidské drama i známé protagonisty. Bojovalo se o racionalitu, morálku a demokratickou vyspělost. Použil Bursík při vylučování frakčních hlavounek bolševické metody, nebo jenom postupoval v souladu se stanovami a pročistil vzduch ve straně? Dovedla Danu Kuchtovou do vyhroceného konfliktu proti zelenému chlapákovi uražená ješitnost neschopné jihočeské matky, nebo Bursíkovy autoritářské způsoby? Bojovaly obě zelené poslankyně za principy osiřelého stranického programu, nebo chtěly hlavně dosadit do funkcí svoje lidi? Věřte — nevěřte…

Na dotazy novinářů odpovídal mocný zelený muž i členství zbavené ex-zelené ženy racionálně a mírumilovně. Zároveň si ovšem neopomněli autoritářství (rebelky Bursíkovi) a ženskou iracionalitu (Bursík rebelkám) navzájem otlouct o hlavu. Že by genderový stereotyp? Strana jako celek ovšem dopadla blbě. Zelení ztrácí jednotu, integritu, legitimitu i voliče, smlsli si na nebohé partaji největší nepřátelé lidstva — novináři.

Následující pád vlády však zelené půtky z médií spolehlivě vytlačil. Do zapomnění též poslal japonské zateplovací miliardy jednoho zeleného ministra i pobyt v chomutovském ghettu jiného ministra téže strany. Tentokrát to alespoň bylo genderově korektní: pro pád vlády hlasovaly dvě poslankyně z Demokratické strany zelených a dva ex-občanští demokraté, takže vláda zašla z půlky na autoritářství a z půlky na iracionalitu.

Ale aby to nebylo tak jednoduché: vyloučené poslankyně byly odsunuty do pozadí patentovaně racionálními demokraty: občanskými i ex-občanskými, a iracionalita byla vyčítána především zhrzenému Tlustému a jeho kolegovi Schwippelovi. Tím hůř pro ně. Naštěstí se pak míč dostal na Klausovu stranu hřiště a média se jala zase racionálně kalkulovat.

Mimochodem, proč vlastně Jiří Paroubek, který je z autoritářství obviňován nejvíc, nenosí svůj pověstný růžový svetr trochu častěji?