Chléb s pesticidy a dálnice s pažitkou

10. října 2011 /
foto: Jana Kloučková Kudrnová

Úvodník zářijového čísla Poslední generace 1996 věnoval Vojtěch Kotecký interpretaci zprávy, že ministerstvo hospodářství nepovolilo geologický průzkum ložiska zlata ve středočeském Mokrsku. Jeho závěr přílišný optimismus nevzbuzoval: „Poslední kola sporu, v němž hrají příroda, krajina, obce, veřejnost a ministerstvo životního prostředí (které ale občas střílí na vlastní branku) na jedné straně proti těžebním společnostem a ministerstvu hospodářství na straně druhé, vycházejí nerozhodně. Zpráva z Mokrska je nesporně radostná. Přesto však není proč klimbat na vavřínech. Úhrnem totiž — ať již jde o jednotlivé causy či obecné trendy — těžaři zatím drtivě vítězí.“ Jak je tomu dnes, v čase proklatě nízko visícího Damoklova meče nad Horním Jiřetínem, co říkáte?

Polský environmentální publicista Janusz Nagiecki následně v článku Chlieb a sloboda zaznamenal snahy západních firem a EU proměnit polské zemědělství z prostředí samozásobitelských malých farmářů, nevyužívajících pesticidy a krmné směsi, na velkofaremní průmysl rostlinné a živočišné produkce. Zatímco podíl malých farmářů  na zemědělských výnosech zůstal v Polsku i po patnácti letech dominantní a průměrná velikost tamní farmy se zvedla jen z šesti na osm hektarů, počet zemědělců rapidně poklesl z 25 na 15 procent práceschopného obyvatelstva a z Polska se stala zemědělská exportní velmoc. Že by to nějak souviselo s oním moučkově-pesticidním rozvojem?

Potulný sadař Ondřej Simon pak na další dvoustraně představil různé podoby samozásobitelství — uzavřené, částečné, úplné i extrémní. S odkazem na existencimamutích protiatomových bunkrů a uzavřených komun v dalekých amerických horách článek ukončil vskutku sedmogeneračně optimistickou větou: „Neočekávejte konec světa, sbírejte raději jablka a pěstujte pažitku.“

A nejezte maso, dodala vzápětí Monika Nerádová z československé Slobody zvierat. Ta v textu Vegetariánom s láskou a bez krutosti zmiňuje, že vegetarián během svého života zachrání v průměru 1500 zvířat, ročně ušetří dva olympijské bazény pitné vody a na obživu mu stačí dvanáctkrát méně úrodné půdy. Kromě nekonečného utrpení jatečních zvířat či devastace přírody varuje autorka před jedním negativním důsledkem — nemocí šílených krav. Její předpověď „Nie je vylúčené, že na prelome storočia postihne BSE mnohých“ rozhodně nepatřila mezi ty planě alarmistické, ba naopak.

A na závěr mám pro vás minikvíz inspirovaný textem východočeského ochranáře Jiřího Malého Příroda, nebo asfalt?: přiřaďte správně dva autory — Cicera a Václava Klause — k těmto dvěma výrokům: 1) „To, co vytvořila příroda, je vždycky lepší než to, co bylo vytvořeno uměle.“ 2) „… zde platí jen jedno pravidlo: čím více dálnic, tím lépe.“ Dodejme, že Jiřím Malým kritizovaná dálnice D11 z Prahy do Hradce Králové dosud ještě není dostavěná. Ale nepochybně jednou bude(m) dál.

Další díly rubriky Před 7.G najdete zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.