Bavlna — špatné svědomí našich skříní

Bavlna — špatné svědomí našich skříní

Šárka Špačková


Mnozí environmentálně vnímaví čeští spotřebitelé si už zvykli na pravidelné nakupování sýrů, moštů nebo bylinkových čajů z ekologického zemědělství a s požitkem si občas dopřejí fair trade biokávu. Oblečení v biokvalitě však zatím na českém trhu až na několik okrajových výjimek chybí. Šárka Špačková ze Společnosti pro Fair Trade a rozvojové vzdělávání píše o tom, co všechno se může skrývat za nenápadným nápisem „100% cotton“ a proč bychom se o biooblečení měli zajímat.


Už pět set let před začátkem našeho letopočtu napsal Hérodotos, okouzlený vlastnostmi indické bavlny: „…a rostou tam stromy, jejichž plodem je vlna, kteráž překonává svojí nádherou a jakostí vlnu ovčí. Indové pak dělají své šaty z této stromové vlny.“ Některé zdroje uvádějí, že bavlněné tkaniny našly uplatnění již ve starém Egyptě před více než 12 tisíci lety. Evropanům zůstala bavlna neznámá až do pozdního středověku. V době průmyslové revoluce se však díky svým vlastnostem stala velmi důležitou surovinou pro textilní průmysl a koncem 19. století již představovala přibližně čtyři pětiny objemu všech textilních materiálů. Dnes se bavlna pěstuje ve všech teplých oblastech světa a navzdory rozmachu syntetických textilií a částečnému oživení zájmu o přírodní vlákna, jako je len, konopí nebo hedvábí, zůstává nejdůležitější surovinou pro výrobu oděvů.

Veřejnost většinou bavlnu považuje za přírodní materiál, který svědčí pokožce dětí i dospělých. Konvenční pěstování a zpracování bavlny si však v ničem nezadá s environmentálně nejproblematičtějšími zemědělskými a technickými postupy, které mají fatální dopady na životy mnoha milionů rolníků a jejich rodin i širší společnost.

Bavlna a pesticidy

Konvenčně pěstovaná bavlna je jednou z chemicky nejošetřovanějších plodin vůbec. Podle údajů severoamerické pobočky Pesticide Action Network spolkne pěstování bavlny deset, některé zdroje uvádějí až 20 % celosvětové spotřeby pesticidů. Bavlníkové plantáže přitom zabírají „jen“ necelá 4 % světového půdního fondu, využívaného k zemědělství. Rozptylu chemických reziduí do okolí bavlníkových plantáží a jejich kumulaci v tkáních živých organismů, včetně lidí a hospodářských zvířat, nelze účinně zabránit. Řada pesticidů přitom patří mezi vysoce toxické látky, například aldikarb pro dezinfekci půdy či endosulfan pro ochranu rostlin bavlníku před škůdci.

„Annan je typickým příkladem indického pěstitele bavlny. Neumí číst ani psát, v místním obchodě si však bez problémů může opatřit jakékoliv množství prakticky libovolného agresivního pesticidu, který má jeho úrodu chránit před nevítanými škůdci. Annan si nedokáže přečíst, co je na plastovém obalu chemické látky, kterou právě koupil, napsáno. Nechápe varovné značky, které upozorňují na míru toxicity. Po použití chemických prostředků, které na své políčko bos a oděný jen do cárů látek dennodenně a po každém dešti rozprašuje z podomácku vyrobeného rozprašovacího stroje, se jen zběžně opláchne v trošce vody z pumpy — vody je málo a je ji potřeba na zavlažování bavlníku. Annan neví, že insekticid Monocrown vodou nesmyje. Karcinogenní účinná látka proniká kůží do těla a způsobuje nenapravitelné škody na zdraví.“ Tolik úryvek z dokumentárního filmu 100% Cotton: Made in India od německé režisérky Inge Altemeier.

V Indii a dalších rozvojových zemích si mohou zemědělci na venkovských tržištích snadno koupit chemické látky, které evropská a americká legislativa pro použití v zemědělství dávno zakázala. Známé nadnárodní firmy, jako Bayer nebo Novartis, tyto produkty v Indii vyrábějí a distribuují, ačkoliv znají jejich účinky na lidské zdraví a zasažené ekosystémy. V indických oblastech, kde se pěstuje bavlna, umírá nejvíc lidí právě na otravu pesticidy.

Geneticky modifikovaná bavlna

Velkou kontroverzi vzbudily snahy některých států a firem uvést na trh geneticky upravená semena bavlníku, tzv. Bt-bavlny a umožnit její pěstování. Příznivci geneticky modifikované bavlny argumentují především možným snížením spotřeby pesticidů (podle ISAAA, mezinárodní organizace, která hájí výhody biotechnologií, až o 60 %) a potenciálním přínosem pro snižování chudoby ve světě. GM bavlna má totiž údajně vyšší výnosy a větší odolnost vůči škůdcům a chorobám. Odpůrci zase poukazují především na nekontrolované šíření Bt-bavlny, nepředvídatelné působení na klasickou bavlnu a velmi omezený ekonomický i environmentální přínos. Co říká dosavadní praxe?

Geneticky modifikovaná bavlna se zatím pěstuje především v USA, Číně, Austrálii a Indii. Na komplexní zhodnocení environmentálních a sociálních dopadů Bt-bavlny je ještě brzy, nicméně dosavadní výsledky odpůrce GM bavlny přinejmenším o jejím proklamovaném potenciálu přispět ke snižování chudoby rolníků příliš nepřesvědčily. V roce 2001 v Austrálii a o dva roky později ve státě Andrapradéš v jižní Indii došlo k selhání genetické ochrany bavlníku. Škůdci napadly rostliny, které měly být vůči nim imunní. Desítky tisíc zemědělců tak přišly o úrodu a utrpěly obrovské ekonomické ztráty. Nejprogresivnější firma ve vývoji GM bavlny, Monsanto, sice prohlašuje, že podle jejích výzkumů dosahuje Bt-bavlna až o 80 % vyšší výnosnosti, jiné studie však upozorňují na velkou náchylnost indické GM bavlny právě k takovým selhání, k jakým před pár lety došlo. Tehdy mnozí z postižených farmářů těžce zadlužili sebe a své rodiny, byli nuceni prodat své pozemky a odejít jako žebráci do příměstských slumů, nebo nechat své děti pracovat za podmínek pro nás jen těžko představitelných. Několik tisíc zoufalých rolníků z různých částí Indie se rozhodlo pro jediné východisko, které jim zbývalo — sebevraždu. Smutným paradoxem je, že k ukončení svého života řada z nich použila chemické látky, které se používají při ošetřování bavlníkových keřů.

Zpracování bavlny na textil

Při zpracování bavlny je největším problémem bělení a barvení textilií. Zhruba jedna třetina barviv k bavlně nepřilne a vymyje se do odpadní vody postupně v některé fázi praní. Velká část zpracovatelských zařízení se nachází v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích světa, v nichž se environmentální standardy často dodržují méně důsledně než v Evropě nebo Severní Americe. Menší výrobní podniky a dílny obvykle nemívají vlastní čističky odpadních vod, ty pak — znečištěny barvivy a zbytky pesticidů — ústí přímo do vodních zdrojů, které nezřídka plní roli zásobáren pitné a užitkové vody pro celou oblast.

V případě, že podnik čističku má, vyvstává problém co s odpadním kalem. Dokumentární snímek 100% Cotton: Made in India nikoho nenechá na pochybách: indické ženy na autentických záběrech vybírají holýma rukama z čističky toxický kal, nechávají jej v krychlích sušit na slunci a poté jej vrší na obrovskou hromadu kousek od „řeky“ — téměř stojaté stoky, kam místní zpracovatelský podnik z mohutných kulatých trubek vypouští mírně odkalenou odpadní vodu. Podnik každý den odčerpá a znehodnotí 150 tisíc litrů vody — bavlněnou látku je potřeba před dalším zpracováním náležitě proprat tak, aby větší část chemických aditiv a rezidua pesticidů zůstaly v Indii. Do Evropy, kam bude oblečení z této bavlny o pár týdnů později dopraveno, tyto jedy cestovat nesmí. Při nepřeberném množství používaných pesticidů však nelze ani přísnými laboratorními rozbory zaručit, že stopy chemikálií v oděvu nezůstanou a neskončí na kůži spotřebitelů.

Hříčka mezinárodního obchodu

Bavlna je klíčovou plodinou pro rozvoj celých regionů. Příjmy z vývozu bavlny mají zásadní význam pro mnoho nejméně rozvinutých zemí a jejich obyvatel. Jen ve střední a západní Africe závisí na pěstování a exportu bavlny více než deset milionů lidí, kteří mají na výběr jen málo možností jiného výdělku. Pro Benin představují příjmy z prodeje bavlny na mezinárodním trhu třetinu příjmů z vývozů, pro Burkinu Faso je to necelá třetina. Pokračující pokles cen bavlny stál tyto země v posledních letech miliony dolarů, které jsou nezbytné k placení sociálních služeb, třeba zdravotnictví nebo školství, a k udržení ekonomické stability státu.

Od roku 2001, kdy začala cena bavlny klesat, africké země ztrácí každý rok v průměru 441 milionů dolarů. Jen od roku 2003, kdy při Zemědělské komisi Světové obchodní organizace vznikla takzvaná sektorová iniciativa čtyř nejvíce postižených západo- a středoafrických zemí (Benin, Burkina Faso, Mali a Čad), do konce roku 2004 utrpěly tyto státy exportní ztráty ve výši 382 milionů dolarů. Společně proto usilují o kompenzaci nízkých cen bavlny a odstranění příčin nepříznivého vývoje cen.

V roce 2005 Světová obchodní organizace (WTO) na popud Brazílie naznala, že pokračující pokles cen na světovém trhu s bavlnou je mimo jiné důsledkem rozdávačné zemědělské politiky Spojených států. USA své pěstitele dotují pro Afričany nebo Indy nepředstavitelnými sumami. Od roku 1998 do roku 2002 jim na dotacích vyplatily 14,8 miliardy dolarů. Podle amerického ministerstva zemědělství by průměrný americký farmář v posledních šesti letech jinak utrpěl na každém akru bavlny ztrátu 871 dolarů. Velké zemědělské koncerny, které získávají z koláče dotací největší díl, jsou však díky vládní podpoře schopny vyvážet americkou bavlnu na světové trhy pod výrobními náklady a ještě vykazovat slušný zisk. Podle studie, kterou kvůli sporu v rámci WTO nechala zpracovat Brazílie, snižují skryté a přímé dotace americkým pěstitelům bavlny cenu této suroviny na světovém trhu o zhruba 4 %.

Zatím poslední ministerská konference WTO, která proběhla v prosinci loňského roku v Hongkongu, příliš mnoho nadějí na změnu v nejbližší době nedává. USA se zavázaly pouze k tomu, že dotace do pěstování bavlny odstraní rychleji než ostatní zemědělské dotace, které mají být zrušeny do roku 2013. Nastavení férovějších pravidel pro pěstování a mezinárodní obchod s bavlnou přitom potenciálně může pomoci milionům lidí v jejich snaze vymanit se z bídy. Pokud by však například Benin, Mali, Burkina Faso a Čad musely čekat na významné snížení amerických dotací až do roku 2013 (nebo jen o něco málo méně), přišly by mezitím o příjmy, které americká nevládní organizace OXFAM vyčíslila na více než milion a půl dolarů.

Kdy se začne blýskat na lepší časy?

Konvenčně pěstovaná a obchodovaná bavlna tedy oplývá všemi negativy, které průměrně ekologicky vzdělaného člověka napadnou. Dobrou zprávou ale je, že existuje bio fair trade alternativa. Certifikát spotřebitelům zaručuje, že při výrobě a zpracování bavlny byly zohledněny základní principy ochrany přírody a že pěstitelé a dělníci zaměstnaní ve zpracovatelských podnicích mají jistotu důstojného živobytí a přijatelných pracovních podmínek. Otázka však zní, proč český trh tuto možnost opomíjí?

Poptávka po oblečení a dalších výrobcích z biobavlny je stále nízká. Veřejnost totiž o problémech pěstování a zpracování této suroviny mnoho neví, natož aby pátrala po alternativě. Rovněž výrobců a dovozců, kteří vědomě usilují o nabídku sociálně anebo environmentálně šetrnějších variant ke konvenčním oděvům, je u nás minimum. A pokud se takové oblečení přece jen na trhu objeví, bývá to nejčastěji vedlejším důsledkem obchodních aktivit a zůstává na spotřebiteli, aby takové oděvy s námahou identifikoval. Například se jen stěží setkáme s majitelem second handu, který by svůj obchod prezentoval jako environmentálně přijatelnější alternativu, nebo obchodníkem dávajícím ekologicky založeným kupujícím na odiv své zboží z konopí nebo lnu.

V zahraničí přitom existují desítky firem specializovaných na biooblečení. Dokonce i některé konvenční oděvní společnosti do svého sortimentu zařazují kolekce biooblečení — příkladem může být německý Otto Versand nebo švýcarský Switcher. Právě česká pobočka švýcarské firmy Switcher je zřejmě jedinou firmou, která má v sortimentu oblečení pro dospělé v biokvalitě — pánská trička, polokošile, kšiltovky, sportovní kalhoty, batohy. Zájemce si však toto zboží může pořídit jen na základě speciální objednávky. Provozovatel české pobočky totiž biooblečení na skladě nemá a ani příliš netuší, proč by mělo zákazníky zajímat víc než ostatní nabízené oděvy.

Kojenecké a dětské oblečení z biolátek, především z biobavlny, biolnu, jejich směsí a biovlny, uvedla na tuzemský trh česká firma BIOBABY. Zpracovávané materiály pocházejí ze zahraničí a jsou certifikované evropskými kontrolními organizacemi ekologického zemědělství, například švédským SKAL, francouzským Eco-Cert nebo švýcarským IMO control.

Tím však nabídka biooblečení končí. Dočkáme se v brzké době toho, že si tričko z bavlny z ekologického zemědělství, nejlépe ještě vyznamenané známkou FAIRTRADE, budeme moci objednat přes internet nebo koupit alespoň ve větších městech? Snad ano, mezitím ale zřejmě budeme muset přesvědčit dovozce nebo zpracovatele, že o takové zboží stojíme.




[17. dubna 2006]