Byli jsme u toho. Na redakční radu 7.G přijela Kateřina i se svou tříměsíční dcerou. Bezplenkovou metodu jsme sledovali v přímém přenosu. Na první pohled (i poslech) se nám to zdálo náročné, ovšem sehranost dvojice, klidná atmosféra a spokojenost dítěte v nás nakonec zanechaly dojem, že to asi přece jen stojí za zkoušku…
Do porodu mi zbývalo pár měsíců. Nastal čas přemýšlet nejen o tom, jak budu rodit, ale také, co všechno budu potřebovat. Plenky, samozřejmě, napadlo mě hned v první vlně. Vždyť jde o nepopiratelnou nezbytnost, hlavně aby byly ekologické. Jenže. Představy možného mi nabourala přednáška pořádaná brněnským Nesehnutím. V pokročilém stádiu těhotenství jsem seděla v útulné knihovně a poslouchala něco o tzv. bezplenkové komunikační metodě. Kolem nás se batolily dvě děti s holým „podvozkem“. Plenky jako nutnost? Omyl: echt alternativní matky se totiž obejdou bez nich.
Kurz hodnotové matematiky
V té době jsem už měla docela slušný přehled o tom, co znamená pojem látková plena. Vydalo by to na samostatný článek, protože klasickým látkovkám rozhodně hrana neodzvonila. Kromě čtvercovek, se kterými zápasily naše maminky (za jejich doby se vyvařovalo, pralo, bělilo, žehlilo), přibyly na trh pleny vícevrstevné, zavazovací, a co víc — moderní látkové plínky různě tvarované, jedno- či vícevelikostní, s vkládacími vložkami zvyšujícími savost a oddělujícími tuhé části. K tomu stylové svrchní kalhotky anebo nejstylovější vzorované kalhotkové plenky ALL IN ONE. Vsadím se, že byste uhodli až napotřetí, že se jedná o plínku. A co teprve materiály: stará dobrá bavlna, ideálně s předponou bio-, nový, ještě lepší bambus, vlhkostně ideální vlna a po všech čertech využitelné konopí. Udělala jsem si letmý průzkum po e-shopech s věcičkami pro nejmenší a zabrousila i do těch konvenčních. Rychle jsem získala dojem, že dnes látkuje každá třetí maminka. No, možná příliš optimistický odhad. S určitostí však můžu tvrdit, že látkové pleny jsou (opět) v módě, tentokrát dobrovolné.
Propagační rétorika staví na třech důvodech: je to zdravé pro miminko, šetrné pro přírodu a levnější než pemprsky. Snad i v případě drahých superplenek. Třetí argument tisk nedávno zpochybnil. Podle deníku Metro jsou jednorázovky kupované v akcích (a tak přece nakupují všichni) finančně výhodnější než prané látkovky. Ale závěry ekologické organizace Rosa to popírají, a ty na rozdíl od vzpomínaného článku stojí na skutečných výpočtech, nikoliv na smyšlených výpovědích vložených do úst smyšleným pracovnicím Nesehnutí.
Stejně jako u biopotravin ani u plenek nehrají ekologické důvody primární motivační roli. Rodiče prostě chtějí co nejvíce přírodní baby věci bez chemie. Ale vadí to, pokud zdravotní aspekt vede k volbě ekologických řešení? Na druhou stranu environmentálně uvědomělé maminky to mají těžší, kritérií výběru je totiž celá řada: kde a z čeho jsou plínky vyrobené, jakou mají savost, jak dlouho děťátku vydrží… Koupím si americkou bioplenku nebo nebělenou froté plenku od českého výrobce nebo cokoliv z druhé ruky? Inu, jestliže chci zvolit nejlepší ekovariantu, nořím se do složité hodnotové matematiky. V prvním kole mi z rovnice vypadávají klasické čtvercovky s bohatou historií. Jenže v úvodu zmíněná přednáška přináší do mých výpočtů novou proměnnou, vlastně dvě nové proměnné: nulu v množině plenek a pohodu dítěte.
Bez teorie neodejdu
V čem spočívá fígl bezplenkové komunikační metody (BKM)? Nejde o to, že bychom novorozence nechávali vykonávat potřebu nazdařbůh do kalhot. Naopak. Vnímáme jeho potřebu neznečistit si své nejbližší okolí čili pelíšek a dáváme ho vyčůrat a vykakat na nočník. Miminka nám od začátku dávají najevo, kdy se jim chce, stačí se „jen“ naučit jejich signály rozpoznávat. Můžeme si pomoci tzv. časováním: pečlivě sledujeme jejich vyměšování a pak se snažíme dát dítě ve vypozorovaných intervalech nad nočník.
Nesedící miminka samozřejmě vhodně držíme. Místo klasického nočníku můžeme využít různé nádoby, umyvadlo nebo přímo záchodovou mísu. Na trhu je k mání speciální čínský nočník s oblým okrajem, aby dítě nic netlačilo. Prý je tato metoda doma právě v Číně, zatímco plínky patří k novinkám, jež intenzivně propagují výrobci jednorázovek. (O historii plenek a o převažujících kulturách bez plenek jsem se dozvěděla mnohem více v knize Bez plenky Ingrid Bauerové, která shodou okolností vyšla krátce po zmíněné přednášce.)
Metodu lze praktikovat na plný i na částečný úvazek, začít se může kdykoliv. Klidně hned po narození, kdy je prostor naladit se na biorytmy miminka, nejlépe však do čtyř měsíců věku dítěte. Do té doby dítko intenzivně signalizuje své potřeby. Pokud si jich ale nikdo nevšímá, hrozí, že signály utlumí. Avšak i pozdější nástupy na BKM slaví úspěchy. Zkrátka je to dost user friendly. Obnovovat zapomenuté tradice či navazovat na jiné kulturní kořeny si může každý po svém. Přitom alternativní pojmenování metody z podtitulu knihy Ingrid Bauerové — laskavá moudrost přirozené hygieny nemluvňat — je možná výstižnější, protože mnozí rodiče plínky využívají. Ovšem snaží se, aby zůstaly suché. Dítě se minimálně znečistí, není třeba častého omývání a krémování. Také samostatné chození na nočník může být snazší a dřívější. Batolata nenavyklá na plenky se nemusí znovu učit, aby si k vyměšování vybrala jiné místo. Další dva body pro BKM. Naopak mě trochu vyděsilo konstatování jedné, na semináři přednášející, matky: „Novorozeně klidně poránu čurá každých pět minut. Celá věc je silně intuitivní a její podstatou je psychické napojení na potomka.“ Pokládám se totiž za dost racionálního člověka. Ale bez boje to rozhodně vzdát nechci.
Na internetu se v rozhovoru s českou propagátorkou BKM Borou Berlinger dočítám, že původně neměla v plánu šířit dobré jméno metody, ale když viděla, jak jsou její bezplenkáči šťastní, nedalo jí to a šíří. Mimo jiné provozuje „bezbez“ poradenství (bezplatné bezplenkové). Mně to taky nedá. Nejvíc eko způsob a šťastné dítě, tomu nelze odolat. A jak se později rozhlížím po světě praktikujících BKM matek, vidím, že opět primární motivací není ekologičnost, ale spokojené dítě.
Ještě před porodem si pořizuju za čtyři pětky menší plastový květináček, který tvarově připomíná čínský nočník. Až doma si ověřuju, že nemá ve dně díru, a tak může posloužit mým bezplenkovým záměrům. Sbírat odborné argumenty nemám potřebu. Ve většině literatury se dočtu, že dítě je schopné ovládat své svěrače vůlí nejdříve od 18 měsíců. Zastánci BKM však ukazují svá mnohem mladší dítka jako důkaz, že je tomu poněkud jinak. Novorozenec se neučí stahovat a zadržovat, ale na signál uvolnit a povolit. Navíc argument přednášející, že pokud dítě cítí hlad a bolest bříška, pak taky nějak cítí, že se mu chce na záchod, mi stačí.
Až praxe ukáže
Moje malá je na světě, vzhůru do toho. První pokusy — zkouším ji dát vyprázdnit před a po kojení a… hurá, funguje to! Postupně přidávám signální zvukoslova, často přebaluju nebo ji nechávám jen tak, abych získala přesnější představu o jejím vyměšování. Dám-li ji na nočník přibližně v době, kdy je její močový měchýř plný, reaguje na zaujmutou čurací polohu a mé kouzelné čururuuu téměř okamžitě. Sama cítím, jak jejím tělíčkem projde vlna uvolnění. S kakáním je to obdobné. Lze poměrně snadno poznat, kdy se dítě začne pekelně soustředit a tlačit. Navíc v klubíčkové pozici nad nočníčkem mu to jde o poznání lépe než vleže oproti plínce. Co se signálů týče, spatřuju je v prostém vyjádření nespokojenosti lehkým pobrekáváním. Ostatně v oficiálních seznamech důvodů, proč drobek pláče, se nedočtete, že se mu chce na záchod, naopak v nich figuruje položka: dítě je počůrané, potřebuje přebalit. Přitom moje malá se ozývá před, a ne po. Ale v tomto směru si nedovoluju generalizovat. Každé dítko má své signály a svou míru, kdy mu mokro v kalhotkách vadí.
Za chvíli, aniž bych to nějak plánovala, zažívám první den na jedné plínce. A takových přibývá. Přibližně jsem na pěti méně či více mokrých plenkách za den i noc dohromady, přičemž vím, že malá je skoro pořád v suchu. Vedle toho tak 15krát vykoná potřebu do lavórku. Velkou potřebu vychytávám téměř vždy, takže mi odpadá práce spojená s ručním praním plen. Opruzeniny žádné. Předpokládám, že nástávající léto v pohodlí domku s dřevěnou podlahou stráví malá bez plínek, já s hadrem při ruce.
Jak se později dovídám, praktikuju vlastně systém minimální plíny. Dávám pojistnou obyčejnou starou čtvercovku tak, aby bylo co nejsnadnější ji sundat. S tím se pojí i jednoduché dětské oblečení, aby člověk netrávil většinu času svlékáním a oblékání mimina. Pro mámy, které nechávají své potomky naostro, už jsou k dostání tzv. rychloprdky, kalhoty, které nemají sešitý šev v rozkroku. Oblečete je na holé tělo, a když si dítko přidřepne nebo je přidřepnuto, může se rovnou vykonávat. A vůbec, i k BKM můžete nakoupit spoustu ekověciček. Zjišťuju však, že žádná není potřeba, a tak si občas něco pořidím pouze z prosté, pomíjivé radosti ze zeleného konzumu.
Foto: PxHere.com.
Časem se rozplývá také moje obava, že nedokážu být dostatečně intiutivní. Přístupuji k věci racionálně, hodně se spoléhám na časování. Nicméně se často stává, že mě zničehonic napadne: malá chce čůrat, načež se vzápětí ukáže, že tomu tak opravdu je. I když to znamená čůrání dvakrát či třikrát rychle po sobě. Tak přeci intuice. Brzy si navykám na BKM natolik, že ani neumím přestat. Vybavena plastovou miskou dávám malou „na záchod“ i mimo domov. Na e-fórech zaznamenávám diskuse na téma, jak si poradit v zimě venku s dítětem navlečeným v šátku. Do toho však v praxi nejdu. Necítím se ve vázání šátku natolik sebevědomě, abych dcerku vybalila na ulici a nechala ji vyčůrat do sněhu. Nevadí, čas v šátku zatím většinou prospí, a přitom zůstane často suchá.
Muška jenom zlatá, ale podstatná
A jak je to s tím štěstím? Malá si většinou nad nočníčkem výská, čurací pozice je mimochodem pozice relaxační. Lhala bych, kdybych nedodala, že někdy se pořádně rozeřve. Zřejmě v té chvíli vyměšovací potřebu přehlušuje potřeba příjmová. Podtrženo, sečteno: troufám si zaujatě říci, že je to veskrze spokojené dítě. Ze strany matky nemám dojem, že jde o práci navíc či aktivitu, od které si chci občas odpočinout. Naopak. Vnímám to jako naplno strávený čas, vždyť se jedná především o komunikaci s ratolestí. Pravda, sice o vyměšování, ale to jistě nemluvně považuje za podstatné téma. Podle Bauerové pomáhá BMK při počáteční tvorbě hlubokého vztahu založeného na důvěře: „Tím, že se učíte rozpoznat potřeby miminka a ihned na ně reagujete, vytváříte a posilujete kvality důležité pro celý život… podporujete blízkost a intimitu a usilujete o vzájemné spojení plné úcty.“
Důvěra ve vlastní tělo, v instinkty, doteky, důraz na přirozenost, atributy rodičovství, které bývá označováno jako kontaktní nebo také zkratkou AP (attachment parenting). BMK je jeho nedílnou součástí stejně jako přirozený porod nejlépe v domácím prostředí, neomezované kojení, ideálně nepřetržité nošení a společné spaní. Jen porovnejme: zatímco dříve výchovné knihy razily nechat dítě vyřvat, dokud neusne samo nebo prostě nepřestane, má dnes matka umět naslouchat potřebám svého drobečka natolik, že ani nezapláče. Ano, není to zatím zdaleka převažující názor. Ale je to značný posun, představující poměrně velkou změnu v myšlení. V duchu prvního letošního čísla 7.G se nabízí otázka: Jak to asi bude mít nastávající generace bezplenkáčů se vztahem k přírodě?
Další informace najdete na www.mokosha.info, www.modrykonik.cz/diskuse/tema/bezplenkova-komunikacni-metoda-ii/, www.ekodite.rosacb.cz, www.slepicarna.cz.
Autorka patří k postgraduálním studentkám brněnské humanitní environmentalistiky, do loňského roku pracovala v Hnutí DUHA (program Zemědělství). Nyní si užívá mateřské dovolené na venkově u Tišnova.
11 komentářů: “Bez plenky”
Napsat komentář
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Super článek, jasně a přesvědčivě napsaný. Je pravda, že většině lidí přijde BKM jako složitá a náročná, ale opak je pravdou. Takže doufám, že tento a podobné články někoho přesvědčí k tomu to apoň zkusit. Většina lidí, co to zkusili, pak změní názor. Tedy aspoň těch, se kterými jsem měla možnost se setkat.
Také mě zaujala „hodnotová matematika“ – na zmíněný článek v Metru jsem tedy nenarazila, ale jestli psali, že jednorázovky z akcí jsou levnější než praní látkovek, tak je to samozřejmě naprostá blbost. S kamarádkou jsme si asi před rokem počítaly náklady na používání látkovek a vyšlo nám, že vyprání jedné pračky látkovek stojí asi tolik, jako jedna jednorázovka z akce (nebo 1/2 jednorázovky ekologičtějšího typu, např. zn. Moltex; nebo 1/2 drahé jednorázovky mimo akci). Máme tedy pračku en. třídy A, to asi hraje taky trochu roli, a taky se už trochu zvedla cena vody, ale i tak je používání látkovek nesrovnatelně levnější než kupování jednorázovek. Když započítám i vstupní náklady na nákup plenek (obyčejné české čtverce, na pohodový provoz cca 70 ks) a běžný typ vrchních kalhotek na celé plenkovací období, vyjde mi, že „látkový provoz“ na jedno mimino (cca 2 roky) stojí asi tolik, jako nákup jednorázovek z akcí na 3 měsíce. A to jsem ještě všude přidávala. 🙂 Ale bezplenkování je skoro za darmo, tak do toho, jde to a je to moc fajn pro všechny zúčastněné!
ps. Ještě mi to nedá nezmínit další z www stránek, které jste tu neuvedli: na http://www.nosenideti.cz se schází maminky, které nosí své děti v šátku, a bezplenkuje tam kdekdo, takže se tam určitě dá taky pochytit mnoho zajímavého z praxe.
A co pleny z důvodu správného vývoje kyčlí? Nebo to platí pouze pro děti, kterým to doporučil ortoped?
Určitě to platí pro děti, kterým to doporučí ortoped, kupř. naše dvě děti neměly nikdy ani doporučení na vkládání další plenky, ale je pravda, že od narození měly široké balení v látkovkách, tak v tom cca měsíci a půl už měly nohy tak od sebe, že je ortoped shledal v pořádku.
Navíc ale bezplenkovka většinou neznamená, že se vůbec nepoužívají pleny. Dítě většinou aspoň na začátku pleny má, akorát že zůstávají po většinu času suché nebo se mění hned po znečištění. Takže z hlediska kyčlí je vlastně všechno jako u ostatních dětí. Je asi pár maminek, které pleny nedávají vůbec, resp. nechávají dítě na podložce, kterou třeba počůranou mění atd., ale to se pak asi z hlediska kyčlí řeší individuálně.
Pěkný den, obvykle na články nereaguji, ale tenhle mě opravdu dostal. Jako mladá maminka tíhnoucí k životu našich předků bez všech vymožeností v dobách temna jsem marně hledala něco jako šátkování a bezplenková metoda. Jediné, k čemu jsem se dopátrala, byla odpověď: Gde by sa na kotárech upotřebil kočár! V loktuši sa děcka nosila, ale uvázať to už neumím.. A přitom je nad slunce jasné, že děti přírodních národů a staří valaši byli urostlí lidé, žádní hrbáči, takže to musí fungovat. Ale jak to uvázat? Nikdy jsem na to nepřišla a tak jsem raději nešátkovala. A bezplenková metoda? Tušila jsem, že něco takového musí fungovat u přírodních národů, ale nikde jsem nenašla ani zmínky.
Teprve teď, jako babička, si toho hojně užívám – dcera se zeťem nepotřebují kočárek, šátek je ideální věc, Sedmiměsíční Eliška naprosto spojené miminko. Plenek minimálně. Poznám to i já, babička, není to nic těžkého a všechno funguje přesně jako v článku od Katky Rezkové. Je to úžasné, nádherné, všem vřele doporučuji. Jen lituji, že jsem si to nemohla užít takto i se svými dětmi.
Fakt je, že zatím je šátkování asi méně obvyklé. Když jsem šla v hustém dešti s dvoutýdenní Eliškou do poradny /dceři nebylo dobře/, a objevila jsem se v čekárně s dítětem v šátku, na sobě pláštěnku, kterou obvykle nosím na 70l batoh, hleděli na mě jako na Marťana. Ovšem na rozdíl od ostatních řvoucích miminek byla Eliška úplně spokojená a klidná.
A závěrečná otázka – jak to bude se vztahem bezplenkáčů k přírodě? Myslím, že záleží zejména na rodičích, co jim dají do vínku. A nebo vedoucí oddílu, který děti vhodně nasměruje. Věřte mi, mám to vyzkoušené na vlastních i oddílových dětech.
Děkuji za pěkný a srozumitelný návod, jak začít s bezplenkováním postupně.
Naše malá si v 5 týdnech o bezplenkování říká tím, že se důrazně ozývá, když se potřebuje vyprázdnit, tak už mám objednaný nočníček a nemůžu se ho dočkat. Přeci jen mi přijde škoda vše nechávat plynout do otevřené plenky 🙂
Dobrý den,
přidávám odkaz ještě na jedno diskuzní forum – http://www.bezplenek.cz
Naprostou náhodou jsem si přečetl tento článek a s úsměvem jsem si vzpoměl na tu krásnou dobu s našimi dětmi. Byly to počátky 80. let a vše, co zde autorka popisuje, bylo naší denní realitou. Komunikace byla to, co jsme si opravdu nejvíce užívali, a ne jen jakési pitvoření a budliky budliky… Komunikovali jsme o věcech, které kluky nejvíce zajímali, tedy vyměšování, jídlo a vzájemné sdílení pocitů. Pracoval jsem již tehdy hodně doma, ten nejstarší vždy ležel vedle mě, nejčastěji bez plínek, ale i když zabalený, vždy suchý. O vše si totiž dokázal říci. Od čtvrtého měsíce byl již na plenkách zcela nezávislý. Stejně si ale dokázal odkomunikovat vše ostatní. Ačkoliv chlapec, byl od nejútlějšího věku skvělým a spontáním opatrovatelem svých bratrů. Dnes jsou ti dva nejstarší dospělí, nejmladší má 17 let. Všichni tři se drží rodiny, až to pěkné není. Máme vzájemně skvělé vztahy, žijeme pod jednou střechou, ale hoši mají, a ten nejstarší zejména, vážné potíže s hledáním partnerky. Chtějí se totiž oženit, starat se o rodinu a prožívat vztahy plné vzájemné odpovědnosti. Je překvapivé, že právě to jsou dnes největší překážky vztahu. Mám dojem, že právě zde, v nejútlejším věku se opravdu zakládá budoucí chuť se na někoho zcela spolehnout, přijímat a se stejnou radostí i rozdávat jemné signály vzájemnosti a z ní později plynoucí odpovědnosti. Není potíž dnes prožívat mnoho partnerských vztahů. Jsou vždy plné pocitů, někdy sportu, jindy sexu, jindy zase peněz nebo exotiky, ale jak jen se přiblíží slovo odpovědnost, rodina, stálost, zakotvenost je zle. Hned všechny/všichni prchají. Proč? No možná za to mohou i ty pemprsky…
a kdy Vám zbývá čas na úklid a vaření, když hlídáte jestli miminko neučůrne? a u dvojčat se to řeší jak?
Dnes je na spadnutí konec srpna 2012 a moje 4,5 měsíční miminko už 3 dny bez problémů chodí na nočník – samozřejmě že ho nad ním držím, sedět sám ještě neumí. Do výbavičky jsme si koupili 60 klasických čtvercových plen české výroby a dvoje rostoucí svrchní kalhotky. V době, kdy s námi pračky pomalu už i mluví, nepřišlo mi ani na mysl, že by látkové pleny měly být nějak náročné na čas. naopak i s žehlením látkovek jsem v šestinedělí v pohodě zvládla zkouškové na universitě, kde dálkově studuji . Od své mámy jsem vyfasovala 3 ks tréninkových froté kalhotek z dob hlubokého socialismu, což byl nejlepsí způsob, jak strávit léto. Prcek je plně kojen, ale od 6 týdne dostává postupně ochutnat zeleninové i ovocné šťávičky, ovoce, lipánka, piškotky, maso … Kočárek jsme koupili z druhé ruky a ušetřené peníze jsem investovala do šátku a houpací hračky. Hačka je super a dnes z ním máme bezva houpačku. Šátek-vak používáme na cestách, když přijde hlad – šoupnu ho do šátku a jdeme dál, malej se nadlábne a chrnícího ho pak mohu pěkně uložit do kočáru a pokračovat v cestě – jelikož spolu chodíme běhat, a jelikož prcek miluje prostor a pohyb, asi by z celodenního šátkování nebyl tak úplně odvařenej. Látkovky jsem volila právě proto, aby se mé dítě naučilo brzy chodit na nočník a neběhalo do tří let se zadkem obaleným celulózou. Ani mě nenapadlo, že když ho ve 4 měsících posadím nad nočník poté, co dá najevo, že se mu chce,, že praktikuji BMK. A až tady jsem se dočetla, že když se mnou spí po raním kojení v posteli, stejně jako když si spolu dáváme odpoledního šlofíčka, že je to AP. Taky mi nepřijde, že by mne dítě nějak omezovalo a péče o něj včetně těch BMK a AP a hchKrDtN (viz Hurvínek) měla být snad nějaký nadstandard ke krmení. Možná je to tím, že mě tak vychovala moje máma s tátou, a že by mě ani nenapadlo dělat to jinak – jestli ono se to dneska všechno neřeší až moc. Rozhodně ne všechno bylo na době našeho dětství špatně a takové věci, jako jsou froté tréninkové kalhotky nebo knížka Výchova kojence v rodině od J. Kocha jsou toho dokladem, Nemluvě o té spoustě kvalitní literatury pro děti,co vycházela. Pohádky před spaním nebo čtení s dědou v pelíšku patří k mým nejhezčím vzpomínkám na dětství. Myslím, že abychom mohli svoje děti vychovávat důstojně a aktivně, není třeba hledat inspiraci na dálném východě. Pokud si člověk dovede vybrat na každé době to dobré, nemusí pak nutně škatulkovat svět na bio – nebio, eko – neeko, bylo nebylo … nestačilo by přistupoval k životu rozumě, k přírodě s úctou a k lidem včetně sebe sama s láskou ? Mít plenky do 3 let vede ve zkratce asi k tomuhle: v 8 letech do školy, ve 20 k maturitě a po 30 k samostatnosti … Tedy k pohodlně přežitému, nikoli užitému životu. Vždyť k tomu, aby si člověk uvědomil že JE, potřebuje stejně tak cítit v plicích čerstvý vzduch jako občas mokro v kalhotách 🙂
Ráda bych se taky přidala. S dcerkou praktikujeme bezplenku od 6.týdne. Doma používáme látkové plíny a nočník, na cestách jednorázovky a cestovní nočník. Díky bezplence dcerka přestala trpět na prdíky – konečně se mohla v klubíčku pořádně vykakat :). Nepotřebujeme žádné krémy na opruzeniny (v podstatě je pořád v suchu, čístá). Výhody BKM jsou jasné a je jich dost. Ano, bezplenka a látkovky nejsou (ze začátku) pro lenochy, přeci jen člověk pořád kontroluje, jestli je dítě suché a dává na nočník….. někdy zbytečně :). Ale můžu říct, že jsem nikdy neměla problém k tomu uklidit, uvařit, zacvičit si a i chodit do práce…..máme RD, v práci jsem stále aktivní (min. 10 hod týdně). Malá je totiž mnohem spokojenější, šťastnější. Myslím, že ve výsledku, to všechno stojí mnohem míň času. Tak jen to, že se dítě může v klidu 2x denně pokakat a rozmázne se mu to třeba až na záda, znamená 10 minut v koupelně a věci na praní. Když jej bude bolet bříško z toho, že se nemůže vykakat – tak to třeba znamená několik hodin breku a utěšování. Neslyšela jsem, že by dítě, kterému pomáháte s vylučováním, trpělo na větší bolesti bříška. Abych to uzavřela, malé je teď 10 měsíců, sice máme teď komunikační potíž (nějak nehlásí čůrání :), v kakání je vzorná, vždy do nočníku), ale věřím, že se opět sladíme a vrátí se vše do starých kolejí a snad od 1 roku, už nebudeme řešit plenky vůbec. Takže určitě neváhejte, stojí to za to!
Dobrý den, vážení : )
ráda bych reagovala na článek paní Kateřiny Rezkové, neboť takový přesně jsem hledala. O BMK jsem se dozvěděla od kamarádky, hned mi to přišlo jako perfektní řešení, ačkoliv jsem v tu dobu vůbec netušila, jak blízko budu takovému rozhodnutí sama čelit. Jsem téměř v polovině těhotenství a do rukou se mi dostala právě knížka paní Ingrid Baureové, o které se zmiňuje i autorka článku. Vzhledem k tomu, že knížka je obsáhlá a vysvětluje nejen ekonomickou stránku, historii používání metody a veškeré další informace, tak nepředpokládám, že by si jí chtěl celou přečíst i přítel : ) I on je, coby budoucí tatínek, který zůstane na mateřské dovolené doma s miminkem této metodě nakloněn. Myslím, že je to především realistickým pohledem, který na to má. Je taky trochu "cimprlich" a proto se mi metoda, kdy děťátko nemá stolici až za ušima jeví jako elegantí řešení : ) Zrovna dnes jsem hledala nějaké další informace – jen dodatkově, co se kde píše (fóra zabývající se pitomostmi je naplněn celý internet, kloudný článek je zde jen jeden a na ten právě reaaguji) a právě paní Rezková mě svým článkem utvrdila v tom, že toto není nic nenormálního, absurdního ani divného a že lze celou věc zvládnout i s minimálními náklady a úplně v klidu. Navíc komentáře těch, kteří také neodolali a napsali svůj názor mě v tomto našem rozhodnutí mít doma miminko "s holým podvozkem" utvrdili, že je BMK správnou volbou. Tak přeji hezký den a děkuji, myslím, že více číst nepotřebuji a vystačím si s květináčem! : )