Jeden den v životě Jaromíra Bláhy

Zvoní budík. 6:35. Je čtvrtek, včera schválil Senát pozměňovací návrhy k novele zákona o ochraně přírody, které znamenají prakticky likvidaci našich národních parků. Zbyl by z nich jenom ten název. Není to poprvé. Už před třemi lety se podařilo senátoru Jirsovi z ODS a několika jeho kolegům přesvědčit ostatní senátory k předložení speciálního návrhu zákona o NP Šumava, který byl šitý na míru developerům a spekulantům s pozemky. Tehdy se nám podařilo i díky velké podpoře veřejnosti jeho schválení v Poslanecké sněmovně zabránit. No a teď je to tu znova, v ještě horší podobě. Kritické ohrožení všech národních parků. Ach jo, tak jen do toho.

Manželka je celý den v práci, odjela už před hodinou, děti dnes jistím já. Budím Mojmíra. Je mu čerstvě jedenáct let a není to s ním jednoduché. Je takový – jak to říct – ignorujeme nějaké lékařské diagnózy – je prostě svůj. Vytváří si svoje vlastní světy. Má obrovský talent divadelní, hudební i taneční. Zajímá se o vznik vesmíru a dění v galaxiích, na exkurzích do hvězdáren obvykle doplňuje výklad přednášejícího. Ale neumí si zavázat tkaničky a odmítá se učit malou násobilku. Zajistit jeho ranní odchod do školy vyžaduje nemalé úsilí. Bez neustálého naléhání zůstane polooblečený stát ve svém pokoji zamyšlen nad něčím úplně jiným, než je příchod dolů na snídani. Chystám mu svačinu, kontroluji penál. To už se v kuchyni objevuje Běta. Té je patnáct a užíváme si pubertu. Mojí péčí o to, aby neodešla v zimě do školy neoblečená, jí nanejvýš prudím.

Mojmír vyrazil do školy, teď moje snídaně a krátká procházka s naší border kolií Windy na spodní louky u rybníka. V tyto vypjaté dny je to moje jediná chvilka v přírodě. Po návratu ještě rychle zatopit v peci a do práce. Akumulační pec je úžasné zařízení, na pár polen vytopí celý dům. Venku se kočky domáhají vstupu dovnitř do tepla, tak pojďte.

V 9:00 sedám k počítači. Jsem unavený, projednávání zákona se neustále protahovalo, je to už kolikátý týden v kuse, který spím jen málo. A rozhodnutí Senátu znamená, že to nekončí. Navíc včera byl v Lucerna Music Baru koncert pro (nejen) šumavskou divočinu, který pořádali muzikanti a lidi kolem nich, kteří se tím snaží ochraně divoké přírody pomoci. Na její podporu hráli bez nároku na honorář Tata Bojs a Priessnitz. Skončil pozdě. Spolu s naším ředitelem Jirkou Koželouhem jsme naplněnému sálu, kde bylo přes tisíc lidí, vysvětlili, co schválení senátorského návrhu pro naše národní parky znamená. Narychlo sepsanou výzvu poslancům, aby senátní návrh odmítli, na místě podepsalo skoro 400 lidí. Již dříve podepsalo naši petici za dobrý zákon o NP Šumava více než 62 000 lidí, také díky tomu předtím schválila Poslanecká sněmovna celkem rozumný návrh.

foto: Ondřej Besperát

Dívám se v rychlosti, jak o včerejším rozhodnutí Senátu informují média. Podařilo se nám totiž včera okamžitě zareagovat tiskovou zprávou. Naše varování se naštěstí do většiny médií dostalo, ale mnoho novinářů je evidentně zmateno rétorikou senátorů, kteří se zaštiťují potřebou rozvoje obcí a zajištěním kvalitního života lidí v národních parcích. Ale ten jim tedy současný návrh nezajistí, naopak. Zato umožní rozsáhlou zástavbu krajiny národních parků. Z malebných šumavských vesnic se mohou stát další „špindly“.

Sepisuji analýzu senátního návrhu, aby lidé, kteří řeči paragrafů a jejich praktické aplikaci nerozumějí, viděli, jaké by mělo jeho schválení důsledky. Budeme ji potřebovat, abychom to mohli vysvětlit poslancům, novinářům i veřejnosti. Do toho mi chodí e-maily, z nichž některé musím řešit. Na jiné se ale nedostane, denně mi chodí kolem 200 e-mailů. Jeden z nich je od Pavla Ouředníka, fotografa a milovníka přírodních krás Šumavy, který nám poskytl své nádherné fotografie, abychom mohli poslancům ukazovat, o čem rozhodují. Posílá fotky právě zjištěné nešetrné těžby v NP Šumava s rozježděnou lesní půdou od vyvážecích souprav. Veškerou naši kapacitu teď věnujeme zákonu. Ach jo, říkám si, tak tohle už fakt nezvládneme řešit. Dříve jsme dávali v takových případech podněty České inspekci životního prostředí, ale ta na to posílá „lesní“ inspektory z Plzně, kteří dělají všechno pro to, aby tyhle průšvihy přikryli. Jednou ale nejdříve odkládali svůj příjezd tak dlouho, až správa parku nechala rozježděné porosty a cestu zahrnout, a pak nám inspektoři navrhovali, abychom tam chodili a zabodáváním klacíků do rovnoměrné vrstvy bahna zjišťovali, kdeže byly ty hluboké vyjeté koleje od traktorů. Od té doby jsme na podávání podnětů inspekci do Plzně rezignovali. Pokutu za poškození lesů nikdy neudělili, i když bylo evidentní. Tak teď na to aspoň upozorňujeme ředitele parku, aby si to hlídal, ale ani to, zdá se, k ničemu nevede.

foto: Petr Vilgus

Jiný důležitý e-mail je od kolegy, který mi přeposílá informaci o zahájení správního řízení na Správě NP Šumava o udělení výjimky ke kácení kůrovcem napadených stromů v oblastech hnízdění tetřeva. Odepisuji mu, aby nás do řízení přihlásil, ale vůbec nevím, kdy se teď dostaneme k tomu, abychom prostudovali všechny podklady a napsali vyjádření, které pak budeme obhajovat. Účast ve správních řízeních nám dává možnost prosazovat zákonnou ochranu přírody, můžeme v nich uplatnit odborné i právní argumenty a v nejzazším případě i napadnout nesprávná rozhodnutí úředníků u soudu. V předchozích letech jsme takhle například dosáhli toho, že správa parku úplně přestala používat jedovaté chemické postřiky. Soudy nám daly za pravdu.

Konečně mám sepsaný draft analýzy dopadů senátního návrhu na péči o přírodu v národních parcích. Posílám ho právníkovi Jaromíru Kyzourovi k připomínkám a kolegům, aby měli informace, se kterými zatím mohou pracovat, byť bude potřeba ještě to dopilovat.

Vyrážím na autobus do Prahy, kde mám schůzku s mým nejbližším spolupracovníkem Martinem Voráčem. U oběda si rozdělujeme práci. Je nám jasné, že za národní parky se teď musí postavit veřejnost, hlas vědců a ochránců přírody by nemusel stačit. Martin mimo jiné připraví podklady pro vytvoření webové stránky, kde vyzveme veřejnost k podpoře výzvy poslancům a požádáme všechny, komu na národních parcích záleží, aby napsali poslancům osobní e-maily či dopisy. Je třeba svolat rychlou poradu přes Skype s celým týmem Hnutí DUHA, jehož větší část je v Brně, a domluvit podrobně další postup.

Původně vyšlo v Magazínu Hnutí DUHA Evergreen.