Modřiny z Janova

Střety v ulicích Janova byly ukázkou nejhrubšího násilí, které bylo v posledních desetiletích v Evropě spácháno. Ale tajné mučení zadržených v policejních celách bylo ještě horší. Pravda teď konečně vychází najevo.

Přepadení ubytovny

Richard Moth a Nicola Doherty, ošetřovatelé z Londýna, se vrátili do školy, jejíž budovu proměnilo Janovské sociální fórum (GSF), jedna z hlavních organizací stojících za protesty, pro období trvání summitu G8 v noclehárnu. Tento pár se právě chystal ke spánku, když propuklo policejní násilí. Richard (32 let) se vracel z koupelny právě ve chvíli, kdy začal rozruch. On a Nicola utíkali spolu s dalšími demonstranty nahoru do schodů. Na únik však bylo pozdě, protože policie se už dostala dovnitř. Pár se tedy tiše krčil na podlaze a Richard svým tělem přikryl Nicolu, aby ji chránil. „Slyšela jsem jen ránu za ránou“, říká Nicola. „Mlátili mě všude“, dodává Richard. „Začala na mě kapat Richardova krev. Slyšela jsem jak nějaký muž vedle mě křičí „Prosím přestaňte!“, vypovídá Nicola.

Přišla druhá vlna policistů. Jeden z nich vytáhl nůž. „Držel ho před obličejem toho muže vedle mě a odřízl mu vlasy,“ říká Nicola. „Pak nůž podržel před obličejem mně. Zavřela jsem oči. Ani nevím, jestli vlasy uřízl nebo ne. Objevil se jiný policista a praštil mě do zad. Naklonil se dopředu, zkroutil mi ruku a řekl s výsměchem ,Au‘“.

Zděšeným lékařským hlídkám brzy došel i ten nejzákladnější zdravotní materiál pro raněné a zdravotníci si museli vyrobit dlahy z lepenkových krabic. Zpevňovací obvazy ze spacích pytlů a karimatky jim posloužily k vynesení na ulici těch, co upadli do bezvědomí.

Jeden policista, znepokojený z toho, že minimálně dva lidé vypadali, že jsou v kómatu, byl údajně uklidněn svým nadřízeným: „Neboj se, jsme kryti“.

Týrání ve vězení

Ale nejhorší utrpení demonstrantů mělo teprve přijít. Demonstranti byli naloženi do policejních antonů a odvezeni do vězení Bolzaneto, kde začalo psychické týrání. Policisté na vězně plivali, močili a nedovolili jim odejít na toaletu. Někteří policisté donutili zadržené demonstranty zpívat fašistické písně.

Poté se vězňů, jednoho pod druhém, lámanou angličtinou, ptali: „Kdo je tvoje vláda?“ Norman, jeden ze zadržených Britů, si nejprve myslel, že se ptají na národnost, ale potom si všiml odpovědí ostatních. Proto když na něj přišla řada, odpověděl v italštině: „Polizia“. Následovalo další bití.

Po 24 hodin byli vězni udržováni vzhůru tím, že na ně policisté řvali nebo je nutili stát. Někteří začali mít halucinace z nedostatku spánku a jídla. Richard popsal, jak byl jeden německý demonstrant poté, co mu zabavili oblečení, nucen sedět téměř nahý – pouze v plastové zástěře.

Po pěti dnech byli zadržení předvedeni před smírčího soudce, který jim sdělil, že jejich vazba byla nelegální. Ačkoliv nebyli obviněni z žádného trestného činu, nikdo z nich se nesmí pro příštích pět let vrátit do Itálie.

Eskalace napětí

Od začátku summitu bylo násilí nevyhnutelné. Obě strany se na něj připravili, obě strany ho očekávaly.

Když ve čtvrtek dorazily masy demonstrantů, byl už Janov v obležení policie. Město bylo rozděleno na „žlutou zónu“ a vnitřní „červenou zónu“ obklopující místo setkání představitelů G8.

V pohotovosti bylo více než 20 000 policistů, armádních a námořnických jednotek. Do věznice Bolzaneto v pondělí dorazila z Říma zvláštní jednotka policie (GOM).

Do pátečního rána se ve městě postupně sešly desítky tisíc demonstrantů, od unionistů po anarchisty, od babiček po
teenagery. Vedle umírněných skupin byl přítomen i „Černý blok“, tvrdé jádro čítající zhruba 2 000 aktivistů převážně z Itálie a Německa zaměřených na ničení. Jejich cílem bylo poškozování majetku, přestože věděli, že to vyprovokuje okamžitou reakci policie.

Násilí v ulicích

Nikdo neví jistě, kde to vlastně začalo. Snad někdy kolem poledne, v době, kdy se tisíce demonstrantů za zpěvu, tance a mávání transparenty valily ulicí, se anarchisté z „Černého bloku“ střetli s policií severně od červené zóny. Za pár minut vyrabovali desítky demonstrantů ve značkovém oblečení černé barvy a v plynových maskách pobočku banky Credito Italiano.

Brzy následovala policejní odveta. Byla brutální a zasáhla celé centrum města. Londýnský demonstrant Alfred Scott (25 let) se pohyboval na východ od červené zóny, když mu nad hlavou přeletěl vrtulník. Bez jediného pěšího policisty v dohledu, začaly z vrtulníku padat předměty: demonstranti byli bombardováni slzným plynem. Polovina z nich neměla vůbec žádnou ochranu. Brzy dorazily i pěší policejní posily. Demonstranti na to odpověděli cihlami, tyčemi a dlažebními kostkami. Bitva o Janov začala.

Nejzuřivější boje probíhaly u nádraží Brignole, na východ od paláce Ducal, kde diskutovali představitelé G8. Poté, co demonstranti na půl hodiny obsadili a následně vyrabovali nedalekou poštu, policie do vzduchu vypálila „zahřívací výstřely“.

Smrt Carla Giulianiho

O pár hodin později se střílelo už naostro. Poblíž Piazza Alimonda se rozběhl Carlo Giuliani, v rukou držíce hasící přístroj, aby jím napadl policejní terénní vůz obklopený dalšími demonstranty. Uvnitř něho namířil 20-ti letý sicilský branec Mario Placanica svoji pistoli a vystřelil. Giuliani, smrtelně zraněn, padl.

V divoké panice couvl ještě terénní vůz přes jeho tělo. Ostatní demonstranti pospíchali, aby mu mohli pomoci, ale dávky slzného plynu jejich pomoc znemožnily. Prostřednictvím internetu a telegrafů se zpráva rozšířila během pár minut po celém světě.

Janovští demonstranti teď měli svého mučedníka.

Násilí pokračuje

Janovské sociální fórum, zastřešující 700 organizací, požadovalo uspořádat na sobotní ráno umírněný pochod. Násilnosti musí přestat, vyzývalo fórum. Ale ve chvíli, kdy se na krvavé skvrně kde Giuliani zemřel začaly kupit květiny, do města již přijížděly tisíce dalších lidí.

V sobotu dopoledne bylo v ulicích asi 100 000 lidí. Směřovali k červené zóně. Tam na ně už čekaly šiky policistů. Zpočátku byli účastníci pochodu, skandující hesla jako „vrazi“ apod., poměrně pokojní. Na výzvu policie se však odmítli rozejít a odpověď policie následovala okamžitě. Nedbaje vraždy z předchozího dne, policie jednala ještě násilněji. Desítky demonstrantů vypověděly, že policisté přímo na ně vylili celé kanistry se slzným plynem. Bití bylo namátkové a neúprosné. Novináři, kolemjdoucí, demonstranti, ať umírnění nebo násilníci, byli všichni pro policisty, kteří vypadali, že zešíleli, snadnými terči. Každý, kdo se ocitl sám, se dostal do potíží.

Žlutá zóna byla rychle překonána, ale červená zůstala stále nedotčena. Uvnitř ní vládl klid. Ve chvíli, kdy venku zuřily boje, se zástupci G8 a jejich doprovod bez potíží setkali a vybírali si občerstvení ze 170 různých druhů sýrů, 54 druhů chleba a ze sklepa čítajícího 7 000 lahví vína.

Násilí a boje venku skončily brzy večer. Zanechaly za sebou zničující obrázek.

Summit G8 byl rovněž rychle ukončen. Byla odsouhlasena dohoda o boji proti AIDS. Vypadalo to, že je čas jít domů. Dobití demonstranti se připravovali na odchod, zrovna když byl vydán rozkaz na přepadení budovy Janovského sociálního fóra. Po dvou dnech nejhorších bojů v Evropě v posledních desetiletích potřebovala policie ještě konečný úder.

Kde příště?

To je otázka, která vyvstává jak před demonstranty, tak před vrcholnými politiky. Pravděpodobnou odpovědí je Washington. Zde se na konci září opět setkají MMF a Světová banka a boje ze Seattlu z roku 1999 se zřejmě budou opakovat. Je nepravděpodobné, že američtí policisté, po Seattlu přezdívaní „robokopové“, budou tolerantnější než jejich italští kolegové.

Ozvěny z Janova ještě stále obchází svět. V pátek v italském senátě zbledl čerstvě zvolený pravicový předseda vlády Silvio Berlusconi, poté co byl zavalen kritikou ze strany skupin pro ochranu lidských práv a jeho obchodní značka tak ztratila svou důvěryhodnost. Večer předtím totiž vlastní televizní stanice Canale 5 odvysílala dosud nezveřejněné záběry policejních přepadů. Jeho pověst na světové scéně je nyní potřísněna krví a zůstane tak zřejmě navždy.

Co bude následovat?

Amnesty International je nyní připravena zahájit vyšetřování postupu italské policie. První hmatatelné důkazy policejního násilí má již k dispozici, neboť hlavní představitel řecké pobočky této organizace byl zbit policií v přístavu Ancona.

Po smrti Giulianiho je laťka protestů proti globalizaci vysoko. Pro mnohé se teď ocitlo globální anti-kapitalistické hnutí na křižovatce. Mnozí z té „měkčí“ části hnutí možná nebudou chtít znovu riskovat na ulici své zdraví.

„Musí se uskutečnit velká debata o dalších postupech. Spousta lidí se ještě stále chce angažovat. Musíme přemýšlet o způsobech, jak to zvládnout i bez mučedníků, ale jestliže je stát rozhodnut užít násilí, bude ho mít“, říká Susan George, autorka několika knih o globalizaci.

Giulianiho smrt posílila v mnoha aktivistech přesvědčení o tom, že se jich stát bojí. Pro ně boj teprve začal. Aktivisté v samém jádru hnutí jsou odhodláni jako nikdy předtím a riziko dalších mrtvých je pro ně přijatelné. Je tedy nepravděpodobné, že Giulianiho krvavá vražda bude poslední.

„Je to válka a ve válce lidé umírají,“ řekl Scott.

Přeložila Kateřina Juřinová.