Sobectví jako základ civilizace

Dnes tři tematicko-nadčasová zastavení:

„Na první pohled se proto nezměnilo takřka nic: dále postoupila automobilizace společnosti, pokraje též rozbíjení Českých drah (byť v méně překotném tempu oproti časům ministra Římana), nový grafikon veřejné dopravy ČD okleštil spoje, další zvýšení tarifů od července a oznámený výhled každoročního zdražování o 10 % nad úroveň inflace přispěly k propadu zájmu o železnici atd. Na druhou stranu však ministerstvo dopravy a spojů předložilo k diskusi řadu materiálů koncepčního charakteru, z nichž některé mohou — přes značnou spornost či vnitřní rozporuplnost — poskytnout prostor pro pozitivní ovlivnění dopravní situace v budoucnu,“ doufal Pavel Přibyl v červencové Sedmé generaci ročníku 1998. Po patnácti letech můžeme (bohužel) konstatovat, že automobilizace postoupila ještě dále (viz článek na straně 3) a že za první čtvrtletí letošního roku železnice přepravily o více než sedm milionů cestujících a dva miliony tun zboží méně než za stejné období roku 2002. K dokreslení přidejme, že veřejná autobusová doprava přišla o dvacet milionů pasažérů a MHD pak dokonce o milionů sedmdesát tři. Nezoufejme však příliš, nepochybně mohlo být i hůře.

To Erazim Kohák se v červencovém čísle dostal k dopravní otázce nikoli skrze rozbor dopravních koncepcí, ale takříkajíc od filosofického lesa: „V tomto smyslu je nejzákladnější otázka ekologické etiky filosofická: na čem opravdu záleží? Oč jde v lidském životě? Zamyslete se nad hodnotami, které považujete za výdobytky lidského konání. Jsou lidé, kteří by citovali JE Temelín, vodní dílo Gabčíkovo a pro pamětníky třeba Dněprostroj. Mě napadá něco jiného. Snad nejzákladněji osobní bezpečnost — že mohu jít ulicí a nemusím se stále ohlížet, zda za mnou nejde útočník. To je privilegium dostupné málokterým živočichům — a ostatně i pramálo lidem. Pak dostup ke zdravotní péči: vědomí, že když pocítím náhlou bolest v břišní dutině, nemusím jen bolestně zemřít na protržení zaníceného slepého střeva, což bylo po staletí lidským údělem. Mohu se spolehnout na pomoc. A dál: svoboda od bezpráví, svoboda od bídy, svoboda od útisku, svoboda od strachu, to všechno jsou hodnoty, které chceme zachovat a poskytnout všemu lidstvu.

Jenže patří k výdobytkům lidského konání také automobilismus a luxusní zboží dovážené z druhého konce světa ve čtvernásobném balení? Patří k nim ,blahobyt‘ podle reklam na prací prášky? Kde končí potřeba a začíná luxus? Co je nejnaléhavější úkol: zajistit stále stoupající konzumní nadspotřebu privilegovanému zlomku lidstva (či pro nás ,vstoupit‘ do Evropy), nebo zajistit základní svobodu od bídy a od strachu všemu lidstvu?“

A do třetice: „Indiáni se musí naučit sobectví, které je základem civilizace,“ zdůvodňoval americký senátor Henry Dawson prosazení Dawsonova zákona z roku 1887, kvůli němuž přišli původní obyvatelé v následujících padesáti letech o 36 z 55 milionů hektarů půdy. Kolikpak jimi dnes vede dálnic k bohatství a bezpečí?

—

Sedmou generací 7/1998 si můžete listovat zde, osmým číslem tady. Další díly rubriky Před 7.G najdete zde.