Stop the war!

Thomas Friedman je vlivný zahraničně politický komentátor New York Times. Jeho předchozí svazky se zabývaly blízkovýchodními krizemi nebo globalizací. Přesto jej považují za důležitou autoritu přes zelenou ekonomiku. Horký, zploštělý a přelidněný pojednává právě o ní. Ale do polemik nad skleníkovými plyny ani tajícími ledovci se skoro vůbec nepouští.

Friedman soudí, že náhlé posílení autoritativních režimů v Nigérii, Íránu či Rusku, Venezuele a jinde, ke kterému došlo během posledního desetiletí, není náhodné. Statistické studie odhalily pozoruhodný fenomén. Čím více ekonomika závisí na exportu ropy, tím horší místo země zaujímá v žebříčcích demokracie. Represe v řadě zemí přitvrdily kvůli drahé ropě — a penězům, jež za ni demokratický svět platí. Ceny surovin stouply, takže diktátorům rostou příjmy. Proto vystupují vůči ostatnímu světu i vlastním občanůms větším sebevědomím. Svobodný svět se svých nepřátel (a své závislosti na jejich rozmarech) nezbaví, dokud je nepřestane přímo financovat vysokou spotřebou energie.

Autor v osvobození se od fosilních paliv nevidí pouze strategickou nutnost, ale také velkou ekonomickou příležitost. Fosilní paliva jsou drahá a závislost na nich nebezpečná. Proto není otázkou, zda zelený průmysl vznikne, nýbrž kde vznikne. Kdo jej první obsadí, ten bude dominovat důležité části globální ekonomiky.

V Americe i jinde stovky malých firem přicházejí s jednou nebo dvěma chytrými a radikálními inovacemi. Většina z nich zanikne; několik prorazí na novém trhu a nejlepší se promění v energetický Microsoft a Google.

Tady je hlavní pointa knihy. Česká debata o globálních změnách podnebí velmi podrobně, důkladně a úspěšně vyhledává věci, které nás rozdělují, a na ně se zaměřuje. Thomas Friedman navrhuje soustředit se na věci, jež nás spojují.

Různí lidé mají různé priority a různé aspirace. Na tom není nic špatného. Někdo chce snížit emise skleníkových plynů, které vyvolají největší škody v chudých, rozvojových zemích Afriky nebo Asie. Jinému jde o to, aby povrchové doly nepřevracely staletou krajinu naruby a ropné skvrny nezalévaly mořská pobřeží. Třetí stojí hlavně o nezávislost na ropě a plynu z nevyzpytatelných režimů. Další chce dát práci lidem v průmyslových městech, odkud odešly důležité podniky.

Ale všichni čtyři se můžou shodnout, že potřebujeme zateplit domy, vyrábět v ekonomice více s menším množstvím energie, vymyslet, jak pohánět továrny či domácnosti elektřinou z domácí biomasy, slunce nebo větru nebo vozit zboží raději vlaky než kamiony. Lepší než nekonečná válka nad pseudoproblémy.