Založte kompost!

Obce již nějaký ten čas musí zajišťovat místa pro oddělený sběr nebezpečného odpadu, papíru, plastů, skla a kovů. Navíc pro velkou část z nich povinnost sbírat biologicky rozložitelné suroviny neznamená žádné další kroky, jelikož sběr bioodpadu zavedly už před několika lety. Najdou se ovšem i místa, kde obyvatelé tuto možnost neměli. O celé situaci se však vědělo dostatečně dopředu a díky dotacím od Evropské unie i od ministerstva životního prostředí se místní samosprávy mohly na vládní nařízení dobře připravit. Připomeňme, že hlavní motivace letošní změny vychází od Evropské unie, která do roku 2020 požaduje snížení objemu skládkovaného biologického odpadu o 60 % oproti stavu z roku 1995.

BR(K)O

Ministerstvo životního prostředí uvádí, že našinec ročně vyprodukuje průměrně 272 kilogramů směsného odpadu. Z toho přibližně 20 až 40 % tvoří biologicky rozložitelný odpad, někdy nazývaný zkratkou BRO nebo BRKO (K značí komunální). Míní se jím především listí, tráva a větve ze zahrad i veřejných ploch, z domácností pak zbytky ovoce a zeleniny, čajové sáčky a kávová sedlina. Potíž tohoto odpadu spočívá především v tom, že se moc nedá spalovat ve spalovnách. Proto se ve velké míře vozí na skládky, kde se však jeho potenciální hodnota zmaří.

Velkoobjemový kontejner na bioodpad v Kouřimi. Foto:ŠJů, Wikimedia Commons.

Naši předci přitom tento „odpad“ velmi důmyslně využívali. Vše zkompostovali a navrátili půdě, kterou tím obohatili o živiny — látkový koloběh tak zůstával uzavřený. Co ale platilo dříve, neplatí v době globalizace. Živiny do půdy dodávají zemědělci ve formě průmyslových hnojiv, a to v neuvěřitelném množství — to například v České republice v roce 2012 činilo 117 kilogramů na jeden hektar. Přitom právě bioodpad, dnes většinou končící na skládkách, by mohl státem a Evropskou unií dotovaná hnojiva alespoň částečně nahradit.

Každá ves, jiná popelnice

Recyklační snahy Evropské unie tedy míří správným směrem. Už dnes můžeme pozorovat, že domácnostmi vytříděný bioodpad se z velké části sváží právě do kompostáren, vytvářejících velmi cenný kompost. Pomyslný vrcholek ledovce pak představují bioplynové stanice, které vedle čerstvého kompostu vyrábějí i elektrickou energii a teplo.

Kromě hlavní snahy snížit celkové množství (nevyužitých) odpadů by bylo na místě domácnosti k třídění bioodpadů motivovat. A zde vidím hlavní slabiny nastavených procesů. O motivaci totiž lze mluvit jedině v případě, pokud nastavíme fungující systém, který omezí bariéry a zvýší benefity daného chování. Motivující systém musí být postaven na snadné možnosti bioodpad někde ukládat. V praxi se nabízejí především tyto dva přístupy: poskytnutí kompostéru do každé domácnosti nebo pravidelný svoz hnědých popelnic stojících u každého domu. Příklady těchto funkčních systémů už existují. Například ve Vyškově (s přibližně 25 000 obyvateli) nakoupilo město všem obyvatelům hnědé popelnice, jejichž obsah jednou za čtrnáct dnů vyváží přímo do bioplynové stanice, vybudované díky dotacím. Popelnice se směsným odpadem se pak vyvážejí také jednou za dva týdny — obyvatelé tedy třídit potřebují, aby měli odpad kam dávat.

Naproti tomu v Hruškách u Slavkova obecní úřad před několika lety z dotací pořídil zahradní kompostéry, které rozdal domácnostem. Hlavní výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že téměř všichni z více než sedmi set obyvatel vlastní zahrádku, a mají tedy kompostéry kam umístit. Obec zároveň zajišťuje odvoz většího množství bioodpadu do sběrného dvora v kilometr vzdálených Křenovicích.

Kompost, foto: Traumrune, Wikimedia Commons.

Daleko častěji však samosprávy plní nové nařízení rozšířením stávajících sběrných dvorů o sekci biologicky rozložitelného odpadu. Ovšem představa, že měšťané budou doma třídit bioodpad a pak jej odnesou do sběrného dvora, zní naivně. Především velká města (jako Brno či Ostrava) ale svým obyvatelům umožňují třídit bioodpad pouze touto formou. V Brně sice funguje 37 sběrných míst, ovšem kolik jeho obyvatel sebere nějakou nádobu se slupkami od ovoce a zeleniny a vyrazí ji tam vynést? Čísla mluví jasně: v pětadvacetitisícovém Vyškově se za rok vytřídí necelých 2000 tun bioodpadu ročně, zatímco v třistasedmdesátitisícovém Brně 2148 tun.

Sběrné dvory lidem umožňují například vyvézt autem bioodpad ze zahrádek, což je v pořádku a fajn. Ale vůbec nemotivují ke zlepšení třídění. Přitom v porovnání s ostatními státy Evropské unie máme co dohánět — oproti unijnímu průměru 15 % tady zkompostujeme pouze 2 % směsného odpadu.

Přitom možnosti, jak nařízení vlády smysluplně dostát, tu opravdu jsou. Některé z nich vyčteme z anketních odpovědí vedle tohoto článku. Pro malé obce s velkým podílem domácností se zahradou se nejlépe hodí systém, který praktikují v Hruškách — místní si tam navíc mohou nechat seštěpkovat větve na obecním štěpkovači. Menší obce si také mohou pořídit malou kompostárnu, kterou budou spravovat ideálně ve spolupráci s místním zemědělcem, který ostatně už technologie na kompostování pravděpodobně vlastní.

Městům zase vyhovuje vyškovská cesta, tedy pořízení hnědých popelnic ke každému domu. Svoz bioodpadu se pak pravidelně střídá se svozem odpadu směsného a v kombinaci s bioplynovou stanicí lze mluvit o vysněném modelu — samozřejmě podmíněném značným komunikačním úsilím. Vyškované si však po čase zvykli a vědí, co do popelnic patří a co nikoliv — nezřídka se totiž dříve stávalo, že pokud popelnice obsahovala něco nevhodného, popeláři ji nevysypali a zanechali leták s podrobnými informacemi o správném třídění.

Případnou alternativu pro bytové domy, ať už ve městě či na venkově, představuje komunitní kompostování, které zejména na sídlištích vytváří nové vztahy a nová dobrodružství. Jistým mezikrokem může být pořízení velkých sběrných biokontejnerů pro městský blok či sídliště, nicméně bioodpadu se tvoří poměrně velké množství a vynášíte jej stejně často jako odpad směsný, proto považuji za ideální mít hnědou popelnici u každého domu.

Dobrý poměr a správná hrouda

Ať už jste, nebo nejste spokojeni s tříděním bioodpadu ve vašem bydlišti, jistě stojí za zmínku, jak má správně kompost vypadat a jak o něj pečovat. Není to totiž tak triviální, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Obecně platí, že čím pestřejší obsah kompost dostává, tím lépe. Větší části jako nadrcené větve či hobliny kompost provzdušňují, což je jednou z jeho základních potřeb. Dále kompost pravidelně promícháváme — vlhké se suchým, vzdušný materiál s hutným. Také sledujeme poměr uhlíkatých a dusíkatých složek. Ideální poměr uhlíku k dusíku je 30:1. Jednoduše lze říct, že čím zelenější a šťavnatější přidáváme materiál, tím více dusíku obsahuje — třeba posekaná tráva má poměr 15:1, zbytky jídla 10:1 a drůbeží trus až 6:1. Naopak čím dřevnatější části do kompostu uložíme, tím více vyrovnáváme poměr mezi uhlíkem a dusíkem, například shrabané listí má poměr přibližně 40:1, sláma 55:1 a piliny 500:1 (i díky tomu se používají ke kompostování lidských výkalů). Asi budete jen obtížně jednotlivé poměry přesně přepočítávat, proto vězte, že stačí suroviny prostě střídat a brzy poznáte, zda kompostovací procesy započaly.

Kompost se slimáky, foto: Fpm, Wikimedia Commons.

Mírnou nevýhodou zůstává, že správně založený kompost potřebuje hmotu o objemu alespoň jeden metr krychlový. Tedy až v momentě, kdy vytvoříte dostatek odpadu ke kompostování, jej můžete promíchat a během pár dní sledovat, jak se kompost zahřívá na teplotu až padesát stupňů. Materiál si díky tlení začne sedat, a proto potřebuje po jednom až dvou měsících přeházet a promíchat — pokud bychom tak neučinili, začala by hmota hnít a do vzduchu by pomalu vyprchával cenný dusík, který půda tolik potřebuje. Pokud zajistíme příznivou vlhkost (když „materiál“ zmáčknete v dlani, nesmíte vymáčknout vodu, ale zároveň musí zůstat spojený jako „hrouda“), do půl roku získáme takzvaný čerstvý kompost; pořádně vyzrálý pak do jednoho roku.

Dobře vyzrálý kompost obsahuje obrovské množství humusu, který dokáže skvěle vázat živiny a ty díky tomu zůstávají v půdě dlouhou dobu. Oproti tomu používaná syntetická hnojiva se velmi snadno vyplavují do spodních vod a znečišťují je. Čerstvý kompost, který se dnes (kvůli rychlosti) v kompostárnách produkuje, sice neobsahuje tolik humusových struktur, ale zapravený do půdy k tvorbě humusu významně přispívá.

Žížaly jako domácí mazlíčci

Pokud by vaše srdce a zahrada toužily po co nejrychleji dosažitelném humusu, nezbývá než povolat armádu žížal. Vermikompostování nabývá na popularitě a není se co divit. Stačí vám totiž i menší nádoba, která pojme jen tolik, kolik produkujete odpadu. Tento způsob se tedy hodí i do městských bytů či domků bez zahrady. Žížaly jsou ve zpracovávání velmi výkonné a nebojte, neutečou vám. Pokud jim zajistíte dostatek vlhkosti (indikátorem je opět zmáčknutý materiál v dlani) a pravidelný přísun potravy, rozmnoží se do značného množství a prosperity. Vy pak máte dobře krmené mazlíčky s blaženým pocitem zužitkovaného odpadu. Výhoda žížal spočívá v tvorbě humusu v zažívacím traktu, kompost plný humusu tedy získáte poměrně brzy. Žížaly ovšem nesnědí všechno a rády si vybírají — například slupky od cibule nebo brambor vám budou poměrně dlouho v kompostu zůstávat, naopak po čajových sáčcích a kávové sedlině se jen zapráší.

Kalifornské žížaly jsou trochu menší, než ty na zahradě, ale zato výkonnější. Foto: Dominik Grohmann.

Vermikompost lze umístit přímo v bytě nebo na balkoně, pokud však právě přidané „krmivo“ ihned zasypete okolním materiálem, nemusíte se bát, že by páchl. Žížaly můžete buď vykopat u někoho na zahradě (v takovém případě můžete kompost postavit i na balkon, musíte však počítat se sníženou aktivitou v zimě), nebo si pořídit o dost výkonnější kalifornské žížaly, které ale potřebují celoroční teplo dvacet a více stupňů. O dalších detailech vermikompostování si můžete přečíst na stránkách Ekologického institutu Veronica nebo na stránkách www.kompostuj.cz, kde naleznete mnoho užitečných informací o kompostování vůbec.

Nevyhodíš, neznečistíš

O zajímavé alternativě k vermikompostování psala před časem Markéta Kalová v článku Obrana bráněnky aneb kam s bioodpadem (7.G 3/2012), kde navrhuje použít larev bráněnky jakožto hlavního pojídače odpadu, který není tak vybíravý jako žížaly.

Jakým způsobem budete bioodpad třídit a následně ho zužitkovávat, zůstává na vás či vašich politických zástupcích. Podstata celého problému ale spočívá stále jinde. V první řadě bychom odpad neměli produkovat. Je to tak logické, až se na to zcela zapomíná. Například supermarkety produkují tuny bioodpadu týdně. Jedna z mluvčích velkého nejmenovaného supermarketu nedávno v pořadu České televize Nedej se sdělila, že jejich supermarket vyhodí neuvěřitelných třicet dva tun pečiva týdně! Ale ani domácnosti nejsou příliš pozadu. Podle dokumentu Counting the Cost of Food Waste se v Evropské unii znehodnotí více než dvě pětiny veškerého jídla v domácnostech. Jak tomuto problému předcházet? Inspirujte se na stránkách www.zachranjidlo.cz.

V první řadě začněme ve svých kuchyních a na svých zahradách — nutné „výhozy“ ideálně zkompostujme a použijme pro obnovu půdy. Nebo se taky můžeme zasloužit o komunitní kompostování na sídlišti či iniciovat smysluplný sběr ve své obci. A nakonec se můžeme přidat k těm, kdo chodí do supermarketu z opačné strany a bojují tak proti nesmyslnému plýtvání potravinami (viz například článek Vojtěcha Pelikána Jak se žije z českého odpadu? v 7.G 2/2009).

Uvidíme, zda se zdejší nakládání s biologickými zbytky či přebytky časem zlepší. Kupříkladu ve Francii nedávno přijali nařízení zabraňující vyhazování vzhledově defektní zeleniny a ovoce z obchodů, které by i u nás mohlo situaci posunout o velký kus vpřed. Každopádně rozlučme se slovy profesorky Hany Librové, mimo jiné autorky Vlažných a váhavých: „Založte kompost!“

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů, www.fondnno.cz, www.eeagrants.cz.