Energetický převrat v Dolním Rakousku

Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA), vládní organizace sdružující šestadvacet zemí včetně České republiky, stojíme na křižovatce, neboť způsob, jakým v dnešní době zacházíme s ropou, jadernou energií nebo uhlím, není ekologický ani hospodárně či sociálně ospravedlnitelný. Náš energetický systém zkrátka nemůžeme označit jako udržitelný.

Situace není beznadějná, je však potřeba rozhýbat potřebné páky: urychleně přenést energetiku na železnici, která je nejen ekologická, ale i výkonná a cenově dostupná. „K tomu nepotřebujeme nic jiného než energetickou revoluci,“ psala IEA ve svém každoročním výhledu World Energy Outlook již před pěti lety. Evropská rada to vidí podobně a dovolává se výrazného snížení emisí oxidu uhličitého. V celé Evropské unii by podle ní mělo být možné snížit emise oxidu uhličitého do roku 2050 až o 80 až 95 % oproti stavu roku 1990.

Nedávejme si malé cíle

Dolní Rakousko, spolková země s půldruhým milionem obyvatel řízená z padesátitisícového Sankt Pöltenu, si proto stanovilo zcela konkrétní cíle: jestliže nyní zdroje obnovitelné energie zabezpečují 30 % tamních energetických potřeb, pak do roku 2020 by měly pokrýt rovnou polovinu — přičemž podíl obnovitelné elektřiny má být dokonce stoprocentní už napřesrok.

Dlužno dodat, že už nyní teče do zásuvek dolnorakouských domácností 90% obnovitelný proud. Ze 64 % pochází z velkých vodních elektráren a z 26 % z větru, biomasy, bioplynu, fotovoltaiky a malých vodních elektráren. Patrně nepřekvapí, že výše zmíněným 30% podílem energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě se Dolní Rakousko řadí mezi evropské lídry.

foto: Franziska Simmer

K dosažení podobných cílů mimo jiné potřebujete dlouhodobé plány a rozsáhlé strategie, Ty obsahuje dolnorakouský Energiefahrplan 2030, čili taková zemská energetická koncepce po rakousku. Figurují v ní tři základní pilíře: snižování spotřeby energie, přechod na obnovitelné zdroje a šetrný životní styl. Silně klesat má spotřeba energie jak v budovách, tak u malých spotřebitelů i v průmyslu a obchodu. Stranou nezůstává ani dopravní síť. V její výstavbě a obsluze z lokálních obnovitelných zdrojů spatřuje Dolní Rakousko velký potenciál.

Musíme si pomáhat aneb Krizové centrum

Ambiciózních energetických cílů mohou Dolnorakušané dosáhnout zejména efektivním nakládáním s energií, neboť jak známo, každou nespotřebovanou kilowatthodinu nemusí ani nikdo vyrobit. Počítá se každá kapka — jejich energetické potřeby totiž ještě stále stoupají. Proto si musí všichni spotřebitelé — domácnosti, podniky či obce — pomáhat. Právě obcím připadá důležitá funkce, a sice sloužit jako vzor. Na obyvatele totiž působí nejpřesvědčivěji. Termicky sanované obecní budovy, střechy se solárními zařízeními či elektrické čerpací stanice názorně ukazují, že šetřit energií je vlastně docela jednoduché. Dolnorakouský zemský sněm proto schválil zákon o efektivní energetice, který obcím pomáhá začlenit téma udržitelné energetiky i do zadávání veřejných zakázek či územního plánování. A pak je jen na nich, zda tuto šanci využijí.

Nejdůležitější inovace tohoto zákona spočívá v povinné objednávce jednoho nebo více provozovatelů energie s platností od letošního ledna. Proč? Právě nasmlouvaní provozovatelé energií mají aktivně podpořit přeměnu dolnorakouské energetiky prostřednictvím zpráv a doporučení pro jednotlivé obce. Energetičtí provozovatelé však musí vykázat minimálně 40hodinové vzdělání na téma energetické efektivnosti, se zaměřením na stavební fyziku, technologie vytápění, větrání a rozvody elektrické energie. Kromě toho zákon požaduje další průběžné vzdělávání. Kdo jej nemůže prokázat, může navštívit speciální kurzy dolnorakouské Agentury pro energii a otázky životního prostředí (eNu). Její ředitel Herbert Greisberger k tomu dodává: „Naše know-how v oblasti energetického poradenství a efektivnosti poskytujeme proto, abychom pomohli dosáhnout energetických cílů naší spolkové země.”

My všichni energetičtí revolucionáři

Nejdůležitější část úkolů energetických provozovatelů spočívá v pravidelném vytváření energetického účetnictví pro všechny obecní budovy. Jen ten, kdo přesně zná své výdaje, totiž může vědět, kde leží rezervy k uspoření. Cílená opatření, jako jsou zateplení, výměna kotle a další, v dlouhodobém horizontu sníží náklady. A těží z nich nejen obecní pokladny, ale také životní prostředí: klesající spotřeba energie z fosilních zdrojů sníží emise skleníkových plynů. Také v tomto ohledu si Dolní Rakousko stanovilo další ambiciózní cíl: do roku 2020 musí všechny budovy veřejné správy projít tepelnou rekonstrukcí.

Energie se však nespotřebovává pouze na osvětlení či zahřátí místností, v každém průmyslově vyráběném zboží se ukrývá takzvaná šedá energie. Proto mají při zadávání veřejných zakázek větší šanci soukromé firmy, které vycházejí vstříc trendu energeticky a ekologicky ohleduplné konzumace.

foto: Schachermayer

Na udržitelné energetické budoucnosti tak spolupracují v podstatě všichni. Velký potenciál leží především ve vytápění a chlazení soukromých budov a domácností, polykajících až dvě třetiny celkové energetické spotřeby země. Velkou výzvou je i rozšíření sítě veřejné dopravy, tomu odpovídající územní plánování a přechod na alternativní pohony. Budoucnost spočívá v takzvané multimodální dopravě, tedy chytré interakci jednotlivých dopravních systémů: pěší chůze, cyklistiky, veřejné dopravy, car-sharingu neboli sdílení aut, individuální automobilové přepravy a tak dále. Zodpovědnost v tomto případě přebírají všichni, a sice svým každodenním rozhodováním.

Energetičtí ambasadoři

Věřte nevěřte, lehce frázovité teze o osobní odpovědnosti nacházejí v Dolním Rakousku úrodnou půdu. Například na webových stránkách www.energiebewegung.at může každý Dolnorakušan představit svůj projekt či nápad z oblasti úspor energie — textem, fotkou nebo videem. Jak připomíná ředitel eNu Herbert Greisberger: „Nejlépe se učíme podle vzorů. Proto ukazujeme různé energetické projekty a dáváme tak energetickým ambasadorům příležitost podělit se o své zkušenosti. Tyto projekty ukazují především dvě věci: šetřit energii jde snadno a je to zábavné.“ Své nápady dosud na web zavěsily stovky obyvatel ― energetických ambasadorů, tedy těch, co se hrdě hlásí ke kutilství a nestydí se o něj podělit. V současnosti se tak můžeme inspirovat celými čtyřmi stovkami projektů.

Vidíte tu úplně jednoduché aktivity typu „chodím více pěšky“ nebo „zřídil jsem si vlastní zeleninový záhon“, ale i ty náročnější jako montáže solárních panelů na střechu, stavbu malých větrných elektráren, modely elektroskútrů nebo větší projekty středně velkých podniků. Nechybí ani podomácku vyráběné fotovolatické zařízení k tepelnému čerpadlu, restaurované pouliční osvětlení, sdílení auta na služebních cestách či renovace škol do pasivních standardů.Kromě popisů jednotlivých „vychytávek“ a odhadů, kolik se s nimi dá ušetřit, si můžete přečíst i o tom, proč se ambasadoři do projektů pustili. Někdy je k vytvoření zlepšováku zapotřebí trochu inovace, jindy jde o běžně používané způsoby hospodaření a spotřebitelské tipy našich babiček a dědečků. U těchto staronových nápadů si často uvědomíme, že některé tradiční přístupy jsou v lecčems nejen efektivnější, ale i šetrnější a v konečném důsledku vlastně ne o mnoho pomalejší než nákladná a energeticky náročná zařízení.

Pokud chcete něco podobného vyzkoušet, přikládáme tři inspirativní tipy.

Sušení ovoce sluncem

Rodina ambasadora Richarda miluje moučníky se sušeným ovocem. Ingredience pro tyto sladké pochoutky, konkrétně meruňky, jablka, hrušky či švestky, suší v podomácku postavené sušičce ovoce na sluneční pohon. Malý fotovoltaický modul roztáčí ventilátor pro optimální přívod vzduchu.

foto: Reisner

Sekání trávy silou svalů

Žádný prodlužovací kabel, žádný motor, žádná spotřeba energie nebo hluk — když ambasador Stefan seká svůj trávník, sousedé si nemusejí nasazovat špunty do uší. Se sekačkou na trávu plachtí nehlučně porostem a zároveň dělá i něco pro svou kondici.

foto: Wieser

Sluneční pračka prádla

Většinu energie na praní spotřebujeme na zahřátí vody. Protože tepelné solární zařízení ambasadora Leopolda dodává teplé vody víc než dost, spojil svou pračku se solárním zařízením. Podle jeho vlastních měření nyní pračka spotřebuje o 75 % méně energie na praní prádla při 60°C (ne že bychom doporučovali praní při tak vysoké teplotě — pozn. red.).

span class=“novinka-foto-text“>foto: Schwarz

Pokud aspoň trochu vládnete německy, zkuste se inspirovat na www.energiebewegung.at/projekte sami. Nenechte se přitom odradit banálními názvy kopírujícími tuzemské akce typu „Do práce na kole“; po rozkliknutí totiž skýtají podrobný soupis ušetřených kilometrů, žádoucích cyklodoplňků či dobrých tipů, čeho se při jejich koupi vyvarovat.

Z materiálů eNu přeložila Simona Horká.