graphic-header
Občanský kalendář » «»

únor 2018

2018-1&clndr_act=2018-2-25
2018-3&clndr_act=2018-2-25
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4
5 6 7 8 9
10
sobota 10. února   »   1 událost
11
neděle 11. února   »   1 událost
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak zatím hodnotíte rok 2017

můj životní rok

v podstatě dobrý

střídavě oblačno

špaténka, ale byly horší

stál za starou belu

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Na samotě v karavanu (fotogalerie)  »

Na samotě v karavanu

Autor(ka): Dominik Grohmann
Datum: 16. února 2012

Santiago, hlavní hrdina románu Alchymista od Paula Coelha, je pastevcem. Pastevcem, který se vydá za pokladem, o němž se mu zdálo ve snu. Je to jedna z těch knih, co člověka lákají, aby se vším praštil, vydal se za dobrodružstvím a třeba právě i za nečekaným bohatstvím. Když se mi tedy naskytla příležitost stát se pastevcem ovcí a koz někde na loukách Českého krasu, neváhal jsem. Očekávání románově zidealizované zkušenosti vyvrcholilo na začátku října. O rozdílu mezi snem a realitou se můžete dočíst v reportáži Santiagem v Českém krasu v 7.G 1/2012. 

Správa CHKO využívá v Českém krasu hned několika stád. ČSOP Alkazar, u nějž jsem se přihlásil k dobrovolnému pastevectví, ovšem zajišťuje pasení dobytka jen v Národní přírodní rezervaci Kalštejn. Nuže tedy na Karlštejn!

První setkání s „mým“ stádem provázejí rozpaky na obou stranách. Kozy a ovce se bojí mne a já se bojím jich. Nakonec posbírám odvahu, přelezu ohradník a začnu rozdávat tvrdé kůrky. „Jo, na chleba si získáš každou,“ konstatuje zkušená pasačka Zdeňka. A jakmile se „rozmečelo“, že mám plné kapsy tvrdých kůrek, byl jsem v obležení.

Ovečky však zůstaly plaché po celý říjen.

Stejně jako Uriáš, syn slavného reklamního Velkopopovického kozla, který se ke mně za celý říjen nepřiblíží ani na dosah ruky. Možná v něm budím přílišný respekt, možná ale budí svými půlmetrovými rohy přílišný respekt on ve mně...

„Když se přes ohradník přežene stádo divokých prasat, kozy se vyplaší a utečou,“ upozornila mě jen tak mimochodem Zdeňka. Ovšem, že je budu hledat celý den po celé NPR Karlštejn hned po první noci strávené v karavanu, jsem opravdu netušil. Když nakonec po celodenním křížokrážovém hledání usedám k odpočinku a začínám se smiřovat s faktem, že kozy budu hledat i zítra, v ten samý okamžik zpozoruji v dáli uprostřed pole pestrobarevný pohybující se flek...

Čerstvá snídaně, oběd a večeře, jistota plných nádrží na vodu, bezpečnost elektrických ohradníků a starostlivý pasáček jsou zvířatům každodenní potěchou.

Také jste párkrát bydleli v trochu luxusnějších hotelích? Ovšem zážitek nočních bubenických koncertů padajících žaludů vám jen tak nějaký hotel nenabídne. Navíc chrochtání divokých prasat k tomu dodá teprve ten správný říz.

S říjnem přichází i první mrazíky... V přívěsu, ve kterém se nedá topit, to znamená řadu nových dobrodružství.

Jedním z nich je třeba sušení vlhkých matrací a spacáků, kde se dá. Slunce je ke konci října totiž nedostatkové zboží, a tak je třeba využít i těch dvou hodin z celého dne, kdy zrovna svítí.

Zahřál však nejen pohyb a starost o zvířata, ale i pohled na barvy podzimu.

Podzimní idyla...

Údolí řeky Berounky je pohledné z mnoha míst v Českém krasu. V tomto případě ze zříceniny hradu ve vesničce Tetín.

Velká Amerika nabízí také mnoho podzimních odstínů; zakázané koupání v ní však v tuto roční dobu už nikdo neprovozuje.

Při procházce krasem lze narazit i na opravdu veliká stáda. Tak schválně, kolik si myslíte, že čítá tento na první pohled malý shluk ovcí a koz, o který se přes celou sezónu stará jedna pasačka se psem? Ani třicet, ani padesát, nýbrž sto padesát kusů dobytka!

Mé o poznání menší stádečko (10 ovcí a 12 koz) se však pase na daleko menších prostranstvích, kde by velká stáda udělala více škody než užitku.

Když chutné zeleně na podzim po skromnu jest, je nutno použít roh i pro svou čest... Vlevo plachý Koziáš, vpravo dojná Jarmila a v pozadí kůzle Pepina.

Julča, sestra od Pepiny, při hrátkách na napaječce...

Umět se poškrábat patří patrně k základním dovednostem – zde v podání dojné kozy Karamely.

A když měsíc říjen končí, v Českém krasu panuje mlha. Paprsky ji začnou trhat teprve okolo jedné hodiny odpolední. V tu chvíli stojí za to vylézt ze dvou spacáků a pozorovat hru světla přímo z místa dění.

Poslední říjnový víkend se zvířata převážejí zpět k majiteli. Když pak stojí v převozníku, trochu mě popadá nostalgie, ale to se asi dalo po tak intenzivní, čtyřtýdenní známosti čekat. Ve vlaku domů začínám tušit, že čas strávený na samotě v karavanu měl svou cenu. Například nebýt chvílí, kdy jedinou možnost, jak se zahřát, představoval pohyb, nebo kdy jsem během vaření ranního čaje hravě přečetl i deset stránek knihy, něvěděl bych, jakým pokladem je záchod bez lopatky či horká voda...

Další fotogalerie »

           
     

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.