Jak vypadá taková lesní mateřská škola? Nejprve je potřeba zapomenout na vše, co jsme o školkách věděli doposud. Lesní varianta si totiž ve své nejsyrovější podobě vystačí bez jakékoliv budovy či podobného zázemí. Děti se prostě ráno sejdou s pedagogem třeba na zastávce MHD a vyrazí do lesa, kde probíhá program zaměřený na poznávání a prožívání přírody, ale i budování sociálních vazeb, přičemž děti jsou do značné míry jeho tvůrcem. Jde o to, dát jim šanci, aby probudily svou fantazii. Lesní mateřská školka ale může mít i své sídlo s jednoduchým zázemím v podobě jurty, chatky nebo týpí, kam se lze schovat při skutečně špatném počasí. Reportáž z brněnské Sýkorky si můžete přečíst v 7.G 4/2011.
Rozlehlý pozemek leží hned u lesa, je tady menší zděná chatka a týpí (brzy ho vystřídá maringotka), záhonky se zeleninou, potůček, ohniště a dřevěná opičí dráha.
Nejde o nějaký nový, extravagantní výmysl. Ve Skandinávii má tento koncept mnohaletou tradici a v roce 1954 se objevil v Dánsku, odkud se roku 1993 přesunul do Německa.
Jakýmsi leitmotivem těchto zařízení je heslo „s dětmi venku za každého počasí“. A kdyby přece jen bylo potřeba, je kam se schovat.
Ne, tohle není neuklizená louka. To je dětské přírodní hřiště.
„Chceme, aby se rodiče stali naší součástí a pomáhali nám řešit problémy podle vlastních představ."
Jde o to, dát jim šanci, aby probudily svou fantazii.
„Pokud jsou děti dobře oblečené, nepřízeň počasí pro ně nepředstavuje problém. Samozřejmě, že nejsme padlí na hlavu a nenutíme je být venku za mohutného slejváku,“ říká Šárka Nekudová.
Klasické prolézačky nebo nafukovací skákací hrady tu budete hledat marně.
Hrát si neustále venku s tím, co nabízí příroda...
...okopávat záhonky se zeleninou, sledovat, jak roste, a být u toho, když se připravuje k jídlu.
Co se stane, když pak takové dítě posadíte od osmi do dvanácti do školní lavice? Z výzkumu zaměřeného na pestrou škálu dovedností vycházely lesní děti kupodivu o trochu lépe.
"Děti se dívají na své okolí — nejen tu fyzickou přírodu — jinak, a o to jde,“ dodává Šárka Nekudová.
"Vymykáme se snad úplně všem normám, které existují a určují například nejen to, kolik máte mít záchodů, ale taky jak mají být vysoké a jak daleko mají stát jeden od druhého či od umyvadla. Tento přístup se ale úplně rozchází s naší představou. Chceme, aby se děti naučily fungovat v těch takzvaně polních podmínkách,“ vysvětluje Šárka Nekudová.
Ze svého mládí si dobře pamatujeme: Po obědě se musí spát, na vycházku se musí chodit za ruce ve dvojicích, na svačině se musí sníst aspoň jeden půlkrajíček… V Sýkorce na to jdou trochu jinak, a přesto zdejší děti nepůsobí neukázněně.
Být i tvůrcem vlastních her.
Lesní mateřské školky v České republice teprve začínají a jediný způsob, jak je provozovat v mezích zákona, je pod hlavičkou nevládní organizace.
Trochu to vypadá jako přehlídka mini pohorek, trekových bot a dětských sportovních batůžků.
Ve společnosti, která je stále více zaměřená na kariéru a ostré lokty, působí Sýkorky a jí podobné Šárynky, Pramínky, Hvozdíky a Kapradinky jako zjevení. Neučí se zde angličtina, ale dovednosti.
zpět »
Pravidla pro komentáře:
Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění:
publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.