Nejlepší označení pro Jaroslava Monte Kvasnicu zní: vlkolog, respektive přední český vlkolog. Můžete ho znát jako autora úspěšných knih Krajina s vlky – Rapsodie šedých stínů a Krajina s vlky – Honba za přízrakem Gévaudanu. Patří mezi typ lidí, které v davu nepřehlédnete, a to nejen kvůli jeho dvěma věrným společníkům, aljašskému malamutovi Framovi a Mishovi. Někde o něm napsali, že mezi indiány by dostal jméno „tenstěmipsy“. Článek Zuzany Vlasaté o vlčím pábení najdete v 7.G 6/2010.
"Někdy říkám, že jsem voyeur vlků, ale oni jsou mnohem větší. Museli mě vidět vícekrát než já je," říká Monte Kvasnica.
Aljašský malamut Mischa se s námi dlouze a přátelsky vítal.
Samotný rozhovor o vlcích ho však vůbec nezajímal.
Druhý Monteho malamut Fram nás naopak živě provázel celým setkáním.
A než přejdeme k vlkům, ještě malá kuriozitka: když Monteho malamuti línají, sbírají ptáci po zahradě jejich chlupy a stavějí si z nich hnízda. Zkrátka výhřevný materiál.
"Vlk ve dvou letech dospěje, ale pes zůstane celý život takovým dítětem," říká Kvasnica: "Vlk jde za svým cílem, kdežto pes roztržitě kličkuje."
"Překvapuje mě vlčí solidarita. Smečka například někdy pomáhá starým a bezzubým nebo raněným vlkům a krmí je natrávenou potravou jako mláďata."
"Vlk ve smečce absolutní svobodu nepotřebuje, a pokud ano, může odejít. Jinak každý něco obětuje a něco za to získává."
"Na vrcholu smečky je plemenný pár, který jako jediný přivádí na svět mláďata, ostatní feny nehárají. Pokud si chtějí najít partnera, musí smečku opustit a hledat nové teritorium."
"Někteří submisivní vlci zůstávají v celibátu i celoživotně a spolu s ostatními se starají o vlčata. Ale na druhou stranu mají snazší přístup k potravě, lepší ochranu a další výhody."
"Pokud ve smečce dochází k napjatým situacím, tzv. omega vlk ostatní nechá, aby se na něm vybili, ostatně nic jiného mu ani nezbývá. A přesto je mu ve smečce svým způsobem dobře."
"Postupem času byla na vlcích spáchána vyslovená genocida. Nepřátelství přerostlo v iracionální nenávist. V Americe během padesáti let vyvraždili asi dva miliony vlků. Strychnin, pasti, palné zbraně…"
"Říká se, že vlci jsou přemnožení. Hloupost: velká šelma se přemnožit nemůže. Lidé vlky zabíjejí hlavně ze strachu. Nejhorší dopad však na ně má fragmentace krajiny."
Prsten s motivem vlčí hlavy přišel Monte Kvasnicovi před dvěma lety ze Spojených států. „Dostal jsem k němu dopis s poděkováním za to, co dělám pro vlky. Má ho údajně asi deset lidí na světě.“
Teplé podzimní odpoledne plné vlků nakonec vyčerpalo i Frama.
zpět »
Pravidla pro komentáře:
Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění:
publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.