Park plný borůvek, motýlů a medvědů. I tak by se dal pojmenovat Národní park Bieszczady, polsky psáno Bieszczadzki Park Narodowy. Rozprostírá se v nejjihovýchodnějším cípu Polska na trojmezí s Ukrajinou a Slovenskem. Patří do pohoří Bukovské vrchy, spadajícího do Východních Karpat. Je typický nejen takzvanými poloninami (lysými vrcholky hor), ale – stejně jako jiné národní parky – i pestrou faunou a flórou. Bieszczady však přitahují ještě něčím jiným: malým počtem turistů. Přes sezónu tedy nepotkáváte davy jako třeba v Tatrách či na Fatře. A pravděpodobně i proto zdejší příroda vypadá nezničeně a téměř zapomenutě.
Pohled na údolí a zarostlé kopce, které rozdělují Bieszczadski Park Narodowy a Národní park Poloniny (Slovensko).
I přesto, že se jedná o Karparty, potkat medvěda a vyfotit jej se podaří málokomu – většina lidí si to pravděpodobně ani moc nepřeje. Ovšem ještěrek živorodých lze spatřit mnoho a některé se dokonce moc rády fotí...
Když slunce za Smerek zapadá...
A toto je již typický obrázek polonin: travnatý pás ohraničený lesem bez křovinného přechodu, často tvořený převážně borůvčím.
A jelikož je borůvčí natolik husté, že téměř neskýtá možnost šlápnout mimo stezku, pozbývá tato cedule o zákazu sejití smyslu.
A když máte štěstí, narazíte občas i na keř obsypaný modrými dobrotami. Ačkoliv je to v národních parcích zakázano, přesto jsem jich několik ochutnal...
Polonina může být i “strakatá”...
Turistů potkáte opravdu málo a zahraničních ještě méně, a tak si v klidu vystačíte pouze s polským pozdravem "cześć!".
Bouřku s kroupami v horách nikomu nepřeju. Naštěstí i v národních parcích lze narazit na autobusové zastávky...
Ani uštknutí zmije bych nikomu nepřál, ale když na ni málem šlápnete uprostřed turistické stezky, pochopíte, že turistů tu opravdu mnoho nechodí... Naštěstí fotoaparát jest vždy při ruce a zmije má větší strach než vy.
Čmelák ve srovnání se zmijí ve vás pravděpodobně žádné obavy nevznítí, raději se zajímá o své kytičky, kterých je tu v létě požehnaně...
Bieszczady nejsou jen lysé vrcholky, ale i rozmanitý les plný mechu, hub a stromů...
A nejen to, v lesích žije plno živočichů. Jeden takový, který si myslí, že jste jeho máma a přijde k vám na několik metrů...
K mání jsou zde i různé umělecké výtvory “Matky Přírody”...
Lysé vrcholky nabízí pestrou paletu barev, především motýlů kolem vás lítá bezpočet. Když se jeden takový otakárek fenyklový usadí, bylo by téměř hříchem jej nezvěčnit.
A když pak dorazíte na známé trojmezí Křemenec, můžete se nasnídat v Polsku, posvačit na Ukrajině a vyrazit do nejvýchodnější vesnice Slovenska Nová Sedlica. Nicméně to už je jiný příběh...
zpět »
Komentáře k článku:
majkl - Praha - 15. 2. 2012 23:19
Hezký, Bieszczady jsou fotogenické. Moje fotky si můžete prohlédnout tady: http://www.poloniny.cz/bieszczady/
kouzelný! :o) <3
Lída Jalůvková - Santov - 1. 12. 2011 12:43
Tak co vyrazit tam příští rok?
Pravidla pro komentáře:
Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění:
publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.