I oblečení může být fér

1. února 2015 /
foto: www.shopglobalmamas.com.

Obrázky zborcené textilní továrny, dětí za šicími stroji a otřesných poměrů v oděvních továrnách stavějí fanoušky módy do nelehké situace. Výčitky svědomí při vkládání každého nového úlovku do nákupního košíku ani vědomé přehlížení problémů při jeho výrobě však nejsou potřeba. I oblečení totiž může být vyráběno spravedlivě, či může dokonce pomáhat.

Jasmíně je 36 let. Je vdaná a nejvíc ze všeho si přeje, aby její tři děti mohly chodit do školy. Splnit si tento sen není tak jednoduché, jak se může zdát. Jasmína totiž žije v malé vesnici na západě Bangladéše. Školní docházka je zde sice povinná, přednost ale často dostane práce na poli či jiná pomoc rodině. Rodiče také musí sehnat peníze na školní pomůcky, uniformu a jízdné. Jasmíniny děti do školy chodí. Každé ráno vyrážejí se svou matkou po blátivé cestě na kraj vesnice. Právě tam se nachází budova organizace Thanapara Swallows, kde ona i její děti tráví den. Thanapara Swallows je jedním ze zhruba třicítky družstev v Bangladéši, která vyrábějí podle zásad spravedlivého obchodu neboli fair trade. Tato družstva tvoří alternativu ke komerčním oděvním továrnám, které zaměstnávají téměř polovinu ze 160milionové populace země.

Móda ze skanzenu

Zatímco Jasmíniny děti míří do školy, kterou organizace zřizuje a financuje ze zisků z prodeje oděvů, ona začíná svou práci u stavu. Kromě tkalců družstvo zaměstnává také téměř dvě stovky pracovnic věnujících se barvení, šití, vyšívání, stříhání či kontrole kvality. Celý proces výroby je kompletně ruční. Přestože družstvo používá dřevěné stavy, kotle na oheň a šlapací šicí stroje, výrobky produkované pro domácí trh i vývoz jsou kvalitní a precizně zpracované. Stroje, které bychom hledali nejspíš ve skanzenu, a desítky šikovných rukou dokážou vyrobit profesionální oděvní kousky, za něž se nemusí stydět například prestižní britská značka People Tree, japonská Fair Trade Company či české TukTuki.

Jasmína zde pracuje už více než patnáct let. Jako malá tu po škole posedávala s matkou a sledovala ji při práci. Do práce nastoupila ihned po dokončení základní školy — její rodiče byli chudí a další vzdělání si pro žádné ze svých sedmi dětí nemohli dovolit. Jasmína chce pro své děti jinou budoucnost. Díky výdělkům v Thanapara Swallows si ji snad budou moci dovolit. V Bangladéši činí minimální měsíční mzda v přepočtu 1300 Kč. Pracovnice dílny Thanapara Swallows jsou placeny od kusu a ty nejšikovnější si během měsíce dokážou vydělat až dvojnásobek minimální mzdy. Tyto peníze už stačí na živobytí, zaplacení školních pomůcek i tvorbu malých úspor. Organizace také spravuje fond přispívající zaměstnancům v době nemoci a vyplácející důchody těm, kteří již pracovat nemohou.

Samozřejmost jako luxus

Družstva produkující podle zásad spravedlivého obchodu se od běžných zaměstnavatelů neliší jen výší mzdy. Garantují také důstojné pracovní podmínky, bezpečnost při práci či šetrnost k životnímu prostředí. Neznamená to, že Jasmínina práce není těžká. Nejnáročnější, ale také nejkvalifikovanější částí výroby je tkaní. Šlapat, utahovat, převazovat nitě, počítat řady osnovy, to vše v dechberoucí rychlosti, zvládnou jen ty nejzručnější pracovnice. V létě bývá v místnosti kolem čtyřiceti stupňů a elektřina pohánějící větráky na stropě ne vždy funguje. Jasmína si však může kdykoliv odskočit a má přístup k pitné vodě, může si vzít volno, když potřebuje, a její místo jí garantuje pracovní smlouva. Tyto zdánlivé samozřejmosti jsou pro mnoho pracovníků v oděvním průmyslu stále luxusem, který kvůli neznalosti svých práv vlastně ani nepožadují.

foto: M-M

Každý výrobek organizace Thanapara Swallows projde kromě Jasmíniných rukou také rukama desítek dalších jejích kolegyň. Několik desítek vyrobených kusů skončí v místní prodejně, zbytek pak míří do celého světa. Výrobky z dílny ve vesnici Thanapara tak mohou koupit zákazníci v Evropě, Asii i Austrálii. Thanapara Swallows je jedním ze tří producentů oblečení v Bangladéši certifikovaných známou značkou World Fair Trade Organization. Z odhadovaného počtu 80 milionů zaměstnanců, kteří v místním oděvním průmyslu pracují, tvoří certifikovaná fair trade družstva jen kapku v moři. O něco lepší je situace například v sousední Indii či Nepálu. Celkem existuje na světě přibližně padesátka producentů oblečení certifikovaných World Fair Trade Organization rozesetých po zemích Afriky, Asie a Jižní Ameriky.

I přesto, že WFTO je v oblasti oděvů nejčastěji využívanou známkou, nelze ji brát příliš vážně. Ne každá organizace hlásící se k zásadám spravedlivého obchodu musí mít nějaký certifikát či známku. Stejně jako každá certifikace, i známka Fair Trade je spojena s poplatky ze strany žadatele, s dlouhým administrativním procesem a dalšími nároky, které si malá družstva v rozvojových zemích často nemohou dovolit naplnit. To platí v oblasti textilní výroby, kde nemá certifikace zboží tradici, dvojnásob. Na západoevropském a především severoamerickém trhu si tak mohou producenti běžně vybírat z široké nabídky oblečení značek, které se sice známkou nepyšní, avšak principy spravedlivého obchodování ve své praxi dodržují. Jedná se především o malé firmy, které si nechávají své kolekce šít u dodavatelů v rozvojových zemích, s nimiž dlouhodobě spolupracují, a pracovní podmínky osobně kontrolují. Na český trh se povědomí o pracovních podmínkách a spravedlivém obchodu s oděvy šíří jen pomalu. Zatímco potravinové fair trade výrobky začaly díky aktivitě neziskovek proudit do České republiky v polovině devadesátých let, eticky vyrobené oblečení spolu s kosmetikou se k nám začalo dostávat až v nedávné době. Statistiky prodejnosti fair trade výrobků tradičně vede káva, kakao, čaj a cukrovinky, které si zároveň český spotřebitel s názvem fair trade nejčastěji spojuje.

V Česku nabízí fair trade oblečení včetně produktů organizace Thanapara Swallows obchod TukTuki (www.tuktuki.cz). Tento nedávno vzniklý e-shop se spolu s dalšími prodejci snaží dostat eticky vyrobené oděvy i na český trh. Zatímco v zemích západní Evropy a USA je fair trade oblečení běžně dostupnou alternativou, v Česku představuje spíše výjimku. Většina dostupných fair trade oděvů se navíc dováží z Velké Británie či Německa, čímž se zvyšuje jeho cena a snižuje podíl zisku připadající producentům v rozvojových zemích. Internetové obchody s fair trade výrobky však začínají dobývat už i český internet a český módní fajnšmekr tak už nemusí mít černé svědomí.

Autorka je zakladatelkou obchodu TukTuki. Absolvovala tříměsíční stáž v organizaci Thanapara Swallows Development Society a navštívila fair trade družstvo Mushmina v Maroku. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.