Jak policie zakroutila krkem squatterské kytaře

18. srpna 2012 /
foto: Wikimedia Commons. Vila Milada v roce 2009.
Nedávný policejní zásah ve vile Milada byl nejen nesmyslný, ale také nepřiměřeně surový. A jeho součástí bylo svévolné ničení osobního vlastnictví účastníků akce. Co na to média?

Zápalné láhve létající vzduchem, důmyslně zkonstruované barikády polité benzínem a fyzické výpady proti policistům — tak to podle některých médií vypadalo o prvním prázdninovém víkendu v okolí bývalého squattu Milada, kde se u příležitosti tříletého výročí jeho vyklizení konal vzpomínkový koncert. Měl kromě jiného upozornit na to, že prvorepubliková vila stále leží ladem a chátrá. Účastníci akce skončili zbití policií a s rozbitou hudební technikou.

Špinaví a agresivní feťáci?

Squattery si nelze představovat jako decentní intelektuály — jsou to většinou pankáči, kterým je jen něco málo přes dvacet. Přesto byli schopní na Miladě po několik let udržovat autonomní centrum nezávislé kultury, kde se kromě koncertů punku a techna konaly i řemeslné workshopy, sportovní utkání a dobročinná vaření pro bezdomovce.

I když existenci squattu na Miladě neprovázely žádné vážnější problémy, jeho obyvatelé mnohým slušným lidem ze spořádané společnosti vždy leželi v žaludku. Představa, že někdo obývá cizí objekt a neplatí za to nájem, je nejspíš pro většinovou společnost stále naprosto nemyslitelná a to, že smyslem squattingu není pouze řešení vlastní bytové krize, ale obnáší i něco navíc, si bohužel lidé zatím neuvědomují.

Nejen o Romech dnes kolují předsudky — squatteři bývají nezřídka paušálně označováni jako povaleči, špindírové, vyžírky, feťáci a zloději. Částečně i proto se hodně lidí nepozastavuje nad výroky policejní mluvčí, která vyprávěla médiím o jejich agresivních výpadech vůči strážcům zákona.

Nejspíš na základě toho Česká televize v Událostech z 1. července vypustila dezinformaci, že squatteři házeli po policistech zápalné láhve. Ve skutečnosti se však jedná o holý výmysl — nikdo z přítomných novinářů žádnou poletující zápalnou láhev neviděl.

Také Právo na svém webu Novinky.cz v tendenční reportáži Jiřího Formana zveřejnilo falešné informace. Možná proto, že se jejich tým u Milady zdržoval jenom chvíli a komunikoval především se zástupci policie. „Squatteři proti policistům použili i tento práškový hasicí přístroj,“ říká reportér na videu, zatímco v rukou třímá fiktivní předmět doličný.

Nepravdivá je také zmínka o barikádách politých benzínem — squatteři by neriskovali požár v místě, ke kterému chovají úctu, nehledě na to, že zapalovat věci v domě, ve kterém byli zrovna zabarikádovaní, naprosto postrádá logiku. A není pravda ani to, že by squatteři napadali policisty jinak nežli verbálně. Zlomená ruka policisty, kterou jim Právo dává za vinu, byla s největší pravděpodobností následkem nehody.

Bicí ulička

Část veřejnosti, která není přesvědčena o tom, že squatteři ohrožují blaho společnosti v míře vyžadující bezodkladné nasazení specializovaných komand, se po víkendu podivovala nad tím, proč je z veřejných prostředků placena policejní pyrotechnika, dva oddíly těžkooděnců, hasiči a vrtulník monitorující situaci ze vzduchu jen kvůli tomu, že se několik lidí rozhodlo uspořádat koncert a strávit den na střeše opuštěného a rozbitého baráku.

Od policejní mluvčí těžko můžeme očekávat, že by přiznala neadekvátnost policejního zásahu — nepřekvapí tedy, že podle vyjádření Jany Rösslerové všechno proběhlo v pořádku. Skutečnost je ovšem jiná, navzdory nezájmu médií je třeba ji poznat a podat o ní nezkreslenou zprávu.

Na surové zacházení ze strany policie si stěžovalo mnoho přítomných. Jedna z účastnic popsala setkání s policií takto: „Když vtrhli dovnitř, vystřelili po mně rozbušku, kterou jsem jen tak tak stihla instinktivně odhodit oknem ven. Potom nás mlácením a řvaním donutili lehnout si na břicho a pak nás mlátili i vleže. Dostala jsem dvakrát po hlavě pendrekem. Když nás odváděli, tak jsme si prošli uličkou, kde stálo asi třicet těžkooděnců a ti nás rvali za vlasy, kopali do nás a došlo i na obušky. Venku nás perlustrovali a naložili do antonů. Podotýkám, že se nikdo nebránil, nikdo po nich nic neházel, zápalný lahve tam nebyly a jediná brutalita byla ta policejní.“

O bicí uličce promluvili i další přítomní a všichni se shodují v tom, že při zatýkání do nich policie navzdory pasivitě všech účastníků akce strkala a bila je obušky. Čtyři z účastníků večera museli být po zásahu ošetřeni v nemocnici, ostatní vyvázli jen s modřinami.

Search and destroy

Kromě squatterů se policie rozhodla ztrestat taky jejich hudební aparaturu, kterou si přivezli s sebou. Přestože po předchozím vyjednávání slíbila, že si účastníci akce budou moci své věci v pořádku vyzvednout, nechala je hudební vybavení sklidit až poté, co jeho část z nepochopitelných důvodů zničila.

Strážci zákona squatterům prokopli kytarové kombo, další reprobednu několikrát probodli šroubovákem, rozšlapali notebook a odřezali mu zdrojový kabel, rozlomili třiadvacet gramofonových desek, protrhli blánu rytmického bubnu, sólové kytaře vytrhali struny a basové kytaře dokonce nějaký zlomyslný policista přelomil krk.

Škodu squatteři vyčíslili zhruba na osmdesát tisíc korun. A pak kdo tady nemá úctu k soukromému majetku…

Autorka je socioložka. Článek původně vyšel v Deníku Referendum. Dodejme, že momentálně se šetří několik stížností na postup policie a že jeden policista odmítnuvší zasáhnout raději po této aféře odešel do civilu.
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.