Jak přežít v Zemanově

Co by podle mě ekologické organizace mohly v aktuální situaci dělat? Vycházím ze zkušeností a praxe s vedením kampaní, veřejnou komunikací a jednáním s politiky, které jsou nám v Hnutí DUHA denním chlebem.

Nutit politiky řešit praktické problémy životního prostředí

Parlamentní i prezidentské volby sice přinesly nové hrozby, ale lidé stále potřebují dýchat čistý vzduch, chtějí chodit do divoké přírody, mají zájem třídit odpad. Naše země se potřebuje zbavit závislosti na fosilních palivech, krajina zase potřebuje dostatek vody. Ekologické problémy přetrvávají všechny volby, stejně jako zůstávají (často nevyužité) příležitosti k jejich řešení. Propadu Zelených ve volbách je z čistě věcného hlediska velká škoda, na druhou stranu velký volební úspěch Pirátů katapultoval do vysoké politiky i jejich solidní ekologický program.

Ještě důležitější je, že se svými programovými body nejsou Piráti osamoceni a v řadě případů si notují s „tradičními“ i „novými“ politickými subjekty. Například odstranění smogu výměnou starých kotlů i útlum zastaralých uhelných elektráren slíbili nejen oni, ale také ANO či TOP 09. ČSSD či KDU-ČSL dále pokračují v potřebném projektu antifosilního zákona, který míří stejným směrem. Na tomto by měly ekologické organizace stavět a nutit strany, aby plnily své závazky. Je to jeden z nejlepších způsobů, jak udržovat věcnou diskusi o praktických problémech, což je pro demokracii obzvlášť důležité.

Připravit se na útoky

Stejně jako v případě jiných negativních jevů spojených se Zemanovým úřadováním, tak i v oblasti útoků na neziskové organizace musíme počítat s přitvrzením a větší četností. Samozřejmě útoky půjdou nejen od Zemana (ten spíš rozdmýchává nenávist), ale zejména od jeho sympatizantů. K nim se budou přidávat další, kteří mají nějaký důvod neziskovkám uškodit. Přímé pomluvy a lži má smysl vyvracet, daleko důležitější je ale jejich autorům ukazovat, co všechno neziskovky pozitivního dělají i pro ně.

foto: Martin Strachoň

Vedle slovních útoků hrozí i snahy o omezení státního financování neziskových organizací. Už po volbách do Poslanecké sněmovny došlo k prvnímu pokusu osekat peníze na podporu rovných příležitostí žen a mužů, ekologickou výchovu, multikulturní vzdělávání, a dokonce i zahraniční rozvojovou pomoc. Nad těmito nápady si notovali hlavně poslanci ODS a SPD Tomia Okamury a neprošly hlavně proto, že vládní ANO nehodlalo připustit změny v předloženém státním rozpočtu. Až se však příště budou hledat v rozpočtu úspory, mohou se nápady vrátit do hry. I z toho důvodu potřebujeme získávat podporu od jednotlivých lidí, musíme si však také hýčkat iniciativy a aktivity, které v rámci ekologického hnutí fungují bez financování.

Rozvíjet projekty se silným sociálním prvkem

Ekologické organizace se stále musí učit v praxi reflektovat to, že lidé nemají jenom ekologické potřeby. Návrhy a řešení musí mít sociální ohledy, ještě víc by se hodilo rozvíjet přímo projekty s velmi silným sociálním aspektem. Například Hnutí DUHA zahajuje iniciativu za rozšíření známých kotlíkových dotací, aby na výměnu kotle (nebo také kamen) dosáhli i chudí lidé. Dnešní nastavení programu je totiž založeno na předfinancování a spolufinancování nového kotle, a pokud nemáte volné peníze, máte smůlu. Podobně pokud topíte ve starých uhelných kamnech, která ovzduší škodí nejspíš více než kotel, nemůžete žádat na nová vůbec, program totiž financuje jen kotle. Uhlím přitom doma topí zejména chudší lidé na venkově.

Navazovat nová spojenectví

Ekologické organizace se při své práci setkávají s dalšími zájmovými skupinami, často se s nimi přou a přetlačují, ale nezřídka by se shodly na zásadních východiscích. Svaz průmyslu je pevný zastánce Evropské unie a otevřenosti naší společnosti, současné vedení českých odborů je velmi prozápadní a prodemokratické. A tak bychom mohli hledat dál. S organizacemi, s nimiž se jinak zdravě neshodneme na řadě témat, tak můžeme tvořit blok prosazující svobodnou diskusi.

Neutápět se jen v kritice

Kritika špatného životního prostředí, ničení přírody a nečinnosti politiků je tradiční náplní práce ekologického hnutí. Na nedostatky je nutné upozorňovat, řešení je nutné dávat na stůl. Zároveň si však musíme dávat pozor na to, abychom neustálou kritikou nepřispívali ke všeobecnému znechucení politikou, které pak vede k podpoře extrémních stran. Budeme-li jen kritizovat, říkáme tím také, že jsme neschopní. Vždyť tady ekologické organizace působí tři dekády, a pokud je pořád vše špatně (nebo horší), asi to nemělo moc smysl.

foto: archiv F

Přitom za sebou máme jasné, větší či menší úspěchy — třeba zachráněný národní park Šumava podepřený velmi dobrým novým zněním zákona o ochraně přírody. Spalovny nebudou financovány z evropských zdrojů, lidé nebudou platit elektřinu neekologicky a nespravedlivě dle jističe, Česko nebude podporovat zrušení limitů pro znečištění ovzduší jako Polsko, a tak podobně.

Mluvit spravedlivě o EU

V Česku se o Evropské unii mluví jako o nějaké cizí mocnosti, která nám posílá svá ultimáta. Přitom v této chvíli je pro demokratické směřování naší země jedním z nejdůležitějších aspektů právě členství v EU. Ekologické organizace se mohou aktivně podílet na tom, že budeme více Evropany a Evropankami. Místo „ministři jedou do Bruselu na kobereček kvůli znečištění ovzduší“ můžeme říkat, že „ministři se jedou do Bruselu poradit, jak zatočit se znečištěním ovzduší v EU“. Bude to dokonce pravdivější, neboť eurokomisař není žádný nadřízený národních ministrů a jednání probíhají v přátelské atmosféře rovných s rovnými.

Bránit demokratické hodnoty a instituce

Česká televize, Ústavní soud či třeba Nejvyšší kontrolní úřad z různých stran stanovují mantinely pro politiky. Proto mohou být předmětem snahy o umlčení, či přímo podřízení. Ekologické organizace by se v takových případech měly jasně postavit za nezávislost důležitých demokratických institucí a hájit demokratické hodnoty společnosti, především právní stát, dělbu moci, lidská práva a nezávislá média.

Být aktivní i soukromě

Aby bylo jasno, vůbec si nemyslím, že by stávající problém dokázaly vyřešit ekologické organizace a iniciativy. Mohou však pomoci. Zároveň ale každá jedna členka a každý jeden člen ekologického hnutí jsou součástí hlavního proudu řešení. To, co potřebujeme, není totiž nic menšího než celkové ozdravení politiky. Tradiční velké strany selhaly a prostor po nich zaplnilo zejména hnutí, jehož lídr patří k celé porevoluční politice stejně jako Miloš Zeman a Václav Klaus. Až se Hnutí ANO okouká či upadne v zapomnění, buď se uvolní cesta pro opravdovou alternativu parlamentní demokracii, jakou je SPD, nebo se může na výsluní vrátit demokratická politika. Ti první jsou připraveni svoji šanci uchopit, mají za sebou navíc prezidenta. Připravit by se tedy měl i demokratický tábor. Optimistickým závanem mohou být Piráti a s nadějí i ostražitostí bude potřeba sledovat pokračování obrody menších tradičních stran (například KDU-ČSL).

Každopádně pokračování demokratické politiky zaručí jen vlna lidí vycházející z prodemokratické části občanské společnosti směrem k existujícím (ale třeba i novým) demokratickým stranám.

Autor je programovým ředitelem Hnutí DUHA. Kontakt: jiri.kozelouh@hnutiduha.cz.