Jeden svět, největší festival dokumentárních filmů o lidských právech, se letos koná již podevatenácté. Za hlavní téma si zvolil pozitivní Umění spolupráce. „Spolupráce je především vzájemná komunikace a sdílení. Zvykli jsme si, že slovosdíletznamená rychle poslat dál příspěvek na Facebooku, který jsme si ani pořádně nepřečetli. Vraťme se k původnímu smyslu slovasdílení. Znamená to dělit se, být ochoten sám sobě něco upřít a zvažovat důsledky své volby pro ostatní,“ uvádí ředitelka festivaluHana Kulhánková. Přinášíme vám krátké anotace šesti vybraných filmů, na něž se můžete těšit v tradiční programové kategorii Takzvaná civilizace, přesah do environmentální tematiky nabídne letos i nová sekce o urbanismu.
My jsme počátek lidstva (We Are Humanity, Francie, 2016, 89 min.)
Na Andamanských ostrovech, daleko v Indickém oceánu, žije kmen Džarava. Posledních 400 příslušníků kmene se nyní snaží svůj ráj zachránit. Ten ohrožují jak obchodníci, kteří se snaží Džaravům podstrčit i alkohol a tabák, tak přicházející turisté. Indická vláda se pokouší Džaravy asimilovat a nebere ohled na to, že jejich svět má jiná pravidla. Ti členové, kteří opouštějí džaravské bílé pláže, často končí ve špinavých velkoměstech. Filmařům se vůbec poprvé podařilo proniknout k Džaravům tak blízko a zachytit svět, v němž jsou lidé svobodní a nepodmíněně šťastní. Snad jim to ještě dlouho vydrží. Tento snímek máte možnost vidět i v regionech.
Tichý hněv Inuitů (Angry Inuk, Kanada, 2016, 85 min.)
Kampaň organizací na ochranu zvířat s podporou mnoha světových celebrit vedla k zásadnímu omezení komerčního lovu tuleňů. Tento krok byl však zároveň pohromou. Pro koho? Pro Inuity, kteří jsou na lovu tuleňů ekonomicky závislí. Režisérka, sama Inuitka, poukazuje na škody, které jejímu národu přináší zákaz dovozu tuleních produktů do Evropské unie. Je s Inuity zajedno, že lov tuleňů není o nic zavrženíhodnější než běžný chov zvířat v Evropě. Přání Inuitů se však střetávají s nezájmem ochranářů. Ti se v tomto filmu ocitají v pozici mocného globálního hráče, ignorujícího práva a tradice ohroženého etnika. Dokument narušuje tradiční pohled na agendu ekologických hnutí a dosvědčuje, jak obtížné je sladit ekonomické ohledy s těmi ekologickými.
Skutečná cena lodní přepravy (Freightened: The Real Price Of Shipping, Španělsko a Francie, 2016, 90 min.)
Moře a oceány denně křižují nákladní lodě násobně větší než Titanik, které v kontejnerech přepravují desetitisíce tun nákladu. Kdo ve skutečnosti platí skryté náklady spojené s pohybem zboží? Kdo nese odpovědnost za ekologické katastrofy v důsledku častých havárií a kdo umožňuje zneužívání levné pracovní síly? Investigativní dokument rozkrývá aspekty lodní přepravy a vrhá temné světlo na jeden ze základních kamenů globalizace.
Frightened, foto: Jeden svět.
Ohrožená semínka (Seed: The Untold Story, USA, 2016, 94 min.)
Kousek za polárním kruhem na ostrově Špicberky stojí betonová stavba připomínající atomový kryt. Nacházejí se v ní však tisíce rostlinných semen. Podobných semenných bank je po celém světě několik. Farmáři a aktivisté se snaží uchránit poslední zbytky lokálních rostlinných variant, které ve světě takzvaného geneticky modifikovaného zemědělství zbývají. Proti potravinářským nadnárodním gigantům se zdá jejich boj jako výkřik do tmy. Avšak kdo ví, zda lidstvo nebude tyto banky již brzy nezbytně potřebovat.
Ohrožená semínka, foto: Jeden svět.
Brouci (Bugs, Dánsko, 2016, 76 min.)
Šéfkuchař Ben Reade a potravinový expert Josh Evans se vydávají za národy, v jejichž jídelníčku od pradávna nechybí hmyz. A degustují. V nabídce jsou afričtí termiti, mexičtí mravenci, australské housenky, japonské vosy, italští červi, cvrčci nebo kobylky, zasyrova či grilované. Při současném tempu růstu populace bude v roce 2050 na zeměkouli žít devět miliard lidí, což si vyžádá nárůst potravinové produkce o 70 %. A právě hmyzí potrava bohatá na živiny by mohla být pro lidstvo jedním z řešení. I ta však má svá úskalí. Investigativní dokument se zamýšlí nad budoucí jídelní alternativou i výzvami, které s sebou přináší trh s potravinami.
Brouci, foto: Andreas Johnsen.
Plastová Čína (Plastic China, Čína, 2016, 86 min.)
Rodiče desetileté Yi Jie museli hledat práci stovky kilometrů od domovského venkova. Dostali ji v malé továrně na recyklaci plastů, které se do Číny svážejí ze zemí s největší spotřebou. Obrovské hory odpadků se pro dospělé stávají zdrojem nevalných příjmů, pro děti pak místem jejich her. Vyhozené nafukovací balonky a rozbité panenky jsou smutným vzkazem z vyspělého světa. Navíc možnost chodit do školy se Yi Jie čím dál více vzdaluje — otec propije i to málo, co si recyklací vydělá. Film zblízka sleduje individuální osudy mezi vyhozenými obaly a poukazuje na paradoxy globalizovaného světa.
Podrobný program festivalu najdete tady, další články o filmech pak zde.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář