Když Al Gore táhl s Klausem za jeden palivový prut

5. dubna 2009 /

Na čem? Na nezbytnosti stůj co stůj dostavět JE Temelín. Bílý dům tak nakonec (jak jinak než ze strategických důvodů) přiměl Ex-Im banku k přijetí garancí na dostavbu elektrárny. Že to bylo jenom o fous a navzdory mnoha šlendriánům, vysvětloval v reportáži z amerického Kon-gresu Jan Beránek. Paradoxům Poslední generace 2/1994 ale tímto není konec: Jan Keller v ní představil polemiku mezi tehdejším mladofrontovním věrozvěstem volného trhu Jiřím Leschtinou a ex-ministrem životního prostředí Josefem Vavrouškem. Leschtina svůj nesouhlas s Vavrouškovými idejemi udržitelného rozvoje zakončil drtivě: „Svým zbytečným útokem na staletími prověřený model standardní ekonomie se Josef Vavroušek bezděky přiblížil spíše těm zeleným fundamentalistům, na jejichž adresu poznamenala nedávno šéfredaktorka amerického časopisu Reason Virginia I. Postrel: ,Jediné, co potřebují, je příležitost a nějaký ten Lenin.‘“ A teď ten paradox: poté, co Leschtina o pár let později opustil klub přátel kapitalismu Václava Klause a byl z Mladé fronty odejit, stal se na čas redaktorem Literárních novin vedených „zeleným fundamentalistou“ Jakubem Patočkou, mimo jiné zakladatelem Poslední generace… Dodejme, že Keller bránící Vavrouška tehdy Leschtinovi vzkázal: „Nikdo by neměl stavět svoji moudrost na ignorování odborné literatury. I když by neměl žádné vyšší než jen ideologické ambice.“

Poslední generace z jara 1994 si ale do vínku vetkla hlavně hlubinnou ekologii, kterou ohmatávala hned z několika stran: nejen připomenutím zakladatelského příspěvku (nedávno zesnulého) norského filozofa Arne Naesse, ale i poezií básníka Gary Snydera, úryvky z děl Ludvíka Vaculíka, Ivana Klímy či Jana Skácela nebo hlubokými prožitky Jana Piňose z holotropního dýchání. Vedle připomenutí základních principů hlubinné ekologie, například že všechny bytosti mají stejnou vnitřní hodnotu nezávislou na jejich užitečnosti z lidského hlediska nebo že lidé nemají právo ničit formy života kromě případů zabezpečení svých existenčních potřeb, vyzvala nás, lidi městského typu, znevolněná husa domácí prostřednictvím Danuty Učníkové: „Počúvaj! Letia divoké husi. Nechce sa ti vzlietnuť s nimi? Roztiahnuť krídla? Oslobodiť sa? Neletí za ich krikom aj časť tvojej bytosti? Tá časť, ktorá zostala nezkrotená po tvojich divokých predkoch?“

Zatímco si budete oprašovat křídla, zkuste ještě porovnat výše uvedený Kellerův citát s touto Naessovou myšlenkou: „Vo vzťahu k základným pravidlám a zásadám je každá veda čiastková a neúplná. Preto je veľmi krátkozraké nazdávať sa, že veda môže vyriešiť naše problémy. Musíme vo vätšiej miere používať intuíciu.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.