Klikám, tedy jsem (aktivní)?

Micah White, editor časopisu pro mentální ekologii The Adbusters (viz 7.G 5/2009), letos v srpnu publikoval články Rejecting Clicktivism (Odmítnout kliktivismus) a Clictivism is ruining leftist activism (Kliktivismus ničí levicový aktivismus). White rozumí kliktivismem dobovou tendenci nahrazovat „reálnou“ aktivistickou činnost pouhým navštěvováním webových stránek, klikáním na online petice nebo hromadným rozesíláním e-mailů. Podle něj tento technokratický „marketingismus“ poškozuje všechna politická hnutí, k nimž se přimkne, včetně hnutí sociálního a environmentálního.

Životadárné živiny vyprchaly

Hlavní problém kliktivismu White spatřuje v nekritickém přejímání marketingové ideologie, podle níž mohou techniky průzkumu trhu a reklamní triky používané k prodeji toaletního papíru fungovat stejně tak dobře při zakládání sociálních hnutí. S všeobecným důrazem na kvantitu a statistiky všeho druhu však mizí víra v sílu myšlenek i poetika skutečných akcí měnících společnost. Namísto toho se předem testují témata a kontrolují formulace, aby oslovily co nejvíce lidí. A co je nejtragičtější, ze stejného důvodu žádají tyto organizace po svých „členech“ stále méně a méně. V konečném důsledku tak degradují aktivismus na nekonečný seriál petičních kampaní a účast na politice proměňují na pouhé proklikávání odkazů. „Kliktivismus se má k aktivismu stejně tak, jako McDonald‘s k pomalému jídlu. Hamburger sice může vypadat jako jídlo, ale životadárné živiny už z něj dávno vyprchaly,“ soudí White.

Po ruce má i další argumenty: kliktivistické organizace v důsledku svých politických neúspěchů de facto rozšiřují politický cynismus a odrazují dřívější i potenciální aktivisty od zapojení se do potřebných akcí v terénu. Navíc až 90 % takzvaných členů kliktivistických platforem příslušné e-maily ani neotevírá a rovnou je maže. Což zpětně ústí ve stále větší bezbolestnosti a zjednodušování online „akcí“. A nadto všechno kliktivisté zbytečně zastiňují radikální hlasy, jejichž weby sice nevypadají tak cool, ale častěji míří k podstatě věci.

Jako modelový příklad nepatřičného míchání marketingu s aktivismem White uvádí hnutí bojující proti změnám klimatu Tck tck tck, založené šestou největší reklamní agenturou na světě Havas Worldwide. Tato reklamka je však spoluodpovědná za ekologicky neudržitelný konzumerismus (mezi její klienty patří například British Petrol, Wal-Mart nebo Coca-Cola), ergo kladívko i za probíhající změny klimatu — ano, ty, které 17 milionů členů Tck tck tck tolik odsuzuje.

Je libo rozšířit realitu?

White předpokládá, že čím víc se bude bláhovost digitálního aktivismu odhalovat, tím více budou jeho inovátoři nabízet nové formy, založené na využívání mobilních telefonů, alternativní reality či reality „rozšířené“ (augmented). Co je tím vším myšleno?

Zaprvé, americká firma Mobile Commons poskytuje platformu pro systematické kontaktování cílových skupin přes mobilní telefony s tím, že dokáže navázat „interaktivní konverzace“ a podrobně analyzovat míru odezvy. Což v případě telefonické kampaně neziskové organizace vypadá třeba tak, že Mobile Commons roztřídí podporovatele dané neziskovky podle volebních obvodů a esemeskou jim poskytne telefonní číslo politika, jemuž je třeba akutně a hromadně volat. A následně v reálném čase klienta zpravuje, kolik lidí, kdy, odkud, komu a jak dlouho skutečně volá.

To americká návrhářka počítačových her Jane McGonigal si na letošní přednášce v rámci prestižního fóra TED vytyčila jiný cíl: aby do deseti let vznikly hry, které by hráče inspirovaly předvádět hrdinské kousky i v reálném životě. Sama se podílela na hrách Svět bez ropy, SuperStruck a Evoke, které podle ní pomůžou zachránit svět — tedy svět reálný, nikoliv jen virtuální. Taky už se nemůžete dočkat?

Posledně jmenovaná technika na bázi „rozšířené reality“ spočívá v tom, že propojíte počítačově vytvořenou 3D grafickou aplikaci s displejem iPhonu, takže kupříkladu kdykoli se v hledáčku vašeho mobilu/foťáku objeví logo firmy BP, třeba na benzínce, je na displeji automaticky přikrášleno obrázkem vytékajícího ropovodu. Tvůrci této aplikace, nazvané „Skvrna ve vašem městě“, tvrdí, že podobné přeznačkování korporátních log poskytne umělcům i aktivistům spoustu nedestruktivních možností, jak efektivně vyjádřit svůj odpor.

Dobrý sluha, zlý pán

Všechny výše jmenované inovace jsou podle Whitea obyčejná šidítka. Co tedy podle něj dělat? „Proti progresivní technokracii klikaktivismu povstane nový druh aktivistů, kteří se namísto měření a focus groups (takzvaných ohniskových skupin několika lidí, jichž se výzkumníci ptají na názory ohledně nějakého produktu či služby — pozn. red.) vrátí k tomu, čeho se marketéři nejvíce obávají: vášnivé, ideologické a důkladné kritice konzumní společnosti,“ zavěštil si a uzavírá: „Budoucnost aktivismus není v online světě; leží v duchovní vzpouře proti znečišťování mysli. A ta začíná vypnutím našich obrazovek.“

Jeho důrazná kritika nesporně vystihuje řadu negativních rysů, které s nástupem internetu občanskou společnost postihly. Ostatně na některé z nich jsme již v Sedmé generaci poukázali (viz 7.G 8/2002 nebo 5/2006). Na druhou stranu připomeňme, že internet umožnil sociálním i ekologickým hnutím levně, rychle a opakovaně oslovit velkou část veřejnosti, čemuž ještě před patnácti lety věřilo jen pár webangelíků. Tak či onak, síťová média jsou jako oheň — dobrým sluhou, ale zlým pánem. A jde možná zejména o to, jak online aktivity co nejlépe využít pro činnosti, ehm, offlajnové.

Přiznám se, že jsem letos podepsal devět petic patrně největší globální kliktivistické sítě Avaaz. Jedna z nich vyzývala k zákazu lovu velryb, druhá bránila obnovení obchodu se slonovinou a další se hrozila ukamenování Íránky Sakíneh Aštianiové. Nevím, nakolik a zda-li vůbec některá petice ovlivnila rozhodovací procesy (Avaaz tvrdí, že ano), ale zcela naivně věřím, že mi těch pár minut vyplňování za to stálo. Zbytek času samozřejmě věnuju vášnivé, ideologické a důkladné kritice konzumní společnosti.