Malinké květinky

30. dubna 2002 /
foto: Dezidor / Wikimedia Commons. Krokusy v Rize.
Jaképak malinké květinky, tady má být řeč o velikých stromech, možná ještě tak o keřích. Ne tak zhurta. Viděli jste někdy, jakou kytici drobných krásných kvítků tvoří jediná jehněda? Prohlédli jste si už samotnou jednu hvězdičku, jejichž kyticemi se odívá právě nyní každý javor? A to ani nemluvím o růžovitých stromech – jabloni, třešni, ba i té páchnoucí hrušni! Kam se hrabou karafiáty a kaly na krásný kvítek, co právě vyrazil na větvi meruňky – a ta jeho omamná vůně! A jak kvete mandloň, broskev nebo šípkové růži podobná mišpule – ví to vůbec někdo?

Květy oláme ze stromů studený vítr a spálí pozdní mráz. Spadnou k zemi a všude jich leží jak o Božím těle. Za pár dnů je vítr rozmáčí, ovoce letos nebude. V mysli to temní a temní. Když ale kleknete ke zbytkům stromové krásy, budete překvapeni tím, jak se ze země derou jiné malinké květinky. Veroniku poznáte, ale co to tu je vedle, lístečky má květ malinké jak krtek očka – to kvete, vážení, váš březnový salát zvaný polníček kozlíček, slovensky prostě šalátik. O kus dál dokonce červená kytička, malinká jak nedorostlý hrášek – drchnička! U zdi se to modrá jako hustý porost mateřídoušky – ale kdepak v dubnu mateřídouška, to se jen vydařil obyčejný popenec. Na zahradě fialky, na záhonech červeno-fialková hluchavka nachová a na dvoře pampelišky. Aspoň máte o důvod víc, proč nestříkat a nevytrhávat ze zahrádky každou rostlin, kterou se nechystáte sníst.

O tom, že květiny jsou krásné, se mnoho mluvívá, vzít však krásu pořádně do rukou a udělat něco pro to, aby květů přibývalo, to už se každému nechce. Kolik jste vyseli letos květin, divokých i domácích? Kam jste zasadili cibulku šafránu, co jsem mnohým z vás loni dal? Máte již na svém kousku země fialky a kopretiny? Sázíte kvetoucí a nektarem se linoucí keře pro motýly, čmeláky, čalounice a dlouhososky?

Darovali jste milé osobě květinu na vysazení pro trvalou potěchu? Nu, nebudu vám šmátrat v duši, mnoho se dá ještě letos stihnout. Nechci tu mluvit proti slunečnici, růži a kosatci, ale malý kvítek nemusí znamenat malou radost, zato jen malinko práce.

Začněme u kytek stromových. Dejte sami sobě nebo někomu milému malou stromovou kytičku. Jedno květenství javoru na vašem stole v náprstku vody – a jaká radost! Viděli jste někdy, jaké krásné dívčí řasy vykukují z květu střemchy? A pak taky růžová vůně jabloně a těžké parfémy hrušní. Řeknete možná, že je škoda lámat a trhat. Já opáčím, že tisíce kvítků zítra opadá, desítky větví vítr odlomí, proč bychom pro krásu nemohli i my jeden květ či větévku odlomit.

Po kytkách stromových přichází květy předjarní. Zasaďte si jasmín, vilín nebo lísku. Pokvetou vám už koncem ledna a lépe pak pochopíte hrůzu, která jímá sadaře z příliš silného únorového slunce. Sežeňte sněženku a bleduli. S drnem si přineste pár sedmikrásek. A pak na oblíbená místa zasaďte na podzim mé milé krokusy. Všechny předjarní květy mají překvapivě dlouhý život – jsou to takové křehotinky, ale pokvetou klidně dva měsíce, mráz nemráz, jarní únava neúnava, deprese nedeprese.

Nato se dejte do rozšiřování polního a lučního kvítí. Napřed se jen začněte dívat, co kde kvete, přiklekněte, přivoňte a brzo vám anglický trávník přijde podoben kovralu.

Máte-li kvítků na dvorku, zahrádce či v truhlících málo, můžete si nosit z cest kousky lučních drnů a sledovat, co vám vyroste. Pokud nebudete zalévat – já vás znám! – dejte si do květníku rozchodníky, netřesky a jiné skalničky. Ve městě či uprostřed zástavby neudělá nikdo chybu, když si rovnou zakoupí luční směs Suchá stráňka či Česká květnice a kohoutky, slzičky, kominíčky nebo kopretiny si jednoduše vyseje. V létě a k podzimu také můžete na cestách sbírat semínka kytek a zkoušet je pěstovat či jen tak vysévat na holá místa. Mnohdy stačí jen se dobře dívat a květiny, které se k vám přistěhují, nechat rozrůstat a bránit je zprvu před kopřivou, šťovíkem, bršlicí a vlaštovičníkem.

V neposlední řadě držte nad květinkami ochrannou ruku. Dnes už neplatí „zase ty vaše nějaké kytičky a citečky“. Mnoho květin patří mezi chráněné druhy a každý si nemůže místa jejich výskytu ničit, jak si zamane. Najděte právě teď háječek s dymnivkou, sasankou hajní či pryskyřníkovitou, křivatcem žlutým, poslední podléžkou či prvními petrklíči – vše nafoťte a domáhejte se úřadu. Nemohli byste, uctivě se ptáme, křehkým květinkám pomoci a udělit háječku malého ochranného ducha zvaného VKP nebo snad mnohem silnější ochrannou vílu známou jako PP?

A třeba i na suché stráňce naleznete jednu jedinou květinku, která má to štěstí, že se těší přísné ochraně a ona sama se pak může stát ochranným štítem pro ostatní květinky, ale i pro čmeláky, mravence, ještěrky a keře. Roste-li tam krasokvět velevzácný, tak to se s tím prostě něco musí udělat a – sklapne ti, buldozere!

Záplava květů v třešňovce, jabloňovém sadu, na pampeliškové louce, pod kaštany, v moři krokusů nebo třebas i ocúnů – to je divadlo hodné ne chvilky zastavení, ale celých hodin pohledů. Mívají v zemi vycházejícího slunce takový krásný svátek, jehož podstatou je koukání se na kvetoucí stromy. I seberte se i vy, zabalte něco dobrého, deku na příjemné posezení a vydejte se do rozkvetlých sadů a lesů.

Usedněte a koukejte jako u vytržení celé hodiny na krásu, kterou už možná zítra serve ostrý vítr. Co dokážou malé kvítky, když jich je dost! Nakonec si pak zastrčte do klopy žlutý kvítek pampelišky – mléčky, pryskyřníku, kozí brady, listopadky – a vydejte se do světa s úsměvem.

To vám přeje na dohled od zlatých jehněd topolu a bílých květů prvních slivoní

Váš potulný sadař O. D. S.

Další díly naleznete zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.