Náš pytlácký podíl

15. února 2014 /
foto: Mario Alberto Magallanes Trejo

Ačkoli by se zdálo, že za vybíjením zvláště ohrožených afrických nosorožců stojí především touha pověrčivých Asiatů po rohovině, není to tak docela pravda. Takzvaní trofejní lovci z Evropy a USA zabijí každoročně stovky slonů i nosorožců a jejich kly a rohy si odvážejí domů. A to vše zcela legálně, se svolením úřadů.

V polovině ledna se zvedla obrovská vlna odporu proti americkému lovci, který si za 350 tisíc dolarů udělal radost — může si zastřelit kriticky ohroženého nosorožce dvourohého. Nechme teď stranou, zda je člověk, který má potěšení ze zabíjení vzácných zvířat a ještě se tím veřejně chlubí, zcela v pořádku. Mediálně propíraná dražba totiž docela zřetelně ukazuje, že na vybíjení vzácných zvířat ohrožených pytláctvím se podílejí nejen země východní Asie, ale před prahem nemá zrovna zameteno ani takzvaný „vyspělý“ svět.

Podobných lovů na nosorožce dvourohé totiž každoročně proběhne v Jihoafrické republice a Namibii deset a v případě jižního poddruhu nosorožce tuponosého jsou legálně zastřeleny desítky, v některých letech i přes sto kusů. Lovci si mohou trofeje dovézt do svých zemí, nesmějí je však dál prodat, aby se tím neroztáčela kola obchodování s rohovinou.

U slonoviny je to podobné. Spojené státy americké sice loni v listopadu zničily asi šest tun nelegální slonoviny, čímž chtěly dát najevo, že pytlačení je nepřijatelné, ovšem stejná instituce, která slonovinu ničila, nepovažuje za problém, že američtí trofejní lovci postříleli jen za rok 2012 podle odhadů 400 slonů. Naopak, těchto 800 kusů klů si mohou přivézt do USA.

foto: Jan Svatoš

V USA je přitom legální obchodovat se slonovinou, která pochází z doby před rokem 1989, kdy byl na obchod uvalen mezinárodní zákaz. Slonovina dovezená do USA před rokem 1989 ovšem nemusí být nijak označena a v případě nově dovážené „trofejní“ slonoviny se eviduje pouze počet klů, nikoli jejich váha. Ve výsledku je legální vnitřní trh se slonovinou v USA druhým největším po Číně a je velice pravděpodobné, že kryje i nelegální slonovinu z upytlačených zvířat. V Evropě lze rovněž obchodovat se starou slonovinou — největšími trhy jsou Německo a Velká Británie —, ovšem pravidla jsou na celém kontinentu striktnější a nedají se tak snadno obcházet jako v USA.

Evropské země jsou ovšem do zabíjení a nelegálního obchodování s pytlačenými zvířaty samozřejmě zapojeny také. Na konci loňského prosince objevili čeští celníci na letišti Václava Havla dva nosorožčí rohy, velice umně skryté do elektroinstalačního materiálu. Měly putovat do Vietnamu. V červenci stejného roku přitom celníci společně s inspekcí životního prostředí odhalili celý český gang překupníků a pašeráků, kteří vyráželi do Jihoafrické republiky právě na trofejní lovy nosorožců. Místo aby si pak ale trofeje pověsili na zeď, prodávali je dál do východní Asie.

Rozsáhlé vyvražďování slonů a nosorožců je hanebné a je jasné, že za ním stojí zejména neustále se roztáčející poptávka ve východní Asii. Poukazování na Asii ovšem nestačí. Je potřeba si připustit, že nejde o nějaký vzdálený problém, který si mezi sebou musí vyříkat Afrika s Asií. Jde o ostudu, na níž máme svůj docela zřetelný podíl.

Autor je novinář a bývalý šéfredaktor Ekolistu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.