Nejbáječnější hřiště na světě

3. června 2012 /
foto: Mike Anderson

Postačí známé jméno a dostatek peněz k tomu, aby si podnikatelská celebrita mohla splnit svůj marnivý sen přímo na unikátním přírodním území, navíc navzdory protestům místních obyvatel? Odpověď zachycuje snímek Anthonyho Baxtera Lid vs. Donald Trump, silný dokument, který na festivalu Jeden svět tak trochu zapadl.

Severně od skotského Aberdeenu poblíž vesnice Balmedie se nachází pátý největší systém písečných dun ve Spojeném království a „místo zvláštního vědeckého zájmu“ (nejvíce chráněný typ území ve Velké Británii), podle skotského vládního úřadu Scottish Natural Heritage národní a pravděpodobně i světový unikát. Jim Hanson, geomorfolog z Glasgowské univerzity, považuje tuto oblast dokonce za britský ekvivalent amazonského pralesa. Kromě přírodovědců ale na pobřeží míří spousty návštěvníků z širokého okolí.

Stabilizace neposedných dun

A právě sem roku 2006 poprvé zavítá za doprovodu pištících skotských světoznámý americký realitní magnát Donald Trump. Ozvala se v něm totiž skotská krev zděděná po matce a rozhodl se jejímu rodišti poskytnout environmentální i ekonomickou „službu“ v podobě „nejbáječnějšího golfového hřiště na světě“. Ekonomický motiv je jasný: nový golfový megakomplex má vytvořit šest tisíc pracovních míst a do skotské ekonomiky napumpovat desítky milionů liber. Co ale může být na golfovém hřišti tak environmentálně příznivého? Trump má odpověď na všechno — pomocí techniky totiž stabilizuje neposedně dynamické duny, čímž zabrání tomu, aby si s nimi nezodpovědný vítr svévolně pohrával — a zachová je tak navěky. Svůj projekt dokonce považuje za dosud nejlepší věc, kterou pro životní prostředí kdy udělal. Kéž by neměl pravdu…

Trumpova služba dávné vlasti má být natolik významná, že poté, co aberdeenshireská rada stavbu hřiště o jeden hlas zamítne, skotský parlament argumentující národním zájmem vrátí projekt do hry a posléze dá navzdory protestům místních občanů i odborníků Trumpovi zelenou. Čí zájem ale ve skutečnosti brání?

Vzhledem k tomu, že komplex má stavět hlavně irská firma a velké množství materiálu pro konstrukci luxusního golfového městečka bude muset být dovezeno, nebude přínos pro lokální ekonomiku tak markantní. Navíc podle — skotskou vládou vědomě ignorované — analýzy  profesora Paula Cheshirea z prestižní London School of Economics zaměstná projekt převážně sezonní cizince, kteří si ušetřené výdělky posléze odvezou zpátky do vlasti.

V národním zájmu vykliďte pole

Práce na golfovém projektu nicméně může začít, stačí se jen vypořádat s několika místními obyvateli, kteří v oblasti žijí již po několik generací a své usedlosti nechtějí za žádnou cenu opustit. Trnem v oku je především farmář Michael Forbes, skladující na svém pozemku řadu funkčních i vysloužilých věcí — co kdyby se třeba někdy hodily. Jeho stavení se totiž nachází v bezprostřední blízkosti nového golfového městečka. Jak by se asi tvářili hosté luxusního hotelu, kdyby se z okna dívali na kombinaci nechutného prasečího chlívku a slumu, jak Trump Forbesovu usedlost popisuje? A tak když se odmítá odstěhovat „dobrovolně“, jednoho rána se probudí bez tekoucí vody. Tento problém však Trumpův podřízený odmítá řešit a dotazujícímu se režisérovi nepřímo vyhrožuje. Forbesovi sousedé zase přijdou o pohled do krajiny, kterému brání čerstvě navezená halda hlíny — další vizuální ochrana těch, kteří se chtějí z okna hotelu dívat jen na to krásné, anebo jen malicherná demonstrace Trumpovy síly?

Šikana místních se dostává na denní pořádek a poškození se mohou bránit jen minimálně, neboť zjišťují, že policie (která mimo jiné zatkne režiséra filmu za pouhé natáčení rozhovoru s nimi) dávno není na jejich straně a proměnila se v ochranku „národních zájmů“ a amerického podnikatele. Vedle těchto přímých „drobných“ provokací Trump zesměšňuje místní obyvatele v médiích, kde je označuje za ostudu národa a parazity bránící rozvoji. Bez hnutí brvy a s naprostou neúctou přesvědčivě předkládá svá nedoložitelná „fakta“, která jsou médii hojně reprodukována a pomalu se stávají pravdou.

Cizí padouch, místní hrdinové

Hranému filmu by recenzenti museli vytknout přílišnou černobílost postav. Arogantní a mediálně vytrénovaný americký multimiliardář, který ze svého slovníku vymazal slova jako prosím a děkuji (zato hřeben má vždy po ruce), působí jako dokonalý padouch z béčkové komedie, proti němuž stojí milovníci divoké přírody a domorodci po generace vyznávající tradiční hodnoty. Ti se brání — odvážně a vytrvale a také hodně britsky, hodně slušně (srovnejme s Když se kácí les… je čas volby v 7.G 2/2012) a postupně na svou stranu získávají stále větší část veřejnosti, která se dozvídá pravdu vždy až se zpožděním. Boj proti americkému magnátovi, vlastní vládě a části médií však zároveň přes svou sympatičnost působí trochu zoufale a místní usedlíci mohou řádění buldozerů ve svém sousedství v přímém přenosu pouze pozorovat a s trpkým humorem glosovat. Divákovi se mnohdy ani nechce věřit, že jde skutečně o dokument, a to, co by se mohlo dít „snad jenom u nás nebo v Africe“, se odehrává ve „vyspělé“ Velké Británii.

Foto: Iain Slater

Režisér snímku Anthony Baxter v sobě nezapře zkušeného investigativního novináře, který pouze nemapuje situaci, ale aktivně se snaží do chodu událostí v oblasti zasahovat a jejím obyvatelům pomáhat. Získává tak jejich důvěru i velmi poetické záběry jejich každodenního života a komunitní pospolitosti, které v kontrastu s těžkou technikou pohřbívající stromy do zválcované země tvoří nejsilnější momenty filmu. Navzdory velkému emotivnímu náboji však dokument diváka citově nevydírá.

Baxterův film je kontroverzní a ke skotské vládě značně kritický, nepřekvapí tedy, že jej do svého programu odmítl zařadit vládou financovaný Edinburský mezinárodní filmový festival. Musel si tak na světovou premiéru počkat až na festival v Torontu. Přestože od té doby sbírá cenu za cenou, do oficiální distribuce se zatím kvůli nedostatku financí na postprodukci nedostal.

Destrukci cenného území se dokumentu už sice odvrátit nepodaří, poslouží ale alespoň k zamyšlení, zda by se za peníze skutečně mělo platit zemí.

You’ve Been Trumped, režie Anthony Baxter, Velká Británie 2011, 95 minut, viz www.youvebeentrumped.com

Další 7.G filmové recenze najdete zde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.