Nesouhlasím se vznikem podzemních garáží na Zelném trhu v Brně

28. dubna 2011 /
foto: Markéta Jedličková

Dopadlo to dobře. Odpor Brňanů proti tomuto záměru byl vytrvalý a mohutný a poslední kapkou, proti které si již netroufli politikové jít, se stal jednomyslný nesouhlas Vědecké rady Národního památkového ústavu. K tomu všemu však nemuselo dojít, kdyby…

Zelný trh je poslední centrální brněnské náměstí, které ještě není zničené a jehož charakter tržiště přetrval od středověku dodnes. Lokální zeleninu a ovoce si tam člověk koupí skoro po celý rok. Náměstí leží uvnitř bývalých hradeb a jeho podzemí je protkáno středověkými systémy sklepení. Lemují ho krásné domy, například barokní Dietrichsteinský palác nebo nejstarší moravské divadlo Reduta, a jeho střed zdobí vznosná barokní kašna Johanna Fischera z Erlachu — Parnas. Zelný trh je patrně poslední místo v Brně, kde se lidé mohou dodnes spolu náhodně setkat a prohodit pár slov, zatímco pomalu korzují od stánku ke stánku.

Kdo Parnasu jámu kopá?

Diktátem dneška je ale automobilismus. V rámci nepsaného základního lidského práva dojet všude autem se pro lidi odnaučené základnímu lidskému pohybu, chůzi, uzpůsobuje vše. Parkující auta tak během posledních dvaceti let natrvalo sežrala spodní a boční část Zelného trhu, po skončení trhů v šest hodin večer pak až do rána náměstí celé.

Před nedávnem však dotazovaní Brňané vybrali ve shodě s odbornou porotou návrh rekonstrukce, který valnou většinu těchto živelně vzniklých parkovacích míst na „Zelňáku“ ruší. Patrně v reakci na to se objevil nápad zbudovat v dolní části náměstí privátní podzemní garáže pro pár desítek klientů dvou investorů. V těsné blízkosti podzemních sklepů, v těsné blízkosti barokní kašny Parnas, s novým symbolem Zelného trhu — sedmnáctimetrovou kruhovou sjezdovou rampou. Vedle majitelů dokončovaného hotelu v domě bývalé Cyrilometodějské záložny byl jedním z investorů Miroslav Vymazal z Magnum Real Estate, v Brně neblaze proslulý například vybudováním Anenských teras — megalomanského domu zastiňujícího pohled na chrám sv. Petra a Pavla (Petrov).

Pro pochopení celého problému uveďme pár technikálií: Zelný trh leží ve svahu, ve spraši. Otevření ohromné jámy pro hloubení garáží by krom jiného mohlo vyvolat změny v toku podzemní vody, která by společně s vodou srážkovou mohla fatálně ohrozit už tak narušenou statiku sklepních kleneb. V ještě závažnějším ohrožení by se ocitl samotný Parnas. Kašna stojí na velice labilním podkladu, vlastně jen na kamenech naházených na sebe, které v normálních podmínkách drží. Ne však tehdy, pokud by ze dvou stran kašny, metr a půl (!) od jejího podstavce, někdo hloubil pětimetrové jámy.

Developer do města, bůh do města

Brněnští politici, patrně zhrzení vlastní neschopností vybudovat — navzdory slibům — byť jediný parkovací dům, však nad nápadem investorů zajásali. Netrápilo je, že žádný takový záměr nebyl součástí vítězného návrhu na rekonstrukci Zelného trhu, nebyl projednán s veřejností a že autoři vítězného návrhu odmítli garáže do projektu „domalovat“ — ochotně se toho chopila brněnská „holka pro všechno“, architektonická kancelář Arch.Design. Prostě parkoviště rovná se dobro. Kdyby se takto chovali politici z ODS, kteří v Brně vládli do roku 2006, nikoho by to nepřekvapilo. Ovšem v minulém volebním období ódéesku vystřídala nadějná koalice sociálních demokratů, lidovců (ti předtím vládli spolu s ODS), zelených a týmu Jiřího Zlatušky BRNO 2006. O to hroznější bylo, když žádný z jejích radních neměl s podzemním projektem problém.

Do května minulého roku jsem byl členem Strany zelených. Její radní nám tehdy tvrdili, parafrázuji: „Bez vybudování tohoto parkoviště vymře v centru města život.“ nebo „Vyhrožování pádem Parnasu je nesmysl, všude v cizině se podzemní parkoviště dělají, pod Zelňákem to jde také.“ Dokonce i vzhledem k aktivitám investora Vymazala nepochopitelně: „Brno nedá žádné peníze na statickou studii, to je věc investora.“ Raději jsem ze strany vystoupil.

V červenci, v době, kdy jsme si mysleli, že je kolem Zelného rynku na chvíli ticho, jsem si na Facebooku všiml stránky Nesouhlasím se vznikem podzemních garáží na Zelném trhu v Brně. Kontaktoval jsem obratem jejich správce, 4AM — Fóra pro architekturu a média, abychom se potkali a v postupu proti garážím koordinovali. Za pár minut jsme si však volali znovu: Rada města Brna totiž ten den, 13. července, v tichosti a jednohlasně odmávla souhlas s vydáním územního rozhodnutí pro stavbu.

A tak, nepřipraveně, ze dne na den, bez vzájemné znalosti, jsme museli začít s ostrou kampaní. My z občanského sdružení Brnění, jehož posláním je vytahovat na světlo boží záležitosti, o nichž se snaží politikové nebo úředníci rozhodovat ve stylu „o nás bez nás“, a lidé z 4AM, sdružující architekty či historičky umění. Odborné zázemí nám poskytoval zejména Aleš Svoboda, specialista na brněnské podzemí a autor zpřístupnění podzemí pod Zelným trhem, a urbanista Josef Němec, autor Regulačního plánu Městské památkové rezervace z roku 1999. Věkové rozpětí 25—80 let.

Využijte všeho

V náš prospěch hrálo, že jsme kauzu zachytili hned na začátku. Rada města zatím pouze deklaratorně souhlasila s vydáním územního rozhodnutí, ale ještě se ani nerozběhl proces EIA, územní či stavební řízení, natožpak stavba samotná. V danou chvíli tedy „stačilo“ aktivizovat veřejnost a získat na svou stranu politiky, o což jsme se pokoušeli několika cestami.

Na Facebooku se na výše zmíněnou stránku přihlásilo během pár dnů přes tisíc lidí, jejich počet postupně stoupl na tři tisíce. Facebook, který „odebírali“ i novináři, jsme zásobili aktualitami, vyjádřeními brněnských patriotů, dokumenty, linkovali jsme články, které o kauze vyšly, zvali na jednání zastupitelstva nebo happeningy, což všechno provázely živé diskuse. Totéž jsme zkoušeli přes webovou stránku nesouhlasim.webnode.cz, která je však o poznání „mrtvější“, ale jdou na ni, na rozdíl od Facebooku, vkládat všechny dokumenty.

Namísto klasické petice jsme zvolili „žádost zastupitelstvu“, jež má oporu v zákoně o obcích. Ač na první pohled vypadá stejně jako petice, měla pro naši kampaň lepší parametry. Pokud se totiž pod její znění podepíše alespoň půl procenta občanů obce, musí se zastupitelstvo danou věcí zabývat a přijmout v jejím duchu (pro či proti) usnesení. Oproti tomu petice se jenom bere na vědomí a hází do koše. Potřebného půl procenta (přibližně 1900) občanů jsme získali v půlce září, celkem žádost podepsalo 4500 lidí. Při sběru v ulicích jsme se setkávali takřka výhradně s pozitivním ohlasem, lidé byli dle svých slov připraveni jít politiky vyhodit z oken, pokud by se opovážili na „Zelňák“ sáhnout.

O zamýšleném projektu se záhy dozvěděl také ministr kultury, na nějž se v srpnu obrátilo formou otevřeného dopisu na pět desítek odborníků, mimo jiné autoři Regulačního plánu městské památkové rezervace Josef Němec a Jiří Mikšík, bývalý hlavní architekt Brna Jaroslav Josífek, děkan fakulty architektury VUT Josef Chybík, emeritní děkan téže fakulty, čestný občan města Brna Ivan Ruller či historička Milena Flodrová. Ministerstvo na dopis sice nereagovalo, ale zvučná jména těchto lidí začala postupně rezonovat i za hranicemi města.

Pomocí žádostí o přezkum jsme se také zkoušeli domáhat zrušení kladných rozhodnutí klíčových úřadů, jejichž stanoviskem se politikové oháněli. S budovatelským záměrem souhlasila jak brněnská pobočka Národního památkového ústavu (NPÚ), tak Odbor památkové péče Magistrátu města Brna i Odbor územního plánování a rozvoje (OUPR), který shledal, že podzemní garáže jsou v souladu s regulačním plánem. A když autoři tohoto plánu protestovali, bylo jim vysvětleno, že tomu nerozumí. Postoj magistrátních památkářů ani OUPR nás nepřekvapil, ti většinou schválí, co se jim předloží, avšak nepochopitelným se nám zdálo být kladné stanovisko NPÚ, který brněnským politikům nepodléhá. Na základě zákona č. 106/1999 Sb., O svobodném přístupu k informacím, jsme se alespoň průběžně snažili dostat ke všem relevantním materiálům, které měl brněnský magistrát k dispozici.

Sečteno, podtrženo: o garážové kauze vyšlo na 120 novinových článků, věnovalo se jí několik televizních reportáží a téma se podařilo dostat i do předvolebních Otázek Václava Moravce.

A co na to naše strany?

…začaly postupně obracet. Počátkem srpna se jako první proti garážím vyslovil lídr opoziční ODS Robert Kotzian. Ten ani názor měnit nemusel, protože v té době nebyl zastupitelem a dost možná si proto z odstupu uvědomoval, co je to za pitomost. Pohříchu však pro svůj názor neměl v zastupitelském klubu ODS zajištěnou většinovou podporu. Vzápětí otočila Strana zelených, prý o problémech dříve nevěděla… Z rozhovoru s komunisty jsme zjistili, že oni si o záměru myslí od začátku totéž co my, jen o tom raději nemluví, protože ví, že jejich podpora čehokoliv je polibkem smrti. Vlivem vyjádření autorit jako děkana architektury Chybíka si svou chybu záhy uvědomili lidovci a postavili se proti záměru. Radní za Brno 2006 až do podzimních komunálních voleb setrvávali v přesvědčení, že garáže jsou potřeba, většina jejich zastupitelského klubu se však vyslovila proti nim. Jedinou stranou cele pevně odhodlanou za garáže bojovat tak zůstala ČSSD. Dodejme, že strany s potenciální možností ve volbách uspět (TOP09 prošla, VV neprošla) garážím od začátku jednoznačně nefandily.

Žádost zastupitelstvu projednali zastupitelé ještě před komunálními volbami. Hlasy zelených, většiny lidovců, komunistů, jednoho zastupitele za ODS a několika zastupitelů z Brna 2006 ale pro zamítnutí záměru nestačily. V reakci na to jsme den před komunálními volbami svolali ke kašně Parnas shromáždění, na němž vystoupili odborníci i politici, studenti Fakulty výtvarných umění VUT postavili vedle kašny „nový“ Parnas z pneumatik a zazpívat přišlo i dívčí duo Čokovoko. To vše za účasti několika set naštvaných Brňanů.

Volby dopadly, vlivem podrazu části ODS na svého lídra Roberta Kotziana, pro garáže (i pro Brno) relativně špatně: velkou koalicí. Začali jsme proto počítat s možností dlouhodobé otravné práce: s účastí v procesu EIA (Je několik tisíc nákladních aut odvážejících zeminu v souladu se zájmy ochrany životního prostředí? Je zničení Zelného trhu v souladu se zájmy památkové péče?), v územním řízení, následném odvolání (stavební úřad Brna-střed povolí cokoliv), následné žalobě…

Naštěstí však přišla v úvodu zmíněná facka od Vědecké rady generální ředitelky Národního památkového ústavu. Tato rada složená z respektovaných historiků architektury, architektů či urbanistů v souladu s tím, co jsme od začátku kauzy tvrdili, jednomyslně — tedy až na šéfa brněnského NPÚ Petra Kroupu, který se s máslem na hlavě zdržel — konstatovala: „zřízení soukromých garáží pod Zelným trhem v Brně (je) nepřípustné. Klíčovým je nejen etický aspekt nakládání s veřejným prostorem, ale ze strany památkové péče především nakládání s významnými archeologickými terény historického jádra města Brna.“ Po tomto vyjádření vyschlo v ústech i politikům z ČSSD a ODS — tentokrát nemohli říkat cosi o ekoteroristech, neodbornosti a tak podobně. Díky zásahu vědecké rady tudíž projekt po půl roce kampaně zdárně umřel. Letos v lednu zastupitelé odmítli investorům prodat potřebný pozemek. Neopomněli samozřejmě vyzdvihnout, že protesty „aktivistů“ (rozuměj asi 4500 podepsaných Brňanů a několik desítek renomovaných odborníků) na jejich rozhodnutí neměly žádný, opravdu žádný vliv. Navíc, kdyby prý byl Parnas nebo sklepení byť jen teoreticky ohroženo, byli by jako první proti…

Autor studuje obor Management v kultuře na Filozofické fakultě MU v Brně. Loni spoluzaložil občanské sdružení Brnění, jež má aktuálně v hledáčku územní plán města, využití Jižního centra a regulaci hazardu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.