Norování lišek: poučíme se z chyb minulosti?

6. října 2015 /
foto: archiv Jsem pro zákaz norování (vše)

Poučíme se z chyb předchozích generací, které na našem území vyhubily rysy, vlky a medvědy, nebo budeme přihlížet další tragédii — tentokrát neetickému lovu lišek?

V České republice nyní žije sedmnáct druhů šelem. V minulosti byly některé z nich vykreslovány jako škůdci, kterých je třeba se všemi dostupnými prostředky zbavit. Díky usilovné práci mnoha jedinců a organizací se v posledních letech daří dehonestované šelmy ukazovat v jejich reálném obrazu — jako nepostradatelné články fungujícího potravního řetězce a biodiverzity, které pro člověka nepředstavují prakticky žádné riziko, ať již ekonomické, nebo jiné. Bohužel i dnes jsou bez jakéhokoliv vědeckého opodstatnění některé naše šelmy stále považovány za „škodnou“ a je k nim i takto přistupováno.

Nerovný souboj

Podle oficiálních statistik u nás v mysliveckém roce 2014 (období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015) žilo 69 360 lišek. Tato statistika dále uvádí, že v uvedeném období myslivci ulovili 73 678 lišek (ano, skutečně bylo uloveno více lišek). Součástí výkazu početních stavů zvířat v honitbách a ulovených kusů je také údaj o počtu lišek ulovených norováním. Tímto způsobem myslivci ulovili 9 856 lišek.

A právě norování v celé své nahotě zobrazuje pokřivený vztah, který na základě nepodložených povídaček a strašení může člověk k šelmám chovat. Myslivecké učebnice norování popisují jako způsob lovu, při němž je do obeznané liščí nory vpuštěn vycvičený lovecký pes, jehož úkolem je lišku z nory vyhnat na povrch, kde ji uloví myslivec. Zde končí teoretická část norování. Uvedený popis je možné v praxi pozorovat pouze v době, kdy liška nepečuje o svá štěňata. Obývá-li liška noru sama bez liščat, nic ji nenutí bojovat se psem přímo v noře a podstupovat tak riziko poranění nebo usmrcení. Zvolí pro sebe nejvýhodnější variantu, a tou je útěk z nory.

V mnoha případech však k norování dochází v době, kdy se liška v noře stará o své potomky. Mateřský instinkt ji pak velí své potomky před loveckým psem bránit. Pes je ovšem díky svému speciálnímu výcviku ve výhodě a tento nerovný souboj končí v drtivé většině případů smrtí dospělé lišky. Po dokončení tohoto souboje přicházejí na řadu liščata. Ta buď pes zadáví přímo v noře a vynese je na povrch již bez známek života, nebo je z nory přinese živá. Vynorovaná živá liščí štěňata myslivci na povrchu zabíjejí nebo je využívají k výcviku loveckých psů v umělých norách při takzvaném bezkontaktním norování. Při bezkontaktním norování odděluje lišku od cvičeného psa pevná mříž. Vzhledem k nutnosti používání této bariéry, kterou požaduje česká legislativa, absolvuje výcvik na norování velká část psů českých myslivců na Slovensku. U našich východních sousedů se při nácviku norování žádný oddělující element mezi liškou a psem nepoužívá. Pes ve cvičné noře přichází s liškou do přímého kontaktu. Bezkontaktní norování tak lišce způsobuje „pouze“ psychickou zátěž. Během jednoho dne je jedna liška využita k výcviku několika psů. Kontaktní norování, při kterém není liška od cvičených psů oddělena, obnáší kromě již zmíněné psychické zátěže také hrozbu fyzické újmy.

Čtyři (myslivecké) dohady

Výše uvedený popis a drastické fotografie či videozáznamy zachycující zcela zbytečné utrpení lišek v současnosti intenzívně kritizuje iniciativa Jsem pro zákaz norování, která se snaží prosadit zařazení norování mezi zakázané způsoby lovu, stanovit dobu lovu lišky (tak, aby ji v době péče o mláďata nebylo možné lovit) a zakázat používání živých lišek při výcviku loveckých psů. V době odevzdání tohoto článku právě vrcholí petiční kampaň iniciativy, při níž byla petice požadující zákaz norování umístěna na zhruba stovce míst po celé České republice. Petici bylo možné podepisovat také online. Do sběru podpisů se zapojily i stovky dobrovolníků, kteří podpisy získávali ve svém nejbližším okolí. O rozsahu petiční akce svědčí i fakt, že k organizátorům putují zaplněné petiční archy z nejrůznějších koutů světa včetně Nového Zélandu. Podpisů se zatím sešlo kolem deseti tisíc.

Petenti požadují zákaz norování také z toho důvodu, že norování představuje okrajový způsob lovu lišky, který má na celkovou velikost liščí populace jen velmi malý vliv. Petiční výbor dále poukazuje na to, že pro lov lišky norováním neexistují ani žádné další důvody. Myslivci se kromě sepsání několika verzí petic požadujících zachování norování v současné podobě snaží své požadavky podpořit i několika důvody, proč je nutné lišky i nadále lovit norováním. Pojďme si jejich nejčastější argumenty ukázat detailněji:

1. Liška je významným přenašečem vztekliny. Pokud lišky přestaneme lovit norováním, existuje reálné riziko přemnožení, návratu vztekliny a jejího přenosu na člověka.

Česká republika je více než patnáct let mezinárodně uznávaná jako země vztekliny prostá. Argumentace návratem vztekliny je tak pouze neopodstatněným strašením laické veřejnosti. Iniciativa Jsem pro zákaz norování uznává nutnost lovu lišky na našem území. Chybí-li v některých částech naší vlasti přirozený predátor lišky, musí tuto úlohu zastoupit člověk. Norováním dnes myslivci uloví pouze 13 % celkového ročního úlovku lišek. Naprostou většinu z tohoto procentního poměru tvoří liščí štěňata, z nichž by se ve volné přírodě velká část nedožila dospělosti. Případný deficit v počtu ulovených lišek způsobený zákazem norování můžeme velmi snadno nahradit intenzivnějším odstřelem lišek. Spousta myslivců nyní při čekané na lišku nevystřelí, jelikož jim hluk z vyslané rány vyplaší atraktivnější zvěř — srnce, divočáky a podobně.

2. Liška je významným predátorem zajíců, bažantů a další drobné zvěře. Pokud omezíme lov lišky, povede to k fatálnímu úpadku početních stavů uvedené zvěře.

Úbytek početních stavů těchto druhů zvířat nesmíme klást za vinu lišce, ale změnám ve způsobech zemědělského hospodaření. Nejnovější myslivecké poznatky navíc poukazují i na fakt, že zastoupení drobné zvěře v jídelníčku lišky je zanedbatelné a v žádném případě nemůže mít zásadní vliv na jejich početní stavy. V potravní skladbě lišek převládají polní hlodavci, kterých liška zkonzumuje mnoho tisíc ročně. Lišku tak bez přehánění můžeme považovat za významného ochránce zemědělské úrody. Tvrzení, že zásadně ovlivňuje početní stavy myslivecky atraktivní drobné zvěře, je tudíž zcela liché a neopírá se o vědecky podložená data.

3. Liška způsobuje zejména na vesnicích významné škody na hospodářských zvířatech, což v mnoha oblastech vede k faktickému úpadku jejich chovu.

Liška obecná je typickým představitelem potravního oportunismu. Při obstarávání obživy využívá nejjednodušší možné cesty. Je třeba si uvědomit, že hospodářská zvířata, která mohou lišce posloužit jako potrava (slepice, králíci…), si musí každý dobrý hospodář zabezpečit. Své auto určitě také neponechává na parkovišti otevřené.

4. Norování patří k mysliveckým tradicím a jeho případným zákazem přijdeme nejen o tuto tradici, ale také o možnost výcviku loveckých psů, což povede k faktickému zániku těchto po staletí šlechtěných plemen.

K zániku psích plemen, která se v současnosti k norování využívají, v žádném případě nedojde — stejně jako v minulosti nedošlo k zániku jiných pracovních psích plemen. Vývoj lidské společnosti je od nepaměti založen na tom, že na základě nových vědeckých poznatků posouváme náš pohled na nejrůznější obory lidské činnosti. Pokud bychom tak v průběhu mnoha předcházejících tisíciletí nečinili, žili bychom stále v době kamenné. Vědecky neobhajitelné a neetické norování je jednou z činností, která by neměla mít v moderní myslivosti legitimní prostor.

Přesvědčte se na vlastní oči

Kampaň iniciativy Jsem pro zákaz norování je vedena zejména přes online sociální sítě a ve stejném virtuálním prostředí se pohybují také nejhlasitější odpůrci iniciativy a zastánci norování. Z oslovených zastánců norování, kteří patří na sociálních sítích mezi nejaktivnější, bohužel všichni odmítli poskytnout odpovědi na položené otázky, které měly být součástí tohoto článku.

Zdůrazňujeme, že nejsme proti myslivcům jako takovým — myslivost je důležitým nástrojem ochrany přírody a krajiny u nás. Je ovšem zároveň institucí, která v mnoha ohledech nesmyslně a nevědecky lpí na svých tradicích, které dnes již velká část společnosti není ochotna tolerovat. Norování je jednou z těchto tradic, velmi často vedoucí ke zbytečnému utrpení a mnohdy i týrání zvířat. Nevěříte? Na stránkách zakaznorovani.blogspot.cz se můžete přesvědčit na vlastní oči.

Autor je členem iniciativy Jsem pro zákaz norování. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 2/2024 vychází v 2. polovině dubna.