Oslava čistého rozumu

Na Neviditelném psu se člověk občas dočte věci, které originálním způsobem převracejí na hlavu jeho zažité myšlenkové stereotypy. Tak například Luboš Zálom se v článku Čím větší ekologická stopa, tím lépe (23. 5. 2012) tvůrčím způsobem vypořádal s alarmistickým dogmatem o nenasytném lidstvu a vyčerpávání neobnovitelných zdrojů. „Ekologická stopa je sama o sobě naprosto pomýlený koncept. (…) Naprosto pomíjí zdroj ze všech nejdůležitější — lidský rozum a tvořivost,“ vyvrací autor známé zelené přízraky s tím, že ekologická stopa je ve skutečnosti něčím zcela pozitivním, protože — pozor! — představuje „otisk lidského rozumu v přírodě“.

Mezi další lidské rozumy, otištěné tentokrát nikoliv v přírodě, ale v Hospodářských novinách (2. 5. 2012), patří i teze Jaroslawa Zagórowského, ředitele polské firmy JSW, největšího producenta koksovatelného uhlí v Evropské unii. Uhlí je podle Zagórowského „základem energetické bezpečnosti“ řady zemí, v Číně a USA zažívá „renesanci“. Autor za největší úspěch těžařské lobby považuje to, že „začínáme prolamovat onen stereotyp, že ekologie je nejdůležitější a bez ní nic nelze“. Zastánci jádra nám nejspíš brzy začnou tvrdit, že jaderná energie zažívá po Fukušimě osvícenství.

Další zelené stereotypy prolamoval článek na serveru Novinky.cz Pád ekologické modly: větrné elektrárny vyvolávají změnu klimatu (3. 5. 2012), na základě poněkud nepřesných informací, nicméně definitivně odrovnávající zelené naděje vkládané do větrníků. Vysoké provozní náklady, klesající ceny sousedních pozemků, mrtví ptáci a míchání studeného vzduchu s teplým jednoznačně svědčí o tom, že do božích mlýnů mají větrné elektrárny opravdu daleko. Ve srovnání s nimi jsou zřejmě jaderné a uhelné elektrárny natolik nesrovnatelné, že se o nějaké srovnání autor raději ani nepokusil.

Ani solární panely ovšem nejsou nevinné. Jak si všiml server iDnes.cz v článku Dostavbu Temelína ohrožuje německá solární energie, zlevňuje elektřinu (18. 5. 2012), příliš levný proud z Německa činí ze stamiliardové investice do budování nových temelínských bloků hazard. „Odhadnout návratnost investice do takového projektu, jakým je dostavba Temelína, by bylo obtížné i za běžných okolností, za současné tržní nejistoty je to extrémně náročný úkol,“ cituje autor článku Jan Brož analytika společnosti Cyrrus Marka Hatlapatku. Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš se proto nedávno pokoušel pro energii z jádra prosadit garantovanou výkupní cenu, což by znamenalo, že „pokud by tržní cena klesla pod určitou hranici, doplatil by rozdíl stát“. Tolik k problematice takzvané levné jaderné energie.

Renesance tvůrčího a realitou nezkaleného myšlení zkrátka vítězila nad zeleným stromem života. Známého kritika čistého rozumu Immanuela Kanta by z toho ale nejspíš osvítilo.

Starší díly Mediany najdete tady.