Proč uživit lidstvo?

14. února 2017 /
foto: archiv F

Zeptali se mě „Jak lze udržitelně uživit lidstvo?“ Myslím, že otázka by mohla znít jinak.

Až polovina na světě vypěstovaných obilnin a většina sóji se spotřebuje na výrobu krmných směsí pro hospodářská zvířata. Docela zbytečně, protože přežvýkavci dokážou téměř stejně efektivně využít obyčejnou trávu a jeteloviny. Ušetřené obilí by nasytilo stovky milionů lidí, dobytek navíc může spásat trávu z ploch, kde by obilí nerostlo.

Pošetile sklízíme energii ze zemědělské půdy. Z ozimé řepky vyrábíme bionaftu, z obilí a kukuřice etanol k pohonu spalovacích motorů, přičemž je pravděpodobné, že na vypěstování těchto plodin spotřebujeme více energie, než kolik z nich získáme. Ztrácíme nejcennější ornici při pěstování kukuřice, kterou ani nejíme, ani nezkrmíme, ale odvezeme do bioplynové stanice. Tam patří organický odpad, ne sklizeň z polí.

Jíme zdravě. Spoustu jídla vyhodíme, protože už není čerstvé. Jíme ovoce, zeleninu — celý rok všechno. Letos druhého února (ano, února) píše The Guardian o nečekané krizi ve Velké Británii. Na trhu nastal nevídaný nedostatek čerstvého ledového salátu, cuket, lilku, okurek i mandarinek ze Španělska, kde počasí chladnější než obvykle poškodilo polní i skleníkovou produkci. Supermarkety omezily prodej salátu na dvě či tři hlávky salátu a tři kusy brokolice na zákazníka. Na sociálních sítích se údajně vytváří černý trh, kde se dá větší množství koupit za desetinásobek ceny obvyklé v obchodě. Asi zapomněli na v Británii vypěstovanou a dobře uskladněnou mrkev, petržel, pastinák, zelí, červenou řepu, tuřín, čekanku, pórek, kadeřávek, zimní i růžičkovou kapustu, zimní odrůdy brokolice, jablka či hrušky.

Jíme biopotraviny. Aspoň někteří, ale přibývá nás, v některých zemích je nás už docela hodně. A jíme toho tolik, že se hodně biopotravin dováží. Už jste si koupili biopohanku či bioslunečnici z Číny, biolněná semínka z Argentiny nebo bioproso z Ukrajiny? Já ano. Tyto plodiny by rostly dobře i u nás.

Jíme levně. Jako rozmazlení fracci chceme hodně kvalitního a levného jídla, asi abychom toho mohli více vyhodit. A aby nám víc peněz zbylo na věci a radosti důležitější než jídlo. Skutečnou bídu přitom zažila ještě moje babička.

Slastně požíráme nejen rostliny a zvířata, ale i půdu, suroviny, prostor, přírodu. Jíme toho hodně a mlaskáme přitom. Mlaskáme tak rozkošnicky, že ti, kteří zatím jedí málo, by si taky chtěli zamlaskat.

Svoboda od hladu je nepochybně základním lidským právem a potvrzuje to i Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966. Tato smlouva hovoří také o přiměřené životní úrovni a dostatečné výživě. Připadá mi, že přiměřenost a dostatečnost jsou ovšem hodně flexibilní pojmy. A proto myslím, že základní otázka možná ani nezní jak lidstvo uživit, ale spíše proč nebo dokonce zda vůbec. Myslíte, že jsem misantrop?

Autor vyučuje na Katedře environmentálních studií FSS MU.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.