Sedmá generace

Redakce

Dvouměsíčník Sedmá generace vychází od roku 1991 s cílem reflektovat sociální a ekologické aspekty vývoje soudobé civilizace a zasazovat je do širších souvislostí, ať už politických, ekonomických či obecně kulturních. Tematicky se soustředíme zejména na ochranu přírody a životního prostředí, obnovitelnou energetiku, alternativní ekonomiku, biozemědělství, ekovýchovu, lidská a zvířecí práva či menšinovou kulturu. Osu každého čísla tvoří hlavní téma, v němž podrobně přibližujeme nadčasovější jevy a trendy, kupříkladu sdílení, pomalý život, práva rostlin, eko-sex nebo plastocén. Mimoto pravidelně přinášíme reportáže, rozhovory, knižní a filmové recenze nebo seriály o šetrnější spotřebě a médiích. Vedle tištěné verze vychází 7.G i ve formátech pdf, mobi a epub, na webu je pro předplatitele k dispozici celý archiv. Informace k předplatnému najdete zde. Vydavatelem 7.G je pobočný spolek Hnutí DUHA – Sedmá generace.

Název časopisu, který do roku 1997 vycházel jako Poslední generace, je symbolický. Inspirováni Velkým zákonem Irokézů jsme přesvědčeni o tom, že chceme-li jako lidstvo žít na této planetě ve spokojenosti a míru, musí naše jednání zohledňovat také potřeby našich potomků. A to i těch, kteří přijdou sedm generací po nás.

Více zde: 

Bimonthly magazine Sedma generace was founded in 1991. It bridges the gap between mainstream and specialized journals and examines environmental issues from various points of view and in social context, and thus appeals to readers who are not experts in the field yet want to pursue the issue in depth.

Výroční zpráva 7.G za rok 2016:

Výroční zpráva 7.G za rok 2015: 

Výroční zpráva 7.G za rok 2014: 

Výroční zpráva 7.G za rok 2013: 

 

» Redakce

Vít Kouřil

 

Sedmé generaci šéfuje od té doby, co evropská sonda Huygens úspěšně přistála na povrchu Saturnova měsíce Titanu. Hraje na kytaru v neexistujících kapelách, osciluje mezi pingem a pongem, přednáší o médiích a téměř všude jezdí na kole. Má rád Lucii Němcovou, Anežku Kouřilovou a Natašu Gollovou. Zdá se mu, že přichází všude a na všechno trochu pozdě.

 

Simona Horká

Po téměř ročním pobytu v sousední Vídni se nakonec rozhodla pro práci a dokončení studia v Brně. Z pracovních nabídek ji nejvíce zaujalo převzetí žezla po Vojtovi Pelikánovi v sedmogeneračním týmu, kde, jak sama řekla při vstupním pohovoru, vidí svůj „kariérní vzestup“ (dlužno dodat, že v letech 2009–2010 se věnovala koordinování mladšího a hubenějšího sourozence 7.G s názvem Ekologické listy v místní skupině Hnutí DUHA Olomouc). Když si zrovna zoufale nekouše nehty nad excelem, redakčním či účetním systémem, potuluje se s přáteli po Brně, rodné Olomouci nebo mnoha jiných místech České republiky… vlastně celé Evropy. Dál ji zatím svědomí pod hrozbou příliš velké ekologické stopy nepustí.

Martina Valentíková

Martina už od mládí terorizovala své okolí požadavkem, aby poctivě třídilo odpad. Členství v redakci Sedmé generace tak bylo jediným logickým vyústěním, které mohlo plně uspokojit její touhu po psaní a ochraně přírody. Pochází ze zemědělské rodiny, takže jako správný sedlák má velký zájem na zachování úrodné půdy a veškerého přírodního bohatství i pro dalších sedm generací. Dále ji pálí vykořisťování zaměstnanců velkými korporáty, nespravedlnost a násilí na ženách. Miluje ruskou beletrii, čím víc stránek, tím líp.

Renata Svobodová

Rodinná historka traduje, že se jako malá holčička z města účastnila venkovské zabíjačky s nahrávacím magnetofonem. Během své první reportáže s úděsem zjistila, co je mozeček, a vyvedla z míry řezníka otázkou, zda mu není toho prasátka líto. Později si přála jen jediné: dostat dopis z Bradavic. Když žádný nepřišel, odešla studovat aspoň do Brna. A to ji okouzlilo. Na FSS MU pokračuje v doktorském studiu, kde se dívá na změnu klimatu optikou psychologie. Doteď jí totiž zajímá, co se v lidech děje.

Magdaléna Vaculčiaková

Magdaléna miluje otevřenost Mexičanů a tamější kuchyni, barvy a vůně jihovýchodoasijských tržnic, kávu připravenou tradičním způsobem přímo od Etiopčanek a překračovat svou komfortní zónu. I když se bojí létat, už čtyři roky žije převážně v méně rozvinutých oblastech a snaží se jim porozumět, aby přinesla i na stránky 7.G nemainstreamová témata přímo z terénu. Společně s fotografem Noelem Rojo pracují na dlouhodobém projektu pomalé žurnalistiky Women Who Stay. Magdaléna je fanynkou pomalého a zodpovědného cestování.

Marie Drahoňovská

Narodila se v Praze, brzy se ale s rodiči odstěhovala do malé vesnice Přepeře v srdci Českého ráje. Když se jí nechtělo krmit slepice či pomáhat na zahradě, babička ji kárala slovy: „Já zapomněla, že ty jsi ta holka z města“. Přírodu si ale nakonec zamilovala, a tak se rozhodla studovat environmentální studia, ale také žurnalistiku, protože věří, že skrz média dokáže vzbudit zájem o ochranu přírody i u lidí, kteří by se o ni jinak nezajímali. Řídí se pravidlem, že všechno se má zkusit, a proto v zásadě neumí odmítnout žádnou nabídku. Po večerech nejraději tancuje modernu a ve volných chvilkách kreslí pravou hemisférou.

Markéta Musilová

Pochází ze středočeských Líbeznic, kam se stále, i přes své pražsko-brněnské působení, ráda vrací. Je sedmo-generačním nepsavcem, savcem a také [pozor, veřejné anti-eko přiznání] všežravcem. Snaží se však být oporou redakce, kde je jí k tomu dán prostor – třeba využívá toho, že ji baví komunikace s lidmi a pořádání debatních akcí. Miluje máky a sbírá slova, která končí na „ace“ (to je její sběratelský a psací masterpiece čítající k osmi stovkám slov). Je smolař s úsměvem. Možná k tomu trochu pasuje i její touha stát se kominicí. Ve svém jinak šťastném životě za mnohé vděčí skautingu.

Dominik Grohmann

 

Žije se svou rodinou v malém domečku z přírodních materiálů, věnuje se šetrnější spotřebě a má rád krajinu. S dobrovolníky a dobrovolnicemi Hnutí Brontosaurus do ní sází ovocné stromy a pečuje o ně. Kromě toho lidem pomáhá s péčí o staré ovocné stromy a nebo o tom přednáší. Říká si potulný sadař. V 7.G spustil tento web, píše do rubriky Šetrnější spotřeba, radí Co dělat i na redakčních schůzkách.

 

Štěpán Jindra

Rád o sobě z legrace tvrdil, že je vesničan úspěšně domestikovaný ve městě. Zvážněl při pokusech tento proces zvrátit. Optiku, kterou nazírá na svět, brousil nejprve studiem historie, později antropologie a nakonec environmentalistiky. Rád se zaměřuje na pobyt v přírodě a komplexní vnímání krajiny. S rodinou chystá exodus z Brna kamsi západně od Prahy, neb tam Sedmá generace postrádá redaktory.

 

Jan Miessler

Bývalý karlovarský judista dnes působí dojmem mile bezbranného Medvídka Pú. Vyznává švédský sociální stát a tamní marmeládu. Jakožto budoucí pan doktor čile střídá stáže a konference, kde k dokonalosti vybrušuje akademické ptydepe. Do 7.G však píše s nadoblačnou lehkostí, občas nesnesitelnou. Kromě banálních evropských jazyků drtí čínštinu, v současnosti už nějaký ten pátek na Tchaj-wanu. Nikdo by do něj neřekl, že tvrdí basu v (neexistující) rockové kapele. Jinak si libuje ve focení, sledování korejských seriálů pro středoškolačky a hlubinných úvahách, že dobře už bylo.

 

Jana Kloučková Kudrnová

Žije v hanácké idyle nedaleko Olomouce, odkud vyráží na spanilé rejsy do přírody. Jakožto grafička-ilustrátorka-webdesignerka-fotografka je nadmíru šikovná. Kromě delfínka za plavání si doma hýčká Louskáčka v kategorii „Best Young Creative“. Poslouchá hardcore, je vegetariánka a tuze ráda „čikuládičky“. V 7.G se vyznačuje nekonečnou trpělivostí s opozdilci a tím, že ze dvou finálních návrhů obálek zaručeně vybere tu třetí, nejlepší. Jestli chcete být vizuálně jednotní a gramotní, neváhejte a skočte sem.

 

 

Míla Zemanová Palánová

Absolventka češtiny a žurnalistiky je služebně nejstarší, leč stále mladince vyhlížející redaktorkou Sedmé generace. Pod palcem má jazykovou stránku časopisu, v posledních letech také statečně pomáhá s editovaním. Pokud se zrovna neraduje nad pozdě poslanými a zajisté bezchybnými články, užívá si mateřské „dovolené“ se třemi vykutálenými dětmi. Důkaz místo keců 🙂

 

 

Markéta Jedličková

Absolventka pedagogiky doslova pláchla od vzdělávání učitelů a namísto toho si velice rozumně vybrala skvělou kariéru v neziskové organizaci. Pracuje jako grafička v Hnutí DUHA. Ráda fotí (obzvláště pro 7.G), avšak před objektivem propadá panice (vždycky). Její fotky jste mohli vidět u několika „generačních“ rozhovorů a reportáží. Čas od času svým kolegům a kolegyním zpestřuje pracovní dobu ukázkami indických chrámových tanců. Shodou náhod (?) chodila do třídy s jejím sedmogeneračním fotografickým protějškem z Prahy – Ondřejem Besperátem.

 

Vojtěch Pelikán

Odhodlaný mladý environmentalista vyrůstal na jedné z nejrušnějších ulic ve středu Brna. Po svém strýci, brněnském biskupovi, se stal po vstupu do redakce 7.G druhým nejslavnějším členem rodiny. Zpravidla předstírá, že zná odpověď na všechno, díky čemuž zahvězdil u magisterských zkoušek a plynule přešel na postgraduální studia. Jezdí bádat do romských osad, aby zjistil, jak to tam mají se vztahem k přírodě. Ke svačině si pravidelně kupuje velké pletýnky, ale nejraději má svoji Anežku. S ní též před lety zmizel do jihoamerické divočiny. Od návratu na potkání líčí, jak velká je velryba.

 

» Redakční okruh:

Lucie Sovová, Zuzana Vlasatá, Barbora Černík Bakošová, Jakub Jirků, Karolína Poláčková, Sabina Vojtěchová

» Redakční rada

Naďa Johanisová • Ekologická ekonomka a „ekonomická disidentka“, přednáší na Katedře environmentálních studií FSS MU. Sedmou generaci provází již od jejího larválního stádia, napsala pro ni spoustu textů včetně seriálů Z ekonomického kapsáře a Ekonomičtí disidenti. V poslední době se v Respektu a na iHned.cz pustila do polemiky o ekonomickém (ne)růstu. Její blog najdete tady.

Klára Kubíčková • Vystudovala sociologii a žurnalistiku na FSS MU, pracovala jako novinářka na volné noze, v kulturní redakci MFDnes a v příloze Víkend MFDnes. Přispívá do měsíčníku Reportér, do Marianne a do týdeníku Vlasta. Je držitelkou ocenění Ekopublika 2016 za reportáž o putování Šumavou.

Ľuba Lacinová • Molekulární bioložka, pracuje ve Slovenské akademii věd. Pro Sedmou generaci začala psát v hlubokých 90. letech, zejména na téma geneticky modifikovaných potravin, a je naší hlavní slovenskou spojkou. Na redakčních radách vyniká pečlivě vypracovanými a zpravidla kritickými poznámkami. Je přesvědčená, že Nič poriadne nevieme. Ještě že ji máme!

Aleš Máchal • Pod střechou brněnské Lipky dovzdělává v ekologických vědách především učitele a vysokoškolské studenty. Jeho ekopedagogické motto zní: „Zásadní je dávat příležitost k úžasu nad přírodou.“ V povaze má nesnesitelnou vstřícnost a jeho úhlavním přítelem je Mojmír Vlašín.

Kateřina Rezková • Postgraduální studentka Katedry environmentálních studií FSS MU, toho času na mateřské „dovolené“ s ratolestmi Magdalenkou a Mojkem. Kromě BIO témat napsala pro Sedmou generace reportáž z proslulé Schumacher College, ódu na otužování nebo hojně čtený text o bezplenkové výchově. Na jeho pokračování netrpělivě čekáme 🙂

Mojmír Vlašín • V Ekologickém institutu Veronica přemítá nad nesmrtelností netopýra a v obecním zastupitelstvu nad nesmrtelností Ořešína. Ze svých biologicko-ekologicko-politických zážitků tká divadelní hry pro amatérský soubor Verdis, v němž také hraje (prim). Jeho úhlavním přítelem je Aleš Máchal.

Josefa Volfová • Radní nominovaná další radou – vydavatele Hnutí DUHA. Vedoucí její olomoucké pobočky, kde má na starosti práce všeho druhu, mimo jiné ochranu rysů, vlků a medvědů. Jejím velkým koníčkem jsou nejrozmanitější studia a především pak bloudění po zapomenutých koutech naší vlasti.

Jan Krajhanzl • Sociální psycholog a ekopsycholog bydlící v Praze, ale potulující se i Brnem, zejména po Katedře environmentálních studií, kde vyučuje. Kromě této disciplíny se odborně zabývá environmentální výchovou, lektoruje v ekocentrech, radí nevládkám, jak mají komunikovat environmentální témata s veřejností, co dětem (a lidem vůbec) přináší kontakt s přírodou, či proč lidé (ne)chrání životní prostředí. Více najdete na oborovém Českém portále ekopsychologie www.ekopsychologie.cz.

Lubor Kysučan • Vedoucí Katedry klasické filologie na Univerzitě Palackého patří k dlouholetým přispěvatelům Sedmé, respektive Poslední generace. Věnuje se v nich především lidským právům, ale jeho záběr je daleko širší, přímo civilizační. Viz Luborova poslední kniha Oni a my.

Čestmír Klos • nestor tuzemské ekologické novinařiny, jehož rozhlasové pořady Zeměžluč a Ekofórum, respektive články v Týdnu, Euru nebo na České pozici řada z vás dobře zná. Před lety jsme ho sami zpovídali v sedmogeneračním rozhovoru.

Martin Dokupil Škabraha • ze Vsetína pocházející filosof, publicista a člen Strany zelených. Působil na katedrách v Olomouci, Ostravě i Praze, publikoval v A2, Právu, Britských listech, Deníku Referendum i Sedmé generaci. V roce 2015 vydal knihu esejů Sokrates vrací úder.