Stromy a voda

Duby postávají na hrázích a svazují je svými kořeny, olše drží břehy potoků, keřové vrby posedávají v mokré nivě, jasany si močí nohy v teplých mokřinách, studená horská bahniska zase zastiňují smrky, na blatech se z koberce rojovníku zvedají borovice blatky a zvláštní dovezené vrby vykukují z vody jak mangrovové stromy, chráníce boky podpálavských přerostlých rybníků před vlnobitím. Zle bývá stromům bez vody. Smrky reznou ve vyprahlé nížině a v odvodněných lesích, duby u ostrova mořských orlů pomalu usychají, když voda místo pod kořeny teče vysoko v asfaltovém korytě, a leckterá bříza mermomocí se držící ve skalní puklině musí už v suchém srpnu shodit listí, které nedokáže napojit.

Stromy u vody nejen postávají a šplouchají v ní kořeny, ale především pracují. Pracují na tom, aby vody bylo dost, ale ne zas moc. Jak že to dělají? Vezměme si třeba takový pěkně urostlý javor. Když je horko a v dosahu svých kořenů má dost vláhy, běžně za den odpaří dvě plné vany vody. Voda se změní v páru, na což padne víc než polovina energie, kterou slunce na korunu stromu ten den poslalo. Pára si volně těká povětřím a v noci po ochlazení se sráží v podobě rosy na chladnějších místech. Jak se pára srazí na vodu, tak se zas uvolní teplo, co ji odpařilo. Tím se sluneční teplo roznáší po kraji a stromy ho i schovávají na noc. To ale ještě není všechno. Dá rozum, že teplo, co je schované na noc v podobě páry, nemůže přehřívat strom a jeho okolí za slunečného dne. Lidé pak mluví o lesním chládku.

Když ale strom nemáme a místo něho jen skromný trávníček, pole nebo ještě hůř třeba vyasfaltovanou tmavou plochu, kde dříve probíhaly prvomájové civilní přehlídky, děje se cosi jiného. Slunce žhne a zem požírá teplo. Čím je povrch teplejší, tím je sušší. To málo vody, co tu bylo, se rychle odpaří a s horkým, vzduchem stoupá až nad mraky. V noci pak přehřátá zem, asfalt či zdi dlouho sálají denní vedro a nedá se pořádně spát. Pára nad mraky se spojí s párami z ostatních vybetonovaných dvorečků, polí, střech, dálnic, balkónů, jakož i s mraky z moře, vyhnanými do výšky horkým vzduchem, a když dovane kamsi k horským hřebenům nebo když už je toho na ni prostě moc, vrhne se zběsile na zem v podobě průtrže mračen. Je jí pak u nás málo a tam někde v Beskydech či v Karpatech přespříliš. A jako by to nestačilo, horký vzduch nad přehřátou pevninou se nemá rád se studenějším vlhkým vzduchem nad mořem a jejich nepřátelství jde tak daleko, až jsou z toho smrště, tornáda a vůbec velké větry. Před dvěma roky se nám menší tornádko přešlo po střeše, a to bych nikomu nepřál. Tak vidíte, jak je strom důležitý. Umí vodu točit na místě, šup do vzduchu a brzo zas zpátky na zem. Strom si tak vlastně sám sobě rosí a trochu i pomáhá dešti. Na to však jeden strom nestačí. Ba ani proužek stromů na holosečených a nahodile vytěžených horách. Velký les, lesnaté hory nebo rozsáhlé luhy si už dělají svoje počasí samy. Odpařují, chladí, rosí/svolávají mraky, vysušují moknny a svlažují suchopáry, táhnou vzhůru vodu skrytou ostatním živáčkům hluboko v zemi. Někdy se jim to sice taky vymkne z větví, a dostaví se velké sucho nebo se přiženou povodně, ale veder a suchých období je méně a vláhy více.

Až budete zas v srpnových parnech žehrat na nesnesitelnou teplotu, budete už vědět, že je to taky trochu vaše vina. Kolik jste zasadili loni na podzim a letos na jaře stromů? A nevymlouvejte se, že jste na to zapomněli, sám jsem vám to připomínal několikrát. Vybudovali jste v poslední době nějaký rybník nebo zachránili rákosinu či mokřinu, která chladí skoro stejně dobře jako les? Pili jste domácí mošt, aby zůstaly zachovány staré jabloňové stromy v krajině? Ochránili jste nějaký les, stromořadí či alespoň jeden strom před zbytečným skácením? Každý škrabal má přece morální povinnost nahradit počmárané a potištěné placičky z rozemletých stromů, co mu ten rok prošly rukama. Řidič by měl nahradit stromy a křoviny udušené exkrementy jeho vozu. Každý z nás pak, pokud nepopírá hojné užívání příslovečných roliček, pošpinil a spláchl několik stromů, a to musí přece někde chybět. A jestli si myslíte, že to za vás vyřeší odborníci, jeďte se podívat někdy do lesa.

No dobrá, tentokrát jste stihli jen pár keříků a jeden doubek, ale letos v říjnu a listopadu to určitě napravíte. Když už kvůli ničemu jinému, tak alespoň kvůli tomu, aby vašim dětem nebylo, až dorostou (stromy i děti), takové horko.

S přáním lesního chládku a moštového lahváče vás zdraví

Váš potulný sadař O. D. S.