Sedmá generace 1/2010  »

„Myšlení není zábava, ale povinnost,“ hlásá heslo věhlasné spisovatelské dvojice bratrů Strugackých. Při sledování myšlenkových výkonů českých médií si na něj nelze nevzpomenout — nejen proto, že absence myšlení obvykle znamená absenci zábavy, ale také proto, že ostentativní zabedněnost se poslední dobou proměnila v módu.

Pravda, novináři to nemají lehké (kdo má, že?). Musí čtenářům jednoduše přiblížit složité věci, jsou pod nemilosrdným tlakem uzávěrek a povinnost vyjadřovat své myšlenky každý den vede k okorání šedé kůry mozkové. Jenomže to není jenom stereotyp, který způsobuje zužování myšlenkových obzorů na velikost škvíry v bedýnce. V určitém vybraném směru intelektuální výkony novinářů nejsou zdaleka tak špatné. Je to spíš tak, že jsou schopni obdivuhodné ekvilibristiky, ovšem pouze pokud vede k předem stanoveným závěrům.

Tomu, že novináři udělají ze sněhové nadílky kalamitu a z katastrofy na Haiti katastrofický film, se z provozních důvodů asi vyhnout nelze. S bedýnkou na hlavě se ovšem nelze vyhnout ani tomu, že některé věci vypadají mnohem větší, zatímco spousta dalších vůbec není vidět. Jde o proporce: vidíš třísku v oku bratra svého, ale břevno ve svém nevidíš, dalo by se říct. A také, že když se kácí les, lítají nejen třísky, ale i břevna. A že se to pak všechno v papírně semele na kaši, a na vzniklý papír se natiskne třeba otvírák MF Dnes z 19. ledna 2010 nazvaný Velká ledovcová blamáž.

Větší kládu aby člověk pohledal. Článek rozmáchle konstruuje obraz hajdaláckých, ale přesto alarmistických klimatologů, za jejichž nyní již přiznanou chybou ohledně tání himalájských ledovců není těžké vytušit temné rejdy zeleného byznysu. Michal Musil pak na názorové stránce usuzuje, že pokud si vědátoři nejsou jistí počasím za pár týdnů, jak si mohou být jistí klimatem za pár desetiletí? A za jejich jistotou evidentně čuje nějaké to zelené omezování svobody.

Kde už tohle člověk jenom slyšel? Nebylo to náhodou napsané v onom skvěle vyargumentovaném a nezpochybnitelnými prameny vyfutrovaném spisu, který prvnímu muži české demokracie v jeho oblíbeném Rusku vydal Lukoil? „Pro nás to není primárně výdělečný projekt,“ citovala onehdy ČTK Marka Gluzmana z české pobočky Lukoilu. A v MF Dnes o tomhle malinkém detailu jistě vědí: zatímco takzvaným „ekologům“ jde o prachy a nastolení totality, intelektuální bedně z Hradu, spřátelenému Lukoilu i MF Dnes samotné jde o pravdu.

A pravda vítězí.

Stojí na pyramidě bedýnek a má z ní nadhled.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.