graphic-header
Občanský kalendář » «»

duben 2018

2018-3&clndr_act=2018-4-22
2018-5&clndr_act=2018-4-22
PoÚtStČtSoNe
1
2 3 4 5 6
9 10
11
středa 11. dubna   »   1 událost
Akce » NGO Market 2018
12 13
14
sobota 14. dubna   »   1 událost
15
16 17 18 19
20
pátek 20. dubna   »   4 události
21
sobota 21. dubna   »   3 události
22
neděle 22. dubna (dnes)   »   2 události
23
pondělí 23. dubna   »   1 událost
24
úterý 24. dubna   »   1 událost
25
středa 25. dubna   »   1 událost
26
čtvrtek 26. dubna   »   1 událost
27
pátek 27. dubna   »   1 událost
28
sobota 28. dubna   »   1 událost
29
neděle 29. dubna   »   1 událost
30
pondělí 30. dubna   »   2 události
Akce » Strom roku 2018
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak zatím hodnotíte rok 2017

můj životní rok

v podstatě dobrý

střídavě oblačno

špaténka, ale byly horší

stál za starou belu

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Sedmá generace 7/2001  »

Vojtěch Kotecký

Papírová prohra, politická bomba

V červenci se konalo v německém Bonnu mezinárodní jednání o globálních změnách klimatu. Po prohlášeních amerického prezidenta G. Bushe, ve kterých odmítl Kjótský protokol zavazující státy ke snížení emise plynů způsobující změny klimatu, bylo toto setkání vrcholných světových politiků napjatě očekáváno. Jaké výsledky přineslo?

Dvě věci jsou na bonnské dohodě o globálních změnách klimatu nesporné. Nepřinese vůbec žádné smysluplnější snížení emisí. A současně má mimořádný význam pro redukci znečištění.

Pokud nechceme, aby došlo k výrazným změnám podnebí, musí se emise skleníkových plynů během několika desetiletí snížit asi o 60–80%, odhadují klimatologové. Původní, několik let starý návrh Evropské unie žádal redukci o 15% do konce dekády, ohrožené ostrovní státy a ekologické organizace navrhovaly dvojnásobek. V Kjótském protokolu se závazek smrskl na celkem směšných 5,2 procenta. Není přesně jisté, jaké důsledky bude mít dohoda z Bonnu, ale podle předběžných analýz by mohla skutečná redukce činit něco kolem dvou procent. A to i přesto, že se jí nebude účastnit největší znečišťovatel, tedy USA.

Snížení emisí o dvě procenta není téměř nic. Je tedy bonnská dohoda je cárem papíru? Ne tak docela.

Závazky Kjótského protokolu se počítají vůči roku 1990. Ale spotřeba fosilních paliv ve většině zemí prozatím roste, nikoli klesá. Výjimku tvoří postkomunistické země, kde se během minulé dekády zhroutil průmysl a dramaticky narostla energetická efektivnost ekonomiky, a také bílé vrány – Německo a Velká Británie. Snížení emisí o dvě procenta oproti devadesátému roku bude v některých státech ve skutečnosti znamenat redukci o 20 i více procent oproti objemu, který by kolem roku 2012 vypouštěly, kdyby k žádným dohodám nedošlo. A to je už nezanedbatelný rozdíl.

Na bonnské dohodě je však než čísla a procenta podstatnější zachování Kjótského protokolu s jeho klíčovým principem: konkrétními, právně závaznými limity znečištění. Bezmála čtyři roky stará smlouva představuje první mezinárodní dokument, který právně závazné limity znečištění obsahuje.

Případné zhroucení summitu v Bonnu by vrátilo diplomatická jednání o změnách klimatu o deset let nazpět. Dohoda, jakkoli nedokonalá, však představuje přinejmenším právní základ pro příští jednání – s dalšími koly, jež přinesou razantnější redukci znečištění, dohoda výslovně počítá.

Je však důležité, aby už další podzimní konference v Maroku začala s předběžnými diskusemi o skutečně účinných, dlouhodobých závazcích. Mezinárodní jednání nyní chytila dech a nesmí jej ztratit tím, že zamrznou na úspěšně uzavřeném Kjótském protokolu. Získané dynamiky je třeba využít k dalšímu, tentokrát opravdovému kroku.

Neméně zásadní je také politický význam bonnského úspěchu. Tato rovina v prvních komentářích prakticky chyběla, ačkoli působí dojmem malého zázraku. Bushova administrativa byla pevně rozhodnuta smlouvu pohřbít. Ostatně představitelé Bílého domu se krátce po prezidentově vyhlášení amerického bojkotu koncem března nechali slyšet, že „Kjótský protokol je mrtvý.“

Kupodivu nikoli. Přes odhodlání Bushova týmu dohodu zničit už jen samotnou vahou odmítnutí Spojených států, bez kterých smysl smlouvy skutečně podstatně klesá, doplněnou zákulisními diplomatickými tahy, nebyl tento pokus úspěšný. Zbytek světa se nejen dokázal dohodnout bez Američanů, ale dokonce jim ještě otevřeně ukázat záda.

Rozhodující roli zde zcela jistě sehrálo veřejné mínění. Kombinace výmluvných výsledků průzkumů, zájmu médií a tlaku ekologických organizací donutila především evropské a japonské politiky jednat a dohodnout se. Účinně tím porazila americký tlak i přirozenou tendenci politiků nekomplikovat si život a na Bushovým bojkotem podkopanou smlouvu rezignovat.

Už jen proto stojí tento úspěch zato.

[29. července 2001]

  Líbí se vám tento článek?
 
  Chcete autora finančně odměnit?
Jak mikroplatby Flattr fungují?

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.