graphic-header
Rubriky & Témata »
 aktivismus   bio/jídlo   divočina   dobrovolná skromnost   doprava   Ekologický kompost   ekonomika   ekorady   ekovýchova   energetika   Fair Trade   filmy   filozofie   FSC   gardening   gender   globalizace   GMO   greenwashing   hudba   klima   knihy   konzum   lesnictví   Librarium   lidská práva   média   Mediana   náboženství   neziskovky   odpady   ochrana přírody   politika   práva zvířat   Promítačka   Před 7.G   přírodní národy   reportáže   rozhovory   rozvojová spolupráce   řemesla   Slovensko   Společenský kompost   společnost   Terrapie   těžba   Visegrad   voda   výtvarno   Záložka   Zelení   zemědělství   životní styl 
Sítnice »

Konzumní děti ve 100% bavlně

Tři videa, která zdánlivě nemají nic společného. 

Anketa »

Co byste s druhými nechtěl/a sdílet?

pohodlný gauč (3.96%)

krásnej bílej dům (4.95%)

hybridní auťák (5.94%)

životní/ho partnerku/a (56.44%)

jedinečný kulmofén (12.87%)

Kellerovu knihu Nejistota a důvěra (15.84%)

Novinky 7.G »
Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

Zajímavé odkazy »

7.G  2/2012 »
2/2012

> předplatné
> archiv
> ukázkové číslo

Podpořte 7.G »
Předplatné »
Čtenářský dotazník »
7.G facebook »
7.G twitter »
Partneři 7.G »

Sedmá generace 4/2011  »

Sbírám psí hovínka aneb pečuji o životní prostředí
autor/ka: Simon Templar 

Zdeněk Hromádka

Sbírám psí hovínka aneb pečuji o životní prostředí

Na environmentální výchovu můžeme pohlížet jako na jeden z nástrojů ochrany životního prostředí. Jak moc je účinný? Pokud by jeho hlavním cílem mělo být skutečné jednání vzdělávaných ve prospěch životního prostředí, pak efektivita ekovýchovy doposud příliš velká není.

Kořeny něčeho, co by se v současných pojmech dalo nazvat environmentálním vzděláváním, nalezneme na našem území už v období první republiky. Masivní rozmach ekopedagogiky ale přišel až s rostoucími obavami z problémů způsobených poškozováním životního prostředí, tedy přibližně od šedesátých let dvacátého století. Zdá se, že různé snahy o environmentální vzdělávání jsou vlastně symptomy ekologické krize, s nadsázkou je můžeme označit jako sekundární (pozitivní) produkt nezodpovědného lidského jednání s přírodním prostředím.

V současnosti existuje celá řada způsobů, jak environmentální vzdělávání didakticky uchopit. Převažuje nicméně způsob tradiční, jehož hlavním cílem je vzdělávané přimět, aby uvědoměle „jednali ve prospěch životního prostředí“. Hlavní otázka ekopedagogiky tedy zní: Jaký obsah by mělo environmentální vzdělávání mít, aby co nejefektivněji vedlo...

Článek patří do placené části serveru a celý se zobrazí až po přihlášení. Po dobu vašeho předplatného 7.G (zřídit si jej můžete zde) získáváte přístup do kompletního archivu časopisu od roku 1991 zdarma, stačí se jen zaregistrovat a poté se můžete kdykoli přihlásit. Další možností je zřídit si výhradně elektronickou verzi předplatného.

Ztráta hesla Registrace



Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.