graphic-header
Občanský kalendář » «»

listopad 2017

2017-10&clndr_act=2017-11-22
2017-12&clndr_act=2017-11-22
PoÚtStČtSoNe
1 2
3
pátek 3. listopadu   »   1 událost
4
sobota 4. listopadu   »   1 událost
5
neděle 5. listopadu   »   1 událost
6 7 8
9
čtvrtek 9. listopadu   »   1 událost
10
pátek 10. listopadu   »   2 události
11
sobota 11. listopadu   »   3 události
12
neděle 12. listopadu   »   2 události
13 14 15 16 17
18
sobota 18. listopadu   »   2 události
19
neděle 19. listopadu   »   1 událost
20
pondělí 20. listopadu   »   1 událost
21
úterý 21. listopadu   »   1 událost
22
středa 22. listopadu (dnes)   »   1 událost
23
čtvrtek 23. listopadu   »   1 událost
27
28
úterý 28. listopadu   »   1 událost
29 30
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak zatím hodnotíte rok 2017

můj životní rok

v podstatě dobrý

střídavě oblačno

špaténka, ale byly horší

stál za starou belu

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Sedmá generace 4/2012  »

Tři ekosexuální polohy pro milovníky Matky Země
autor/ka: Martin Sach 

Jan Miessler

Tři ekosexuální polohy pro milovníky Matky Země

Zdálo by se, že neexistuje příjemnější a zároveň přírodnější aktivita, než je sex. Člověk hodí civilizační haraburdí za hlavu a na chvíli se z něj stane zvíře. Tělem se rozlévá energie, potom rozkoš a nakonec to skončí třeba i tím bejbínem. Když se to vezme kolem a kolem, k sexu v jeho základní variantě potřebujeme pouze jeden druhého a děti jsou pak vlastně takový náš dokonalý bio-produkt. Jenomže tak jednoduché to samozřejmě není.

Civilizace nás ve skutečnosti neopouští ani při milování na nerozorané mezi, ani na dokonale odpružených postelích romantického hotýlku, když si natahujeme latexový kondom — pro jistotu, protože partnerka přece užívá hormonální antikoncepci. Ještě patrnější je to tehdy, když se necháme laskat nožičkou v hebké nylonové punčošce s koženou botičkou na vysokém podpatečku, případně když se nemůžeme vzrušit bez nejrůznějších sexy oblečků, bičíků, provázků, želízek, elektrických spotřebičů nebo třeba zavěšování za kůži na háky. Anebo když sexuálně závisíme na bujném audiovizuálním materiálu, kradmo postahovaném z internetu.

Nic, co děláme, ve skutečnosti není neutrální k životnímu prostředí a všechno — i lidský sex — má pokaždé svou přírodní i kulturní dimenzi. O její skloubení se snaží eko-sexuální hnutí, které má být k přírodě tak nějak přítulnější. Údajně nám pomůže dopřát si trvale udržitelnou erekci, plusové ekologické body z natočení porna anebo dokonce hlubinně ekologický orgasmus.

Příručky zeleného sexu

Oddalované vyvrcholení prý bývá vzrušující, může ale také skončit frustrací — to když k němu nakonec nedojde. A právě tak jsme dopadli i my v Sedmé generaci, když jsme si měsíc před uzávěrkou objednali knížku Eco-Sex: Go Green Between the Sheets and Make Your Love Life Sustainable (Ekosex: Jdi do postele na zelenou a učiň svůj milostný život udržitelným) od americké spisovatelky, novinářky a ghostwriterky Stefanie Iris Weissové. Napětí s blížící se uzávěrkou stoupalo, ale příručka trvale udržitelného sexu ani v pátek po uzávěrce nedorazila, přestože jsme v internetové objednávce zaškrtli „uhlíkově-neutrální zásilku“ a současně s naší knihou putovala ještě jedna jiná kamsi do Afriky na dobročinný projekt.

Pokud tam omylem poslali obě, tím lépe, my jsme však skončili bez knížky, na které jsme chtěli tento článek postavit. Vězte tedy alespoň, že kniha zaznamenala velmi pozitivní recenze a představuje autoritativní zdroj informací o environmentálních dopadech lidského sexuálního chování i šetrnějších alternativách, které už máme k dispozici. Weissová jí před dvěma lety vzbudila mediální zájem a vykolíkovala novou zájmovou oblast, které si ekologické hnutí ani širší veřejnost dosud příliš nevšímaly.

Naštěstí se informace o ekosexu dají najít i na mnoha jiných, často překvapivých místech. Například Greenpeace na svých webových stránkách publikovalo desatero ekosexu už před deseti lety. Mimo jiné v něm radí při milování zhasnout (pokud chcete partnera při sexu vidět, pomilujte se ve dne), nekonzumovat během předehry geneticky modifikované ovoce, místo ústřic a jiných ohrožených mořských afrodiziak zakusovat trvale udržitelné guaraná, pro bezpečnější sex na zahradě neošetřovat trávník pesticidy a chemickými hnojivy nebo si dát — předtím nebo potom — s partnerem společnou sprchu.

  foto: archiv F

Server TheDailyGreen.com zase vypočítává deset sexuálních ekohříchů, mezi něž patří dostaveníčko v autě (mnohem více vzrušující je společná projížďka na kole), používání syntetických parfémů (většina jich pochází z ropy a některé obsahují potenciální neurotoxiny), splachování antikoncepce do záchodu, spaní na chemicky ošetřené matraci z polyuretanu, nahrazování zdravé životosprávy polykáním Viagry nebo používání lubrikantů z ropy a sexuálních hraček z PVC obsahujícího ftaláty.

Není dobrý sex jako dobrý sex

Weissová by toto vše měla ve své knize přehledně a podrobně shrnovat: v první části věnované svádění se zabývá eko-randěním, eko spodním prádlem, eko parádou pro environmentálně citlivé krásky a organickými afrodiziaky včetně vína; v druhé, zaměřené na sexuální zdraví, rozebírá kondomy, pilulky, alternativy k Viagře a zdravý (čili sexy) životní styl; a ve třetí pak radí, jak si online najít ekologicky uvědomělý protějšek, jaké existují zelené hračky a jak vypadá eko-rodičovství.

Z jejích návodů se dozvíte, jak si ustlat v biobavlnce, nanést organický make-up, vybrat veganské sexuální hračky, nažhavit se lokálně pěstovanou bio-okurkou a dlouholetou partnerskou nudu zahnat tantrickým sexem a bylinnými povzbuzovadly. Ale samozřejmě zdaleka nejen to. Podle autorky zůstává krutou pravdou, že pokud jste dosud nepomysleli na ozelenění vašeho sexuálního života, stále zůstáváte — navzdory všem používaným hybridním autům, kompostům či bioproduktům — environmentální katastrofou. „Sex může být jednou z nejméně škodlivých forem zábavy (a cvičení) na planetě, ale jen když ho děláte správně. Zelený sex nemusí být čistý jako lilie, může být tak drsný, jak jen si budete přát. Ale jestliže chcete, aby byl sexem opravdu dobrým (ve všech smyslech slova), pak nastal čas, aby se váš milostný život stal opravdu udržitelným,“ stimuluje Weissová čtenáře v úvodu knihy.

  foto: archiv F

Pokud bychom chtěli podobná desatera a výčty kapitol analyzovat, vyšlo by nám, že se problematika eko-sexu soustředí na ekologizaci sexuálního života a průmyslu, který s ním ve větší či menší míře souvisí. Vztah mezi ekologickým povědomím a sexuálním životem však ohledává i ekoerotický aktivismus, který využívá sex k přírodě-libým účelům, a nakonec i tvůrci nové — ekosexuální —identity, kteří „beze studu objímají stromy, masírují zemi svýma nohama a vedou erotické řeči s rostlinami“, abychom ocitovali z Manifestu ekosexu (viz box níže).Vezměme si všechny tyto tři vzájemně se prolínající polohy na přeskáčku.

Ekoporno, ekošidítka a ekoantikoncepce

Za prvé, příkladem ekoerotického aktivismu mohou být internetové eko-porno stránky Fuck For Forest, o kterých v tomto čísle píše Eliška Hlízová a které věnují svůj výtěžek environmentálním organizacím, nebo třeba vegetariánský strip-bar Casa Diablo v americkém Portlandu, nad nímž britský Guardian přemítá, že kus masa vám tu sice nenaservírují, ale s dámským personálem se zde naopak jako s kusem masa jedná. 

Za druhé, za ekologickým pornoaktivismem nijak nezaostávají výrobci ekoerotického nádobíčka. Vibrátor napájený solárním panýlkem, ekologické masážní oleje, sexy prádélko z bambusu za pouhých sto dolarů za sadu nebo skleněný vibrátor vhodný pro všechny alergiky — dámy a pánové, kdo z vás to má? Při troše pátrání se na internetu dají najít neuvěřitelné věci. Nabízí se ovšem i kohákovská otázka, zda není ekologičtější si všechny tyhle serepetičky jednoduše nekupovat, a ušetřit tak i všechen ten oxid uhličitý, který při jejich dopravě z amerického zásilkového obchodu až k našim dveřím vznikne.

U antikoncepce jde o jiný problém: kondomy z přírodního latexu pravděpodobně nikomu moc nevadí, ovšem do záchodu splachovaná hormonální antikoncepce svou panenskou nevinnost ztratila již dávno. Zatímco v šedesátých a sedmdesátých letech tato „pilulka“ odstartovala nejprve sexuální a následně i demografickou revoluci, dnes je nechvalně pověstná díky měnícímu se pohlaví některých vodních živočichů a vedlejšími zdravotními následky u aplikujících žen. Jak v tomto čísle popisuje Romana Mikulčická, pilulky se v lidském těle nevstřebají zcela, jejich zbytky se dostanou do kanalizace, z té pak ven do přírody a z ní pak zpátky na náš talíř. Nezamýšleným důsledkem pak může být i vyšší výskyt neplodnosti u mužů.

Na druhou stranu a za třetí, i environmentálně problematická antikoncepce v řadě zemí dokázala zacvičit s populační explozí, takže Matku Zemi dnes svým životním stylem zatěžuje relativně nižší počet Pozemšťanů, než by tomu jinak mohlo být. Jenomže i tady by na to šlo jít přímo, a nikoliv oklikou přes kondomy, prášky a nitroděložní tělíska. Přestože „identitární“ ekosexuálové směřují ve skutečnosti spíše k promiskuitě, dokonalým ekosexem je v kontextu poněkud přemnoženého lidstva pouze dokonalá sexuální abstinence. Myšlenka na hladomory vyvolané nedostatkem drahého jídla je ostatně stejně málo vzrušující jako představa všech těch iks miliard spotřebovaných kondomů, které určitě „tam někde“ slizce plavou po hladině jako ironičtí svědkové naší honby za slastí bez nežádoucích následků.

Jsem ekosexuál/ka!

Identitární větev ekosexuálního aktivismu má dokonce svůj vlastní „vědecký“ časopis s názvem The Journal of EcoSex Research, kterého bohužel zatím vyšlo pouze jediné číslo. Časopis vedle zmíněného Manifestu ekosexu obsahuje také životní příběhy hlavních protagonistek ekosexuálního hnutí, slovníček ekosexuálních pojmů a fotografie lidí v podivných oblečcích na jejich „svatbách“ s přírodními živly — sňatek s mořem, horou, Měsícem nebo sněhem by vám ale české úřady nejspíš do občanky nezapsaly, a totéž zřejmě platí i v zemi jinak údajně neomezených možností.

Jednou z dvojice hlavních postav ekosexuality jakožto nové identity je v amerických médiích známá Annie Sprinkleová, jež se z prostitutky vypracovala na striptérku, pornoherečku, editorku pornomagazínu, producentku erotických filmů a konečně i šiřitelku sexuální osvěty — mimochodem je jednou z mála (alespoň prozatím) pornohereček s titulem Ph.D. Druhou do páru je pak Beth Stephensová, která se na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz již několik dekád zabývá problematikou homosexuality, feminismu a ekologismu. V jejich časopise se sice příliš „tvrdé“ vědy nenacházejí, ovšem milování se se Zemí jistě představuje velmi perspektivní paradigma, které by nemělo uniknout naší pozornosti. Je ovšem otázkou, nakolik to autorky a jejich spřízněnci celé myslí vážně a nakolik jde jenom o orgiastický výkřik do postmoderní tmy.

  zdroj: www.sexecology.org

Ekosex jako kultura na druhou

Nejrůznější roviny ekosexuálních aktivit se protínají v jednom poněkud paradoxním bodu: zatímco příroda de facto lidi odměňuje pocitem slasti za jejich snahu se rozmnožovat, civilizační logika slast od rozmnožování odděluje, takže „mít sex“ přestalo automaticky znamenat „mít děti“. Všechno kulturní haraburdí, které se za staletí kolem sexu nahromadilo, tak vlastně působí „proti přírodě“, snaží se ono sexuální zvíře v nás spoutat a vsadit ho do civilizované klece. Teprve v čase globální environmentální krize se oklikou vracíme k přírodě, od níž jsme se ve skutečnosti oddělili jenom napůl, a prostřednictvím dílčích zlepšováků si to u ní chceme vyžehlit. Jenomže mnohé takzvaně eko-sexuální aktivity zpravidla neznamenají návrat od kultury k přírodě, ale vlastně jakousi kulturu na druhou, která lidi nezřídka nutí k něčemu, čemu by se dalo říkat eko-fetišismus.

Na posteli z certifikovaného dřeva, na prostěradle z fairtradové bavlny a s penisem v bio-kondomu se zkrátka do přírodního ráje zas tak jednoduše neprosouložíme — a pokud ano, půjde o ráj velmi individualizovaný. Velká část ekosexuálních produktů je luxusním zbožím, které si může dovolit jen — z globálního hlediska — hrstka vyvolených. Pokud by snad došlo k jejich masové výrobě, zatíží životní prostředí v konečném důsledku stejně jako dnes, ne-li více. Naší eko-konzumní touhou po co „nejčistějším“ sexu tak spíše zase jen vypomůžeme zachránit kapitalistickou ekonomiku, která za patřičnou cenu ráda dodá produkty šité dokonale na míru i těm nejobskurnějším ekosexuálům.

Stefanie Iris Weissová si toto riziko uvědomuje a v knize uvádí spoustu nápadů, jak si ekologičtější alternativy vyrábět či vypěstovat svépomocí, aniž bychom museli žít v komunách (nic proti nim). Zároveň připomíná nechvalné greenwashingové strategie, při nichž firmy zákazníky svádějí „organic“ či „natural“ etiketami, nekrytými žádnou nezávislou certifikací. Skutečný ekosexuál má však být nejen šikovný, informovaný a ostražitý, ale zejména si celostně uvědomovat, že vaše-naše láska není na prodej a že méně je často více. Autorka věří, že z těchto důvodů bude nadcházející sexuální revoluce lepší než ta předchozí.

Pokud tak neučiníme, zřejmě nám nezbývá než zůstat sexuálními rozervanci, hekajícími a sténajícími mezi přírodou a kulturou, které obě využívají naši sexualitu ke svým vlastním účelům — vzpomeňme si třeba, jak sex v reklamách spolehlivě roztáčí kola trhu. Proti německému sociologovi Maxu Weberovi a jeho „železné kleci“ kapitalismu sice můžeme postavit českého básníka Jana Nerudu, podle nějž prý jednou jakousi klec „jako lvi“ rozbijeme, pravdě blíže však zřejmě bude Mňága a Žďorp se svým výmluvným refrénem „Klec v kleci, uzavřená v kleci“, respektive „Koupíme si knedlík, maso a zelí / až postel zavrzá, bude to celý“ — byť ve vege/bio verzi pro 21. století.

Související odkazy:

www.ecosex.net, www.eartherotics.com, www.sexecology.org, www.eco-chick.com, www.jimmyjane.com/wh, www.elizabethstephens.org, www.anniesprinkle.org

Manifest ekosexu

1. Jsme ekosexuálové. Země je naše milá. Jsme šíleně, toužebně a nekompromisně zamilováni a vážíme si tohoto vztahu každý den. Abychom se Zemí vytvořili vzájemnější a udržitelnější vztah, spolupracujeme s přírodou. Se Zemí jednáme s laskavostí, respektem a touhou.

2. Milujeme se se Zemí. Jsme milovníci vody, země, ohně a vzduchu. Beze studu objímáme stromy, masírujeme zemi svýma nohama a vedeme erotické řeči s rostlinami. Plaveme nazí, uctíváme Slunce a zíráme na hvězdy. Hladíme skály, uspokojují nás vodopády a často obdivujeme pozemské křivky. Milujeme Zemi prostřednictvím svých smyslů. Oslavujeme svoje body Z. Jsme špíny.

3. Jsme rychle rostoucí, globální ekosexuální komunita. Tato komunita zahrnuje umělce, hudebníky, sexuální pracovníky, sexuology, léčitele, environmentální aktivisty, přírodní fetišisty, zahradníky, byznysmeny, terapeuty, právníky, mírové aktivisty, ekofeminist(k)y, vědce, učitele, (r)evolucionáře, živočichy a další různé entity. Jsou mezi námi sexekologové, kteří zkoumají kulturní průniky sexuologie a ekologie. Jako konzumenti nakupujeme bio, lokální a organické zboží. Ať už na statku, ve vodě, v lese, na venkově nebo ve městě, udržujeme spojení a empatii s přírodou.

4. Jsme ekosexuální aktivisté. Zachráníme hory, vodu a ovzduší jakýmikoliv prostředky, zejména prostřednictvím lásky, radosti a naší svůdností. Zastavíme znásilňování, zneužívání a otravování Země. Neodpouštíme násilí, i když uznáváme, že někteří ekosexuálové mohou bojovat proti těm největším škůdcům Země občanskou neposlušností, anarchií nebo strategií radikálního environmentálního aktivismu. Za své přijímáme revoluční taktiku umění, hudby, poezie, humoru a sexu. Neúnavně pracujeme a hrajeme za spravedlnost vůči Zemi a globální mír.

5. Ekosexuál je identita. Pro některé z nás je ekosexuál primární (sexuální) identitou, ať už si ostatní myslí, co chtějí. Ekosexuálové mohou být GLBTQI (gayové, lesbičky, bisexuálové, transsexuálové, tázající se, mezipohlavní), heterosexuální, asexuální nebo zkrátka Jiní. Podporujeme ekosexuální coming-outy. Jsme všude. Jsme polymorfní a šíříme se s pylem. Vzděláváme lidi v oblasti kultury, komunity a v praktikách ekosexu. Považujeme za evidentní, že jsme všichni součástí přírody, nikoliv něčím mimo ni. Veškerý sex je tudíž ekosex. Ekosexuální revoluce ekosexu chce TEBE! Přidej se k nám!

6. Ekosexuální slib: Slibuji ti, Země, lásku, čest a péči, dokud nás smrt navěky nespojí.

Elisabeth M. Stephensová & Annie M. Sprinkleová, The Journal of EcoSex Research, 2011.

Související články: 

Eliška Hlízová: Ekoerotický aktivismus aneb z ložnic do lesa

Romana Mikulčická: Což takhle NEdát si pilulku?

Barbora Bakošová: Nahota — vzor príroda

[23. srpna 2012]

  Líbí se vám tento článek?
 
  Chcete autora finančně odměnit?
Jak mikroplatby Flattr fungují?

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.