Úzkostlivě vyvážená makrobiotika

11. června 2016 /
foto: Wikimedia Commons

Když jsem v zimě hledala, co si dát místo dovážených citrusů, abych měla dost vitamínu C, narazila jsem na makrobiotiku. Ta totiž mimo jiné preferuje lokální a sezonní potraviny a díky ní mimo jiné zjistíte, že potřebnou denní dávku tohoto vitamínu obsahuje pouhá lžíce kysaného zelí. Nakouknutí pod makrobiotickou pokličku je ovšem dost ezoterická záležitost.

„Jaro začlo nešťastně, jak ostatně vždycky, neslaně a nemastně, zkrátka makrobioticky,“ zpívá Karel Plíhal. Makrobiotika, známá jako velmi striktní dieta, je ovšem spíše životní styl a filosofický směr (a odvětví energetické medicíny). Vychází z východní filosofie a z učení o energiích jin a jang, které jsou ve všem. Tedy i každá potravina a její příprava obsahuje různý poměr jin a jang. Makrobiotici se snaží vyhýbat obou extrémům a vybírají takzvané vyvážené potraviny v „pásmu zdraví“. To znamená především celá zrna obilovin, luštěniny a zeleninu. Vše pečlivě uvařeno, aby se nám to lépe trávilo.

Podle makrobiotiky je člověk — ačkoli to nemusí vnímat — nedílnou součástí přírody, a zároveň je ovlivňován spoustou energií: ročních dob, denním rytmem a tak podobně. „Tím, že všechny tyto energie začneme vnímat a přizpůsobíme jim náš život i jídlo, dosáhneme základní harmonie našeho organismu s přírodou,“ píšou Vladimíra Strnadelová a Jan Zerzán, autoři knihy Radost ze zdravých dětí. Spousta lidí, kteří přešli na makrobiotickou stravu, tvrdí, že jim pomohla od zdravotních problémů. Ostatně i její zakladatel George Ohsawa (1893—1966) tvrdil, že se díky ní vyléčil z tuberkulózy. Ovšem podle specialistky na zdravotní prevenci a výživu Margit Slimákové neexistují žádné výzkumy, které by to potvrdily. Samotní makrobiotici píšou, že „pomáhá všechno, čemu opravdu věříš, že pomáhá. (…) Prostě „jak vaříš a vaříš a vaříš, a pak žvýkáš a žvýkáš a žvýkáš, tak máš dost času přemejšlet o sobě, o světě kolem, o dopadech svého chování, o lepší strategii v životě,“ píše příznačně v diskuzi na www.makrobiotika.infouživatel MakroMirek.

Kompletní makrobiotický talíř

Jistě znáte klasickou výživovou pyramidu, jejíž základ tvoří obiloviny, další patro zelenina a ovoce, potom mléčné potraviny a maso, luštěniny a ořechy a na vrcholu s popisem „jezte výjimečně“ tuky, cukry a sůl. Většinou je zde nakreslen dort, takže člověk na něj hned dostane chuť. Modernější verzi představila již zmiňovaná Margit Slimáková pod názvem Zdravý talíř. Ten už mluví o polysacharidech v přirozené podobě (celozrnné obiloviny), bílkovinách, zelenině, která může nahradit ovoce, o kvalitních olejích a tucích.

Makrobiotika má také svůj talíř. Kompletní a energeticky vyvážený. Je složen z kompletní bílkoviny, obsahuje tedy všech devět esenciálních aminokyselin, které si tělo nedokáže samo vytvořit. Tyto aminokyseliny vzniknou typicky kombinací obiloviny s luštěninou. Na makrobiotickém talíři nechybí vařená zelenina, trochu syrové i kvašené zeleniny (obsahuje bakterie mléčného kvašení, vitamín C a další) a semínka. Zastoupené by měly být všechny barvy, chutě, způsoby přípravy i konzistence. To je výzva! Takový kompletní talíř by měl být ideálně obědem. Na snídani se nejvíce hodí zeleninové polévky, které nás nastartují a neubírají trávením energii potřebnou ke startu. Případně obilné kaše.

foto: archiv F

Naopak se doporučuje vynechat maso, vejce, mléko, cukr, med, bílou mouku, pečivo, lilkovité rostliny (brambory, rajčata, obsahují toxický solanin), černý i zelený čaj, tropické ovoce, všechny chemické i průmyslově vyráběné potraviny i potravinové doplňky.

A veškerý jednoduchý cukr. Ten totiž zatěžuje slinivku břišní, překyseluje organismus, je zdrojem okamžité energie a působí jako droga — po sladkém máme zase chuť na sladké. Jednoduchý cukr je i ten třtinový, hnědý, ovocný — dokonce i med. Taky ulítáváte po medu? „V jedné lžičce medu je 30 tisíc kilometrů včelího letu. Podle zákona o zachování energie je tato energie nezničitelná, ale ne vždy je nadbytek energie to, co potřebujeme,“ vysvětlují důvody pro neslazení medem Strnadelová a Zerzán.

Makrobiotika ale uznává, že sladká chuť je základní chuť a ani dospělým nesmí chybět. Lze ji však zakusit i bez jednoduchého cukru: tepelně upraveným (karamelizovaným) ovocem, obilnými slady nebo amasaké, tedy obilným krémem s pšeničnými klíčky, které enzymaticky rozloží složité cukry, čímž způsobí jeho sladkost.

Mezi další makrobiotická pravidla patří pořádně pokousané sousto, alespoň padesátkrát. Jen si to zkuste počítat — já končím netrpělivě na dvaceti, občas hlady ani nekoušu. Uznávám, tady se mám co učit.

Lokálnost?

Makrobiotika dále rozlišuje tři plus tři druhy zeleniny — divokou, mořskou a pěstovanou, která je kořenová (roste pod zemí, je „jangová“, jí se nejvíce v zimě), kulatá (cibule, zelí, dýně, jin a jang je vyvážený, hodí se na jaro a podzim) nebo listová (ta roste nahoru a jí se nejvíc v létě).

Trochu zjednodušeně by snad šlo říct, že podle makrobiotiky bychom měli jíst sezonní a lokální potraviny, jelikož jsme adaptováni na stejné podmínky jako plodiny rostoucí v našem prostředí. Příroda nám stále nabízí všechno, co potřebujeme. Stačí se rozhlédnout v ní namísto v regálech supermarketů. Brzké jaro nám například nabízí pupeny ovocných stromů plných živin a energie. Záhy vyroste spousta bylinek a divoké zeleniny: kopřivy, bršlice, pampelišky, sedmikrásky, které nám, slovy Strnadelové a Zerzána, „přinášejí velkou vitální energii. To je významné zvláště na jaře, kdy potřebujeme stoupající energii“, která nám dodá potřebnou sílu do dalšího roku. V létě si pak můžeme připravit zásoby na zimu. Zavařovat povidla, sušit… V zimě klíčit, kvasit a jíst to, co lze uchovat. Jako naši předci, kteří neměli ledničky. (Viz následující článek v tomto čísle 7.G.)

Výběr potravin a jejich kulinární úprava se řídí také ročním obdobím, zdravotním stavem, zeměpisným pásmem a podobně. Zelenina se ale vždy připravuje čerstvá. Obiloviny se namáčejí, vaří.

Na druhou stranu, polévky i obiloviny se mají pro lepší stravitelnost a vyšší nutriční hodnotu vařit s mořskou řasou. Ta moc lokální není. A kdo ví, kde se berou všechny ty další speciální makrobiotické potraviny jako pasta miso, umeocet, sojové omáčky nebo nejrůznější druhy ryb.

Svačinky pro malé dětinky

Jak makrobioticky živit děti? Začněme ovocem. Leckoho možná překvapí, že na rozdíl od běžného přesvědčení o prospěšnosti ovoce se v makrobiotice jeho konzumace omezuje. Ovoce makrobiotika považuje za dezert, nikoli za vhodnou a zdravou každodenní svačinu. Syrové osvěžuje, má vitalizující energie, zároveň ale ochlazující účinek, zvláště pak to tropické. Příroda totiž ví, co potřebujeme, a poskytuje nám to — v tropech a v létě ovoce, které nás osvěží. Když ho budeme jíst v našich zeměpisných šířkách, a ještě k tomu v zimě, nemůžeme se divit, že budeme nemocní. Je to jako vyjít do sněhu v krátkém tričku. Ideální jsou proto sezonní a místní potraviny. Jak environmentálně šetrný důsledek!

Lokální a sezonní makrobiotický salát, foto: danielangerer.com.

I ovoce se tepelně upravuje. Nepodává se v kombinaci s obilovinami, „neboť cukr přítomný v ovoci blokuje trávení obilovin a to je velmi nepříznivé pro zažívací systém,“ poznamenává Strnadelová.

Makrobiotici nemají rádi ani pufované a extrudované výrobky, tedy křupky, rýžové chlebíčky, burizony, cornflakes, knäckebrot, ale ani instantní kaše a jiné snídaňové cereálie, které se často dávají i dětem. Proč?

Při extruzi se totiž zvlhčené potraviny upravují tepelně, mechanicky a tlakem. U stlačené a zahřáté suroviny pak dochází ke zmazovatění škrobu a denaturaci bílkovin. Tekutá hmota se tvaruje a díky rychlému odpaření vody nabude na objemu. „Původní celistvé zrno, které obsahuje i klíček, a tím pádem energii, vitalitu života, je tímto nešetrným procesem zničeno. Ještě nás to jako hmota nasytí, ale vitální energii už nám to nedokáže dát. Celý proces probíhá bez vody, takto upravené zrno nemůže být dostatečně uvařeno a následně stráveno. Extrudované výrobky příliš stahují a vysušují a naše děti potřebují pravý opak,“ říká Helena Jirsová z JímeJinak.cz.

K opuštění extrudovaných výrobků nás mohou vést i nemakrobiotické důvody. Právě absence vody stojí za tím, že potravina má vysoký podíl energie, aniž by došlo k zasycení, a také vysoký glykemický index (čím vyšší je tento index, tím rychleji naše tělo z dané potraviny využije glukózu). Proto se extrudované výrobky hodí spíše pro rychlé doplnění energie třeba po sportovním výkonu.

Ani pečivu v makrobiotice pšenka nekvete. Vůbec pečení je příliš „jangové“, suché a pro děti se nehodí. U dětí do tří let by veškerá strava měla být převážně vlhká, tedy kaše, polévky, omáčky. Ideální svačinou pro nejmenší děti je napařená či povařená zelenina do ruky, obilné mléko, napařované knedlíky, těstoviny, obilné či zeleninové krémy. Pro školáky třeba ovoce či zelenina s agarem, obilné placky a palačinky nebo suši. Když ale posnídáte kompletní makrobiotický talíř, měl by vás zasytit na dostatečně dlouhou dobu, takže dopolední svačiny vlastně nebudou potřeba.

Zakázané ovoce

Na makrobiotickém stravování se nejvíce kritizuje riziko nedostatečného příjmu energie, bílkovin, vitamínu B12, D a B2 a vápníku. Právě to chybělo až 59 % kojencům-makrobiotikům v Holandsku, jak zjistil jeden z mála výzkumů makrobiotického stravování. Přesto Margit Slimáková píše: „Správně plánovanou makrobiotickou stravou lze zajistit dostatek všech potřebných živin, ale příjem vápníku, bílkovin, železa, zinku, D vitamínu, vitamínu B12, vitamínu A a omega 3 mastných kyselin je vhodné u těch nejrestriktivnějších forem makrobiotiky pečlivěji sledovat.“

Problém s makrobiotikou vidí spíše v sociálním vyloučení dětí, nekonzumujících běžné potraviny jako ostatní děti, v časové náročnosti na přípravu (na to makrobiotici odpovídají ušetřeným časem u doktorů a investicí do zdraví dětí) a v extremismu: „Můj největší problém s makrobiotikou jsou mnozí její představitelé (…), podle kterých je jedině makrobiotika správným stravovacím způsobem a kteří aktivně napadají jiné možnosti. Sami nepůsobí ani trochu vyrovnaně a otázkou je, jestli striktní stahující makrobiotická dieta nevede i k názorovému ztuhnutí.“

Dále existuje obava, že zakázané ovoce bude chutnat nejlépe. Znám spoustu historek o tom, jak se „makrobiotické“ děti vrhají na exotické ovoce a bonbony svých kamarádů. Pro tyto případy je prý třeba mít vždy něco vhodného po ruce.

Na makrobiotice mě zaujala kombinace, recepty, mýty o jídle i to, že se dozvím něco nového, o čem se jinde nemluví. Ale upřímně: čím více toho o ní zjišťuji, tím méně mi dává smysl. Makrobiotická maminka Daniela Musílková radí začít přecházet na makrobiotickou stravu zařazením více zeleniny, více druhů zpracování, kvašené zeleniny, odbouráním masa, mléka a cukru. A až potom se zabývat energií potravin. K tomu už se, vím, nedostanu — protože ani nechci. Argumenty opřené o jin a jang jsou spíše na pováženou než vyváženou.

Kontakt na autorku: jeudedo@gmail.com. Další díly seriálu Šetrnější spotřeba najdete ZDE. Tento seriál byl vytvořen za finanční podpory SFŽP ČR a MŽP.

JANG — mužský princip

  • obsahuje vlastnosti jako teplo, rychlost, stažení, sucho, tvrdost, světlo
  • mají tendenci stahovat, oteplovat a zrychlovat
  • sůl, vejce, maso, ryby, tvrdé sýry
  • pečení, restování, vaření pod tlakem, dlouhé vaření

JIN — ženský princip

  • převažuje pomalost, klid, chlad, uvolnění, vlhko, měkkost, tma
  • uvolňující, zpomalující a ochlazující vliv
  • drogy, alkohol, léky, cukr, med, olej, ovoce, mléko
  • mražení, syrové šťávy, klíčení, fermentování, působení vody a páry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.