Vítejte v plastocénu

18. února 2018 /
foto: Indonésie je jeden z největších producentů plastového odpadu na světě. Zdroj: Eunike nike.

Lidstvo ročně vyprodukuje více než 300 milionů tun plastu — nosíme si v něm nákupy, obalujeme jím potraviny, obklopuje nás doma i venku. A když už ho nepotřebujeme, dáme ho pryč. Jenomže pryč neexistuje. Plast putuje na skládky, do spaloven, v nejlepším případě k recyklaci, v nejhorším do oceánů. Ty dokážou pojmout nevyčíslitelné množství odpadků, které — ukryté pod hladinou — zároveň mizí ze svědomí producentů i konzumentů. Plasty ale nadále žijí vlastním životem: zaplavují pláže, zabíjejí živočichy, rozpadají se na nebezpečné mikročástice ohrožující mořské ekosystémy, které mohou do několika let zdevastovat a vytlačit. Lze éru plastocénu ukončit?

Celý text je přístupný pouze předplatitelům. Nepatříte-li mezi jednoho z nich, můžete to napravit a získat tak přístup nejen k tomuto článku, ale i k tisícům dalších, publikovaných v 7.G od roku 1991. Roční e-předplatné stojí od 200 Kč a zahrnuje i přístup k 7.G číslům ve formátech pdf, epub a mobi. Roční předplatné tištěné verze můžete získat od 360 Kč. Podrobnosti najdete na sedmagenerace.cz/predplatne. Děkujeme za podporu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.