Zasadit na podzim

Proto nemůžeme čekat, až se na námi vyhlédnutém místě stromek sám objeví, ale musíme ho zasadit. To jenom v pralesích, kde není přemnožena zvěř, je na každém místě přichystáno hned několik sazeniček, které dříve, než se desetiletí s desetiletím sejde, zahladí každou trhlinu v stromové klenbě.

Hlavním rysem potulného sadaře obvykle je, že sází na místech, na něž se pravidelně či čas od času zatoulá, tedy na pozemky, které mu ani náhodou nepatří. Takovéto počínání je sice v podstatě zakázáno, nicméně jsem se nesetkal s případem, že by byl někdo za sázení stromů nějak postižen. Reálnou hrozbou je však možnost, že stromek bude vytržen či jinak zničen. Tomu světa znalý potulný sadař předchází tím, že sází stromek tam, kde nebude nikomu vadit. Získat všechna oficiálně potřebná povolení pro kopání díry a sázení stromů ve městě (až 30 různých dokumentů, včetně potvrzení o nepřítomnosti tajného informačního kabelu) je otázka přibližně roční práce, která neodradí jen některé zvláště urputné osoby

Tím se dostáváme k otázce výběru místa vhodného k výsadbě. Ve volné krajině je takových míst habaděj, proto se zaměřím spíše na město či jinou zahuštěno osadu.

Ve městě je mnoho míst, která jsou přímo určena k růstu stromů. Každý jistě zná rozmanité čtverečky na okraji chodníků, nazývané rabátka. Každý pozorný městský poutník nalezne mnoho ulic s bývalými stromořadími, z nichž již někde zůstal jen jeden jediný strom a rabátka po ostatních jsou zaasfaltována. Proto se žádné rabátko nesmí nechávat dlouho prázdné. Jeho osazení je úkolem pro správce uliční zeleně a vy mu to pochopitelně můžete vhodným způsobem připomenout. Jestliže je hliněný čtvereček již několik let prázdný a stromořadí zanedbávané, klidně jej osaďte sami.

Dalším ideálním místem pro sázení jsou různé zelené plochy a plošky, které sice měly být zahradnicky upraveny, avšak nebyly, a roste na nich proto jen ubohá travička nebo rumištní směska lebedy, bodláků a komonic. Vhodné jsou i zelené pásy podél cest, okolí zdí a ohrad, vyvýšené betonové „mísy“ bez dna určené původně pro květiny, dále okolí náspů, nadjezdů, protihlukových zdí a někdy i prázdné předzáhradky. Nesázíme zásadně do parků, cizích zahrad, skalek, udržovaných předzahrádek, k dálnici, lidem pod okna a obecně do ploch, o které někdo zjevně pečuje – nemáme-li jeho souhlas.

Když už víme, kam sázet, dostáváme se k otázce, co zasadit. Začněme uliční zelení. Do rabátka patří strom s korunkou a kmínkem dostatečně vysokým na to, aby jej lidé neorvali a auta neomlátila. Když doplňujeme alej, je vhodné zasadit takový druh stromu, který už v aleji roste. V případě smíšeného stromořadí na druhu stromu vcelku nesejde. Jen musíme pamatovat na to, jak velký strom vyroste. Ten, kdo dá někomu pod okna lípu místo babyky, se nemůže divit, že nájemník zatemnělého bytu za dvacet či třicet let strom jednou v noci odřízne.

Obecně je na jakémkoli místě potřeba dbát o estetický vzhled budoucí výsadby a vhodné životní podmínky stromku. Zůstává-li v rabátku často voda, vydrží v něm asi spíše olše či vrba než hloh vykopaný ze suché stráňky. Jinak jsou ale všemi potulnými sadaři stromky snášející sucho (babyky, akáty, jasany, jívy) vykopané z náletu na vyprahlých místech velmi žádány. Vždyť město z pohledu stromů vypadá nejčastěji jako polopoušť. Stromečky si opatřujeme u staveništních ohrad, na opuštěných zarůstajících plochách v místech, kde se bude stavět dálnice, na vlastní zahradě, nikoli však v rezervacích nebo v místech, na nichž stromky mohou úspěšně dorůst. Sazenici s již opadanými listy je potřeba vydobýt s co největším kořenovým obalem. S keři je tomu podobně.

Když víme, kam a co zasadit, povězme si, jak na to. Na menší sázení v jednodušším terénu stačí kbelík se sazenicemi, kolíky, kladivo na za tloukání, pevná zahradní lopatka a motouz či popruh na úvazek. Souprava je vhodná i pro sázení keřů – potom vlastně můžeme vše složit i do batohu. Pro větší stromy nebo tvrdší podklad zvolíme raději rýč, polní lopatku a mnohdy je potřebný také krumpáč. Na cestu dopravními prostředky nářadí i stromky dobře zabalíme. Kdo pracuje blízko základny, ocení výhody kolečka, kterým může stromkům do začátku odněkud přivézt lepší hlínu či kompost.

Vykopeme díru, ve špatném terénu co největší, nalijeme do ní – není-li zem nasáklá – dostatek vody a počkáme, až se vsákne. Stromek zasadíme, lepší hlínu dáme přímo ke kořenům, přišlápneme a opět zalijeme. Sazenice musí přijít do stejné hloubky, v jaké rostla na původním místě. Přivážeme ji ke kolíku, který jsme předtím zatloukli do dna díry. Obáváme-li se vytažení kolíku či stromku zlodějem, přitlučeme na část kolíku, která bude v zemi, příčnou laťku a stromek ke kolíku můžeme pod zemí uchytit do volného očka z železného vázacího drátu. Drát v zemi snadno zreziví. Proti vandalům však žádná finta neexistuje. Kolík je obecně nutný především kvůli dojmu, že strom je zasazen v souladu s předpisy a nejedná se o tzv. nálet. Z tohoto důvodu dáváme kolík i ke keřům. Jako vhodné kolíky mohou posloužit například nové či staré střešní latě.

Na závěr znovu zalijeme. Pokud sázíme v říjnu či listopadu, není obvykle potřeba další zálivky. Na jaře je to ovšem už něco jiného. Vodu nabereme z řeky či potoka nebo poprosíme hodné lidi v okolí. Často se s nimi dá dohodnout, že strom v případě potřeby zalijí sami.

A pak se vrátíme rychle někam do tepla a sucha, protože, věřte tomu nebo ne, při podzimním sázení je vždy pršlavo, blátivo a ošklivo. Stromky však mají chlad a vlhko rády. Teplé jarní počasí je pak probudí už zakořeněné na novém místě, a to je dobře.

Odhodlání a dobrou ruku vám přeje

Váš potulný sadař O. D. S.