Zelení machiavelisté

17. února 2011 /

Bývaly časy, kdy liberální novináři (tvořící většinu redakcí), zřejmě ještě odkojení Milerovým legendárním Krtkem ve městě, brali přírodu vážně a o snahách ekoaktivistů psali se sympatiemi. Dávno již tomu. Progresivní potenciál polistopadové žurnalistiky se však zřejmě vyčerpal a v souvislosti s životním prostředím se čím dál méně píše o životním prostředí a čím dál víc o technologii moci. Kdo se chce v dění kolem české přírody orientovat, neobejde se bez Machiavelliho praktické příručky Vladař.

(Anti)hrdiny českých mediálních ekodramat se namísto někdejších dobře informovaných přírodofilních idealistů stali pragmatičtí realisté, kterým jde o moc a prachy. Pro připomenutí: spor o tendr na odstranění starých ekologických škod; spor o „solární tunel“; megatendr na těžbu dřeva ve státních lesích; nahrávky „manažersky chybujícího“ exministra životního prostředí Drobila…

Ekologové se nám mezitím kamsi vytratili, kromě několika malebných demonstrací před pražskými ministerstvy už hlavním médiím moc nestojí za zmínku. Do rozmáhajících se machiavelistických her totiž vůbec nezapadají — tedy až na výjimky: jediným mediálně vděčným ekologem se stal předseda Dětí Země a „bojovník proti dálnicím“ Miroslav Patrik, kterého ministr dopravy Vít Bárta angažoval jako placeného poraděnka. Média tudíž pilně spekulují, jestli je Patrik naiva, který se nic netuše nechal koupit, nebo vyčůránek, který konečně výhodně udal svoji páteř. A druhým dechem vypočítávají žaloby, které proti svému chlebodárci stihl podat, než byl zkorumpován funkcí.

Ale vlastně je to od redakcí hezké: ekologové pořád ještě zůstávají skupinou lidí, jejichž páteř něco znamená. Zároveň je ale opravdu, ale opravdu ošklivé, že převládá — zejména mezi bloggery a internetovými diskutanty — potřeba ekology nějak machiavelisticky zaškatulkovat: buďto jako perfidní svatoušky, placené zahraničními centrálami, nebo jako iracionální škůdce, kteří by nám chtěli omezovat naše svobody. Ekokauzy, při kterých lítají miliardy, pak nutně vedou k úvahám, jestli byla cesta do pekel skutečně dlážděna dobrými úmysly. Typický příklad za všechny z diskuse na Aktuálně.cz: „Miroslav Patrik — vlastizrádce a škůdce, který stál tuto zemi a nás všechny již tolik miliard, že tuneláři jsou proti němu žabaři.“

Podivuhodné na tom všem je, že za celých dvacet let se médiím žádného skutečně zkorumpovaného ekologa předhodit obecenstvu nepodařilo. Možná je to ale tím, že ekologové přešli na nějakou apgrejdovanou verzi machiavelismu a chytře vyčkávají za bukem, až se všichni ostatní navzájem natolik ušpiní, aby pak jako „poslední čistí“ mohli strhnout masy a nastolit si tu svoji kýženou zelenou totalitu.

Nechť se ale neradují předčasně: média po nich pudou Naostro, Bez obalu, 168 hodin týdně. Prostě tak, jak jim povinnost vůči pravdě, objektivitě a mediálnímu trhu velí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.