Absurdní divadlo u Ptačího potoka

7. srpna 2011 /
foto: Jana K. Kudrnová

Všechno, co se v posledních týdnech u šumavského Ptačího potoka děje, je úplně zvrácené.

Jasně, lesy v lokalitě, kde milovníci divoké přírody už třetím týdnem brání ilegální těžbě dřeva, tady nerostou nepřetržitě od dob Velkého třesku. Ano, i zde se v minulosti uměle vysazovalo. Co je ale důležité, nyní tu probíhá přirozená obnova, dramatický koloběh života, smrti, života a zase smrti a tak pořád dokola. Výjevy v této druhé zóně národního parku, která je úplně normálně přístupná všem turistům, berou dech. Přijďte se přesvědčit. Mezi suchými kmeny – z dálky možná poněkud smutnými – se otevírají fantastické pohledy na husté shluky třímetrových smrků, stovky maličkých smrčíčků vyrůstajících z popadaných tlejících klád a další krásy. A to vše za asistence mediálně nejznámějšího brouka – kůrovce. Každý návštěvník, pokud otevře alespoň jedno oko, tady pochopí, že les nerovná se plantáž smrkových klonů s vyprahlou půdou zasypanou suchým jehličím. Divadlo, jehož režisérem je zde příroda, dává obrovský smysl. A v Česku mu dáváme tak maličký prostor, že by byla škoda přijít o něj.

Méně smyslu však dává jednání, ke kterému se – navzdory vědcům – rozhodlo současné vedení národního parku. Jeho důsledky? Devastace a holiny.

Právě proto se u Ptačího potoka za poslední tři týdny vystřídaly stovky milovníků přírody, kteří se pro tento pozoruhodný kus lesa neváhají nechat opakovaně zadržovat policií (která bohužel zcela nesmyslně pomáhá a chrání ilegální těžbu). Všechno, co se tady děje, je úplně zvrácené. Nejeden strážce, který nyní pracuje pod ředitelem Stráským, nás, když se ostatní nedívají, poplácá po rameni. Dřevorubci přiznávají, že jsou (aby to rychle odsýpalo) na sobě v prostoru těžby nebezpečně namačkaní. Sama jsem viděla, jak na jednoho z nich jen těsně nespadl strom, právě podřezaný jeho kolegou. Policisté se mezi padajícími kmeny pohybují, jakoby si mysleli, že jsou díky uniformě nezranitelní, a činnost dřevorubců, kteří těží bez ohledu na to, že u jich stojí člověk, vůbec nezastavují. Moje kamarádka, mimochodem bývalá zdravotní sestra, která při zadržení ležela spoutaná na břiše a s obličejem v rašelině (takže nemohla nikam vědomě zamířit kopanec), je obviněná z útoku na veřejného činitele a podle televize „skopala policistku do obličeje“. Můj kamarád, mimochodem dřevorubec, který by „v národnom parku nikdy neťažil“, si zase z policejní eskorty odnesl roztržený ret a rozbitou bradu. Těsně, než se to stalo prý policista číslo 315781 řekl: „tak co, kam s ním naryjeme“. Jiní blokádníci a blokádnice skončili „jen“ vymáchaní v bahně. Zkrátka vstáváme ve čtyři a celý den v lese hrajeme hru na „policajty a aktivisty“ s tím, že policajt může skoro všechno a aktivista má jeden život. Cíl? Zpomalit těžbu. A cena útěchy? Povzbudivé smsky od Konfederace politických vězňů, knížete či od členů vedení KRNAPu.

Ale abych nebyla nefér, musím zmínit, že v antonu a na stanici jsou policisté mnohem milejší než rambové v terénu (kteří jsou asi vycvičení spíš na fotbalové rowdies či neonacisty), dokonce nám tu a tam dávají najevo své sympatie či si alespoň se zájmem nechávají vysvětlit, proč to vlastně děláme. Taky se vám tady může stát, že půl hodiny na to, co se vám místní odborník a znalec (nerada někoho urážím, ale je to obtloustlý, bezzubý a nesympatický lesník), který „tady strávil celý život a dobře tomu rozumí,“ vysměje, že „tady žádný tetřev není“, tohoto vzácného opeřence potkáte v houštině. A to ještě nebyla řeč o developerech, jihočeských kmotrech a jejich manipulaci s několika zfanatizovanými obyvateli Modravy či o zničených autech ochránců přírody.

Jak říkám, celé to divadlo u Ptačího potoka je zvrácené, absurdní a zbytečné. Jen kdyby ministr Chalupa nebyl zbabělec, nebál se o křeslo a řekl veřejně, co už dávno ví. Že dosadit Stráského s jeho pobočníky do vedení národního parku byl totální lapsus. Předem mu děkuji, že co nevidět těžbu u Ptačího potoka zastaví a vrátí se k tomu, co mu jde nejlépe: k podpoře farmářských trhů na Praze 6.

A ještě něco. Omlouvám se všem dřevorubcům za to, že jim komplikujeme život. Obraťte se prosím na ministra Chalupu a ředitele Stráského, aby vám našli jinou práci. Hospodářských lesů máme v Česku dost.

Autorka pracuje v ochraně přírody

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.