Chléb s pesticidy a dálnice s pažitkou

Úvodník zářijového čísla Poslední generace 1996 věnoval Vojtěch Kotecký interpretaci zprávy, že ministerstvo hospodářství nepovolilo geologický průzkum ložiska zlata ve středočeském Mokrsku. Jeho závěr přílišný optimismus nevzbuzoval: „Poslední kola sporu, v němž hrají příroda, krajina, obce, veřejnost a ministerstvo životního prostředí (které ale občas střílí na vlastní branku) na jedné straně proti těžebním společnostem a ministerstvu hospodářství na straně druhé, vycházejí nerozhodně. Zpráva z Mokrska je nesporně radostná. Přesto však není proč klimbat na vavřínech. Úhrnem totiž — ať již jde o jednotlivé causy či obecné trendy — těžaři zatím drtivě vítězí.“ Jak je tomu dnes, v čase proklatě nízko visícího Damoklova meče nad Horním Jiřetínem, co říkáte?

Polský environmentální publicista Janusz Nagiecki následně v článku Chlieb a sloboda zaznamenal snahy západních firem a EU proměnit polské zemědělství z prostředí samozásobitelských malých farmářů, nevyužívajících pesticidy a krmné směsi, na velkofaremní průmysl rostlinné a živočišné produkce. Zatímco podíl malých farmářů  na zemědělských výnosech zůstal v Polsku i po patnácti letech dominantní a průměrná velikost tamní farmy se zvedla jen z šesti na osm hektarů, počet zemědělců rapidně poklesl z 25 na 15 procent práceschopného obyvatelstva a z Polska se stala zemědělská exportní velmoc. Že by to nějak souviselo s oním moučkově-pesticidním rozvojem?

Potulný sadař Ondřej Simon pak na další dvoustraně představil různé podoby samozásobitelství — uzavřené, částečné, úplné i extrémní. S odkazem na existencimamutích protiatomových bunkrů a uzavřených komun v dalekých amerických horách článek ukončil vskutku sedmogeneračně optimistickou větou: „Neočekávejte konec světa, sbírejte raději jablka a pěstujte pažitku.“

A nejezte maso, dodala vzápětí Monika Nerádová z československé Slobody zvierat. Ta v textu Vegetariánom s láskou a bez krutosti zmiňuje, že vegetarián během svého života zachrání v průměru 1500 zvířat, ročně ušetří dva olympijské bazény pitné vody a na obživu mu stačí dvanáctkrát méně úrodné půdy. Kromě nekonečného utrpení jatečních zvířat či devastace přírody varuje autorka před jedním negativním důsledkem — nemocí šílených krav. Její předpověď „Nie je vylúčené, že na prelome storočia postihne BSE mnohých“ rozhodně nepatřila mezi ty planě alarmistické, ba naopak.

A na závěr mám pro vás minikvíz inspirovaný textem východočeského ochranáře Jiřího Malého Příroda, nebo asfalt?: přiřaďte správně dva autory — Cicera a Václava Klause — k těmto dvěma výrokům: 1) „To, co vytvořila příroda, je vždycky lepší než to, co bylo vytvořeno uměle.“ 2) „… zde platí jen jedno pravidlo: čím více dálnic, tím lépe.“ Dodejme, že Jiřím Malým kritizovaná dálnice D11 z Prahy do Hradce Králové dosud ještě není dostavěná. Ale nepochybně jednou bude(m) dál.

Další díly rubriky Před 7.G najdete zde.