Civilizace a vztah ke zvířatům

4. května 1998 /
foto: Luděk Čertík

Dva polemické ohlasy na rozhovor s profesorem Otakarem Štěrbou v 7.G 2/1998.

Dovoluji si nesouhlasit s panem profesorem Otakarem Štěrbou v tom, že „vztah ke zvířatům původních národů je velmi krutý a tím jak se civilizují, se tento vztah zlepšuje.“ (7.G 2/1998)

Žil jsem nějaký čas mezi indiánskými skupinami Mixtéků v jižním Mexiku a Kečuů v Ekvádoru. Při svém pobytu v těchto zemích jsem si všiml jedné zajímavé věci. Ti indiáni, kteří žili v nedostupných horách nebo lesích, daleko od civilizace, se chovali ke zvířatům skoro posvátně. Každé zabití zdomácnělého nebo divokého zvířete bylo vždy doprovázeno jakousi modlitbou nebo obřadem, jež vyjadřovaly úctu k životu a přírodě.

Na druhé straně skupiny indiánů žijící ve městech a vesnicích, které byly nejvíce zcivilizovány západní kulturou, se chovaly ke zvířatům drsně. Kopaly je do zadku, házely po nich kamením a mlátily je klackem. Že by vliv západní kolonizace?

Podle mého názoru je to právě soudobá civilizace, která se chová ke zvířatům s velkou krutostí. Například ve Spojených státech na přelomu 19. a 20. století zahájili vlivní finančníci, železniční společnosti a americká vláda kampaň proti bizonům, aby vytvořili prostor pro nová stáda dobytka. Tisíce zabijáků, ve stylu Buffalo Bill, vtrhly na americké pláně společně s mnoha sportovními lovci a turisty (ti stříleli z vlaků), aby za necelých pět let zlikvidovaly čtyři miliony bizonů a ukončily jejich existenci, která trvala patnáct tisíc let. Tisíce kusů bylo zanecháno postřelených nebo jinak zmrzačených, aby posléze shnily bez jakéhokoliv vyjádření úcty.

Způsob, jakým se civilizované národy někdy chovají k domácím zvířatům, je také do nebe volající. Opět uvedu příklad z USA, protože právě tato země se pro nás stále více stává jakýmsi vzorem civilizace. V USA některé velké zemědělské firmy kastrují býky a řežou jim rohy hned po narození. Krmí je různými nebezpečnými steroidy, a dokonce i novinami a pilinami, aby snížily náklady na jejich chov.

Cesta na jatka je pro dobytek také hororem. Krávy a býci jsou doslova narváni do vlaků a nákladních aut, kde absolvují několikahodinovou cestu. Během této cesty často utrpí zlomeniny nohou a pánví. Nakonec je zraněný dobytek odtažen do prostorů, kde čeká, až na něj přijde řada. Zvířata, která při převozu zemřela, se odtáhnou na speciální hromadu, která se posléze spálí.

Samozřejmě, že pod pojmem krutost vidí každý něco jiného. Pro někoho znamená krutost samo zabití zvířete. Jestliže však krutostí rozumíme bezcitné chování (a to měl O. Štěrba zřejmě na mysli), potom musím konstatovat, že právě tato civilizace krutostí ke zvířatům obzvláště vyniká, protože považuje zvířata jen za jakési šroubky ve svém industriálním stroji.

Autor je nezávislý ekonom a ekolog

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 3/2019 vyjde v 2. polovině června.