Co čekat od evropských fondů?

11. prosince 2012 /
foto: Jesper Baerentzen

Kam namíří Evropská komise a česká vláda příští penězovod z evropských fondů? Do spaloven odpadů, uhelných tepláren, nebo do bohulibějších aktivit? Právě o tom se v těchto týdnech začíná rozhodovat. 

Energeticky soběstačné obce, kompostování a recyklace, cyklostezky, kosení luk i zklidňování dopravy — to vše by mohly evropské fondy podpořit. Zní to neuvěřitelně.

Možná se vám v kontextu současných tuzemských skandálů vybavily spíš tisíce tun betonu, dvě sedmičky vína nebo falus na brněnském Náměstí Svobody. Pokud se rozhodne ve prospěch malých projektů a většího zapojení občanské společnosti, můžeme očekávat i méně korupce a zbytností. Má to ale háček, či spíše hák: stávající vládní návrh podporuje velké investice bez ohledu na jejich environmentální škodlivost.

Občanské konzultace v Sazka Areně

V druhé půlce listopadu se rozbíhá ostrá fáze vyjednávání o určení příštích eurofondů. Vláda by měla schválit první verzi takzvané Dohody o partnerství, mnohastránkového dokumentu, který vymezuje i počet a základní zaměření operačních programů v letech 2014—2020. Na druhou stranu pomyslného stolu zasednou zástupci Evropské komise (EK), kteří v Praze představí svou vyjednávací pozici. Díky Českému rozhlasu (zde) ji známe už i my a rozdíl obou přístupů bije do očí.

Komise pojmenovává řadu jasných problémů, které české úřednictvo jakoby nevidí: plýtvání přírodními zdroji vody, energie a surovin, špatně fungující vzdělávání nebo podfinancovaný výzkumný systém. Přímo do černého se pak dokument EK trefuje v části, popisující činnost českých vládních orgánů: „Institucionální prostředí a veřejná administrativa jsou klíčové slabiny České republiky. Vliv politiků na úředníky veřejné správy je vysoký, což vede k výměně významné části zaměstnanců a k pochybnému využívání externích dodavatelů a negativně ovlivňuje stabilitu a výkonnost veřejné zprávy.“ Suchý jazyk eurodokumentu přesně vystihuje, co se například stalo s českým ministerstvem životního prostředí, které ministr Chalupa obsazuje straníky ODS bez ohledu na odbornost nebo zkušenosti v oblasti resortu. Nelze se proto divit, že stávající podoba Operačního programu životní prostředí ani dosud vládou navrhovaná environmentální opatření v dalších programech nás nenasměrují ani k materiálově a energeticky úsporné ekonomice, ani k podpoře lokálních ekonomik a soběstačnosti.

Neschopnost a jednostrannost české administrativy dokladuje také dosavadní způsob, jakým ministerstvo místního rozvoje komunikuje s nevládními organizacemi. Podle nařízení Unie o fondech se přípravy operačních programů mají účastnit i partneři — města a obce, zaměstnavatelé, odbory a občanská sdružení včetně těch ekologických. Ministerstvo ale mělo donedávna jiný názor a poslední jmenované do velké míry opomíjelo. Zazněl i argument, že by na konzultaci s občanskou společností bylo nutné pronajmout Sazka (nebo jak se zrovna jmenuje) Arenu, nevládek je totiž registrovaných 72 tisíc. Řešení je přitom jednoduché: stačí k jednání pozvat zástupce střechových organizací, kteří reprezentují své kolektivní členy. Po dlouhodobém tlaku ekologických nevládek sdružených v Koalici nevládních organizací k fondům EU, kterou zaštiťuje Zelený kruh, se ledy snad začínají mírně lámat. V době vzniku tohoto článku ještě není jasné, kolik z našich návrhů se skutečně dostane do konečné podoby Dohody o partnerství, šance prosazovat užitečná opatření přímo do operačních programů se ale otevírá.

Spalovny, nebo úspory?

Dobrou zprávou je, že podstatná část evropských peněz, celá pětina budoucího sedmiletého rozpočtu, má být podle nařízení Evropské komise investována do snižování energetické náročnosti, do obnovitelných zdrojů nebo přírodě blízkých adaptačních opatření v krajině. Otázkou však zůstává, zda se česká vláda k těmto prioritám vůbec přihlásí a bude je skutečně kvalitně naplňovat. Výhledy zatím příliš optimistické nejsou: podle vládního návrhu se obnovitelnými zdroji rozumí podpora spaloven odpadu a jediným dalším podporovaným druhem obnovitelných zdrojů energie mají být malé vodní elektrárny. Návrh Dohody se sice proklamativně hlásí k úsporám energie, efektivnímu využívání zdrojů nebo předcházení vzniku odpadů, mezi konkrétními opatřeními ale najdeme spíš už zmíněné spalovny nebo zařízení na zachytávání emisí škodlivin z uhelných výtopen.


foto: Remigiusz Szczerbak

Česká republika má přitom šanci pomocí těchto nemalých peněz zvrátit neblahou energetickou bilanci vlastní ekonomiky. Nejdůležitějším opatřením jsou v tomto ohledu energetické renovace budov. Evropská nařízení o fondech umožňují jejich využití jak pro veřejné, tak pro soukromé obytné budovy. K tomu je třeba přidat zefektivnění systémů výroby a distribuce tepla. Uhelné teplárny je třeba přeměnit na účinné zdroje, vyrábějící teplo a elektřinu z biomasy, přičemž zároveň je nutné výrazně snížit výkon, který bude odpovídat nové realitě zateplených budov. Další oblastí investic by měla být instalace malých obnovitelných zdrojů na budovách a nevyužitých brownfieldech — využití potenciálu tisíců střech, které by mohly dodávat horkou vodu, teplo nebo elektřinu. Prozíravé by bylo také financovat připojování těchto zdrojů do chytrých sítí s možností flexibilně regulovat spotřebu i výrobu elektřiny (viz 7.G 6/2010).

Udržitelně proti krizi

Dobrých argumentů, které podporují investice veřejných prostředků právě do ekologických opatření, je celá řada. Kupříkladu finanční podpora energetických renovací obytných domů v programu Zelená úsporám vedla podle studie ekonoma NERVu Miroslava Zámečníka k vytvoření průměrně 12 000 pracovních míst ročně napříč regiony. Zámečník též uvádí, že z hlediska multiplikačního efektu, který měla každá koruna investovaná do úspor energie, byl tento program nejlepším z protikrizových opatření.

Rozumné využití evropských fondů na investice, které sníží spotřebu energie i surovin, je spolehlivou cestou ven z ekonomické krize i k naplnění vize decentralizovaného, ekologicky šetrného fungování společnosti. Koalice nevládek pro fondy EU pod Zeleným kruhem bude tyto priority prosazovat. Pokud se chcete přidat i vy, podívejte se na stránky Koalice nebo CEE Bankwatch Network.

Autor pracuje v kampani na ochranu klimatu v síti mezinárodních nevládních organizací CEE Bankwatch Network. Kontakt: ondrej.pasek@bankwatch.org

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.