Daleko a blízko

31. července 2000 /
foto: ŠJů / Wikimedia Commons. Hradištko-Kersko.

Pošetilé přemisťování v rozpařených či přechlazených plechovkách se dá chápat jen obtížně. Možná u ubožáků v nekonečných páchnoucích nouzových koloniích na okrajích obřích měst nebo uprchlíků, vyhnanců a emigrantů v nouzových stanových táborech. Ti mají důvod prchat z nehostinného místa momentálně jim přisouzeného za domov – rádi by pookřáli. Ale střední a bohatí lidé v zemích, kde bylo již dávno zrušeno otroctví i nevolnictví? Vždyť mohou žít, kde chtějí. Na samotě či ve městě, v přízemí nebo ve věžáku, v lesích nebo v horách. Místo toho, aby se přestěhovali, setrvávají někde jinde a za klidným spočinutím prchají, jak jen mohou, zas kamsi jinam.

Potulnému sadaři se to řekne! Ten se nestará o nic jiného, než jak sázet stromy, jak koukat na jejich čerstvé listy, sbírat a schraňovat ovoce a na jaře hrabat v tlejícím listí poslední, ještě jedlé vlašské ořechy. Ostatní lidé musejí pracovat. A práce je drží tam, kde sami být nechtějí. Jenže, lidi, vás nedrží práce, ale umanutost ve vaší hlavě! A v hlavách blízkých a příbuzných. Vždyť vy už ani nechcete mít nějaké opravdu pěkné doma se starým obydlím, kde jste křičeli z vysoké stoličky, zahrádku s dědečkovým ořešákem, vlaštovčí hnízdo pod krovem a hromádku guána pod ním. Vy jste si zvykli trmácet se sem tam a nebýt nikde opravdu doma. Rozpohybováváte trh s byty…

Tomu, kdo se nenarodil v rodném údolí (jak praví známá píseň) nebo kdo se do něj nevrátil, těžko vykládat, proč mě nic nežene do dálek dalekých. Snad ještě tak na obzor, na vršky hor zubících se na severu Slánských tabulí. Ale do ciziny? Však jsem se v mládí najezdil dost. Víte, jak je u nás hezky? Stačí vyjít ze dveří na dvůr a můžete koukat celé hodiny. I stromky tu zasazené mi rostou nejlépe. Hrušeň s krásným jménem Bohemika dělá takové pokroky, že je to radost pohledět. Ještě pár desítek let a bude svou krásně topolovitou korunou výborně pasovat k vodorovným, mírně zubatým hřebenům střech. Co s cypřiši a tújemi, když na nich neroste ovoce?

Réva, přísavník a psí víno obmotávají hrubou navápněnou omítku a splývají přebytečnými šlahouny do větru jak chaluhy v japonském moři. Jen břečťan, strážce času, dává dosud přízemními výhonky tušit, že všechno nebývalo jako dnes. Ráno na vlastním tesaném prahu je krásné. Kočka si našla na hůře nejdřív ozářené místo a svatoanenská chladná rána jsou tady. Jiřičky dokrmují již druhé mladé a vlaštovky to už raději nezkoušejí. Zatím ještě na noc zalézají do rodného hnízda, ale za pár dní budou následovat rorýsy na dalekou cestu. Ptákům přísluší táhnout z kraje do kraje a ještě dál. Jsou na to uzpůsobeni. Rorýsi se vyspí v letu ve vysokém povětří určitě lépe než lidé na sedačkách a sedadlech nízkých širokých silnic.

Udělali jste si tam, co bydlíte nejčastěji, nějaké pěkné místo, kam byste rádi chodili? Já rád zajdu do březového háječku, do starého sadu a nebo i do hájů, které předkové moudře nevykáceli. Že nemáte kam jít, aby vás to, co uvidíte, hned nenamíchlo nebo nezdrtilo? Zasaďte si někam pár šeříků, popínavé šlahouny nebo nasejte do trávníku červený jetel. Koncem léta schovejte do trávníku pár koupených cibulek krokusů, ať máte v předjaří na co čekat.

Ano, i schovávání malých kytiček do cizích truhlíků, příbuzenských květináčů a obecních trávníků vám pomůže zapříst vlákénko pouta s domovem. Je užitečné se v mládí opatrně odvázat a vyrazit nespoutaně za útesy, rojovníkem, fíky a lomikameny nevídané krásy. Odvazujte se ale opatrně, neuplyne víc než pár milionů kubíků vody v Amazonce a Ganze, a budete se chtít vrátit domů k Rostěnce nebo Kamenici. Krokusy na vás počkají, a možná jich bude už celé hnízdo.

Doma si pak zasaďte i tulipány, talovíny, kosmosy a měsíčky, slézy a ostrožky – a stromy. Celé sady a lesy stromů. Co jiného může člověka napadnout, když má mezi letňáky a solankami dovoleno trávit léto sezením na bukové kládě na vlastním dvoře a koukáním na vlaštovky, čermáčky, jiřičky a taky na brhlíka, který pořád něco kutí mezi metry dřeva. Stmívá se a vylézají ježci. Letos jich je snad až příliš moc.

Ať vám v předjaří vaše práce zazáří. To vám přeje

Váš potulný sadař O. D. S.

P. S. Až budete sázet ty krokusy (jeden nevyjde dráž než na tři koruny), kupte zároveň i hřebíky stopadesátky a ke každému krokusu ho zatlučte pod zem, aby nevykukoval. Až pak na jaře drzý zloděj krokusů zaboří svou lopatičku do země, aby kvítka vyryl, práce se mu nezdaří a cibulka zůstane tam, kde má být.

Když vyberete na své výsadby vhodné místo, kde je v létě suchý trávník, šafrány se časem rozrostou do krásných porostů. Sekání trávy jim nijak neuškodí. Do začátku je proto dávejte po jednom, ať vidíte, kde se jim daří. Do země by měly přijít co nejdříve (v září, začátkem října), aby před zimou stačily dobře zakořenit.

Další díly naleznete zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2019 vyjde v 2. polovině srpna.