Doprava pro 21. století

26. září 2003 /
O tom, jak se Česko vypořádává s fenoménem zklidňování dopravy, zasvěceně píše Petr Šmíd, který se podílí na společném programu Nadace Partnerství a Nadace VIA Doprava pro 21. století.

V druhém prázdninovém měsíci byly Ředitelstvím služby dopravní policie ČR zveřejněny nejnovější statistiky nehodovosti v silničním provozu na území České republiky. Podle nich bylo od ledna do července 2003 na našich silnicích usmrceno 762 osob, což je o 80 (tj. o 11,7 %) víc než ve stejném období v roce 2002. Z toho 264 lidí (tedy více než třetina z celkového počtu) bylo zabito v obci. Zatímco naprostá většina dopravních nehod byla zaviněna řidiči motorových vozidel (92 %), o život přišlo 207 chodců a cyklistů, tedy víc než čtvrtina z celkového počtu mrtvých na našich silnicích.

Tato čísla jsou šokující. Zatímco ve většině evropských zemí dopravní nehodovost v dlouhodobém horizontu klesá, u nás jsme bohužel svědky opačného trendu. Nahlédneme-li do mezinárodních statistik a porovnáme-li například, kolik lidí bylo v různých zemích usmrceno na každou miliardu ujetých vozokilometrů, zjistíme, že Česko má v současné době zhruba třikrát vyšší úmrtnost na silnicích než země, jako Rakousko, Německo, Švýcarsko nebo Dánsko. Přitom podle stejného ukazatele byla před dvaceti lety úmrtnost na německých silnicích přibližně stejná jako dnes u nás (asi 35 mrtvých na 1 mld. vozokm), v Rakousku dokonce mnohem horší (asi 55 mrtvých na 1 mld. vozokm). Jak se vlastně podařilo dvěma sousedním zemím dosáhnout tak výrazných úspěchů ve zvyšování bezpečnosti silničního provozu?              


Zklidňující se Evropa

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let již v západní Evropě ochladlo nekritické nadšení pro motorizaci. Místo dosavadní jednostranné preference automobilové dopravy, kdy hlavním požadavkem byla především rychlost, začal být postupně kladen stále větší důraz na zvyšování dopravní bezpečnosti všech účastníků silničního provozu. Vedle legislativních úprav, osvěty a výchovy se jako velmi účinné projevilo především prosazování principu zklidňování dopravy na území měst a obcí. A právě tento princip začal být nejprve opatrně, později již masivně v Německu i v Rakousku uplatňován. V čem tedy zklidňování dopravy spočívá?

Základním smyslem a cílem zklidňování dopravy je respektování všech funkcí, které má komunikace plnit; ta totiž není určena pouze pro jízdu motorových vozidel, ale i pro pohyb, resp. přítomnost a setkávání chodců, pohyb cyklistů, parkování nebo zásobování. Prostor komunikace je tedy třeba spravedlivěji rozdělit. Obvykle to znamená zúžení jízdních pruhů pro automobily a naopak rozšíření chodníků, posílení zeleně, vymezení pruhů pro cyklodopravu. Mezi oblíbené dopravně-zklidňující prvky patří také malé okružní křižovatky (výrazně zvyšují bezpečnost provozu), vysazené chodníkové plochy (zkracují délku přecházení a zlepšují rozhled chodců), ochranné ostrůvky na přechodech (usnadňují chodcům přecházení), ostrůvky na vjezdech do obce (znemožňují automobilu vjet do obce vyšší než povolenou rychlostí) nebo vysazené zelené plochy (chrání parkující vozidla). Všechna tato opatření přinášejí kromě prokazatelně příznivého vlivu na bezpečnost a plynulost dopravy také zlepšení vzhledu a celkové zlidštění veřejných prostor.


Neklidné Česko

V civilizovaných zemích tedy převládl názor, že stavět komunikace pobízející k vysokým rychlostem a pak na nich stíhat a pokutovat řidiče za překročení povolené rychlosti je přinejmenším sporné. Za umění se spíš považuje citlivý návrh, který řidiče motivuje k správnému chování i bez hrozby represe. A jak je tomu u nás ?

Česká republika se v současnosti bohužel dopouští stále stejných chyb jako před lety západní státy: jednostranně preferuje rychlou jízdu automobilů na úkor nemotorizovaných účastníků dopravy. Komunikace většinou vůbec nerespektují funkce a aktivity v jejich okolí. Na vině je ve značné míře dosud platná norma pro výstavbu komunikací, která nerozlišuje mezi silnicemi ve volné krajině a silničními průtahy obcemi; požaduje tedy v obou případech stejnou šířku vozovky. Pokud by se tedy některá naše obec rozhodla například přistoupit k rekonstrukci průtahu silnice I. třídy podle zásad zklidňování dopravy, musela by nejprve požádat kompetentní úřady o udělení výjimky. Tento stav je naprosto neudržitelný a je jen otázkou času, kdy bude nová, moderní norma pro navrhování průtahů obcemi schválena.

U nás se tedy zatím snahy o realizaci dopravně zklidňujících opatření často setkávají spíš s nepochopením, když už ne přímo s odporem schvalovacích orgánů. Přesto se v poslední době i na našich silnicích a průtazích obcemi můžeme stále častěji setkat s úpravami, které v menší či větší míře přispívají k zvýšení bezpečnosti provozu i kultivaci veřejného prostoru. Například malé okružní křižovatky se již staly běžnou součástí naší silniční sítě a zkušenosti s nimi jsou velmi dobré: tam, kde byly vybudovány, se obvykle nehodovost snížila na méně než desetinu v porovnání s původním stavem. Nejde však jen o okružní křižovatky. Přibývá měst a obcí, jejichž zástupci se odhodlali — navzdory doposud nepříznivým okolnostem — rekonstruovat komunikace podle již zmíněných zásad.


I u nás se najdou příklady

Příkladem poměrně jednoduchého a přitom velmi účinného řešení je přestavba trolejbusové zastávky v Plzni v ulici Na Dlouhých. Původní uspořádání zastávky umožňovalo objíždění stojících trolejbusů ostatními vozidly a zejména při přebíhání dětí z blízké školy docházelo k nehodám — řidič viděl dítě vynořivší se zpoza trolejbusu na poslední chvíli, nestačil zareagovat a srazil je. Až petice rodičů žáků vedla k razantnímu zlepšení situace. Byl vybudován střední dělicí ostrůvek a zúžení komunikace znemožnilo objíždění trolejbusů v zastávkách. Také zde byl zřízen přechod pro chodce a osazeno zábradlí motivující k přecházení pouze v místě nového přechodu. V důsledku všech těchto opatření nyní musí vozidla čekat za trolejbusem stojícím v zastávce, a neohrožují tedy přebíhající chodce.

Krmelín na Frýdecko-Místecku leží na hlavním tahu Ostrava — Olomouc a denně jím projíždí více než 11 000 vozidel. Původní podoba průtahu byla zcela podřízena jeho průjezdní funkci; komunikace byla příliš široká, což svádělo řidiče k překračování povolené rychlosti, a to i v místech autobusových zastávek. V celém prostoru bylo navíc povoleno předjíždění, chyběly přechody pro chodce a nebylo zajištěno dostatečné osvětlení. Obec se rozhodla jít cestou zklidnění průtahu stavebně-technickými prvky poté, co se zde odehrála těžká dopravní nehoda se zraněním starší ženy a její vnučky. K usnadnění přecházení a k ochraně levého odbočení byly vybudovány tři střední dělicí ostrůvky, na vjezdech do obce vznikly barevné „brány“, tvořené povrchem vozovky s odlišným (červeným) zbarvením, které přijíždějícímu řidiči signalizují změnu dopravního režimu. V důsledku těchto opatření došlo ke snížení rychlosti projíždějících vozidel a v místech dělicích ostrůvků bylo navíc znemožněno předjíždění. I když by nepochybně bylo možno dosáhnout ještě většího efektu zklidnění výraznějším zúžením jízdních pruhů a důslednějším rozčleněním průtahu dalšími prvky, realizovaná přestavba i tak značně přispěla ke zvýšení bezpečnosti zejména chodců a cyklistů.

V Těšeticích na Hané spojili rekonstrukci průtahu s viditelným zvýšením estetické úrovně veřejných prostranství. Vozovka byla zúžena na šířku 6,5 m a na uvolněném prostoru byla jednak vysazena zeleň oddělující chodníky od vozovky, jednak zde byla vytvořena parkovací místa pro potřebu obyvatel.

Promyšlenou koncepci dopravního zklidnění centra města přijala slezská Opava. Jde o opravdu grandiózní projekt postupného vytlačování automobilů z historického jádra a přeměny jeho ulic v příjemné pěší zóny s pulsujícím obchodním i společenským životem. Rozšíření pěších zón a zeleně na úkor komunikací pro motorová vozidla vytvořilo příjemný obytný prostor, ve kterém se mohou bezpečně pohybovat chodci i cyklisté. Používání jízdního kola je přitom chápáno jako ekologická forma dopravy. Součástí projektu je i ke konci se chýlící výstavba šestipodlažního parkovacího domu pro 240 vozidel. Tento parkovací dům bude umístěn na okraji městské památkové zóny a město hodlá řidiče výrazně ekonomicky motivovat k jeho využívání.

Okružní křižovatka v Luhačovicích je důkazem, že i dopravní stavba se může stát uměleckým dílem. Do středu křižovatky byla totiž umístěna kruhová kašna s fontánou a se třemi oválnými nerezovými sloupy vysokými osm metrů. Projekt byl v této podobě realizován z popudu městských lázní a místních podnikatelů. Konečné řešení, na němž se projekčně podílel akademický architekt, se stalo jednou z dominant města.

Vybrané příklady dokazují, že i v našich podmínkách lze realizovat zajímavá dopravní řešení, která se mohou stát inspirací k následování. K šíření povědomí o principech zmíněných v tomto článku může přispět také soutěž „Zklidňování dopravy ve městech a obcích“, jejíž druhý ročník právě probíhá. Soutěž organizuje program Doprava pro 21. století ve spolupráci s ministerstvem dopravy, časopisem Moderní obec a Svazem měst a obcí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 3/2019 vyjde v 2. polovině června.