Duha událostí, názorů a konfrontací

Petiční týden na podporu Kašperských Hor. V týdnu od 30. března do 5. dubna proběhla petiční akce organizovaná programem Suroviny Hnutí DUHA. Zapojily se do ní více než čtyři desítky ekologických organizací, občanských iniciativ i městských a obecních úřadů po celé republice. Petiční archy, které podepsalo 10 673 občanů ČR, byly zaslány společnosti TVX Bohemia důlní, která v současnosti usiluje o obnovení geologického průzkumu zlatonosného ložiska v Kašperských Horách. Zprávu o výsledcích obdržel rovněž petiční a imunitní výbor poslanecké sněmovny a Ministerstvo životního prostředí. Petice žádá TVX, aby odstoupila od projektu průzkumu a těžby zlata v Kašperských Horách. Upozorňuje také, že firma při svých aktivitách na Šumavě opakovaně porušuje zákon a požaduje, aby začala právní řád dodržovat. Třetím požadavkem petice je zastavení kampaně osobních útoků, kterou TVX vede zejména proti starostovi Kašperských Hor.

(rh)

Tábor u Temelína proběhne letos již pošesté, a to od prvního do patnáctého července. V některých ohledech se bude od předchozích ročníků lišit, základní cíl však zůstává stejný: umožnit všem, kteří přijedou, nenásilně vyjádřit nesouhlas s dostavbou jaderné elektrárny a zároveň ukázat na možné bezjaderné alternativy. Pravidelným čtenářům Poslední i Sedmé generace není jistě třeba opakovat argumenty hovořící proti Temelínu — po celou dobu výstavby zůstávají nezměněny a jejich platnost se postupně potvrzuje. Co se však v poslední době výrazně změnilo, je postoj vlády — ta je nejméně do voleb ochotna o Temelínu diskutovat a vládě příští patrně odevzdá materiál poprvé obsahující i variantu nedostavění této elektrárny. To je jeden z důvodů (ten významnější), proč součástí letošního Tábora u Temelína nebude blokáda. Druhým důvodem jsou pak nedobré zkušenosti z minulého roku (nemožnost najít shodu a jednotný postup, ke kterému by se připojili všichni účastníci). Co tedy bude náplní tábora? Zcela samozřejmou součástí je několik happeningů upozorňujících na významné problémy dostavby. Kromě toho budou účastníci tábora pokračovat v zateplování veřejných budov, aby tak prakticky předvedli úspory energie jako první možnou alternativu k výstavbě nových elektráren. Kostru celého programu ovšem vytvářejí Dny — například Den energetický, Den ekologické architektury, Den biozemědělský, Den politický, Den lesní, Den tradičních řemesel. V každý takový Den proběhne několik dílen, besed, přednášek, her, aktivit vztahujících se k danému tématu. Lidé by tedy měli z tábora odcházet bohatší o nové poznatky z celé řady ekologických témat. Diskuse mají zároveň sloužit jako jedna z možností k výměně názorů mezi různými proudy ekologického hnutí. Tábor bude zpestřen několika koncerty (například Dagmar Voňkové), doplněn literární čajovnou, ve které mohou své práce představit autoři zcela začínající (z řad účastníků) i pokročilejší (z řad hostů). Vyvrcholením pak bude dvoudenní festival o víkendu 10.—11. 7. Bude mít svou část hudební (Traband, Původní Bureš, The Rozladil, Doucha, Minus 123 minut a další v jednání), divadelní (divadlo Kontinuo a další v jednání), filmovou i výtvarnou. Na žádném táboře samozřejmě nemůže chybět koupání, sporty, hry a podobné letní zábavy. K účasti na něm jsou zváni všichni, kteří chtějí zcela nenásilně, pokojně a slušně projevit své výhrady k dostavbě JETE a kteří chtějí co nejaktivněji přispět k jeho programu. Bližší informace zájemcům o účast poskytnou Petr Vozák nebo Katka Petrášová na brněnském Centru Hnutí DUHA, tel. 05/42210438, adresa — Hnutí DUHA, Jakubské nám. 7, 602 00 Brno.

(pev)

Obyvatelé pouště Kalahari nechtějí ustoupit diamantům. Asi tisíc původních obyvatel ze skupiny Khwe a Bakgalagadi (zvaní společně též křováci nebo Saňové) donedávna žilo ve svém odvěkém domově v poušti Kalahari a živilo se lovem a sběrem plodin, v poslední době i zemědělstvím. Vláda jim zde už v šedesátých letech vyhradila území o ploše 52 000 km², kde oni i zvěř, kterou loví, měli nerušeně žít. Území má název Centrální kalaharská rezervace zvěře (Central Kalahari Game Reserve — CKGR). Situace se změnila po roce 1986, kdy se vláda Botswany náhle rozhodla Khwe a Bakgalagadi z jejich odvěkého území vystěhovat. Jako důvod udávala jednak potřebu ochrany zvěře a zachování turistického potenciálu území, jednak potřebu vysvobodit křováky z jejich údajně bídného života „mezi zvířaty“ a přesunout je do vládních osad, kde by splynuli se zbytkem botswanské populace. Ani jeden důvod neobstojí: o divoké rostliny i zvířata dokáží původní obyvatelé velmi dobře pečovat sami, a vůbec netouží být „vysvobozeni“ ze svého domova a tradičního života. Skutečný důvod spočívá pravděpodobně ve snaze uvolnit prostor pro luxusní turistiku a těžbu diamantů. Firma De Beers v listopadu 1997 přiznala, že na území rezervace bylo nalezeno „středně velké“ ložisko a křováci tvrdí, že už se zahajuje těžba. Po letech přesvědčování dosti nevybíravými formami (viz Poslední generace 7/97) naložila v květnu 1997 vláda původní obyvatele největší obce Xade na náklaďáky a proti jejich vůli je umístila v osadě mimo rezervaci, zvané New Xade. Lidé Khwe a Bakgalagadi se vysídlení brání. V červnu 1997 založili vlastní oficiální vyjednávači skupinu a v březnu 1998 dosáhli setkání s prezidentem, sirem Ketumile Masire, který přislíbil jednání mezi vládou a obyvateli rezervace. Organizace Survival, která hájí zájmy přírodních národů, i křováci samotní se obracejí na všechny, kdo chtějí pomoci, aby psali stručné a zdvořilé dopisy (česky nebo anglicky) ministryni:

Mrs. Margaret Nasha, Minister of Local Government, Lands and Housing, Ministry of Local Government, Lands and Housing, Private Bag 006 Gaborone Botswana fax: 00 267 352 384.

V dopise zdůrazněte, že by vláda měla:

• zahájit seriózní rozhovory s oficiální vyjednávací skupinou původních obyvatel o jejich nárocích na území rezervace,
• uznat práva lidí Khwe a Bakgalagadi na jejich území a zdroje,
• přestat s vysídlováním a umožnit návrat těm, které vystěhovala.

(enjé, podle materiálů Survival)

Dopisová kampaň pomohla kolumbijským Indiánům. V Poslední generaci 11/97 jsme psali o otřesné situaci kolumbijských Indiánů Nukak. Tito kočovní obyvatelé deštného pralesa donedávna neměli kontakt s civilizací, v posledních letech však na jejich území začala pronikat záplava kolonistů — pěstitelů kokainu. Pro Nukaky znamenal příchod kolonistů katastrofu — během několika let jich polovina zemřela na nemoci, vůči nimž neměli žádnou imunitu. Důležitou součástí řešení bylo uznání práva Nukaků na celé území, kde odedávna žili. Právě o to žádala anglická organizace Survival, a s ní na základě naší výzvy i někteří z vás, kolumbijskou vládu. Jak v březnu oznámil Survival, dobrá věc se podařila a vláda Kolumbie rozšířila dosavadní rozlohu rezervace Nukaků na celé jejich tradiční území. Národní indiánská kolumbijská rezervace děkuje všem, kteří se na tomto vítězství svými dopisy podíleli.

(enjé, podle Survival)

Geneticky manipulovaná kukuřice zabíjí užitečné druhy hmyzu. Nedávno zveřejněný výzkum organizace Greenpeace, speciálně zaměřený na geneticky pozměněnou tzv. Bt kukuřici firmy Novartis, dokazuje, že dravé druhy hmyzu, v normálních podmínkách pomáhající udržet přirozenou rovnováhu v přírodě, které se živí „škodlivými“ druhy hmyzu parazitujícími na kukuřici, postihuje otrava pesticidy produkovanými transgenní kukuřicí. Již v době, kdy Evropská unie schvalovala dovoz transgenní kukuřice, měla firma Novartis k dispozici výsledky podobných studií, ale utajila je. Insekticidy produkované geneticky modifikovanou rostlinou působí po celý vegetační cyklus rostliny, na rozdíl od chemických insekticidů, které působí jednorázově. Přestože firma už v listopadu 1994 odevzdala americkému Úřadu pro ochranu životního prostředí (US EPA) studii účinku Bt toxinu na chvostoskoka prokazující škodlivý vliv i na živočišné druhy, které přírodním Bt toxinem zasaženy nejsou. Tuto studii ale nezařadila mezi materiály předkládané při schvalování pro evropský trh. Greenpeace proto požaduje okamžitý celoevropský zákaz prodeje geneticky modifikované kukuřice firmy Novartis.

(kab podle tiskové zprávy Greenpeace)

26. dubna uplynulo dvanáct let od havárie na čtvrtém bloku jaderné elektrárny Černobyl. Dodnes není jasné, kolik lidí skutečně zemřelo, kolik lidí onemocnělo, ani jak rozsáhlý dopad na životní prostředí havárie měla. Poslední oficiální stanovisko ukrajinské vlády (vydané v letošním roce) udává úmrtí 12 519 osob — likvidátorů. Sarkofág na čtvrtém reaktoru byl vybudován až šest měsíců po havárii jako dočasné řešení. Jeho konstrukce je poškozená a umožnila průnik srážkových vod a existuje nebezpečí zhroucení sarkofágu v důsledku seizmických vlivů nebo náporu větru. Plán, který Ukrajina vypracovala společně se zeměmi G7, na uvedení čtvrtého bloku do bezpečného stavu si vyžádá celkově asi 750 milionů dolarů. Pokud se seženou peníze, bude oprava trvat zhruba dalších deset let. Třetí blok elektrárny je stále v provozu, přestože zprávy o úrovni jeho bezpečnosti konstatují závady na zařízení, nedostatečnou požární ochranu i nedbalou údržbu bloku. Jako podmínku pro uzavření bloku si vláda klade uhrazení finančních nákladů na výstavbu bloků jaderných elektráren Chmelnicky a Rovno, která mají být náhradou za třetí blok jaderné elektrárny Černobyl, i když studie EBRD nabízí levnější alternativy.

(kab, podle tiskové zprávy Jihočeských matek)

Neil Kinnock, evropský komisař pro dopravu, navrhuje zvýšit rozpočet EU na transevropské sítě (TENs) o 100 %. Má totiž pocit, že řada projektů trpí pomalým financováním. Regionální a národní vlády nemohou zaplatit a nikdy nezaplatí všechny miliardy potřebné na budování silnic, vysokorychlostních železnic a letišť. A soukromí investoři váhají s vynakládáním svých peněz do finančně sporných projektů (jako např. spojení Eurostar mezi Londýnem a Paříží). S cílem urychlit stavební práce získala loni na podzim Evropská investiční banka povolení poskytovat nízce úročené půjčky na projekty TEN až do výše 90 % nákladů. Kinnockův návrh je potom dalším krokem v úsilí vyrazit v budování transevropských sítí plnou parou vpřed k vysněné zemi, sešněrované nejmodernější infrastrukturou.

(pal)

Zvýšený výskyt leukémie v okolí německé jaderné elektrárny Krümmel. Podle studie Komise pro výzkum leukémie ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko je tamní jaderná elektrárna Krümmel, ležící na břehu Labe příčinou zvýšeného výskytu leukémie v této oblasti. Komise dospěla k závěru, že jiná příčina je nepravděpodobná. Poprvé zaznamenali nárůst postižených v obci Elbmarsch, která leží na břehu Labe poblíž JE, v roce 1990, tedy šest let po spuštění elektrárny. Výzkumy ukazují, že choroba se nejčastěji projevuje čtyři až osm let po vystavení radioaktivitě. Zatímco průměrný výskyt leukémie v širším regionu v letech 1983—1988 dosahoval v průměru necelých šesti případů na tisíc obyvatel, a v okolí elektrárny nebyl průměr vyšší, v letech 1989—1993 se zvýšil dvakrát. Rodiny, v nichž se leukémie nově objevila, žijí ve vzdálenosti do pěti kilometrů od elektrárny, tzn. v oblastech, kam obvykle spadají radioaktivní emise. Zvýšenou hladinu radioaktivity prokazují také další indikátory: zvýšená koncentrace izotopů stroncia-90 a cesia-137 ve srážkové vodě, ve vzorcích půdy a rostlin, nebo přítomnost izotopů plutonia Pu-238/239 v mase ryb. Krümmelská jaderná elektrárna se potýká také s technickými problémy: podle německého pořadu Monitor došlo k významným chybám při konstrukci tlakové nádoby reaktoru, v letech 1986, 1993 a 1996 se udály rozsáhlé, až několikatýdenní, úniky chladicí vody uvnitř kontejneru, v roce 1987 objevila kontrola Mezinárodní agentury pro jadernou energii (IAEA) oddělené části palivových tyčí, které podlehly korozi. Tato událost vedla mj. k těžkému vnitřnímu zamoření.

(lim, podle WISE, Strahlentelex)

Severní část parku na pražském Karlově náměstí vykácely úřady 25. dubna holosečným způsobem. Zbyl pouze jeden strom před Novoměstskou radnicí. Park byl založen v minulém století a nachází se v husté zástavbě Nového města. Důvodem k tomuto drastickému zásahu není boj s kůrovcem ani příprava plochy pro výstavbu obchodního centra nýbrž tzv. rekonstrukce parku. Projekt, jehož započatá první etapa má stát řádově 10 milionů korun z městského rozpočtu, počítá s obdobným rozsáhlým kácením (cca 200 stromů) v dalších dvou částech parku. Cílem projektu je zásadní změna podoby parku, mimo jiné otevření jeho ochranných pásů do okolních rušných ulic, osazení replik historických laviček, vybudování závlahového systému a rozšíření existujícího parkoviště. Městská část Praha 2 projekt schválila již dříve, ale na realizaci doposud nebyly peníze. Vykácení velké plochy v centru města se setkalo i přes přislíbené nové výsadby vzrostlých stromů s písemnými protesty veřejnosti a nezůstane zřejmě jen u nich.

(ror)

Petice „Konec dioxinů v České republice“. Celostátní petiční akce Dětí Země, která vznikla v polovině března 1998, požaduje mj. zavedení emisního limitu na dioxiny — toxické sloučeniny, které vznikají při spalování látek obsahujících chlor. Dioxiny a polychlorované bifenyly (PCB) dlouho přetrvávají v prostředí, jsou vysoce toxické již ve velmi malém množství, způsobují rakovinu a mají negativní vliv na plodnost mužů. Evropská hospodářská komise OSN tyto látky označila za „nebezpečné všem živým tvorům“. K dalším požadavkům petice patří zastavení nekontrolovaného nakládání s odpady, které obsahují chlorované látky, a zajištění volného přístupu k informacím o zdrojích znečištění prostředí dioxiny a PCB. Petice je adresována ministrovi životního prostředí, vládě, parlamentu a prezidentovi České republiky. Petici podepsalo za necelé dva měsíce téměř 1000 občanů ČR a mnoho významných osobností — např. zpěvák Pepa Nos, filozof prof. Erazim Kohák, všichni členové skupiny Deep Sweden a Zuby Nehty, sociolog Jan Keller, zpěvák Pavel Foltán, a další. V tomto čísle Sedmé generace najdete petiční arch „Konec dioxinů v České republice“. Rozhodnete-li se k petiční akci připojit, můžete vyplněné archy odeslat na adresu: Děti Země, Slávy Horníka 4, Praha 5, 150 00, kde si též můžete o problematice opatřit další informace.

(Děti Země)

Dvě „občanské“ strany hlasovaly proti občanské společnosti. Dlouho očekávaný zákon o právu na informace o životním prostředí schválila v pátek 17. dubna Poslanecká sněmovna. Zákon je jedním z významných nástrojů občanské společnosti a standardní součástí právního řádu vyspělých zemí. Na přípravě zákona se podíleli především ekologický právník Petr Kužvart, poslanci Libor Ambrozek (KDU-ČSL) a Jaroslav Bašta (ČSSD) i zástupci ekologických organizací (Ustav pro ekopolitiku, Brontosaurus Praha 7, Nadace Partnerství, Hnutí DUHA). Poslanecký návrh doplněný o připomínky ministerstva životního prostředí osobně podpořil i ministr Martin Bursík.

Ekologické organizace evidují desítky případů, kdy odpovědné úřady žádosti o informace týkající se životního prostředí odmítly. Zákon by měl dosavadní praxi utajování změnit a do současné chaotické situace vnést jasná pravidla.

Překvapení vyvolává negativní postoj poslanců Unie svobody. Přestože US veřejně deklaruje zájem na otevřeném informování veřejnosti, hlasovala proti tomuto zákonu v jedné řadě s republikány a ODS, jejichž odmítavý postoj k občanské společnosti je dlouhodobě znám.

(dvv)

—

kresby obrázků: Kateřina Jelínková