Duhová energie je špinavá energie

30. května 2003 /
„Duhová energie“ pojmenovala společnost ČEZ marketingovou kampaň, kterou získává zákazníky pro svoji elektřinu. Přitažlivý slogan je však zavádějící. Proud, který prodává, pochází ze špinavých zdrojů: z povrchových dolů, uhelných elektráren a jaderných reaktorů.

Marketingovým programem Duhová energie společnost ČEZ reagovala na otevírání trhu s elektřinou. Také české firmy a domácnosti si postupně budou moci vybírat, od koho proud koupí. Vytváří se tím konkurenční trh, na kterém bude proud nabízet řada dodavatelů, včetně zahraničních.

ČEZ proto v roce 2001 přišel s nabídkou, která má jeho dodávky cenově zvýhodnit. Odběratel si může vybrat, jakým způsobem a za jakou cenu bude elektřinu kupovat. Nejlevněji nakoupí ten, kdo odebírá stále stejné množství elektřiny. Dále si mohou odběratelé kupovat elektřinu v závislosti na roční době (tj. v jednotlivých měsících) a rozlišit množství odebírané ve dne / v noci, ve všední dny / během svátků.

Tato nabídka dostala jméno „Duhová energie“. Kategorie rozlišené podle doby odběru a ceny ČEZ označuje podle barev. Například dodávka stejného výkonu ve všech hodinách roku nese značku „Žlutá energie“.

Svoji nabídku ČEZ podporuje masivní reklamní kampaní. Kulaté logo Duhové energie se objevuje v televizi i na inzertních stránkách novin, v poštovních schránkách nacházíme letáky a pozvánky na propagační akce.


Špinavá energie

ČEZ v reklamní kampani tvrdí, že Duhová energie je „cenově výhodná, spolehlivá, česká a ekologická“. Poslední charakteristika ale rozhodně neodpovídá skutečnosti.

Uhelné elektrárny ČEZ vypouštějí ročně 36 milionů tun oxidu uhličitého, tedy 28 % celkových českých exhalací. Žádný domácí průmyslový podnik se nemůže svým podílem na globálních změnách klimatu s ČEZ měřit. Elektrárenská společnost způsobuje dokonce 3,5násobně větší znečištění než všechny automobily na našich silnicích dohromady. Česká republika má přitom v přepočtu na jednoho obyvatele sedmé největší emise oxidu uhličitého mezi zeměmi OECD.

ČEZ je také největším odběratelem uhlí z povrchových dolů, které těžce poškozují severočeskou krajinu. Ročně spotřebuje kolem 35 milionů tun uhlí, tedy zhruba polovinu české těžby. Uvažuje dokonce o stavbě nové uhelné elektrárny. Vedle uranových dolů, které ČEZ zásobují palivem pro jaderné reaktory, se vrší radioaktivní hlušina a kaly.

Každoročně ČEZ v jaderné elektrárně Dukovany vyrábí asi 40 tun vyhořelého paliva. Temelín bude po uvedení do plného provozu produkovat stejné množství. ČEZ, stejně jako nikdo jiný na světě, neví, jak tento vysoce radioaktivní odpad bezpečně odstranit. Musí se tedy spoléhat na provizorní mezisklady, ve kterých jej na několik desítek let odloží. Výhledově se počítá se stavbou hlubinného úložiště – ale toto řešení se zatím nepodařilo technologicky zpracovat tak, aby s jistotou izolovalo nebezpečný obsah na celou potřebnou dobu, tedy asi 100 000 let.

Zatím se ČEZ podařilo dosáhnout velkého pokroku pouze v jediné oblasti: razantně snížil emise takzvaných konvenčních znečišťujících látek, především oxidu siřičitého. Uhelné elektrárny totiž musely splnit požadavky zákona o ovzduší – jinak by Česká inspekce životního prostředí už v roce 1999 nařídila jejich uzavření.


Omezený výběr

Podle energetického zákona mají největší odběratelé (podniky s roční spotřebou vyšší než 40 GWh, kterých je 76) možnost výběru dodavatele elektrické energie už od začátku roku 2002. Od ledna 2003 se tato možnost rozšířila na společnosti se spotřebou nad 9 GWh ročně, tedy asi 350 firem. Počínaje Novým rokem 2006 si dodavatele bude moci vybrat každý zákazník, včetně domácností.

Zákazníci, kteří nyní mají právo výběru dodavatele, mohou elektřinu koupit od ČEZ, kterékoli jiné z osmi českých regionálních distribučních společností (bez ohledu na místo, kde sami sídlí) či jiné domácí nebo zahraniční firmy.

Ostatní zákazníci (tedy ti s nižším odběrem, včetně domácností) musí povinně nakupovat od příslušných regionálních distribučních společností, kterých je osm (Východočeská energetika, Jihomoravská energetika, Pražská energetika atd.).

Mohou si pouze vybrat z nabídky, kterou předkládají. Nabídky distribučních společností jsou zatím velmi podobné. Dávají domácnostem a podnikatelům na výběr z několika tarifů, jež vycházejí ze skladby používaných spotřebičů. Také distribuční společnosti ovšem připravují vlastní obchodní programy.


Nákupy distribučních společností

Distribuční společnosti mají v současné době zvláštní postavení. V prvé řadě jsou pro většinu zákazníků, včetně domácností stále ještě dodavatelem výhradním. Zároveň se ale nacházejí také v postavení významných odběratelů. Mohou si totiž vybrat, od koho elektřinu, kterou dále prodávají, nakoupí.

Většinou odebírají produkci ČEZ a případně dalších, menších českých výrobců, jako jsou Elektrárny Opatovice. Ovšem Severomoravská energetika v roce 2002 využila této možnosti a koupila 2,3 terawatthodin (TWh) od švýcarské společnosti Entrade.


Zelené tarify: nabídka čisté energie

Dodavatelské firmy v západní Evropě svým zákazníkům běžně nabízejí možnost vybrat si, zda budou odebírat výhradně elektřinu z čistých, obnovitelných zdrojů.

Obchod funguje na podobném principu jako výběr dodavatele. Konkrétní výrobce a konkrétní spotřebitel nejsou spojeni přímým vedením, ale prostřednictvím sítě. Proto zákazník samozřejmě nedostává přímo fyzicky tu energii, která byla vyrobena z obnovitelného zdroje. Rozhodne se však, že nakoupí určité množství čisté elektřiny. Dodavatel potom odpovídající objem vyrobí a dodá do sítě (a zároveň vyrobí a dodá adekvátně méně elektřiny z uhelných nebo jaderných elektráren či velkých hydrocentrál).

Například ve Velké Británii čistá elektřina běžně patří mezi tarify nabízené velkými energetickými firmami (Scottish Power, London Electricity Group a další). Zároveň jsou na trhu také dodavatelé, kteří obchodují pouze s obnovitelnou energií – Unit Energy Ltd., Green Energy UK, Ecotricity. Zelený proud zde odebírá zhruba 45 000 zákazníků.

Největší úspěch zaznamenala nabídka obnovitelné elektřiny v Nizozemsku. Zelené produkty nabízí dvanáct distribučních firem a odebírá je 13 % zákazníků. Poptávka po obnovitelné energii zde dokonce překročila domácí produkci, takže ji holandské firmy musí kupovat v cizině.

Jedna z největších evropských energetických společností, německý E.ON, nabízí zákazníkům ke koupi elektřinu rozlišenou podle jednotlivých zdrojů. Odběratel si tedy může určit, kolik proudu chce odebírat z vodních, větrných, solárních, bioplynových, jaderných a uhelných elektráren. Také si lze zvolit dodávku výhradně z vodních elektráren. Celkově nabízí v Německu obnovitelnou energii 135 firem a odebírá ji 325 000 zákazníků.

Na druhou stranu v zemích, kde na trhu dominují tradiční monopoly (Francie, Itálie, Belgie, ale s výjimkou České republiky), si zákazníci dosud obnovitelnou energii objednat nemohou.


Velcí odběratelé čisté energie

Zelenou elektřinu neodebírají pouze deseti- či statisíce domácností, ale rovněž řada velkých odběratelů. Z žebříčků pro jednotlivé země je vidět, že k nejčastějším patří městské správy, státní instituce, banky, ale i průmyslové podniky.

Mezi největšími odběrateli obnovitelné elektřiny v Nizozemsku jsou města Rotterdam a Amsterodam, značnou část své spotřeby pokrývají zelenou energií rovněž Londýn, Heideberg a Darmstadt. Mezi nejvýznamnější nizozemské zákazníky patří ministerstva obrany, životního prostředí a spravedlnosti. Mezi bankami si obnovitelnou energii objednaly ABN AMRO, Bank of Scotland či Dresdener Bank. Z průmyslových podniků jmenujme Procter & Gamble UK, který je vůbec nejvýznamnějším odběratelem čisté energie ve Velké Británii, a také švédské či holandské železnice.


Čistá energie a čeští zákazníci

ČEZ však ve své Duhové energii zelený tarif nenabízí. Jeho zákazníci jsou proto odkázáni na elektřinu z uhelných a jaderných elektráren.

Čistou energii nenabízí ani většina regionálních distribučních společností – přestože společnost E.ON je minoritním akcionářem pěti z nich (Západočeská, Východočeská, Jihočeská, Severočeská a Jihomoravská energetika).

Zatím jediným českým dodavatelem obnovitelné elektřiny je Západočeská energetika (ZČE). Do sítě dodává energii vyrobenou v malých vodních elektrárnách pod značkou Zelená energie. ZČE vodní elektrárny sama provozuje a nakupuje i od soukromých vlastníků v regionu.

Cenový rozdíl oproti běžnému tarifu je minimální – deset haléřů za kilowatthodinu. Běžnou domácnost v panelovém domě tedy volba Zelené energie přijde v průměru asi o devět korun měsíčně navíc. Západočeská energetika uvádí, že získané peníze investuje do dalšího rozvoje obnovitelných zdrojů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2019 vyjde v 2. polovině prosince.