editorial

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,

během prvního letošního pololetí se naše republika obohatila o bezmála padesát sedm tisíc osobních aut, sedmnáct tisíc motorek a sedm tisíc užitkových vozidel. Pokud započítáme i autobusy, parkuje tu už přes sedm a půl milionu moto-vozů, což je nejvíc v historii. O všemožných negativech individuální auto-moto dopravy jsme v Sedmé generaci psali vícekrát než Woody Allen o strachu ze smrti, po dvaceti letech globálního automobilového boomu tak stojíme před zapeklitou otázkou, co dělat: Přijmout auta jako konstitutivní součást soudobé individualizované civilizace a spokojit se s jejich všelijakým ozeleňováním a šetrnějším využíváním? Anebo setrvávat na pozici, že nic takového jako „přírodě přátelské auto“ neexistuje, a nadále idealisticky (utopicky) věřit ve společnost, kde auta budou jenom nezbytným doplňkem jiných druhů dopravy? Několik pokusů o odpověď najdete v tématu tohoto čísla, přivítáme i ty vaše.

Patnáctý rok Temelínu nepřeje, Potěší sociální demokracie rypadla? — konstatoval Jan Beránek, respektive ptal se Vojtěch Kotecký na tomto místě před patnácti lety. Při psaní těchto řádků to vypadá, že směřujeme k říjnovým předčasným volbám, v nichž se mimo jiné rozhodne, jestli Temelínu a rypadlům pšenka pokvete. Jakkoliv se to může z mnoha přesvědčivých důvodů zdát v naší pančované republice zbytečné, volit přesto běžte, hlavou i srdcem.

Na závěr připojuji zvěst z redakční kuchyně: po čtrnácti letech se z postu redakčního radního musel omluvit ekopedagog Aleš Máchal, kterému za jeho veškerou nezištnou pomoc a povzbudivá slova natisíckrát děkujeme. Naši žádost o „dobré rady nad zlato“ následně vyslyšel nestor tuzemské ekologické novinařiny Čestmír Klos, jehož rozhlasové pořady Zeměžluč a Ekofórum, respektive články v Týdnu, Euru nebo České pozici řada z vás dobře zná. Těšíme se na spolupráci.

Dobré volby všeho druhu přeje

Vít Kouřil