Eko-osvěta ve smogové mlze

17. prosince 2017 /
foto: Nové Dillí, zdroj: Pxhere.com

Povědomí veřejnosti o stavu životního prostředí je pro hledání a řešení souvisejících problémů nevyhnutelné. Míra environmentální gramotnosti v jednotlivých zemích však závisí na řadě faktorů: ekonomické situaci obyvatel, povaze kultury, vzdělanostní úrovni nebo charakteru politického režimu. Jak se projevují u tří největších znečišťovatelů — v Indii, USA a Číně?

Masky přes tváře, viditelnost sotva na desítky metrů před sebe. Hodnoty smogu vysoce překračují hladinu, kterou Americká agentura na ochranu životního prostředí považuje za zdravotně přijatelnou. Pro plíce je to totéž, jako kdybyste denně vykouřili dvě krabičky cigaret. Zatímco však v Novém Dillí místní úřady nedoporučují na začátku listopadu vycházet z domu a na týden zavírají školy, indická vláda v posledních dvou letech hlásí nedostatek financí na Národní kampaň zvyšování povědomí o životním prostředí. Indické ministerstvo životního prostředí ji vedlo od roku 1986 a jen v letech 2014 a 2015 finančně podpořilo více než třináct tisíc projektů indických neziskovek, škol, univerzit, mládežnických a jiných organizací, zaměřených na zvyšování informovanosti a šíření znalostí o životním prostředí. V dubnu tohoto roku se však ministr Anil Madhav Dave vyjádřil pro indické The Economic Times, že v letech 2016—2017 takovou podporu už není možné zopakovat. Aktuálně je tudíž kampaň pozastavena.

Indie je podle poslední zprávy Global Carbon Project třetím největším producentem emisí oxidu uhličitého ve světě. Indický premiér Narendra Módí se však opětovně přihlásil k závazkům země vyplývajícím z podpisu Pařížské úmluvy i poté, co od ní odstoupil americký prezident Donald Trump. I proto by měla indická vláda na environmentální osvětu dbát spíš více než doposud.

Nové Dillí, zdroj: Pxhere.com.

Na ekologii nemáme

Vraťme se do Nového Dillí. Velkoměsto se rozrůstá, zvětšuje se i místní střední třída, která chce mít komfortnější život, z něhož vyplývá i větší znečištění. Aktuální kalamitní situace však není jen důsledkem vyššího životního standardu a urbanizace. V tomto případě, podobně jako v minulých letech, smog spoluzpůsobují i farmáři z okolních indických států Harijána a Pandžáb. Ti totiž vypalují pozůstatky po sběru úrody na rýžových polích, aby mohli vysadit zimní plodinu — pšenici. Ekologičtější řešení pro zemědělce zatím nepřicházejí v úvahu, nemohou si je totiž dovolit, jinak by nepřežili. A tak svá políčka nadále vypalují i přes zákaz vyhlášený v roce 2013 Národním zeleným tribunálem.

Právě farmáři jsou často jednou z cílových skupin projektů zaměřených na zvyšování environmentální gramotnosti, jelikož více než dvě třetiny indické populace se živí zemědělstvím. Ačkoliv ženy obvykle půdu nevlastní, sehrávají v nakládání s přírodními zdroji významnou úlohu. „Posílení žen v zemědělských oblastech a jejich vzdělání v tom, jak spravovat přírodní zdroje a přecházet na obnovitelné zdroje energií, je základním předpokladem k řešení klimatické změny,“ myslí si Neela Majumdar, projektová manažerka indické větve mezinárodní organizace Earth Day Network.

Tato organizace v Indii iniciovala vznik programu pro ženské vůdkyně na lokální úrovni (takzvané Panchayat). Ty v různých oblastech Indie pořádají prezentace o fenoménech jako klimatická změna, ale také nabízejí metody, jak zacházet s vodními zdroji nebo pěstovat ekologičtěji. „V rámci workshopů využíváme ke komunikaci s negramotnými posluchači lidové divadlo nebo hudbu,“ vysvětluje Majumdar.

Úroveň gramotnosti je společně s ekonomickou situací dalším významným faktorem, který ovlivňuje míru znalostí o životním prostředí. Poslední statistiky UNESCO z roku 2012 hlásily 63 procent gramotných dospělých. Richard Jurin, autor knížky Developing Your Environmental Literacy (Rozvíjení tvé environmentální gramotnosti), tvrdí, že předpokladem pro environmentální gramotnost je gramotnost jako taková plus znalosti vědeckých zjištění.

Environmentální sranda

Earth Day Network považuje za svou hlavní cílovou skupinu mládež. Indický Nejvyšší soud v roce 2003 nařídil, že se environmentální výchova bude vyučovat ve všech indických školách. Nařízení se týká přibližně 1,3 milionu škol a 650 univerzit. Sylvia Almeida z Monašské univerzity v Austrálii, která indické environmentální vzdělávání studovala, časopisu SmythonianMag sdělila, že indická vláda bohužel ani po dvanácti letech nezavedla efektivní trénink učitelů, aby byli schopni začlenit vzdělávání k udržitelnosti do svých hodin. „Učitelé ani žáci neberou předmět vážně, jelikož za něj nejsou udělovány známky nebo kredity, které by ovlivnily jejich konečné hodnocení,“ doplňuje Neela Majumdar.

Nové Dillí, foto: Pxhere.com.

I přes různorodou kritiku programu environmentálního vzdělávání je ředitelka Centra pro vzdělávání o životním prostředí Kartikeya Sarabhai přesvědčena, že program je v podstatě dobrý, potřebuje však ještě několik let, než se začne naplno provádět. A že indické školy potřebují (nejen) za tímto účelem vylepšit podmínky, v nichž se jejich žáci učí.

Jedno z nejzelenějších měst

V Denveru ve státě Colorado před pěti lety zlegalizovali marihuanu k rekreačním i lékařským účelům. V loňském roce toto město webový portál U.S. News and World Report vyhlásil za nejlepší místo pro život v celé zemi. Křivka počtu obyvatel stoupá každým rokem.

V pondělí v pět odpoledne se vydáváme přes město do knihkupectví. Místo dvaceti minut, které hlásí navigace, nám cesta trvá jednou tolik. Osm pruhů v obou směrech je úplně plných, nakukuju do aut a v drtivé většině z nich sedí jeden člověk. Městská infrastruktura nárůst počtu obyvatel nezvládá. Nelze se pak divit, že USA je druhým největším producentem CO2 na světě.

Přesto je podle místních Denver jedním z „nejzelenějších“ měst v zemi v tom smyslu, že zde lidé chodí na nákupy s vlastními taškami nebo že v kavárnách používají kelímky z kompostovatelných materiálů. Plné regály ovoce a zeleniny nakrájených do plastových krabiček i fastfoody, kde vám každou lžičku omáčky zabalí do samostatného kontejneru, však svědčí o tom, že i v ulicích Denveru převažuje jednorázový konzumní trend.

Denver, foto: Magdaléna Vaculčiaková.

Životní prostředí, nebo ekonomika?

Vědci z několika amerických univerzit vydali v roce 2015 studii s názvem Předpovědi veřejného povědomí o klimatické změně a vnímání rizika ve světě. Podle ní považují lidé z méně rozvinutých zemí klimatickou změnu za větší hrozbu než obyvatelé rozvinutých zemí.

Americká Národní nadace environmentálního vzdělávání provedla průzkum postojů, vědomostí a chování k životnímu prostředí mezi obyvateli USA. Výsledky ukázaly, že téměř dvě třetiny dospělé populace se nějakým způsobem aktivně zapojují do řešení environmentálních problémů. Velké množství jich třeba recykluje odpad. Na druhé straně průzkum také poukázal na to, že Američané „zápasí“ s komplexností problémů životního prostředí, s polarizací otázky v politické sféře i s porozuměním vědeckým poznatkům.

Závěry Gallupových průzkumů ukázaly, že v letech 2000 až 2012 mezi Američany klesly obavy o znečistění vod a ovzduší a strach z vývoje ekonomiky předčil strach environmentální. Přitom ještě v roce 2000 více než dvě třetiny Američanů upřednostnily ochranu životního prostředí před ekonomickým rozvojem. Situace se změnila v roce 2008, v době ekonomické krize, a procento Američanů upřednostňujících ochranu životního prostředí před ekonomickým růstem začalo opětovně stoupat až v roce 2013. I ve Spojených státech závisí zájem o životní prostředí na ekonomické situaci obyvatel.

Klima v hlavních zprávách

V USA provádějí mnohé aktivity ke zvyšování environmentální gramotnosti jednotlivé státy. Některé mají pro tento účel samostatná oddělení, v jiných státech spadá téma pod související úřady. Na národní úrovni spadá environmentální vzdělávání pod křídla Agentury pro ochranu životního prostředí Spojených států amerických. Její odnoží je Národní nadace pro environmentální vzdělávání, která uskutečňuje konkrétní projekty a programy. Jako jednu z cest ke zvyšování zájmu o stav životního prostředí volí nadace propojení tématu se zdravím, přírodou a počasím.  Podle webu nadace až 85 procent Američanů znepokojuje jejich zdraví a zdraví členů rodiny. A až dvě třetiny jich má úctu k přírodě. Těchto čísel nadace široce využívá, například programu Najdi si chvíli (Take a second) zveřejňuje na webu návody, jak jednoduchými kroky přispět ke zdravějšímu životnímu prostředí.

Infografika z kampaně Climate Matters, zdroj: www.climatecentral.org.

Počasí využívá ke zvyšování environmentální gramotnosti u širší dospělé populace i organizace Climate Central v projektu Na klimatu záleží (Climate Matters). Výzkumy totiž ukázaly, že když je řeč o změně klimatu, lidé důvěřují meteorologům. V projektu se tedy spojili klimatičtí vědci s meteorology a novináři a všichni společně srozumitelně sdělují informace o vztahu počasí a klimatu. Za pomoci grafických designérů připravují každý týden pro daná území analýzy a data v podobě interaktivních map, grafů, sledování extrémních výkyvů počasí a podobně. Projektu se v současnosti účastní přibližně 400 místních televizních stanic vysílajících pro mnoho milionů diváků.

Čínská smogová očista

Při vší „úctě“ k Indii a USA je však největším znečišťovatelem ovzduší i moří Čína. V nejlidnatější zemi světa prudce roste počet obyvatel měst: odhaduje se, že do roku 2020 budou žít v urbánních oblastech už dvě třetiny Číňanů. Přibývá též aut, znečištěných vodních zdrojů, a ačkoliv Čína hledá jiné zdroje energie, spaluje zhruba polovinu světového množství uhlí. Razantní ekonomický růst v posledních desetiletích a fakt, že země svým zbožím mocně zásobuje zbytek světa, se pochopitelně odráží na stavu tamního životního prostředí.

Tradiční smogové kalamity v Pekingu byly loni tak zlé, že podle stanice Al Džazíra místní cestovní agentury nabízely obyvatelům metropole výlety za očistou plic. Nošení masek přes tvář je však samozřejmostí v mnoha dalších čínských městech. Přesto Ma Jun, ředitel Institutu veřejných a environmentálních záležitostí, letos v květnu pro Chinese Global Television Network poznamenal, že „environmentální gramotnost a povědomí o změně klimatu by mělo být zvyšováno“. Masky a filtry na čištění vzduchu v každé místnosti jsou podle něj jen dílčí řešení. „Klíčové je být si vědom znečištění,“ řekl. Čínská vláda však vážnost smogové situace dlouhodobě zamlčuje, aby si udržela lepší obraz v zahraničí.

Silný stát, slabá společnost

Na dráhu školního environmentálního vzdělávání se přitom země vydala již před třemi dekádami. Jako jedna z prvních rozvojových zemí se připojila k Agendě 21 Organizace spojených národů (akčního plánu pro udržitelný rozvoj z brazilského Ria de Janeira v roce 1992). Environmentální vzdělávání dnes v Číně najdete napříč základním vzdělávacím systémem, na vysokých školách i v rámci aktivit neziskových organizací.

foto: Sunset Noir

Podle autora studie Environmentální vzdělávání v Číně: předběžné výsledky a charakteristiky Jerryho McBaetha je však toto environmentální vzdělávání značně specifické. „Čína má velmi silný stát a relativně slabou společnost. Tento faktor má významný vliv na národní charakteristiky přítomné v oblasti environmentální výchovy,“ tvrdí autor a má na mysli tři charakteristiky: orientaci na změnu ve směru shora dolů, omezení skupinových aktivit a větší důraz na postoje a chování než na získané vědomosti. 

Ústřední vláda neposkytuje moc rozhodovacích pravomocí místním nebo provinčním vládám. Všichni tudíž očekávají vedení a jsou závislí na rozhodnutích shora. Výhoda tohoto modelu může být v tom, že zaručuje jednodušší schvalovací proces. Není v něm však prostor pro hnutí zdola, které v demokratických zemích probouzejí i nevládní organizace. Ačkoliv jich v environmentální oblasti v Číně dnes existuje více než kdykoli předtím, jejich fungování je pořád omezováno, například registračním procesem nebo veřejným monitorováním jejich aktivit. Přesto však pracují nejenom ve školách a na komunitní úrovni, ale spolupracují i s obchodníky a korporacemi, které v posledních letech nutí k ekologičtější produkci i mezinárodní tlak.

Za horizontem vlády

Ke zvyšování povědomí o životním prostředí pomáhají v Číně i sociální sítě a internet. Například v březnu 2015 se internetem šířil dokumentární film Under the Dome (Pod kopulí), který odhalil skutečnou závažnost znečištění v hlavním městě i korupci, která se za ním skrývá. V závěru nabízel několik rad, jak životní prostředí chránit: Jezděte autobusem nebo na kole. Zhasínejte světla. Nebo i: zavolejte na horkou linku vlády, abyste nahlásili lidi podezřelé ze znečisťování. Dokument vidělo v průběhu týdne několik set tisíc lidí, pak jej vláda z internetu stáhla.

Smogové znečištění nad východní Čínou, foto: Jacques Descloitres, Wikimedia Commons.

Podle McBeatha o mnoha environmentálních krizích ve velkém informovali blogeři, navzdory snaze vlády jim v tom zabránit. Autor si myslí, že právě blogeři mohou mít v rámci zvyšovaní environmentálního povědomí větší dosah než elektronická a tištěná média.

Vláda také i nadále potlačuje pokojné protesty aktivistů požadujících, aby s úrovní znečištění něco dělala. Vzdělávání přes internet nebo přes aktivistické iniciativy je tudíž v zemi možné jen do té míry, do níž neohrožuje tamní komunistické zřízení.

I ředitel Ma Jun upozorňuje, že pokud se má ekologická situace v Číně změnit, je klíčové, aby byly široké veřejnosti k dispozici relevantní a transparentní informace. Dodává, že sama vláda se o změnu nezaslouží, a vyzývá Číňany, aby se do řešení zapojovali sami.

Koneckonců, stávající neutěšený stav životního prostředí obecně vyžaduje aktivitu nás všech, nejenom vlád. Jakkoli právě vlády nesou za environmentální politiku i osvětu velký díl odpovědnosti.

Kontakt: magdalenavaculciakova@gmail.com.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.