Evropská komise: změnit energetiku

Dokument popisuje současný stav zásobování zemí EU energetickými zdroji a naznačuje strukturu jejich spotřeby. Dále obsahuje předpověď budoucího vývoje energetického hospodářství a shrnuje faktory (včetně rozšíření EU), které jej budou ovlivňovat. Evropská komise chce zveřejním materiálu především naznačit žádoucího směřování evropské energetiky a zhodnocení nástrojů, které umožní změnit současný stav.

V žádném případě se nejedná o převratný text, který by přinášel objevná zjištění nebo nabízel spásná řešení. Jde ovšem o užitečný přehled, který konstatuje zejména neudržitelnost současných trendů.

Českého čtenáře může překvapit důraz na témata, která jsou u nás převážně chápána jako ekologická. Nebezpečí klimatických změn se, vedle liberalizace trhu, uvádí jako jeden ze dvou faktorů, které nejvýrazněji ovlivní příští vývoj. Rozvoj obnovitelných zdrojů získal označení „politická priorita“ a dokument tomuto tématu věnuje stejný prostor jako ropě nebo plynu. Zelený dokument považuje potenciál efektivního využívání energie za jediný účinný prostředek ke zlepšení energetické bilance.

Dovozy: výzva pro úspory

Motivem, který vedl ke vzniku Zeleného dokumentu, je hlavně závislost Evropské unie na dovozech energetických surovin. V současné době dováží EU kolem 50 % primárních zdrojů a tento podíl se, díky rychlému čerpání zásob ropy a plynu v Severním moři, v budoucnosti zvýší – odhad pro rok 2030 hovoří o 70 % závislosti na dovozech v případě zachování současných trendů.

Odkázanost na dovozy se týká všech tradičních zdrojů energie. Vedle ropy a plynu jde i o uran – EU dováží přes 90% své spotřeby – a uhlí.  A vzhledem ke geologickým podmínkám a drahé pracovní síle nemůže uhlí vytěžené v EU cenově konkurovat dovozům z Kolumbie, Jihoafrické republiky či Austrálie. Státy EU tedy volí mezi úplným útlumem těžby a jejím udržováním na minimální úrovni kvůli zachování dostupnosti zásob. Z hlediska České republiky je zajímavý odstavec, ve kterém se píše, že stejná volba čeká po rozšíření EU i současné kandidátské státy.

Nedostatek vlastních zdrojů vystavuje Unii značným rizikům, která plynou zejména z politické nestability v exportujících zemích (Střední Východ, Rusko). Jako odpověď na toto nebezpečí navrhuje Evropská komise zlepšit politiku řízení poptávky, tj. zaměřit se na úspory energie.

Kam investovat?

Materiál konstatuje nutnost rozsáhlých investic do energetického sektoru (zejména do obnovy elektrárenských zdrojů) ve většině zemí EU, a to v horizontu deseti let. Třebaže poukazuje na možnost významného technologického pokroku (těžiště změny vidí v decentralizaci výroby elektrické energie širokým využitím palivových článků a plynových miniturbín), uvádí přehled možných investičních oblastí podle dnes běžných primárních zdrojů.

Dokument doporučuje v rámci Unie nadále využívat jadernou energii, přičemž klade důraz na nutnost řešení problému vyhořelého paliva, zvyšování bezpečnosti reaktorů a vývoj nových technologií. Komise samozřejmě respektuje rozhodnutí členských států, které od využívání jaderné energie odstoupily (pro budoucí výstavbu reaktorů tak připadají v úvahu pouze Finsko, Francie a Velká Británie).

S širším využíváním uhlí komise nepočítá. Výhledově má funkci paliva plnit v elektrárnách využívaných jako záložní zdroje.

Materiál předpokládá, že podstatná část investic bude směřovat k využívání ropy a plynu, a připomíná politická rizika této orientace. Podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie deklaruje jako jednoznačnou politickou prioritu EU. Důvodem je vedle ekologické šetrnosti také snižování závislosti na dovozech ostatních energetických zdrojů. Splnění stanoveného cíle – zvýšit do roku 2010 podíl obnovitelných zdrojů na pokrytí energetických potřeb EU na 12 % ze současných 6 %, pro elektřinu na 24 % ze stávajících 12 % – bude vyžadovat značné úsilí. To se podle dokumentu neobejde bez zastavení růstu celkové spotřeby. V minulých letech se totiž výroba z obnovitelných zdrojů trvale zvyšovala, její podíl kvůli souběžně rostoucí celkové spotřebě však stagnoval. Ke znatelnému rozvoji obnovitelných zdrojů bude třeba uvolnit značné objemy finančních prostředků. Jako o jednom ze zdrojů se v textu uvažuje o části zisků profitujících energetických odvětví (ropa, plyn, jaderná energie). Tento návrh zdůvodňuje fakt, že tzv. tradiční zdroje v minulosti získaly zásadní podporu, díky které dosáhly současné ziskovosti. Obnovitelné zdroje takovou injekci nedostaly. Důležitým legislativním prostředkem ke zvyšování podílu obnovitelných zdrojů se má stát direktiva, jejíž návrh v současné době projednává Evropský parlament. Součástí směrnice by mělo být určení příspěvku členských států k plnění uvedeného cíle.

Omezit spotřebu

Dokument konstatuje, že bez dodatečných opatření nemůže EU splnit své energetické cíle. Pokud nedojde k zásadní změně, nepodaří se dostát závazkům na snížení emisí skleníkových plynů, které pro EU plynou z Kjótského protokolu, a závislost na dovozech bude prudce narůstat.

V textu se několikrát opakuje, že potřebné změny je nutné zaměřit především na omezení spotřeby. Technický potenciál energetických úspor se v EU podle posledních modelů odhaduje na 40 % současné spotřeby, potenciál ekonomicky návratných opatření je pak zhruba poloviční. Přes nepřehlédnutelný pokrok v oblasti energetické efektivnosti – mezi lety 1985 a 1998 klesla energetická náročnost průmyslu EU o 23 % – pokládá komise za nezbytné široké uplatnění dalších opatření.

Hlavní prostor pro úspory vidí v oblasti vytápění (výstavba a rekonstrukce budov s ohledem na minimalizaci spotřeby energie) a dopravy (revitalizace železnic, včetně opětovného zvýšení jejich podílu na přepravě zboží, a modernizace veřejné dopravy). Stranou ovšem nemohou zůstat ani ostatní sektory.

Cesta ke změně

K dosažení prioritních cílů – kontrola závislosti na dovozech, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů a splnění závazků Kjótského protokolu – nehledá dokument nevyzkoušené cesty. Doporučuje zlepšit efektivitu využívání známých mechanismů, kterými jsou cenová a daňová politika, systém státních podpor a řízená kontrola poptávky.

Hlavní problém zatím představuje odmítavý postoj členských států k harmonizaci daňového systému. Bez překonání této překážky nemůže EU přistoupit k účinné daňové reformě s cílem znevýhodnit energeticky náročné výrobky a neefektivní technologie (např. zdaněním emisí CO2). Komise konstatuje, že současný daňový systém neodpovídá potřebám společnosti. Jako paradoxní příklad uvádí vyšší daňové zatížení vlakové jízdenky ve srovnání s letenkou na stejné trase.

Stávající systém státních podpor dokument označuje  za „neprůhledný“. Komise si v současné době nechává zpracovat kompletní přehled podpor v jednotlivých členských státech. Na jeho základě hodlá prověřit, zda některé dotace nemají za důsledek podkopávání cílů EU. Materiál připomíná, že ze státních podpor by v budoucnu neměl těžit ropný, plynárenský či jaderný průmysl, ale především obnovitelné zdroje.

Dosavadní politiku řízení poptávky označuje jako neefektivní. Účinky direktivy SAVE, která měla problematiku upravovat, jsou kvůli rozdílným zájmům členských států při jejím sestavování značně omezené. Polovina zemí pak nesplnila svoji povinnost a nepodala Komisi zprávu o výsledku zavádění této direktivy. Komise slibuje v tomto směru zjednat nápravu. Cílem zůstává rozšíření výsledků výzkumu efektivních technologií a návazně zavedení nových energetických standardů pro stavebnictví, průmysl a dopravu.

Další vývoj s otazníkem

Zelený dokument má tedy sloužit jako podklad pro diskusi o konkrétních krocích, na kterých se musí dohodnout zástupci členských států Evropské unie. Představitelé vlád jsou ovšem pod silným tlakem zájmových skupin, což v minulosti vedlo k neúspěchu jednání o několika tématech zmiňovaných v dokumentu. Prosazení kroků, které Komise považuje za nezbytné (např. harmonizace daňového systému), bude velmi složité. Pokud se ovšem základní orientaci dokumentu podaří udržet, bude se evropská energetika v příštích letech blížit ekologicky přijatelnému modelu.